USA připravují zabrání venezuelských ropných zdrojů

Podrobnosti

Vytvořeno 5. 6. 2011

Stále naléhavěji vystupuje do popředí otázka další americké agrese, jejímž cílem je dokončení plné kontroly zdrojů světové ropy a zemního plynu. Zdá se neuvěřitelným, že by USA po krvavých operacích proti Afghánistánu, Iráku a Libyi ponechaly využívaní jedněch z největších světových zdrojů, které mohou být intenzivně využívány 100 - 150 let,  lidové vládě Venezuely, vedené národním hrdinou Ugem Chávezem.  

Bílý dům má nezvratné důvody pro zabrání venezuelských ropných polí již jen proto, že v zemi vládne populistický diktátor, přítel Fidéla a Raúla Castra, prezidenta Ahmadinedžáda, Muammara Kaddáfího, Daniela Ortegy a dalších úhlavních "nepřátel" americké vlády". Záminek pro přepad, které je Obama schopen předložit RB OSN, aby vydala rezoluci, umožňující agresi, podobnou libyjské, zfabrikovala CIA již nyní dostatek. Je to především fiktivní spolupráce s kolumbijským hnutím odporu, arabskými teroristy, které cvičí na ostrově Margherita,  podpora obchodu s narkotiky, materiální podpora revolučních hnutí v Jižní Americe. I když jde o lži stejného charakteru, jako vlastnictví zbraní hromadného ničení v Iráku, je každý velitel Jižní skupiny americké armády povinen je propagovat  jako pravdivé. Patří sem i legendy o těžbě uranu pro Írán, příprava výstavby jaderného centra a mnohé další lži.

Jak bývá po pádu SSSR zvykem, bude  RB OSN pod tlakem tak "pádných" obvinění s intervencí souhlasit.

Válka proti Venezuele začala již v prosinci 2002, kdy opoziční skupiny, organizované a řízené CIA vyvolaly stávku dvaceti tisíc zaměstnanců venezuelské státní ropné společnosti PDV (Petroleo de Venezuela). Sabotáž v rafineriích vyvolala nedostatek pohonných hmot a plynu v domácnostech. Záměrem organizátorů bylo vyvolat masové demonstrace a pád režimu. Chávez se však nenechal tak lehce odstavit od moci. Stávka skončila v únoru 2003. Po ní vláda znárodnila celý zbytek společnosti PDV, "pátá kolona" byla zlikvidována a většina jejich představitelů uprchnula do USA. 15 tisíc zaměstnanců muselo z PDV odejít. Ztráta, jako důsledek stávky,  představovala 10 miliard USD. Obnova činnost PDV vyžadovala nesmírné úsilí vlády a těch zaměstnanců, kteří odmítli vydírání a hrozby spiklenců. Chávezová aktivita v oblasti nastavení spravedlivých cen na ropu ovlivnila rozhodným způsobem růst autority kartelu OPEC, přispěla ke stanovení přesných pravidel objemů těžby ropy. Autorita OPEC se zvýšila a začala ovlivňovat mezinárodní situaci. Chávez, na rozdíl od Ruska a ČLR, v době energetické krize zachránil před pádem socialistický režim na Kubě.

Temné prognózy amerických a západoevropských analytiků, předpovídající pád venezuelského ropného gigantu PDV, v důsledku sociálně orientované politiky prezidenta Cháveze, který prosadil výhodné úvěry latinskoamerickým odběratelům ropy a zřídil k tomuto účelu nadnárodní společnost "Petrocaribe" se nesplnily.

Zejména ropný faktor zajišťuje (podobně jako v Libyi) stabilitu Chávezovy vlády a jeho autoritu v mezinárodních kruzích.

Bylo by příliš naivní předpokládat, že USA zavedly současné sankce proti PDV jen proto, (jak oficiálně uvádějí) že vyslala do Íránu tankovou loď s 20ti tisící tunami benzinu a narušily tak americké embargo. (PDV vlastní na území USA 7 velkých rafinérií ropy a stovky čerpadel PHM. Navíc se zapojila jako jediná ropná společnost do programu "Teplo pro chudé" a dodává již po léta levnou topnou naftu americkým nevládním organizacím, zajišťujícím v zimě topení chudým, zejména barevným rodinám a bezdomovcům.) Náměstek ministryně zahraničí James Steinberg ostatně prohlásil, že sankce byly použity i proti společnostem jiných zemí. Má to být, jak uvedl, signál pro všechny ropné a přepravní společnosti, že se budou i nadále střetávat s podobnými opatřeními, pokud budou "neodpovědně" podporovat energetický sektor Íránu.

Venezuela je však přesvědčena, že hlavním cílem není pronásledování okrajových ropných společností z emirátů, Singapuru, Monaka a dalších, ale zejména PDV. Zatím tedy byla PDV zbavena práva uzavírat obchodní smlouvy s americkým státem, nemůže žádat o podporu financování svých obchodních operací  nebudou ji poskytovány nejmodernější těžební technologie. Jsou to všechno oblasti, ve kterých PDV již dávno nespolupracuje s administrativou USA.

Po přepadení Iráku a Libye lze od Spojených států očekávat všechno, včetně vyvlastnění majetku PDV na svém území.

Přesto na tiskové konferenci, která následovala po vyhlášení sankcí ministr zahraničí Nicolas Maduro zdůraznil, že po uvalení sankcí bude vláda tak jako nikdy předtím upevňovat bratrské vztahy s Íránem.

Lze očekávat, že produkce podobných akcí a záminek pro přepadení Venezuely se bude zvyšovat s blížícími se prezidentským volbami, které se mají uskutečnit v roce 2012, ve kterých podle průzkumů veřejného mínění nemá Chávez  adekvátního soupeře. CIA se proto snaží vytvořit v zemi, na základě zkušenosti z převratů v Tunisu, Egyptě, Libyi a Sýrii sítě ohnisek protivládního odporu složené ze studentů, deklasovaných vrstev, přeběhlíků z tábora Bolívarské revoluce, statkářů a buržoazie, které jsou řízeny prostřednictvím sociálních sítí a mají ve vhodný okamžik vystoupit a podobně jako v uvedených státech umožnit kontrarevoluční převrat. Významnou úlohu zde hrají proamerické nevládní organizace, přes které CIA hnutí odporu financuje.

Opozice má rovněž k dispozici 90% masmédií. Jejich hlavním dezinformačním prostředkem  je televizní stanice "Globovisión".

Informační válku o vědomí Venezuelanů vedou vnášením zpochybňujících  informací o údajně nejvyšší kriminalitě za dobu existence Venezuely, lhostejností policie k obchodníkům s narkotiky, prezidentem podporované korupcí, nevýhodném obchodování s ropou, ze kterého mají zisk pouze cizí státy sdružené v ALBA a hlavně  Kuba. Předpovídají krach energetického a dopravního systému, zásobování pitnou vodou a potravinami.

Masmédia zdůrazňují bezperspektivnost obchodně ekonomické a vojenské spolupráce Venezuely s Ruskem a ČLR.

Nelze ani vyloučit, že rozbuškou, která zahájí nástup kontrarevoluce ve Venezuele se stane vražda jednoho z vůdců opozice, ze které bude CIA obviněn Chávez. Zásah mírotvorných sil OSN by pak mohl být schválen RB  OSN okamžitě.

Mně osobně je líto toho, že všechny Chávezovy pokusy o sjednocení světových progresivních sil, nebyly podpořeny světovým komunistickým a dělnickým hnutím. Připomeňme si, že v roce 2009 Chávez navrhoval vytvoření V. Socialistické internacionály, které přislíbil veškeré materiální zabezpečení, včetně družicového vysílání a internetových sítí. Dnes MKH přešlapuje na jednom místě, není schopno se dohodnout na spolupráci. Z jeho setkání ať již na světové nebo evropské úrovni vycházejí rezoluce, které nejenže žádnou politickou stranu nezavazují k plnění, ale mnohé strany, jako je KSČM je ani nenechávají překládat do češtiny, aby náhodou nepozlobily "demokratický" represivní aparát. A tak vina za další  připravovaný pád progresivního vůdce a jeho režimu, zůstane jako krvavá skvrna i na jejich svědomí.

Karel Kluz 

• < Předchozí
• Další >