Od Mladiče po Kaddáfího - (ne)legitimita vůdců ve službě geopolitice

Podrobnosti

Vytvořeno 6. 6. 2011

Twitter

Zatčení bývalého velitele srbské armády  bosenských Srbů, legendárního generála Ratka Mladiče, jeho předhození masožravým šelmám v talárech v Haagu  a prohlášení lídrů G8 na setkání v Deauville o "nelegitimnosti" vlády Muammara Kaddáfího spolu úzce souvisí. Mají jasně tlumočit vůdcům jako Chávez, Kaddáfí, Correa, Ortéga a dalším  lidových představitelům, usilujícím o vedení nezávislé politiky a blahobyt svého lidu, že jejich lidové (buržoazií zvané populistické) vlády a oni sami mohou být bez jakýchkoli cavyků a se souhlasem OSN, prohlášení za "nelegitimní".

Jak potvrzují Obamovy sankce proti venezuelské státní ropné společnosti PDVSA, která jen na území USA vlastní 7 velkých rafinérii a stovky čerpadel PHM, se špičky imperialistických režimů G8, namlsané snadným a hladkým průchodem loupežných válečných akcí proti SFRJ, Iráku, Afghánistánu a nyní Libyi, nezastaví. Globální ekonomická krize pokračuje. Jejím východiskem jsou další agrese, (nyní se zmocněním RB OSN)  k ovládnutí zdrojů světových surovin. Na řadě jsou další africké, asijské a latinskoamerická státy. Írán, Venezuela, Kazachstán a nakonec Rusko i ČLR.  Proces bude pokračovat do doby, pokud svět zůstane pod nadvládou jediné supervelmocí, podporované celou G8 a snad i G20.

O skutečnosti, že prozápadní koalice vedena věrným srbským lokajem Tadičem, získaným ke spolupráci se CIA v devadesátých létech, provede další čin národní zrady nebylo třeba  pochybovat. Západ čekal na vhodný okamžik, aby zatčení mělo správný propagační účinek.Ten nastal v první den schůzky G8 a navíc byl umocněn návštěvou předsedy EK Barrosa, doprovázeném "ministryní zahraničí" EU Ashtonovou v Bělehradě. Požadovaného efektu bylo dosaženo. Nicolas Sarkozy netrpělivě rozšířil novinku, kterou pak potvrdil z Bělehradu přispěchavši Barroso, který zdůraznil, že srbské vedení  vyslalo velmi pozitivní signál EU. Nicméně ani  první nadšené výkřiky o významu vydání Mladiče neznamenají, že dojde automaticky k potvrzení žádosti o vstup do EU. Architekti EU vedení Barrosem ji považuji pouze za jednu z dílčích etap dlouhé procedury vstupování do EU. Podle expertů se bude jednat asi o 6 - 8 let, v jejichž průběhu musí Srbsko splnit ještě celou řadu požadavků. Především zatknout a předhodit ICTY bývalého vůdce chorvatských Srbů Gorana Hadžiče, uznat nezávislosti Kosova pod vládou Albánců a přestavbu administrativně - státního zřízení celého Srbska na principech regionálního rozdělení, které změní stát ve volné společenství regionů. Ze strany EU lze očekávat i další tlaky, zaměřené na souhlas s oddělením Kosova. V žádném případě a to i vzhledem k současné ekonomické a sociální krizi, kterou prochází, nemá vedení EU myšlenky na své další rozšíření na Balkán a tím méně na přijetí Srbska s jeho nacionálně-religiózními a dalšími sociálními problémy.   EU a vůbec Západu slouží Srbsko pouze jako příklad darebáckého státu, opravňujícího nezbytnost vojenské intervence do řešení balkánské krize, barbarské bombardování Jugoslávie v roce 1999 a podporu kosovských separatistů, vojensko-politickou přítomnost USA, NATO a EU ve strategicky významném regionu. Prozápadní síly v srbské vládě pouze ulehčují Západu prosazování jeho vlastních záměrů, ale nedávají právo Srbsku dosáhnout stejné úrovně, jako všechny ostatní státy. Srbsko nemá naději vstoupit do EU nyní, tak jako ji nemělo s Mladičem. Zatčení Mladiče se má stát pouze výstrahou pro Muammara Kaddáfího a syrského prezidenta Assada. Zatčení Mladiče, který byl významnou figurou v přípravě Deytonské mírové smlouvy v roce 1995 ještě více zpochybňuje věrohodnost kreditu  "legitimity", toho či jiného politického představitele ze sféry národních suverénních států přidělovanou Západem podle aktuálních potřeb. O  legitimnosti  vůdce revoluce Muammara Kaddáfího nebylo pochyb do konce ledna 2011. Ale ani po zahájení války 19. 3. 2011 nikdo nevznesl otázku zpochybnění jeho legitimity. Západ si ve své bohorovnosti ani ve snu nepřipustil, že by koncentrovaný útok světových válečných zločinců místo izolace a vyloučení spíše přispěl k upevnění vztahů lidu se svým vůdcem. Nyní, než NATO rozvine proti lidovým sílám Kaddáfího pozemní operaci, do které se ostatně žádná vláda členského státu dobrovolně nehrne - podívejme se jen na to, jak po deseti létech jim dávají za vyučenou negramotní afghánští rolníci - pokouší se přinutit ruskou vládu, aby přijala prostřednickou úlohou a dohodla s Kaddáfím jeho odchod do exilu.

Medveděv svým souhlasem  s deklarací na zasedání G8  o nelegitimnosti vlády Muammara Kaddáfího, pro kterého není místo v "demokratickém" uspořádání Libye,  již vlastně tuto úlohu přijal.  Pokud se  plnění tohoto úkolu opravdu podujme a neuspěje, bude to další rána jeho popularitě  těsně před prezidentskými volbami.

Vystupuje do popředí otázka legitimnosti vládce. Kdo je legitimnější? Kaddáfí? Který přivedl nejchudší národ světa k poměrnému blahobytu a o jehož oprávněnosti vést svůj lid nikdo nepochyboval nebo třeba český prezident, který se dostal k moci volebními manipulacemi a podvody a přivedl kvetoucí zemi k ekonomickému a sociálnímu krachu?

Prostřednická úloha ve vztahu k národnímu vůdci, označenému  za "nelegitmního" je nový jev v mezinárodních vztazích.  Podpis Deytonské smlouvy byl umožněn  pouze na základě účasti tehdy nesmírně populárních politiků Karadžiče a Mladiče. V roce 1999 obdržel Miloševič veškeré garance,  (především od Ruska) že "mírová" operace v Kosovu bude provedena pod vlajkou OSN a kromě toho i slib, že mezinárodní síly e nebudou pohybovat po teritoriu zbytku Jugoslávie  bez souhlasu Jugoslávské vlády, o což předtím usilovalo vedení NATO. Prezident Miloševič nebyl nikdy nazván nelegitimním vládcem. Sám se vydal ICTY, protože  naivně věřil ve spravedlnost účelově sestaveného soudu. Poněvadž nebyly proti němu důkazy, byl nakonec v budovách soudu podle zavražděn.

Nedovedu si představit, že by vůdce revoluce Kaddáfí sklonil hlavu a nechal se soudit zločinnými soudci, ničím se nelišícími od nacistických, kteří odsoudili k smrti Julia Fučíka. Hlavu nesklonil ani Salvator Allende, Che Guevarra a další lidoví hrdinové.

KK

• < Předchozí
• Další >