header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Vraždění v Libyi

Od 17.března 2011 - dne přijetí rezoluce RB OSN č. 1973, která pokrytecky poskytla pod legendou zavedení "bezletové zóny" nad Libyi, volnou cestu k likvidaci nejpokrokovějšího režimu v Africe, když dlouho před tím "přehlédla" západním imperialismem připravenou teroristickou provokaci v Benghází, kterou nazvala "revoluci" a její aktéry, pocházející z nejreakčnějších teroristických organizací, včetně Tálibánu a Al Káidy, vedené francouzskými, italskými, britskými a americkými instruktory, "revolucionáři", tvrdí autentická levice, že jde o další koloniální válku, jejímž cílem je zmocnit se libyjského všelidového vlastnictví, mnoha set tun zlata, valutových rezerv v zahraničních bankách a nejkvalitnější ropy na světě.

Hlavním cílem je však utopit v krvi pokus udržet režim  spravedlivého rozdělování zisků z prodeje přírodního bohatství všemu lidu a pohrozit Hugo Chávezovi a všem jeho následovníkům, že i pro ně je připraven scénář, vyzkoušený v Severní Africe a předtím v Chile, Hondurasu a Nicaragui.  Navíc se Kaddáfí (podobně jako nyní Chávez) pokusil sjednotit Afriku a vytvořit z ní samostatný ekonomický a politický subjekt s vlastní měnou "zlatým dinárem" a vlastními mezinárodními bankami, jako hlavní centrum odporu nadvládě globálního imperialismu, podporovaném většinou reakčních arabských států, vedených Saudskou Arábií, jejichž diktátorské režimy zažívají živočišný strach z režimů, podobných libyjskému a syrskému.

Od počátku letošního roku se stupňuje informační válka, založena na lžích o krvavém a bestiálním vrahovi Kaddáfím a jeho synech, které je třeba zavraždit, aby mohla být "obnovena demokracie" - jinými slovy - instalována loutková vláda, která bude, podobně jako irácká, poskytovat za svou ochranu západním nadnárodním ropným společnostem přístup k libyjskému přírodnímu bohatství.

Přesto se již nyní dá říci, že tak zvaní pučisté z Benghází (žoldnéřská chátra z arabských států a Evropy, vedena americkými a evropskými instruktory) zřejmě nyní, po půl roce splní cíle, které jim stanovilo Obamovo vedení, v jehož zájmu se vydali na křížovou výpravu nejen Alžběta II., Cameron, Sarkozy, Berlusconi, ale i norský král Harald V. a další, kteří se při tom dopustili toho nejtěžšího válečného zločinu, bombardování bezbranného obyvatelstva, bez ohledu na Chartu OSN.

Imperialistická goebbelsovská mediální propaganda musela nakonec oznámit, že první výsadek pozemních sil NATO (podle Guardianu příslušníci 22.pluku SAS - Special Air Service - zvláštní vzdušné síly) nedobyl Tripolis a že se tedy stěhování prozatímní vlády z Benghází do hlavního města nekoná. Navíc média potvrdila to, co velení NATO prostřednictvím svého generálního tajemníka dosud popírá. V přímém rozporu s rezolucí RB OSN zahájilo NATO pozemní vojenskou operaci proti suverénnímu státu. Kromě 2.pluku SAS se boje o Tripolis účastní i útvary 2.divize francouzské Cizinecké legie - skutečných vycvičených vrahů. Je evidentní, že západní tisk nebyl schopen, po selhání prvního výsadku koaličních speciálních sil, déle utajovat původ mrtvých na ulicích Tripolisu a přiznat, že jde o 400 padlých koaličních žoldnéřů, (mimo asi 2000 raněných) pro které si přesto našel vhodné pojmenování - "hrdinných rebelů". I pro toho, kdo sleduje vývoj libyjské války pouze okrajově se zdají být ztráty velké, protože tolik "rebelů" nezahynulo od počátku přepadení Libye 19.3.2011.

Velení NATO oprávněně předpokládalo, že vítězství nad Libyjskou Socialistickou Džamahirii je nemožné bez zavraždění vůdce revoluce Kaddáfího a jeho rodiny. (O to se již pokusil Reagan v roce 1986.) Považovalo zřejmě při tom Kaddáfího - starého lišáka - za úplného pitomce, jestliže předpokládalo, že je bude očekávat jako beran, až ho řezník přijde podříznout. Úkolem prvního výsadku tedy nebylo dobýt Tripolis, ale zabít Kaddáfího a čekat, až se jemu věrné síly vzdají. Což však bylo při nejmenším směšné, protože příslušníci libyjské armády si jsou vědomí, že je z rukou koaličních vrahů nečeká nic jiného, než strašná smrt, jako jejich soudruhy v Benghází. Média si již dopředu připravila fotomontáže mrtvého Kaddáfího.

Velení NATO půl roku vraždící Libyjce ze vzduchu, ve své zpupnosti zapomnělo, že jeho protivník je stejně chytrý, ne-li chytřejší. O plánu vylodění pozemních sil - "Mořská panna" (Mermaid Dawn) zahájeném 21.8. se dověděla libyjská rozvědka včas. Získala i přesný přehled o počtu bojových skupin, sestavených z podplacených libyjských občanů, které měly vstoupit do boje spolu s výsadkem. O tom, že na stranu protivníka přejde mnoho libyjských důstojníků a generálů nebylo třeba pochybovat. I na likvidaci SSSR se kromě Gorbačova a Jelcina podílelo velení armády a KGB, které v rozhodném okamžiku přešlo na stranu kontrarevoluce. Výsadek byl libyjskými sílami zlikvidován. Ani katarská teroristická skupina, která měla zavraždit dceru Kaddáfhího Aišu neuspěla. Byla zlikvidována libyjskými dívkami, tvořícími její ochranu.

Úlohu samotných "rebelů"v tak zvané libyjské revoluci popřeli nakonec i ti, kdo organizovali lživou kamufláž, ve formě nařčení Muammara Kaddáfího z genocidy libyjského lidu. 24.8. uveřejnil Daily Telegraph údaje, poskytnuté britským ministerstvem obrany, že příslušníci 22.pluku SAS - se postavili do čela lovu na Muammara Kaddáfího na přímý příkaz konzervativního premiéra Davida Camerona: V článku se doslova uvádí: "Poprvé zdroje ministerstva obrany potvrdily, že SAS jsou v Libyi již několik týdnů a sehrály klíčovou úlohu v koordinaci bojů při dobytí Tripolisu. Nyní, když je většina hlavního města v rukou rebelů, vojáci SAS, ustrojení a vyzbrojení stejně jako "rebelové", dostali příkaz věnovat pozornost vyhledání Kaddáfího, který opustil svůj úkryt v Tripolisu a je na útěku. "Libyjská národní přechodná rada" chce získat Kaddáfího živého či mrtvého."

Po masakrech, kterých se americká armáda dopustila v Koreji, Vietnamu, Jugoslávii, Afghánistánu a Iráku je při nejmenším směšné tvrdit, že pozemní operace NATO v Libyi poškodí reputaci NATO a vyvolá rozpory mezi jejich členskými státy. Porážka i tak malé země, jako je Libye se zanedbatelným vojenským potenciálem, jejíž vůdce se po dlouhou dobu snažil plnit všechny požadavky USA, Francie i Anglie, aby jim nezavdal příčinu k vyvolání konfliktu, naznačuje, že vojenská síla NATO spočívá především, což potvrdil i neúspěch v Afghánistánu a Iráku, ve vyvražďování civilního obyvatelstva.

Nicméně, válka proti Libyi pokračuje i nyní, kdy "rebelové" údajně ovládli Tripolis a to nejen zvěrským bombardováním měst a vražděním libyjských občanů především temné pleti. Důležité je nyní naservírovat světovému veřejnému mínění další porci "důvodů" pro oprávněnost zásahu. Kromě bombardování vyvolává největší hrůzu obyvatel Tripolisu krveprolití, kterého se dopouštějí teroristická komanda NATO, pod vedením svého vůdce z Al Kájdy, zabijáka Abdula Hakima Belhadže, vraždícího pod řízením CIA ve všech konfliktech, vyvolaných Spojenými státy. Belhadž zahájil svou krvavou kariéru po boku Usamy bin Ladina v Afghánistánu v roce 1988. Do Libye se vrátil v roce 1990. Zde založil "Islámskou bojovou skupinu" (LIHG), která byla po 11.září 2001 zařazena na seznam teroristických organizací OSN. Belhadž se prohlásil velitelem "vojenské rady Tripolisu". Vraždí v Tripolisu, stejně jako před tím v Benghází všechny libyjské vlastence, kterým před popravou spoutají ruce, masakrují celé rodiny v bytovkách, postavených za Kaddáfího režimu. Největší zalíbení mají ve vraždění imigrantů ze subsaharské Afriky. Není pochyb, že teror je naplánován ve štábech CIA a NATO, které připravovaly přepadení Libye s tím, že po vítězství obviní ze zločinů Kaddáfího. Podobně jako v ruské Katyni, jugoslávské Srebrenici, v Afghánistánu a Iráku to bude odkrývání jakýchsi hromadných hrobů zmasakrovaných osob, o kterých nevládní organizace - financované Kongresem USA - typu "Amnesty International" a další, budou prohlašovat, že jde o zvěrstva Kaddáfího armády.

NATO, se souhlasem EU přepadlo Libyi 19.března 2011. Osm let po přepadení Iráku, zahájilo další imperialistickou válku o ovládnutí světových přírodních zdrojů, s tichým souhlasem Ruska a ČLR. Podobně jako válka proti Afghánistánu a Iráku budou válečné výdaje mnohonásobně nahrazeny z loupeže bohatství libyjského lidu. Válka ještě neskončila a již si velmoci přisvojily miliardy eur a dolarů.

Proti komu se vojenská mašinérie obrátí nyní? Která města se stanou obětí imperialismu? Bude to Damašek, Teherán, Caracas, Pchjongjang, Moskva nebo Peking? V současnosti se stal zónou strategických zájmů USA a NATO celý svět. Jaderné mocnosti Rusko, ČLR a Indie vedou pragmatickou politiku charakterizovanou všemožnými ústupky imperialismu. Při tom nemysli na to, že by se samy mohly stát obětí. Imperialismus za celou dobu své existence nenašel jiné východisko z krize než války, ať již světové nebo lokální. Zdá se, že tomu nebude jinak ani v současnosti.

Karel Kluz

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .