Válka započala jako ve filmu natočeném v Hollywoodu. Poprvé v dějinách se na rozpoutání a vedení války plně podílela propagandistická mašinérie nového formátu, využívající Internet a satelitní televizní přenos. Poprvé byly využity rozsáhlé digitálně zpracované kulisy některých libyjských osad a měst, včetně Tripolisu. První "válečné" údery tak zasadila televize a Internet.

Formální příčinou, která vyvolala "lidovou bouři" se stalo zadržení právníka a ochránce lidských práv Fathi Terbila, který byl však ihned propuštěn. K zatčení došlo 15. 2. a již 17. 2. proběhl v Benghází a dalších městech východní Libye "den hněvu". Masová účast byla údajně zajištěna prostřednictvím sociálních sítí. Televize po 24 hodin vysílala nejasné záběry z demonstrací, na kterých vynikaly nohy někam běžících lidských tlup. Pořady byly doprovázeny hysterickým ječením mužů i žen na téma "strašných zvěrstev kaddáfího katů".

Televizní záběry se nelišily od záběrů líčících potlačování bouří při likvidaci SSSR v Gruzii, Ázerbajdžánu a Pobaltí.

Koncem února se objevily v Benghází dobře vyzbrojené tlupy. Jejich protesty zahrnovaly pouze vztyčené prsty ve tvaru "V", šermování zbraněmi, střelbu do vzduchu a skandování "smrt Kaddáfímu". Pak se objevily na ulicích mrtvoly místních obyvatel, zabité palbou neznámých ostřelovačů, které média okamžitě označila za příslušníky Libyjské armády. Následovala celá vlna informací o napadení Benghází vládními letouny a vrtulníky, rozsáhlých požárech a rozbombardovaných domech. Následoval výbuch údajně největšího skladu zbraní a munice na předměstí Benghází a bezprostředně na to informace, že moc ve městě převzal vzbouřený lid. Je potřeba se vžít do pozice Kaddáfího. Spojení s Benghází bylo zcela přerušeno a on se všechny novinky dovídal pouze z médií. Měl se čemu divit. Nikam neposílal žádné ostřelovače, nevydával příkazy bombardovat město a na televizní obrazovce mohl sledovat černá mračna kouře, trosky rozbitých domů, roztrhaná těla žen a dětí, zavražděných na pokyn diktátora.

Později se vyjasnilo, že černý dým pocházel z obrovského množství zapálených pneumatik a trosky obytných domů filmové dekorace. Nicméně cíl byl splněn a Kaddáfí přestal kontrolovat vývoj situace, rozvíjející se přesně podle předem ve štábech NATO připravených scénářů. Nelze se tomu ani divit, protože najednou ho jeho nejbližší spolupracovníci, kteří znali všechna státní tajemství, opustili a přešli na stranu protivníka.

Od počátku hlavní světová média začala chrlit hystericky laděné dezinformace o krvavých jatkách, které "šílený plukovník" připravil pro svůj lid. Vizuálně byla kampaň doprovázena běžících nohou, kvílením žen a sloupy černého dýmu.

O reálných zvěrstvech, kterých se dopouštěla žoldnéřská chátra pocházející z bojovníků Al Kájdy a Tálibánu, podřezávajících hrdla mučených stoupenců režimu, vojáků, policistů a úředníků, nepadlo v médiích ani slovo. Při tom bylo celé Benghází doslova zaplaveno zahraničními žurnalisty. Pak se objevil další charakteristický subjekt "revoluce": terénní vozidla s namontovanými kulomety, raketomety a granátomety a jinou bojovou technikou. Tito "revolucionáři" v džínsech a tričkách a lehkých sandálech měli za úkol projíždět se po rychlostních silnících a předstírat před kamerami přípravu na tažení proti Kaddáfímu. Je vůbec směšné si představit střet podobné "hračky" s tankem nebo obrněným transportérem. Přesto se najednou začaly na obrazovkách objevovat trosky tanků a transportérů libyjské armády.

Nakonec došla "trpělivost světového společenství". Rezoluce RB OSN 1973, i když nepřesvědčivě, ale přece umožnila vojenský vpád, legendovaný jakousi "bezletovou zónou". NATO obdrželo neomezené povolení k nasazení svého letectva k rozbití libyjské infrastruktury. Rezoluce však neumožňovala pozemní operaci a následující okupaci Libye. Nastal půlroční masakr libyjského obyvatelstva bojovými letouny NATO, které světová média označovala za řádění Libyjské armády a bezpečnosti s tím, že se agonizující režim rozhodl vzít s sebou do hrobu celý libyjský národ.

Od počátku rozšířila média fámu o jakýchsi libyjských žoldnéřích, kteří jsou jedinou oporou režimu. Byli jmenování zejména černí Afričané a bílí Slované. A opravdu, potvrdilo se: "Rebelové" v blízkosti nyní již reálně hořícího Benghází zajali skupinu Evropanů, které označili za skupinu Kaddáfího žoldnéřů. Ve štábu se ale ukázalo, že jde o bojovou skupinu britských speciálních sil - spojenců. Později se média podobným chybám vyhnula. Zajímavé je, že při této příležitosti nikdo ani nevzpomněl, že rezoluce 1973 nepovolila pozemní operaci. Zatím již bylo pobřeží Libye zaplaveno pozemními speciálními sílami NATO, Kataru a Saudské Arábie. Hlavní úlohu však sehrávaly speciální síly USA a Velké Británie. Útvary 22. divize Cizinecké legie byly nasazeny až do závěrečné operace k dobytí Tripolisu 21. srpna. Je potřeba zdůraznit, že podobně jako válka proti Iráku je i válka proti Libyi výlučně americkou záležitostí a účast spojenců slouží pouze pro jakousi legalizaci vyvražďování.

Libye se stala (tak jako před tím Korea, Vietnam atd.) zkušebním polygonem USA, na kterém prověřují účinnost teorie války prostřednictvím internetu, považovanou za válku nové generace. Každý kus bojové techniky dostal svůj kód, pod kterým by zařazen do počítače Pentagonu. Svůj kód dostal i každý vojenský i významný civilní objekt (cíl) na libyjském území. Inteligentní řízené střely mohly být pak navedeny na dlouho před válkou satelitem zjištěny cíl anebo jeho část. Špionážní vojenské satelity po celou dobu intervence nepřetržitě sledovaly a sledují i nyní pohyb veškeré - nejen vojenské techniky a předávají o nich informace v reálném čase v kterékoli denní nebo noční době. Nezapomeňme, že rozlišovací schopnost satelitních dálkoměrů činí několik centimetrů.

K vyvolání masového odporu světového veřejného mínění proti "diktátorovi a jeho krvavému režimu" provedly americké ozbrojené síly provokaci, bombardováním a raketovými odstřely měst, ve kterých získávali "rebelové" převahu. Formální právo k letům nad Libyi jim poskytla rezoluce 1973 a nikdo nikdy nezjistí (ani nebude zjišťovat) odkud přiletěla skupina raket nebo kdo svrhnul těžké letecké pumy. Média ihned rozšířila "věrohodné informace" o tom, že Kaddáfího síly bombardovaly a postřelovaly bezbranná města a jejich obyvatele střelami z raketometů "GRAD". Speciální jednotky amerických pozemních sil kontrolovaly výsledky nočních náletů a upřesňovali souřadnice cílů.

A znovu si představte postavení Kaddáfího. Loajální síly se nepohnuly ani o píď z místa a pozice nepřátel hoří plamenem. Do světa je šířená informace: režimu věrné síly kladou "rebelům" stále důraznější odpor. Je potřeba jim pomoci, jinak demokracie nezvítězí. A přesně v souladu se scénářem letectvo "civilizovaných" států zahajuje bombové a raketové útoky proti vojenským objektům libyjské armády. Americká armáda odpaluje 112 raket Tomahawk a pak pokračuje totální likvidace veškeré obrněné bojové techniky a systémů PVO. Tank je zničen téměř bezprostředně poté, kdy se objeví mimo úkryt. Tanky, transportéry, raketomety, jednotlivá děla, nákladní automobily a vše ostatní bylo zničeno neznámo odkud přilétajícími raketami a laserem řízenými bombami. Při tom na obloze nebylo vidět letouny. Převážná část příslušníků armády byla prostě demoralizována a zastrašena. Prakticky byla zničena veškerá těžká bojová technika, aniž si jednou vystřelila.

Mnoho dezinformací se týkalo ostřelování měst těžkými raketomety "GRAD".

Jak již bylo uvedeno, celé teritorium Libye bylo detailně snímáno satelity a bezpilotními letouny, ze kterých postupovaly souřadnice cílů na bojové letouny.

Jak vznikají dezinformace na kanálu CNN: Na příklad vládní baterie raketometů "GRAD" zaujímá palebné postavení u Misuraty (jde pochopitelně o raketomety zabrané vzbouřenci a obsluhované americkými a spojeneckými specialisty). Na město dopadají reaktivní střely. Satelity zjišťují z dráhy letu stanoviště baterie a okamžitě ji zničí vysoce přesnými raketami z letounů. Druhého dne ráno vede moderátor CNN reportáž z rozvalin, kde ještě večer stály obytné domy, nyní zničené Kaddáfím.

V Libyi je mnoho osídlených míst, kde se obyvatelé odmítli vzdát a přejít na pozice "rebelů". V nich dosud probíhají tvrdé boje za použití lehkých pěchotních zbraní, samopalů, kulometů a granátometů. Těžká technika, včetně systémů PVO byla většinou zničena.

Armádě Spojených států se "dálkově" podařilo zcela rozbít ozbrojené síly celého státu, aniž došlo k přímému střetu s protivníkem. Využívajíc pouze drobné skupiny speciálních sil, vyřešily Spojené státy problém, který v Iráku muselo vyřešit masové nasazení živé síly a bojové techniky.

Proč operace trvala tak dlouho? Většina dálkově řízených akcí byla prováděna poprvé a musely být korigovány v průběhu vojenských operací. A všechno ostatní, co nám poskytla televize: běhající a pokřikující davy, "rebely" na džípech vyzbrojených kulomety nebo minomety byly masové scény se statisty, kteří nechápali, v jakém filmu účinkují.

V Libyi ještě probíhají boje, země se ponořila do řízeného chaosu vnitřního banditismu a již byla kolem ní zahájena velká politická hra. Loupit se bude do doby, pokud bude co loupit. Libyjské bohatství je však příliš rozsáhlé a blízko Evropě na to, aby země mohla zůstat pod správou "rebelů", mezi kterými dominují bojovníci Al Kájdy. Jakou formu diktatury a okupace vnutí "civilizované" státy Libyjcům?

Situace v Libyi

Podle informací na stránkách http://za-kaddafi.ru/ a argumenti.ru bude do 11. 9. 2011 stažen z Libye celý oficiální vojenský kontingent (22. pluk SAS - Special Air Service Jejího Veličenstva Alžběty II., útvary 2. divize Cizinecké legie a síly Kataru a Saudské Arábie), které jakoby dobyly Tripolis a nyní předaly moc známému teroristovi Hakimu Abdulu Belhadžovi. Při dobývání Tripolisu utrpěly všechny jednotky poměrně velké ztráty - 22. pluk SAS asi 127 zabitých. Informace předal údajný pomocník Muammara Kaddáfího, bývalý podplukovník Ruské armády Ilja Kornějev. Vojska byla do pozemní operace nasazena v přímém narušení rezoluce 1973 RB OSN.

Odchod zahraničních sil speciálního určení je kompenzován trvalým přílivem teroristů - příslušníků Tálibánu z Afghánistánu a Pákistánu. V současnosti jejich počet převyšuje 3000. Teroristé jsou vyzbrojování v Benghází a pak jsou přesunování do Tripolisu, kde jsou podřízení současnému vojenskému veliteli města Belhadžovi, který koordinuje teroristickou aktivitu Al Kájdy (se souhlasem USA a NATO) na celém teritoriu Libye. Teroristé z Al Kájdy na sebe postupně přebírají boj s Kaddáfího režimem.

V samotném Benghází probíhá ostrý ozbrojený konflikt mezi původními libyjskými "rebely" a Al Kájdou. Za poslední dny zabila Al Kájda několik desítek "rebelů"a 27 koaličních vojáků, z toho 4 agenty CIA.

Kornějev dodal, že podle jeho informací odmítl Berlusconi vyslat do Libye instruktory z 9. výsadkového pluku "Colonello Moschin".

Od 21. srpna se nedá intervence v Libyi omluvit platnými rezolucemi OSN. Stotisícové město Syrta i městečko Beni Valid srovnává spojenecké letectvo se zemí stejně jako Drážďany. "Spojenci NATO" zavraždili několik set lidí. Jsou i tisíce zraněných. V umělé řece, vybudované za Kaddáfího režimu se snižuje úroveň vody. Tímto teroristickým činem se snaží NATO donutit obránce města ke kapitulaci. Boje probíhají i v jiných místech. U města Sebha byly sestřeleny dva vrtulníky NATO.

Západními médií halasně šířená informace, že se obránci městečka Beni Valid rozhodli vzdát, popřeli sami obránci, kteří zlikvidovali pozice "rebelů" palbou z raketometů asi 20 km od města.

Po posledním vystoupení Muammara Kaddáfího začal útok sil vedených synem Kaddáfího Hamisem proti teroristům v Tripolisu. Podařilo se jim zlikvidovat hotel Al Fatah, kde zahynulo i několik desítek úředníků nové vlády, kteří se přesunuli z Benghází.

Vládní síly zaútočily i na základnu Mitiga. Zlikvidovali 10 žoldnéřů ze SAS a vrtulník.

Kolona bojovníků z Čadu, která se pokusila přesunout na pomoc Kaddáfímu, byla zlikvidována letectvem NATO.

Zatím běží v zemi naplno partyzánská válka proti interventům z NATO, Evropanům, Arabům, Afgháncům i Pákistáncům. Vojenská převaha interventů je však nesmírná.

Předpokládám, že nasazením teroristických sil Al Kájdy, kteří bojují jak proti Kaddáfímu tak i proti "rebelům" sledují spojenci jediný cíl: donutit Národní přechodnou radu, která byla uznána za legitimní, aby oficiálně pozvala síly NATO k zásahu - okupaci. Pak sbohem veškerému předstírání jak bojů za svobodu libyjských občanů i rezolucí RB OSN.