Již dlouhé měsíce probíhá aktivní fáze informační války proti Sýrii a Íránu. Nelze vyloučit, že po ní by mohl následovat útok na Írán, za předpokladu, že syrská vláda vedena prezidentem Asadem nevydrží poslední fázi kontrarevolučního útoku a vznikne režim přátelský Spojeným státům a NATO. Pro USA by bylo nejpřijatelnější zlikvidovat jednu vládu po druhé, (nejdříve Sýrii a pak Írán) to však bude možné pouze tehdy, pokud se Írán nepokusí poskytnout Sýrii vojenskou pomoc. Poslední vystoupení amerického ministra obrany Panetty, ve kterém jakoby odmítal vojenský úder na Írán, je pouhé mlžení. Kaddáfí byl do listopadu minulého roku "přítelem" USA. Jeho slova mají zřejmě naznačit Íránu, že ho USA nenapadnou, pokud nebude podporovat Sýrii.

Izraelský ministr pro vládní reformy Michael Eitan přečetl 16. 11. 2011 v parlamentu (Knessetu) poselství premiéra Netanyahua s informací, že se vláda rozhoduje o nejlepším způsobu likvidace íránské jaderné hrozby, zaměřené nejen proti Izraeli, ale vůči celému světu. Knesset by měl věnovat přípravě agrese proti Íránu mimořádnou schůzi. Vážnost poselství zdůrazňuje skutečnost, že v dějinách Izraele dosud žádný premiér podobný postup nezvolil.

Po likvidaci libyjského režimu, nejprogresivnějšího v Africe, podpořené nejen dezinformovaným veřejným míněním občanů států EU a NATO, ale i vládami Ruska a Číny se potvrdilo, jak infantilní byly představy a naděje světové levice, očekávající zázrak v podobě veta ruského a čínského v RB OSN a odmítnutí další eskalace imperialistických masakrů. USA - EU - NATO - OSN za využití Mezinárodního trestního soudu, mohou bez obav realizovat politiku "demokratizace" tak zvaně zločinných režimů, jejíž koncepce byla poprvé publikována v roce 2002 v americkém vládním dokumentu "Aktualizace jaderné politiky USA". Podle ní mohou být jaderné zbraně spolu, s nejnovějšími konvenčními strategickými prostředky použity proti Rusku, ČLR, KLDR, Iráku, Íránu, Sýrii a Libyi. Kromě ČLR všechny vlastní (vlastnily) největší přírodní zdroje na světě.

Irák a Libye již svou lekci z "lidských práv" dostaly. V obou zemích způsobily intervence přes 1,5 milionů zavražděných nevinných lidí, vyvolaly občanské války, ale hlavně umožnily ovládnout levnou ropu a plyn pro nadnárodní společnosti a uloupit všechny lidové finanční prostředky. Důležitá je i likvidace systému lidové vlády v Libyi, jako příkladu pro rozvoj národně osvobozeneckého hnutí v Africe. Akce proti Sýrii probíhá podle společného americko-saudského scénáře. Najatí bandité - provokatéři pod krytím "revolucionářů" vraždí Syřany a nevládní (americké) mezinárodní organizace"Stráž lidských práv" (HRW), případně Amnesty International troubí, prostřednictvím imperialistických médií, do světa, jakých masakrů se dopouští syrská armáda a informují RB OSN i Mezinárodní trestní soud (bez důkazů - ostatně, jako vždy) o zločinech proti lidskosti, páchaných syrskou vládou. Přestože Rusko i Čína zatím odmítají sankce proti Bašáru Asadovi, nelze vyloučit, že pokud bude dlouho vzdorovat, zavedou USA, EU a NATO proti němu, podobně, jako proti Kaddáfímu bezletovou zónu, či jiné sankce, (ať již se souhlasem RB OSN, či bez něj) které umožní splnit záměry Izraele i USA a progresivní syrský systém zlikvidovat.

Spojené státy a Izrael však mají významnějšího nepřítele, který se dosud nevzdává a agrese proti němu nebude tak snadná jako proti Afghánistánu, Iráku a Libyi. Pokus o vyvolání "barevné revoluce" v Íránu před dvěma léty se podařilo Ahmadinedžádovi zlikvidovat. Generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii - MAAE Egypťan El Baradej i přes nátlak tehdy odmítl dodat falšované důkazy o přípravě produkce jaderných hlavic. Následoval dlouhý proces, markantní korupcí mnoha delegátů členských států a po něm (jak potvrzují materiály Wikileaks) zvolení generálním ředitelem MAAE Japonce Yukiya Amana, který za své zvolení přislíbil americkým diplomatům plnou podporu jejich zájmů. Výsledkem je zpráva, která se dá využít jako podpůrná záminka k agresi, ve které mohou být použity nejen konvenční, ale i jaderné pumy a rakety. Důkazem íránské hrozby se má stát simulace jaderného výbuchu, stažena z notebooku zcizeného v roce 2004 íránskému úředníkovi. K tomuto ubohému výmyslu přidali poukázání na vysokotlakou nádobu, ve které měly být prováděny pokusy s kompresí výbušniny. Vše ostatní je demagogie na téma "spolehlivost získaných údajů".

Připomeňme si, že 18. 11. schválila MAAE rezoluci, vyzývající Írán k usnadnění přístupu expertům agentury k jaderným objektům a aktivizaci íránské spolupráce s MAAE.

Projekt rezoluce připravila "šestka" mezinárodních prostředníků řešení íránského jaderného problému složenou z Ruska, USA, VB, ČLR, Německa a Francie.

Vyostření situace vyvolala zpráva o činnosti speciální komise MAAE, publikována 8. 11. uvádějící, že do roku 2003 vedl Írán výzkum v oblasti jaderných zbraní, který může (?) pokračovat do současnosti.

20. 11. informoval předseda íránského parlamentu (Medžlisu) o připravované revizi vztahů s MAAE: "pokud MAAE bude pracovat v rámci stanov, budeme dodržovat naše závazky, nebudeme však s agenturou spolupracovat, pokud sama nebude sama stanovy dodržovat", uvedl. K tomu dodal ministr zahraničí Salehi, že se Írán nenechá vyprovokovat k opuštění agentury a ani neodvolá svůj podpis pod Smlouvou o "Nešíření...", což by mohl Západ zneužit jako záminku k agresi.

Podobné pokusy přesvědčit světovou veřejnost o ďábelských záměrech Íránu velmi připomínají "důkazy" z propagandistické kampaně proti Iráku z roku 2003, které měly potvrdit, že Irák vlastní zbraně hromadného ničení.

Prezident Bush došel ve své fantazii tak daleko, že hrozil Americe útokem iráckých bezpilotních prostředků, naložených bakteriologickými a chemickými bombami. Byl tehdy úspěšný, Američané souhlasili s válkou, za kterou museli zaplatit mrtvolami svých vojáků a omezením příjmů.

Co by se mohlo stát nyní? Budou Američané souhlasit s útokem na Írán?

A proč také ne? Nikdo jim nevysvětlí, že i kdyby se potvrdil výmysl MAAE o možnosti tajných prací na konstrukci jaderné hlavice a to ještě pod bedlivým zrakem kontrolních mechanismů celého světa, mohla by být hlavice funkční za desítky let. Sovětskému svazu, kterému nikdo nezasahoval do vnitřních záležitostí, trvala konstrukce první jaderné pumy téměř deset let.

Nastala doba, kdy se začnou naplňovat neblahá proroctví amerického žurnalisty, laureáta Pulitzerovy ceny Seymoura Hersche? V roce 2006 opublikoval "The New Yorker" jeho stať "Připravované války. Tajné akce Pentagonu". Hersch: "Bývalí vysocí funkcionáři tajných služeb mně mnohokrát potvrdili, že naším dalším cílem je Írán." S odvoláním na podobné zdroje z ministerstva obrany Hersch tvrdil, že americké tajné služby působící v Íránu, shromáždily informace o třiceti objektech, ve kterých se pravděpodobně rozpracovává program konstrukce jaderných zbraní. Jeho slova potvrzuje i skutečnost, že tehdy íránská vláda zatkla několik desítek agentů CIA a obvinila je ze získávání informací ve prospěch USA. Nedávno list "The New York Times" zveřejnil informaci o tom, že americká rozvědka shromažďuje na celém Blízkém a Středním východě a ve Střední Asii včetně Íránu důkazy, které by mohly posloužit jako důvod k rozpoutání agrese. Rozkaz nese podpis šéfa CIA Davida Petreuse. Hersch rovněž předpokládal, že USA zaútočí na Írán i jadernými zbraněmi. V článku "Příprava jaderného útoku na Írán" zveřejněném na Internetových antijaderných stránkách, Hersch přímo označuje tajnou směrnici prezidenta Obamy jako "NSDP 35 - povolení k použití jaderných zbraní."

Z důvodů neúspěšné bleskové agrese proti Iráku se etapa přípravy války proti Íránu s názvem "Íránská svoboda" protáhla o 5 let. Americký expert Viliam Arkin uvádí, že existuje speciální plán zvaný "Globální úder" obsahující i vojenskou agresi Izraele a USA proti Íránu. Předpokládá se, že dokument zahrnuje nejen útok na Írán, ale i na všechny "zločinné státy", považované za hrozbu USA.

Před pěti léty Írán jakoby zázrakem vyvázl z léčky USA a Izraele. Prohlubující se globální krize si však vyžaduje své. To, že Rusko odmítlo dodat Íránu již zaplacené protiletadlové řízené střely S-300 jen potvrzuje, jeho druhořadou pozici ve světové politice. Obávám se, že pro Írán, stejně jako pro Libyi nepohnou, stejně jako Čína ani prstem a budou se snažit přesvědčit Ahmadinedžáda, stejně jako Kaddáfího a nyní Asada, aby odstoupil.

V současnosti stojí proti nástupu globalizované diktatury na Středním Východě pouze Írán. Turecko se sice na krátkou dobu pokusilo zahrát si na samostatnost, premiér Erdogán však byl varován a zapojil se do fronty k nastolení globálního panství USA - EU - NATO - OSN. Írán je vlastně jediným ohniskem odporu na oblouku nestability od Balkánu, až po Pákistán.

Velmi důležitým motivem k agresi je i fakt, že Írán usiluje o likvidaci amerického dolaru, jako hlavní světové rezervní měny, což již stálo život Saddáma Husajna, Kaddáfího a o kariéru přišel i prezident MMF Strauss-Kahn.

Úsilí o dosažení souhlasu světového veřejného mínění s agresí proti Íránu podpořila i rezoluce VS OSN, přijata 106 hlasy dne 18. 11. 2011, odsuzující Írán z podpory terorizmu. Návrh rezoluce zpracovala vláda Saudské Arábie. Je založen na neprokázané účasti íránských tajných služeb na údajném pokusu o zavraždění saudského velvyslance v USA.

Všechny neúspěšné pokusy íránské strany vyvrátit tvrzení ve vykonstruované, lživé rezoluci, donutily nakonec předsedu nejvyšší íránské rady pro lidská práva Džavada Larindžaniho prohlásit na tiskové konferenci v OSN: "Ke spiknutí jistě došlo, jeho organizátorem však nebyl Írán, ale USA, jejichž cílem nebyla vražda saudského velvyslance v USA, ale snaha prohloubit destabilizaci regionu, vyvolat strach z Íránu a podpořit svá vojenská dobrodružství na Středním východě."

Před agresí sil NATO a jeho arabských spojenců do Libye, umožněnou rezolucemi RB OSN se zdálo, že agrese proti Íránu by byla něco zcela jiného, než proti Libyi. Většina levicových publicistů se v otázce posledních agresí, ať již to byla Jugoslávie, Afghánistán, Irák a nyní Libye osočuje jak na Rusko tak i na ČLR, že větší diplomatickou iniciativou, případně vetem v RB OSN nezabránily masakrům mírumilovného obyvatelstva Američany a jejich spojenci z NATO. Při podobných výčitkách i já sám často zapomínám na technologickou zaostalost sovětské bojové techniky, zejména v oblasti informatiky, která se dále prohloubila po nástupu Gorbačova a rychle pokračovala po pádu SSSR za vlád Jelcina, Putina a Medveděva, kteří a to potvrdila i Gruzínská invaze v roce 2008, zlikvidovali ruskou armádu a učinili Rusko bezbranným. To se konec konců projevilo i v neadekvátní reakcí Medveděva na rozmísťování prvků americké protiraketové obrany na hranicích Ruska, hrozbou rozmístění taktickooperačních řízených střel Iskander.

Čínská armáda přes všechno úsilí, vynaložené na výstavbu obrany zatím zdaleka nedosahuje americké úrovně. Obě země jsou v podobné situaci, v jaké byl Stalin před uzavíráním paktu s nacistickým Německem. Pro současné ruské vůdce neexistuje omluva. Odzbrojili svou armádu naprosto vědomě. Čínská lidová osvobozenecká armáda je na tom mnohem lépe a to díky nejen obrovskému technologickému skoku od roku 1979, ale hlavně tím, že politickou moc má zatím pevně v rukou KS Číny, zajišťující perspektivu obrany. Bylo by proto od vedení strany krátkozraké vyhrocováním sporů s USA se zbavit šancí na vybudování socialismu. Pokud jde o Írán, jeho výzbroj a bojová technika se nemohou rovnat zbraním agresorů.

Jak by mohl být další vývoj

V podstatě existují dva scénáře, založené na existenci íránského jaderného programu. V prvním se předpokládá, že Rusko i ČLR budou v RB OSN vetovat sankce proti Íránu. USA - NATO budou pokračovat ve zvyšování tlaku na Írán rozšířením těch, které již platí. Írán sice zůstane členem MAAE, ale omezí rozsah spolupráce. Scénář nevede přímo k válečné katastrofě. Pokračování v platných sankcích, zejména pokud by následoval nedostatek potravin a rychlé snižování životní úrovně, by vedlo k reakci opozičních sil, podporovaných ze zahraničí a k vzniku proamerické vlády.

Druhý scénář zahrnuje letecké a raketové útoky izraelských (amerických) sil na íránská jaderná zařízení, systémy řízení a velení, vedení státu a vojenskou i civilní infrastrukturu.

Realizace druhé varianty by znamenala pro obyvatelstvo Středního východu opravdový Holocaust.

Zvyšuje se množství důkazů o přípravě americko - izraelského úderu na Írán (je jedno jestli konvenčního nebo jaderného, protože při zásahu íránských jaderných zařízení konvenční bombou nebo raketovou hlavicí, dojde ke stejnému radioaktivnímu zamoření prostředí) jako odvety za neexistující jaderný program. Agresi by mohlo zahájit izraelské letectvo a téměř současně s ním by následoval útok střelami s plochou dráhou letu Tomahawk z ponorek, letadlových lodí a dalších bojových plavidel 5. flotily amerického námořnictva, dislokované v Perském zálivu.

Závěr

Poněvadž se inspektorům MAAE nepodařilo ani s největším úsilím získat reálný důkaz o vlastnictví či konstrukci jaderné zbraně je jasné, že výzvy k útoku na Írán mohou pocházet jen z Izraele, či spíše od izraelské lobby ovládající USA.

Přestože se Palestina nestala plnoprávným členem OSN, dostal Izrael ránu, kterou nečekal. Palestina se stala rozhodnutím OSN subjektem mezinárodního práva, suverénním teritoriem a ať se skutečnost posuzuje jakkoliv, území je okupováno Izraelem. Tato kvalitativně nová situace v mezinárodních vztazích je příčinou bolesti hlavy jeho vůdců. Írán je hlavním reálným spojencem Palestinců. Podporuje palestinský lid finančně, materiálně i politicky. Izrael se tedy zřejmě rozhodl, že by to mělo skončit a Írán v čele s Ahmadinedžádem by měl za drzost zaplatit. Záměrem Izraele a jeho amerických spojenců není pouze potrestání Íránu za jeho politiku na Středním východě. Tel Aviv se naprosto vážně obává sjednocení antiamerických a antiizraelských sil v islámském světě. Podle izraelských propočtů by měl úder na Írán muslimy zastrašit a prohloubit rozpory mezi nimi natolik, že by se rozkol stal nezvratným. Každá muslimská země bude nucena zaujmout k agresi své stanovisko. Monarchové z Perského zálivu, jejichž další existence je závislá na Spojených státech, nemají v podpoře amerických zájmů na vybranou. Jejich postup však ještě více vyostří vztahy s celým muslimským světem. Pro Izrael je výhodná i vlna terorizmu, která se zvedne jako odpověď na agresi. Ideologie sionizmu neusiluje o teritoriální smír s Palestinci a ukončení věčné konfrontace Arabů se Židy, která je pro Izrael výhodná. Izrael si přisvojil roli jediného nekompromisního bojovníka s Araby a to jak ve jménu židovské, tak i křesťanské buržoazie, která ho za to udržuje při životě.

Co získají USA z agrese proti Íránu? Jak ukázala likvidace Libye, muslimský svět je natolik rozdělen a to nejen na šíity a sunity, ale zejména třídně, že se za šíitský režim v Íránu nepostaví žádná muslimská země, tak jako ani jedna vojensky nepodpořila Kaddáfího. Vlna terorizmu by mohla pouze potvrdit oprávněnost války, zahájené 11. 9. 2001.

Co je však v současné globální krizi pro USA rozhodující? Posílení úlohy VPK (vojensko průmyslového komplexu). Dějiny ekonomiky USA zaznamenaly za posledních 66 let jejich vývoje pouze jedinou konstantu. Je to úzký vztah mezi vojenskými intervencemi a růstem ekonomiky. Vojenské výdaje jsou americkou vládou považovány za určitou formu veřejných výdajů, které podporují rychlý rozvoj ekonomiky. Wall Street Journal 4. 2. 2003 uvedl, že v období přípravy na intervenci do Iráku, představují vojenské výdaje jedinou pozitivní stránku "slabé americké ekonomiky".

Konkrétní přednosti vojenských výdajů jsou mnohostranné:

a/ Vojenské výdaje posilují jeden z významných sektorů americké ekonomiky, vojensko průmyslový komplex, nyní pod názvem "letecko, počítačový a elektronický komplex", který zahrnuje celkem 85 000 společností s miliony zaměstnanců.
b/ Vojenská výroba není z důvodů národní bezpečnosti vystavena mezinárodní konkurenci. Téměř všechny finanční prostředky získané prodejem zbraní a bojové techniky jdou americkým společnostem.
c/ Prostředky na obranu jsou ze státního rozpočtu financovány nejen přímo zbrojní společnosti, ale i výzkum a vývoj nejmodernějších technologií.
d/ Export zbraní a bojové techniky představuje jednu z nejvýznamnějších obchodních položek USA (47% světového obchodu se zbraněmi). Od první dohody o GATT v roce 1947 existuje pro vojenský průmysl USA výjimka, zdůvodněna "národně bezpečnostními zájmy", která umožňuje vést vládě USA ochranářskou a dotační politiku v oblasti exportu zbraní a bojové techniky, které jsou pro ostatní sektory zakázány.

Zisky zbrojních společností se tak v posledním období značně zvýšily.

Světová zbrojní výroba dosáhla v roce 2003 hodnoty 925 miliard USD. V roce 2011 má podle odhadů dosáhnout 1300 miliard USD. USA se na nich budou podílet 45%.

Důležitý je zisk z byznysu rekonstrukce zemí zničených loupežnými válkami a platby za okupaci

Již před intervencí do Iráku uvedl tehdejší mluvčí prezidenta Bushe: "Skutečným problémem budoucnosti jsou platby za rekonstrukci Iráku. A Irák, na rozdíl od Afghánistánu, je bohatou zemí. Jsou zde nesmírné zdroje surovin, které oficiálně náleží iráckému lidu. Existuje tedy mnoho způsobů jak získat úhradu za rekonstrukci". Totéž platí doslova o Libyi a nyní Íránu. Kolaborantské vlády, nastolené okupačními většinou americkými sílami jako režim vedený Al-Malikim v Iráku nebo Karzájim v Afghánistánu jsou plně závislé na okupantech a platí okupaci jednak z prostředků zmrazených ve světových bankách a jednak svým přírodním bohatstvím. Nikdy se nedovíme, jak účtují americké ropné společnosti ropu z Džejchánu, Basry, již nyní z Libye a jak by ji chtěly platit Íránu.

 

Karel Kluz