13. mezinárodního setkání komunistických a dělnických stran uspořádaného v Athénách 9. - 11. prosince 2011 na téma:

"BUDOUCNOSTÍ JE SOCIALISMUS!

Mezinárodní situace a zkušenost komunistů 20 let po kontrarevoluci v Sovětském svazu. Úkoly rozvoje třídního boje v podmínkách kapitalistické krize, imperialistických válek, současných lidových bojů a povstání, za práva dělnické třídy a lidu, posilování proletářského internacionalismu a anti-imperialistické fronty, za svržení kapitalismu a budování socialismu."

Setkání se zúčastnili zástupci 78 stran z 59 zemí. Řada stran, jež se nemohly z důvodů, které nebyly pod jejich kontrolou, zúčastnit, zaslala své psané pozdravy. Zdravíme z Athén rostoucí lidové boje uvolňující veliký emancipační potenciál proti imperialismu, proti kapitalistickému vykořisťování a útlaku a za sociální a pracovní práva a za práva na sociální zabezpečení pracujících na celém světě.

Setkání se konalo v kritických podmínkách, v nichž v mezinárodní situaci stále převažuje hluboká a zdlouhavá kapitalistická krize spjatá s vyhrocením agresivity imperialismu, jež se projevuje rozhodnutími Lisabonského summitu o nové strategii NATO. Tato skutečnost potvrzuje analýzy zformulované v prohlášeních 10., 11., 12. Mezinárodního setkání, které se uskutečnily v roce 2008 v Brazílii (Sao Paolo), v roce 2009 v Indii (Nové Dillí) a roku 2010 v Jižní Africe (Tshwane).

Pro miliony pracujících se stává stále více zřejmým, že krize je krizí systémovou. Nejedná se o chyby v rámci systému, nýbrž o systém samotný, jenž je chybný a který vytváří pravidelné a periodické krize. Vyvěrá ze zostřování hlavních rozporů kapitalismu mezi společenským charakterem výroby a soukromým kapitalistickým přivlastňováním a nikoli z nějaké verze řízení systému či z nějaké anomálie založené na nenasytnosti některých bankéřů či jiných kapitalistů anebo z nepřítomnosti účinných regulačních mechanismů. Ukazuje na historické hranice kapitalismu a potřebu zesílení zápasu za antimonopolistický antikapitalistický zlom, za revoluční svržení kapitalismu.

V USA, Japonsku, EU a v dalších kapitalistických ekonomikách se ukazují slepé uličky různých verzí buržoazní správy. Na jedné straně vede restriktivní politická linie k zdlouhavé hluboké recesi, na straně druhé expanzionistický politický management s balíčky rozsáhlé státní podpory udělované monopolistickým skupinám, finančnímu kapitálu a bankám zintenzivňuje inflaci a vede k narůstajícímu veřejnému dluhu. Kapitalismus přeměňuje korporační insolvenci na suverénní insolvenci (čili insolvenci korporací na insolvenci států). Kapitalismus nemá jinou odpověď na krizi než masové ničení výrobních sil, zdrojů, masové propouštění, zavírání podniků a všeobecný útok na práva pracujících a odborů, na mzdy, starobní důchody, sociální zabezpečení, snižování lidových příjmů, obrovské zvýšení nezaměstnanosti a chudoby.

Protilidová ofenzíva zesiluje a je manifestována se zvláštní silou v určitých oblastech. Koncentrace a centralizace monopolního kapitálu zesiluje reakční charakter ekonomické a politické moci. Je realizována kapitalistická restrukturalizace a privatizace směřující k soutěživosti a maximalizaci zisků kapitálu, k zajištění levnější pracovní síly a návratu o desetiletí nazpět v oblasti sociálních a pracovních práv.

Intenzita krize, její globální synchronizace, perspektiva pomalého a slabého oživení zesiluje potíže buržoazních sil při potýkání se s krizí a vede k zostřování meziimperialistických rozporů a soupeření, zatímco zesiluje nebezpečí imperialistických válek.

Útoky na demokratická práva a svrchovanost zesilují v mnoha zemích. Politické systémy se stávají stále více reakčnějšími. Zesilován je antikomunismus. Jsou uplatňována opatření obecného charakteru proti činnosti komunistických a dělnických stran, proti odborům, proti politickým a demokratickým svobodám. Vládnoucí třídy rozvíjejí vícestranný pokus o zachycení lidového nesouhlasu prostřednictvím změn v politickém systému, prostřednictvím využívání řady proimperialistických nevládních organizací a dalších organizací, prostřednictvím snah o svedení lidového nesouhlasu do hnutí s údajně nepolitickým či dokonce reakčním charakterem.

Zdravíme rozsáhlé zápasy a povstání lidu a pracujících za demokratická, sociální a politická práva proti protilidovým režimům na Středním Východě a v severní Africe, jmenovitě v Tunisku a Egyptě. Navzdory rozporům, jež vyjevuje současná situace, představují významnou zkušenost, již by mělo komunistické hnutí studovat a využívat. Současně silně odsuzujeme imperialistickou válku NATO a EU proti libyjskému lidu a hrozby a zasahování do vnitřních záležitostí Sýrie a Iránu. Jakoukoli zahraniční intervenci proti Iránu ať už pod jakoukoli záminkou považujeme za útok proti zájmům iránských pracujících a proti jejich zápasu za demokratické svobody a sociální práva.

Tento vývoj potvrzuje nezbytnost posilování komunistických a dělnických stran, aby mohly sehrát svoji historickou úlohu, aby zesílily boj pracujících a lidu na obranu svých práv a aspirací, aby využívaly rozpory systému a meziimperialistické rozpory ke svržení na úrovni moci a ekonomiky, za uspokojení potřeb lidu. Bez vůdčí role komunistických a dělnických stran a avantgardní třídy, dělnické třídy, bude lid vystavený zranitelnosti pomocí matení, asimilace a manipulace ze strany politických sil, které zastupují monopoly, finanční kapitál a imperialismus.

Probíhají významné změny v mezinárodní korelaci sil. Pokračuje relativní oslabování pozice USA, obecná stagnace výroby v nejrozvinutějších kapitalistických ekonomikách a nástup nových globálních ekonomických mocností, zejména Číny. Zesiluje tendence zvyšování rozporů mezi imperialistickými centry a mezi nimi a tzv. nastupujícími ekonomikami.

Sílí imperialistická agresivita. Vyskytuje se již několik regionálních bodů napětí a válek a znásobují se: v Asii a Africe, na Středním Východě se stoupající agresivitou Izraele zvláště proti palestinskému lidu. Současně zaznamenáváme nárůst neonacistických a xenofobních sil v Evropě, mnohostranné intervence, hrozby a ofenzívu proti lidovým hnutím a pokrokovým politickým silám v Latinské Americe. Sílí militarizace. Riziko obecného konfliktu na regionální úrovni stále více roste. V tomto smyslu je zásadně důležité rozšíření a zesílení antiimperialistické společenské a politické fronty a boje za mír ve směru odstranění příčin imperialistických válek.

Existují dvě cesty vývoje:

• Kapitalistická cesta, cesta vykořisťování národů, která vytváří veliké nebezpečí imperialistických válek, nebezpečí pro demokratická práva pracujících a lidu.
• Cesta osvobození s ohromnými možnostmi realizace zájmů pracujících a národů, dosažení sociální spravedlnosti, lidové svrchovanosti, míru a pokroku. Cesta bojů pracujících a národů, cesta socialismu a komunismu, jež je historicky nezbytná.

Díky rozhodujícímu příspěvku komunistů a třídně orientovaného odborového hnutí dále zesílily boje pracujících v Evropě a na celém světě. Imperialistická agresivita dále naráží na rozhodný lidový odpor na Středním Východě, v Asii, Africe a Latinské Americe. Tato skutečnost, spolu se zkušeností nasbíranou dosud zvláště v Latinské Americe, boje a procesy, které probíhají, ukazují možnosti odporu, třídního boje, které poskytují lidu půdu pro postup kupředu, pro dobývání prostoru a zasazování úderů imperialismu, když si za cíl stanoví svržení imperialistického barbarství.

Zdravíme boje pracujících a národů a poznamenáváme, že je třeba je dále zesilovat. Podmínky vyžadují zesílení třídního boje, ideologického, politického, masového boje s cílem bránit protilidovým opatřením a podporovat cíle zápasu, jež naplňují současné potřeby lidu; vyžadují organizovaný protiútok pracujících usilující o protimonopolistický a protiimperialistický zlom, o svržení kapitalismu a ukončení vykořisťování člověka člověkem.

Dnes jsou zralé podmínky pro budování širokých společenských antimonopolistických a protiimperialistických spojenectví, schopných porazit mnohostrannou imperialistickou ofenzívu a agresi, bojovat o moc a realizovat hluboké, radikální, revoluční změny. Jednota dělnické třídy, organizace a třídní orientace dělnického hnutí jsou základními činiteli zajišťujícími budování účinných společenských spojenectví se zemědělci, městskou střední vrstvou, ženským hnutím a hnutím mládeže.

V tomto zápase je nepostradatelná úloha a posilování spolupráce komunistických a dělnických stran na národní, regionální a mezinárodní úrovni. Společná koordinovaná činnost komunistických a dělnických stran, organizací komunistické mládeže a protiimperialistických organizací, v jejichž rámci přinášejí komunisté důležitý příspěvek, představuje jeden z nejspolehlivějších prvků rozvoje antiimperialistického boje a posilování antiimperialistické fronty.

Ideologický boj komunistického hnutí má zásadní důležitost pro obranu a rozvoj vědeckého socialismu, pro odmítnutí současného antikomunismu, pro konfrontaci s buržoazní ideologií, protivědeckými teoriemi a oportunistickými proudy, jež odmítají třídní boj; pro boj s rolí sociálnědemokratických sil, které obhajují a zavádějí protilidovou a proimperialistickou politiku podporováním strategie kapitálu a imperialismu. Porozumění jednotnému charakteru úkolů boje za sociální, národní a třídní emancipaci, za svébytnou realizaci socialistické alternativy vyžaduje ideologickou protiofenzívu komunistického hnutí.

Svržení kapitalismu a budování socialismu představuje imperativní potřebu národů. S ohledem na kapitalistickou krizi a její důsledky prokazují mezinárodní zkušenosti a praxe socialistické výstavby převahu socialismu. Zdůrazňujeme svoji solidaritu s národy, jež bojují za socialismus a jež jsou zapojeny do výstavby socialismu.

Pouze socialismus může vytvořit podmínky pro odstranění válek, nezaměstnanosti, hladu, bídy, analfabetismu, nejistoty stovek milionů lidí, ničení životního prostředí. Pouze socialismus vytváří podmínky pro rozvoj podle současných potřeb pracujících.

Pracující, zemědělci, pracující ve městech a na venkově, ženy, mladí lidé, vyzýváme Vás k společnému boji za skoncování s tímto kapitalistickým barbarstvím. Existuje naděje, existuje perspektiva. Budoucnost patří socialismu.

BUDOUCNOSTÍ JE SOCIALISMUS!

Athény, 11. prosince 2011

Překlad: Komunistický svaz mládeže (KSM)

V rámci snahy o informování členů KSČM o projevech jejich nejvyššího představitele zveřejňujeme text řeči Vojtěcha Filipa, předsedy ÚV KSČM na 13. mezinárodním setkání komunistických a dělnických stran v Athénách. Filip v projevu deklaroval souhlas své strany se zněním Závěrečného prohlášení tohoto setkání, k němuž se tedy KSČM oficiálně přihlásila.

Projev Vojtěcha Filipa, předsedy ÚV KSČM na 13. mezinárodního setkání komunistických a dělnických stran v Athénách