USA proti KLDR: Na čí straně je pravda?

Podrobnosti

Vytvořeno 28. 12. 2011

Z tisku jsme se dověděli, že "Valné shromáždění OSN vyhovělo žádosti KLDR  a drželo ve čtvrtek 22.12. minutu ticha za vůdce země Kim Čong-ila, který v sobotu zemřel." O něco později rozpoutal režim štvanici proti českým komunistům, jejichž předseda zaslal kondolenci ke smrti vůdce KLDR.

Kanadský, světově proslulý levicový spisovatel a publicista Michel Chossudovský na stránkách "Global Research.ca" k tomu napsal:

Podle slov veterána vietnamské války Briana Willsona "Americký lid by měl zažít to, co zažívají národy přepadených zemí".

KLDR s populací 24 milionů většinou chudých obyvatel (1/12 občanů USA) a teritoriem jen o něco větším než je Pensylvánie patří k nejvíce démonizovaným, nejméně chápaným, totálně osočovaným národům světa.

Většina Američanů nezná to, co je zvláště důležité při hodnocení "korejské hrozby světovému míru", že KLDR ztratila v důsledku amerického bombardování v Korejské válce třetinu svého obyvatelstva. Samotné americké zdroje přiznávají, že 20% Korejců zahynulo ve třech etapách intenzivního bombardování:

Po zničení 78 severokorejských měst a tisíců vesnic, ve kterých zahynulo nesčetné množství lidí, poznamenal generál LeMay: "V průběhu tří let bombardování bylo zabito 20% Korejců. Nyní se předpokládá, že území na sever od 38. rovnoběžky ztratilo téměř třetinu z osmi až devíti milionů obyvatel za období 37 měsíců trvající války v létech 1950 - 1953. Bezprecedentní množství zabitých jednoho národa ve válečném konfliktu dvou stran." (Richard Rhodes, The General and World War III",The New Yorker 19. 6. 1995, strana 53.)

Pro porovnání: v době II. světové války ztratila Anglie pouze 0,94%, Francie 1,35%, Čína 1.89% a USA 0,32% obyvatelstva.

Každá rodina ztratila v Korejské válce nejméně jednoho člena.

Tato čísla z Korejské války by měla být porovnána i s počty zabitých občanů v Iráku. Studie (tzv. Lancet study) zpracovaná ve "Škole veřejného zdravotnictví Johna Hopkinse" odhaduje, že v Iráku zahynulo v průběhu invaze 655 000 Iráčanů - civilistů. USA se nikdy neomluvily za vyvraždění 30% Korejců. Naopak, hlavním cílem americké zahraniční politiky bylo vždy démonizovat oběti americké války.

Téměř 60 let USA prosazovaly politickou izolaci a zbídačování KLDR. Američany sponzorované sankce sehrály hlavní úlohu v destabilizaci korejského hospodářství.

KLDR je trvale prezentována jako součást "osy zla". Proč?

KLDR, oběť americké agrese je představována jako válečný štváč, "darebácký stát", země sponzorující terorismus a jako hrozba světovému míru. Tato stylizována obvinění byla vnucena do světového vědomí jako pravda a málokdo se opováží položit si otázku proč?  

Lež, jako vždy v podobných případech, nahradila pravdu. KLDR je prohlašována za hrozbu. Amerika přestala být agresorem a stala se obětí.

Skutečným záměrem Washingtonu je zničit KLDR, znevážit její národ a zabránit sjednocení obou částí Koreje.   

Ať se americký lid přestane dívat na KLDR přes politické prizma a podívá se pravdě do očí, ať vidí utrpení korejského lidu. Válečný veterán Brian Willson k tomu uvádí svá svědectví: "Každý, s kým jsem v KLDR hovořil, ztratil ve válce jednoho a více členů své rodiny. Příčinou smrti bylo nepřetržité bombardování fosforem a napalmem, které zasáhlo doslova každé místečko v zemi. Záměrně byly, na rozkaz generála Mc Arthura, který vydal na podzim 1950, bombardovány prostředky spojení, všechny prvky infrastruktury, továrny, města a vesnice. Bombardování skončilo až uzavřením příměří 27. 7. 1953. Bolestné vzpomínky stále přežívají, lidé vyjadřují svou nenávist k Americe, i když se ke mně chovali přívětivě. Přes deset milionů rodin zůstává po desetiletí trvale rozděleno.

Dejme čtenářům na Západě jasně na vědomí, že Severní Korea byla během Korejské války totálně zničena. Hlavním architektem zločinné letecké války byl velitel ?Strategického leteckého velitelství? generál Curtis LeMay, který předtím velel bombardování Japonska."

(Brian Willson, Korea and the Axis of Evil, Global Research, October 12, 2006)

Co čeká KLDR? Změna režimu?

Války vedené USA a NATO v období eufemisticky zvaném "poválečná éra" způsobily smrt milionů lidí. Při tom se USA stále staví do pozice

strážce demokracie, světového míru a ochránce lidských práv. V poslední době byla washingtonská mírumilovná role znovu zdůrazněna ministryní zahraničí Hillary Clintonovou ve vztahu ke KLDR u příležitosti smrti Kim Čong-ila. Ministryně vyzvala nové vedení KLDR, aby se vydalo "cestou míru". "Hluboce nás zajímá životní úroveň Severokorejského lidu, jsme v této obtížné době svými myšlenkami a modlitbami s ním," uvedla. Mluvčí ministerstva zahraničí Victoria Nulandová objasnila, že vyjádření Clintonové není kondolencí, ale signálem amerických očekávání a nadějí, vztahujících se k novému režimu,  poukazujíc při tom na scénář Američany sponzorované "demokratizace" a "změny režimu" v rámci strategie "Odpovědnost za ochranu?"(Responsability to Protect).

Podle Clintonové spočívá americký zájem ve zvýšení životní úrovně lidu.

Dalo by se tomu věřit, pokud bychom zapomněli na humanitární bombardování před 60ti léty.

Nešlo jen o leteckou válku

V Korejské válce postříleli američtí vojáci tisíce jihokorejských civilistů, kteří se pokoušeli uniknout před hrůzami války. Padesát let Pentagon a všechny americké vlády tuto skutečnost popíraly. Jihokorejci, kterým se podařilo přežít, a usilovali o protlačení svých požadavků legální cestou, byli označování za zrádce a Severokorejské špióny. K masakru v  No Gun Ri došlo v červenci 1950. Za několik desetiletí uvedla americká média: "Po provedení vyčerpávajících vyšetřování došla vyšetřující komise Pentagonu k závěru, že šlo o akci, kterou provedli nezkušení vojáci". Oddělení Generálního inspektorátu pozemních sil  v armádní "Review" v lednu 2001 uvedlo: "Smrt a zranění civilního obyvatelstva, kdekoli k nim dojde, jsou výsledkem nešťastné náhody, jako průvodního jevu války a nikoli záměrného vraždění...Vojáci nedostali rozkaz k útoku a vraždění civilních utečenců v blízkosti No Gun Ri."

Počátkem června 2006, kdy Pentagon začal vyšetřovat vraždění v irácké Hadíse, vyšel na světlo dokument, který nejen odkrývá pravdu o masakru Korejců, ale potvrzuje i skutečnost, že šlo o oficiální akci americké válečné politiky. V den masakru  25. 7. 1950,  zaslal americký velvyslanec v Jižní Koreji dopis adresovaný tehdejšímu náměstkovi ministra zahraničí USA  Deanu Ruskovi, ve kterém ho informuje o rozhodnutí velení amerického velení v Koreji likvidovat jihokorejské utečence, pokud se přiblíží k americkým pozicím. Den poté postřílel 7. Obrněný pluk stovky civilistů.

Logika válečných zločinů

Pro vraždění civilistů v Korejské válce si armáda našla snadné zdůvodnění. Nemohla s jistotou vyhodnotit, zdali sympatizovali se Severní Koreou nebo chtěli umožnit severokorejským vojákům infiltrovat se mezi civilisty a vést partyzánskou válku.

Ženevská konvence výslovně zakazuje útoky proti civilnímu obyvatelstvu. Nemohou je omluvit žádné okolnosti. Pentagon má však vyšší politické cíle než dodržování mezinárodních zákonů. Základní obava Bílého domu a Pentagonu je stejná jako za Korejské a Vietnamské války, první i současné války proti Iráku: Veřejné mínění amerického obyvatelstva se nesmí obrátit proti imperialistické válce! Takové myšlení vede k dalším vražedným závěrům. Jestliže by civilní obyvatelstvo mohlo, byť i jen pomyslně, ohrozit bezpečnost amerických vojáků, je potřeba nejdříve střílet a pak se ptát. Mrtví Libyjci, Afghánci a Iráčané, stejně jako předtím Korejci, Vietnamci a Latinoameričané nejsou doma v Americe tak politicky nebezpeční jako rakve s americkými vojáky.

Je zde ještě jeden aspekt logiky válečných zločinů. Jestliže civilní obyvatelstvo sympatizuje s hnutím odporu, je potřeba rozpoutat proti němu teror a potrestat ho za poskytování pomoci. (Vzpomeňme na to, jak se chovali Němci v SSSR, Jugoslávii a všech okupovaných územích. Japonci vyhladili v Mandžusku celé vesnice. Za jednoho zabitého vojáka 100 civilistů. CIA v operaci "Phoenix Program" organizovala vyvraždění více než 50 000 civilistů v Jižním Vietnamu, které obvinila z členství v "Národní osvobozenecké frontě".)

Karel Kluz

• < Předchozí
• Další >