14:30 - čas odchodu, nejbolestnější chvíle návštěvy u Gerarda Hernándeze. Jeden z příslušníků vězeňské stráže oznamuje: "Konec návštěv!". Gerardo se opře o zeď spolu s dalšími vězni. Stojíme mezi manželkami, dětmi a matkami. Konečně se otvírá těžká, kovová, elektronicky řízená brána. Gerardo triumfálně zvedá pěst. Jeho gesto opakujeme. On zůstává v pekle, které trvá již 13 let, my odcházíme.

Z vězení ve Victorville jedeme na letiště Ontario California a cestou analyzujeme absurditu věznění "Pěti" Kubánců (z nichž jeden byl podmínečně propuštěn), kteří na území Spojených států pomáhali bojovat proti terorismu, avšak nyní jsou ve federální věznici USA, zatímco Luis Posada Carilles, který v roce 1976 organizoval sabotáž proti letounu Cubany (73 mrtvých), večeří v těch nejlepších restauracích v Miami. Mezi jednotlivými návštěvami u svého proktologa Posada a další šílení staříci jemu podobní pokračují v osnování násilí proti Kubě.

Soudci Federálního soudu v Miami rozhodli ve věci odvolání Gerarda, ať předloží nové důkazy a svědectví; jeho advokát přiznal, že nehájil zájmy svého klienta odpovídajícím způsobem; nově předložené dokumenty dokazují realizované platby vlády Spojených států těm "novinářům" v Miami, kteří psali negativní informace o pětici obviněných Kubánců ve snaze ovlivnit atmosféru okolo případu.

Vláda Spojených států stále odmítá vydat svoji "tajnou" mapu, která dokládá přesně to místo, kde dne 24. února 1996 dva kubánské letouny MIG sestřelily dvě letadla společnosti Hermanos al Rascate. Kubánci uvádějí, že k oběma incidentům došlo v kubánském vzdušném prostoru, takže se nejednalo o žádný zločin. Washington trvá na tom, že k útoku na letouny došlo v mezinárodním vzdušném prostoru. Národní bezpečnostní agentura USA (NSA) v této věci uvedla, že z důvodů "národní bezpečnosti" nelze zveřejnit klíčový záznam z oblasti. Gerardo však s tímto dramatem neměl nic společného, a to bez ohlednu na místo, kde k incidentu došlo.

Souhlasíme s tím, že politika Spojených států vůči Kubě hraničí s absurditou. Např. ministerstvo zahraničí USA zařadilo Kubu na svůj seznam teroristických států, ačkoli to ve skutečnosti byly Spojené státy, kdo učinily z Kuby cíl teroristických útoků, na což však Kuba recipročně neodpověděla. Přesto Ileana Ros-Lehtinen, šéfka zahraničního výboru Senátu USA prohlásila, že "Spojené státy nebudou jednat se státem, který podporuje terorismus".

Toto prohlášení souvisí s jejími námitkami vůči jakýmkoli humanitárním ohledům ze strany Spojených států s odvoláním na kauzu Alana Grosse, občana USA. Ten byl na Kubě usvědčen z aktivit zaměřených na změnu režimu a podporovaných organizací USAID. Gross si má na Kubě odpykat svůj trest 15 let vězení nebo může čekat, až armáda jeho vlasti "osvobodí" ostrov. Ros-Lehtinen vyzvala kubánský lid, aby zavraždil Fidela Castra (viz Landaův film "Ať povstane skutečný terorista").

Taková rétorika nepomáhá ani věci samotného Grosse. Díky Ileaně může zůstat ve vězení až do 75 lez svého věku. Postrádá svou rodinu stejně jako ji postrádá pětice kubánských hrdinů v amerických věznicích. Stejně jako Alanovi, i jejich příbuzní ochořeli v důsledku tíživé situace. "Když mi v roce 2009 zemřela matka, nebyl jsem na Kubě, abych ji mohl pohřbít", řekl Gerardo.

Gerardo nám vyprávěl, že si spolu s Adrianou, která má 42 let, přejí děti, stejně jako další člen pětice, Fernando Gonzales se svojí manželkou. Spojené státy americké však odmítají rodinným příslušníkům "Pěti" vydat vstupní viza. Čas se již završuje. V obličeji Gerarda se zračí nejistota.

Případu "Pěti" se v USA dostává malé publicity. Ne tak je tomu v případu Alana Grosse, severoamerického dodavatele, který byl odsouzen k 15 letům za činnost namířenou proti kubánské vládě. Případy Grosse a "Pěti" jsou zcela odlišné. Gerardo dostal doživotní trest na nejméně 15 let za konspiraci, za provádění špionáže a napomáhání zločinu, za údajné předávání informací (které byly veřejné) kubánským úřadům o fatálních letech Hermanos al Rescate dne 24. února 1996. Vzhledem k tomu, že soud se konal v Miami, státní zástupce ani nemusel předkládat důkazy pro kterékoliv z těchto obvinění. Představte si 5 soudců soudících v Berlíně v roce 1938!

Gross nepochopil charakter své mise, jejímž cílem byl tajný výcvik disidentů pro využívání uzavřené satelitní sítě s podvratnými cíli. "Naše pětice přijela na Floridu s cílem zastavit terorismus, ne destabilizovat vládu Spojených států", řekl Gerardo.

Gerardo samozřejmě vysvětlil, že stejně jako Gross i "Pětice" Kubánců je ve vězení a chtějí se vrátit domů. Dodal však, že "sdělovací prostředky USA pravidelně informují o severoamerickém židovi uvězněném v Havaně pro, jak říkají, svoji snahu pomoci kubánské hebrejské komunitě v přístupu na internet." Představitelé této komunity však popírají, že by cílem Grosse byla snaha jim pomoci. V synagogách na Kubě měli přístup na internet daleko dříve před tím, než Gross navštívil Kubu".

Gerardo také s úsměvem ujistil, že "Pětice" nepřijela do USA na turistické visum, jako to učinil Gross na Kubu. "Při svých návštěvách Gross nikdy své kubánské kontakty neinformoval, že přijíždí na základě smlouvy s vládou USA ve službách politiky USA s cílem změny režimu na Kubě. Představte si, že by Kuba vysílala do USA agenty s cílem porazit kapitalismus a nastolit socialistickou vládu. !Kdeže! Bezplatné zdravotnictví pro všechny - jednoduše jen proto, že všechny lidské bytosti na ni mají nárok".

Gerardo soucítí s Grossem a jeho zdravotními problémy. Alanovi je na Kubě věnována zvláštní zdravotní péče a není izolován společně s usvědčenými zločinci. Pětici Kubánců nebylo často v případě potřeby umožněno využít zdravotní služby ve věznicích Spojených států. Kuba umožnila Judy Gross, aby navštívila svého manžela.

Nedávno protestovaly skupiny židů před Kubánskou zájmovou sekcí ve Washingtonu. Nápisy na plakátech zněly "Cuban Gross Injustice". Jedná se o hru se slovy. Nápis může v překladu znamenat "Kubánská nespravedlnost vůči Grossovi" nebo také "Obrovská kubánská nespravedlnost". Nikde se neobjevila ani zmínka o "Pěti". Protestující ve shodě s vládou USA požadovali, aby Kuba osvobodila Grosse. Přitom nepožadovali na Obamovy reciprocitu, tj. aby recipročně byla osvobozena také "Pětice" Kubánců, kteří jsou ve vězení již 13 let.

Obama by mohl udělat humanitární gesto a osvobodit "Pětici". "Kuba již informovala Spojené státy, že je ochotna hledat humanitární řešení v případě Grosse na recipročním základu".(viz Kubánské vládní tiskové komuniké, prosinec 2011).

Sdělovací prostředky Spojených států ignorují oficiální prohlášení 10 nositelů Nobelovy ceny, Amnesty Internacional, Pracovní skupiny proti svévolnému zadržování OSN a další. Všichni se shodují v jednom - "Pětici" Kubánců se nedostalo spravedlivého soudu, zasluhují milost nebo nový soud, avšak nikoli v Miami.

Obama ví, jak dostat Grosse domů. Izrael také po velkém vyjednávání vyměnil 1000 vězněných Palestinců za 1 izraelského vězně.

22. prosince 2011

Autoři: Danny Glover a Saúl Landau

Převzato z Progreso Semanal

Saul Landau je členem Institutu politických studií. Jeho film "Ať povstane skutečný terorista" (s Danny Gloverem) je uváděn na DVD (cinemalibrestore.com). Danny Glover je aktivista a herec.