Cíl Washingtonské aliance s "umírněnými islamisty":

Podrobnosti

Vytvořeno 31. 1. 2012

Twitter

utlumit rebelie a udržet buržoazní režimy v muslimských zemích

Výbuch demokratizačních, národně osvobozeneckých bouří a revolucí v muslimských zemích donutil Washington vytvářet nové aliance s islamistickými stranami, vůdci a režimy, nyní pokrytecky nazývanými "umírněnými". Podle všech příznaků jde pouze o novou formu zneužití Islámu k obnovení koloniálního vykořisťování a upevnění podpory reakčních šejků a muslimských duchovních, ochotných plnit záměry světového, zejména amerického imperialismu.

Od neudržitelné spolupráce s diktátory plně oddanými imperiálním vládcům ke spojenectví s "umírněnými islamisty"

Rozhodující motivací pro strategickou změnu vztahů "spojenců" (USA, EU, NATO) k některým muslimským zemím a jejich rozhodnutí spolupracovat s "umírněnými islamisty" byl totální kolaps diktatur a jejich vůdců, které sami dosadili do funkcí a až do počátku loňského roku plně podporovali. Po pádu Husního Mubaraka, tuniského Zín Abidín bin Aliho, jemenského Alího Sáliha a masových protestech v Maroku, Bahrajnu, Kataru a Saudské Arábii, se spojenci pokouší využívat k prosazování svých záměrů ty konzervativní islamistické vůdce, kteří jsou ochotni zachovat instituce padlých diktatur (včetně armády a policie), udržet moc kapitálu a bojovat proti antiimperialistickým hnutím a státům.

V Egyptě představuje umírněné islamisty "Strana svobody a spravedlnosti" (politická odnož Muslimského bratrstva), v Tunisu "Strana obrody", v Maroku "Strana spravedlnosti a rozvoje". Vedení stran přislíbila, že se stanou spolehlivými partnery v boji proti hnutím, jejichž záměrem je prosazovat změny sociálně ekonomického systému a ukončit dlouhodobou vojenskou podporu imperiální politiky.

Islamističtí kolaboranti jsou nyní eufemisticky zváni "umírněnými a ctihodnými", protože souhlasili s účastí ve volbách za podmínek stanovených dosavadním politickým a ekonomickým řádem, odstoupili od kritiky a odmítání jejich předchůdci uzavřených imperiálně - koloniálních dohod a komerčních smluv, včetně těch, které podporují izraelskou kolonizaci Palestiny. Přislíbili rovněž podporu imperiálním válkám proti národním a občanským vládám Libye, Sýrie a Íránu, potlačování činnosti progresivních odborových organizací a občanských levicových stran.

"Umírnění islamisté" se tak stali hlavní kontrarevoluční silou, jejímž úkolem je zabránit vzniku nových revolt, které by umožnily nástup vlád se skutečnými sociálními programy, jejichž realizace by byla podmíněná nastolením jiných, sociálně progresivních společenských systémů. Tyto vlády by postavily před soudy i skutečné nepřátelé lidu, vinné z toho, že se dopustili mnoha zločinů proti lidskosti.

Západní spojenci se rovněž dohodli se svými starými agenty - generály a plukovníky v armádě a policii na souhlasu podělit se o moc s religiózními vůdci. Přislíbili jim za letitou loajalitu beztrestnost a zachování finančních privilegií a kromě toho vetování všech legislativních změn, umožňujících jejich stíhání za brutální zločiny, kterých se dopustili proti svému lidu. Islamisté tak budou odpovědní za prosazování ortodoxní ekonomické politiky a obnovení pořádku, v podstatě jiné formy diktatury, ve spolupráci s vedením nadnárodních bank a prozápadními generály. Za odměnu obdrží řadu ministerstev, možnost financování svých volebních kampaní a prosazování vlastních náboženských, sociálních a kulturních programů. Jejich hlavní úlohou zůstává nepřipustit k moci levicové, nacionalistické a populistické síly a zabránit tomu, aby získaly masovou podporu obyvatelstva. Místo sociálních vymožeností a vysoké životní úrovně, které prosadil za půl století své vlády "diktátor" Kaddáfí, se islamisté mají pokusit odvést pozornost od sociálních požadavků, znárodňování, pozemkových a dalších reforem, prosazováním tvrdé formy ortodoxního Islámu. Islamisté dlouhodobě budovali a budují sítě svého vlivu v městských slamech a na venkově prostřednictvím organizované charity a poskytováním základních sociálních služeb personálem muslimských mešit a prostřednictvím humanitárních religiózních nadací.

Poněvadž zásadně odmítají třídní boj a živočišně nenávidí levici, jejíž program je sekulární, prosazuje svobodu žen a obhajobu práv pracujících, byly islamistické strany vždy diktaturou tolerovány, zatímco levicoví aktivisté byli rutinně vražděni. Je proto naprosto přirozené, že po pádu diktatur se vynořily silné islamistické strany s celonárodní působností, jejich vedení převzalo funkce bývalých elit a nabídlo svým západním spojencům marginalizaci levicové a sekulární opozice. Jejich postup je pro globalizovaný kapitalismus velmi důležitý zvláště nyní, kdy světová krize hrozí explozí dalších revolucí a je oceňován stejně ve Washingtonu, jako v Paříží, Londýně, Berlíně, Tel Avivu a Rijádu.

Islamistické strany však nejsou pokaždé zcela ochotny plně se podřídit příkazům a snaží se obhajovat své právo vládnout, potvrzené volebním vítězstvím. Nelze tedy očekávat, že všechny islamistické vlády budou se spojenci tak oddaně spolupracovat jako Katar, sídlo arabského mediálního gigantu Al-Džazíry. Katarský "duchovní" vůdce, šejk Youssef al-Qaradawi, jehož letectvo i teroristická komanda se podílela na vyvraždění více ne padesáti tisíc muslimských Libyjců, obhajuje svůj postup Koránem a morálními principy islámského náboženství a již dlouho vyzývá, v souladu se zájmy Izraele, k ozbrojené intervenci do Sýrie a ke svržení sekulárního Asádova režimu.

Proč impérium vyzbrojuje fundamentalistické muslimské organizace?

K oklamání veřejného mínění připisuje aliance USA-EU-NATO "ctihodným a umírněným" islamistům všechny možné ctnosti, aby si zajistila jejich spolupráci v prevenci revolučních a povstaleckých hnutí. Za kulisami však tajně vytváří teroristická komanda, jejichž součástí se stávají fundamentalističtí, islámští teroristé z Al-Kájdy a Talibánu, které využívá k likvidaci progresivních, sekulárních režimů v Libyi a Sýrii, stejně jako před tím v Jugoslávii a Afghánistánu.

USA, Katar, Francie, Británie a další státy EU před přepadením Libye dlouhodobě financovaly a připravovaly libyjské "revolucionáře", ve skutečnosti fundamentalistické muslimské žoldnéře z celého světa a pak je vrhly k dokončení masakru libyjských patriotů, který rozpoutaly jejich vzdušné síly.

Plesajíc nad úspěchem, se ještě se zakrvácenýma rukama vrhli tentokrát za pomoci Turecka, Ligy arabských kolaborantů, princů a emírů na sekulární režim prezidenta Asáda v Sýrii. Akci započali financováním zločinné vzpoury, organizované Muslimským bratrstvem. Žádná svoboda a spravedlnost, ale likvidace národního průmyslu, jeho infrastruktury a sekulárního státu.

USA a EU otevřeně vyslaly své islámské, fundamentalistické spojence do boje proti mírumilovnému režimu prezidenta Asáda, ve jménu "prosazování demokracie a humanismu". Heslo by se dalo nazvat směšným, pokud by nešlo o tisíce mrtvých Syřanů. Pod stejnými hesly vyvraždil imperialismus miliony lidí v Koreji, Vietnamu, Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku a Libyi. Všechny napadené státy mají jedno společné: snažily se, nebo plánovaly využívat své přírodní zdroje k výstavbě moderního, sekulárního státu, nezávislého na imperiálním diktátu.

Závěr

Základem vztahů Washingtonu a jeho spojenců s "umírněnými islamisty" je jejich postoj k impériu, jeho třídní politice, vojenské politice NATO a "svobodnému trhu" (soukromým vnějším investicím).

Dnešní "umírněné" islamistické strany v Tunisku, Egyptě, Turecku, Maroku a jinde, které poskytly alianci USA-EU-NATO pomoc ve válkách proti Libyi a Sýrii, preferují soukromé vlastnictví (zahraniční a kompradorskou kontrolu klíčových podniků), potlačování nezávislého dělnického hnutí a antiimperialistických stran. Staly se novými partnery globálního imperialismu v drancování přírodního bohatství Blízkého a Středního východu.

Přesto se vládám islamistů nedaří situaci stabilizovat a vnitropolitické napětí se zvyšuje.

Strategická využitelnost "umírněných" islamistů

Americká administrativa oslovuje islamistické strany a nabízí jim spolupráci pouze tehdy, jestliže jsou masové a tedy schopné oslabit jakékoli progresivní revoluční hnutí. Tyto strany jsou, zvláště po jejich vítězství ve volbách, pro americkou administrativu důležité zejména proto, že legitimizují pokračování ve spolupráci s původním vojenským a policejním aparátem, který vítězné politické strany ponechaly po převzetí moci beze změn fungovat.

Jaká je životaschopnost nového spojenectví?

Bylo by chybou předpokládat, že spontánní prodemokratická hnutí v arabském světě ukončí nebo alespoň omezí imperialistickou nadvládu. Úlohu diktátorů přebírají islamistické politické strany. Masovým revoltám, kterým museli bývalí diktátoři čelit nasazením armády a policie, by mohly islamistické strany čelit využitím svého vlivu ve společenských (religiózních) a charitativních organizacích, působících v chudých vrstvách společnosti, které mají plně pod kontrolou. K odvedení pozornosti od veřejných protestů napomůže i účast občanů ve volbách.

Přes počáteční úspěchy islamisticko-imperiálního partnerství ztíží globální krize, zvyšující se nezaměstnanost a strašná bída "ctihodným a umírněným" islamistickým stranám jejich pokusy stabilizovat vnitropolitickou situaci. Jejich spojenectví s aliancí "USA-EU-NATO" je bude nutit působit pouze v rámcích "ortodoxního neoliberalismu". Aby si usnadnily svou úlohu, budou se pokoušet přitáhnout do svých vlád ateistické liberály, sociální demokraty i méně radikální představitele levice a přenést tak odpovědnost za budoucí neúspěchy na širší fórum.

Prozápadní islamistické strany nemají žádné řešení (ostatně ani jejich imperiální panstvo) pro stupňující se krizi: v době diktatury si strany získávaly popularitu charitou, organizovanou prostřednictvím mešit. Nyní budou jejich vlády nuceny přijímat drakonická úsporná opatření. Konec charity znamená i konec vlivu na chudinu, která je dostala k moci. Z chaosu, který nastane, vystoupí do popředí pouze nejlépe organizována politická strana: liberálové mají k dispozici pouze mediální kampaně, levicové strany mohou vycházet z protestního hnutí a agitace v chudinských čtvrtích, pracovištích, trzích, vesnicích a slamech. Radikální fundamentalisté využijí nenávist a zklamání z působení vlád "umírněných" islamistů a budou se snažit prosazovat vlastní verzi uzavřené náboženské společnosti, odmítat vliv Západu a potlačovat levici.

Aliance USA-EU-NATO dočasně pozastavila revoluční proces. Jejich pokračující vojenské intervence a rostoucí ekonomické krize ve vlastních zemích naznačují, že se jim podařilo problém pouze odsunout.

Karel Kluz

• < Předchozí
• Další >