Vývoj situace v Sýrii se vyvíjí směrem, vyvolávajícím nové obavy.
Vzhledem k postojům ruské a čínské delegace nadále odmítajícími hlasovat v RB OSN pro násilnou intervenci, proběhlo i poslední jednání o syrském problému 24. ledna, nazvané "Situace na Blízkém východě" ve znamení pokusů západních delegátů i hlavních funkcionářů vedení OSN překonat jejich odpor a snahy dosáhnout jakékoliv dohody, která by umožnila opakovat libyjský scénář.
Asistent Generálního tajemníka OSN pro politické záležitosti, Argentinec Oscar Fernandez-Taranco začal své vystoupení palestinskou otázkou (příprava komplexních rozhovorů stran, eskalace násilí v sektoru Gazy a na Západním břehu Jordánu) plynule přešel k situaci na libanonsko-syrské hranici a pak k samotné Sýrii. Zdůraznil, že v polovině ledna bylo na hranici zaregistrováno 5660 utečenců. Nadějný úvod pro to, aby mohl přejít k viníkům - syrské vládě a blížící se humanitární katastrofě.
Snaha o prosazení plánu, přijatého 22. ledna Ligou arabských států - LAS však skončila bezúspěšně.
Rusko i ČLR vystoupily nekompromisně proti jakékoli intervenci do vnitřních záležitostí Sýrie. Vedoucí ruské delegace v RB OSN Vitalij Čurkin zdůraznil, že Blízký východ prochází komplexní transformací a je třeba, aby si jednotlivé národy rozhodly o svém osudu bez vnějších zásahů.
V současnosti je RB OSN rozdělena na dvě skupiny a každá má vlastní návrh řešení syrského problému. Západní návrh byl zablokován 4. 10. 2011 vetem Ruska a ČLR.
Rusko připravilo svůj vlastní návrh rezoluce o Sýrii, kterou nyní podporuje ČLR a další členské státy BRICS, které jsou všechny kromě Brazílie členy RB OSN.
Toto zasedání RB OSN bylo aktivně připravováno i západem a členskými státy LAS. Před zasedáním ruský náměstek ministra zahraničí zodpovědný za blízkovýchodní politiku M. L. Bogdanov přijal najednou dva vyslance: nejdříve vyslance Sýrie v Moskvě R. Haddala a pak náměstka amerického ministra zahraničí J. Feltmana. Na setkání s Američanem bylo ruskou stranou obzvláště zdůrazněno, že reakce světového společenství na vnitřní procesy v jednotlivých státech musí být maximálně zodpovědná a adekvátní, existující problémy je třeba řešit nenásilnou cestou, za zachování ústřední role RB OSN při zajišťování mezinárodního míru a bezpečnosti. Bez ohledu na to, že ruský ministr zahraničí jasně řekl, že v otázce dodávek ruských zbraní Sýrii nepovažuje za nutné se jakkoliv ospravedlňovat, protože RF neporušuje žádné mezinárodní dohody a žádné rezoluce Rady bezpečnosti, a obchoduje se Sýrií pouze s tím, co není zakázáno mezinárodním právem, J. Feltman nastolil otázku ruských dodávek zbraní Sýrii opět.
To, že situace kolem Sýrie směřuje postupně k vojenskému řešení, se stalo jasným na tiskové konferenci S. V. Lavrova: "Pokud si někdo předsevzal, že použije sílu za každou cenu - a již jsem zaslechl výzvy vyslat do Sýrie jakési arabské jednotky - tak tomu stěží zabráníme. Ale ať k tomu dojde z jejich iniciativy a padne to na svědomí iniciátorů. Žádné oprávnění k tomu od Rady bezpečnosti OSN nedostanou." Nicméně neexistence sankcí RB OSN uklidňuje jen málo. Neúspěch u ospravedlnění agrese pomocí rezoluce RB OSN nutí k hledání jiných cest. V NATO začali hovořit o zavedení "bezletové zóny", a to bez ohledu na to, že takové opatření nepředjímá ani jeden akt mezinárodního práva, ba právě naopak, je to přímým porušením Charty OSN, vytvořené na principu suverenity států; vzdušný prostor je součástí suverénního území státu, stejně jako jeho teritorium.
Čím dál více se rýsuje varianta "regionální invaze" států LAS nebo uskupení členských států LAS. Za pozornost stojí, že právě v tuto chvíli začíná hledat nové důvody pro ospravedlnění vojenského vpádu do Sýrie (a nejen Sýrie!) generální tajemník OSN Ban Ki-moon.
Právě v těchto dnech vyzval k tomu, aby byla teorie "zodpovědnosti za ochranu" používána co nejčastěji! Obzvláště, jak Ban Ki-moon zdůraznil, v těch případech, kdy "státní moc nemůže nebo nechce plnit své povinnosti sama". Ale ani tato teorie není v mezinárodním právu nikde zakotvena! Fakticky je před našima očima vytvářeno jakési virtuální neexistující mezinárodní právo, nikde nezakotvené, mimo fantazie několika vysokých mezinárodních funkcionářů.
Hledat nové varianty si vynucuje i výsledek mise Ligy arabských států. Po posledním zasedání Ligy, na kterém bylo přijato rozhodnutí o prodloužení mise, práskli dveřmi hlavní iniciátoři vojenského dobrodružství - Katar, Saudská Arábie, Bahrajn a k nim přidružený Kuvajt, UAE a Omán. Informovali o odvolání svých pozorovatelů z mise LAS v Sýrii. Zjevně se jim nepodařilo přesvědčit o odvolání svých pozorovatelů v misi ostatní členské státy. Výsledkem práce mise nebyla témata, která očekávali ti, kdo misi opustili. Takže šéf mise, súdánský generál Muhammed ad-Dabi přímo řekl, že přítomnost pozorovatelů Ligy arabských států se pozitivně odrazila na situaci v této zemi a vedla k poklesu násilností: "Po příjezdu mise začaly střety mezi vládními jednotkami a ozbrojenou opozicí postupně ustávat, a v současné době se odehrávají na síti." Skutečně, během pobytu členů mise LAS v Sýrii došlo k řadě posunů pozitivním směrem. 28. prosince 2011 bylo popuštěno 912 "politických" vězňů, zatčených po 15. březnu, tedy po začátku aktivních teroristických činů v Sýrii. 8. ledna propustil prezident Asád ještě dalších 552. Předtím bylo jen v listopadu propuštěno přes 2,500 "politických" vězňů. Mimochodem, 7. března 2011 udělil Bašír Asád amnestii všem, kteří byli zatčeni do tohoto data! Jen během toho období bylo provedeno sedm amnestií.
Obzvláště je třeba se zmínit o roli Turecka. Bez ohledu na existenci objektivních faktorů dávného napětí mezi Ankarou a Damaškem, existují důvody se domnívat, že Turecko je nuceno se tohoto dobrodružství zúčastnit. Nelze vyloučit, že zúčastněním se již započatého ozbrojeného útoku na Sýrii (i když zatím ve "fluidní" formě) se Turecko snaží oddálit podobný scénář u sebe. Ne náhodou právě v letech 2010-2011 došlo v Turecku k podivným událostem a zatčení několika set generálů a vysokých důstojníků, kvůli podezření z přípravy hned několika (!) státních pučů. A najednou 8. ledna t. r. provedou turecké úřady nové zatčení - vysoce postaveného generála Ilkera Basbuga, na základě obvinění ze spiknutí, jehož cílem je svržení vlády. Ne náhodou právě v loňském listopadu byl zahájen proces s bývalým tureckým prezidentem, generálem Kenanem Evrenem, obviněným z účasti v puči v r. 1980. Pro takový soud 32 let po událostech je teď přeci ta nejpříhodnější doba, ne?
Podle svědectví se na turecko-syrských hranicích objevilo 600 až 1500 libyjských žoldáků, a mezi nimi je i libyjský terorista z Al-Kájdy Abdel-Hakim Belhadj (mimochodem je to dobrá lekce pro syrské úřady, aby se nepodvolily požadavkům mezinárodních "zprostředkovatelů" a neudělily amnestii teroristům). Je velmi pravděpodobné, že Ankara se chce takových návštěv urychleně zbavit. Turecko očividně balancuje na hraně vlastního "arabského jara", a jen nepřítomnost odpovídajících zmínek v informacích médií mu umožňuje zachránit si tvář a navenek působit dojmem "zdánlivé stability".
Syrská vláda zveřejnila seznam zemí, které poslaly do Sýrie nezákonné dodávky zbraní (figuruje mezi nimi Libanon, Turecko, Irák a Jordánsko), nicméně tyto informace nejen, že média vůbec nezajímají, ale z nějakého podivného důvodu nejsou zahrnuty ani ve zprávách generálního tajemníka OSN. Jen 26. ledna nemohl Ban Ki-moon mlčet, protože byl zavražděn šéf syrského výboru Červeného půlměsíce. Generální tajemník OSN "tuto vraždu odsoudil", nicméně hned poté "vyzval syrské úřady k provedení vyšetřování"! Tedy zformuloval svoji "kondolenci" tak, aby tato vražda vypadala tak, že viníkem jsou syrské úřady. O teroristech, kteří tento teroristický čin provedli, generální tajemník OSN, stejně jako dříve, ani nepípnul!
Neúspěch operací "RB OSN" a "mise LAS" donutil řadu členů Ligy přijít s novou "iniciativou". V plánu se předpokládá "předání moci prezidentem Asádem vice-prezidentovi země a vytvoření koaliční vlády". Choulostivost situace je posílena i tím, že v Sýrii jsou dva viceprezidenti, přičemž jedním z nich je Farouk al-Sharaa, který se stal stranickým aktivistou Baas ještě před narozením Bašíra Asáda a ministrem zahraničí v době, kdy bylo Asádovi pouhých dvanáct let. Smysl iniciativy: jde o pokus rozvrátit vládu země zevnitř. Zákeřná myšlenka, i když již samotný fakt, že s něčím takovým přišli, ukazuje na to, že vláda Sýrie si zachovává jednotu. Proto budou hledat neustále nové cesty, jak tuto jednotu rozvrátit.
Autor: docent Alexandr Mězjajev, člen Ruského společenského výboru solidarity s národy Libye a Sýrie. Vedoucí katedry mezinárodního práva Univerzity řízení v Kazani.
27. ledna 2012, Fondsk.ru
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.