Moskva 1. března 2012 - "V roce 1996 v prezidentských volbách nezvítězil Boris Jelcin". Kdyby to řekl někdo, kdo je v současné době v opozici, bylo by možné pochybovat. I když tomu tak skutečně bylo. Ale autorem tohoto prohlášení není nikdo menší než Dimitrij Medveděv, poslední ruský prezident. Pokusme se v tom zorientovat.

V roce 1996 měl Boris Jelcin 6% volební preference. Byl postaven na startovní čáru volební kampaní placenou různými americkými nadacemi, kterou vedl Anatolij Čubajs (který zůstal v sedle jako ministr i za Putina a Medvěděva).

Ale, jak už dnes víme - viz slova Medveděva - finanční injektáž a podpásové údery nepostačovaly a muselo dojít na hrubé "úpravy" oficiálních čísel. Boris Jelcin tehdy podle oficiálních údajů dostal 35,3% hlasů, zatímco Genadij Zjuganov, vůdce komunistů se musel spokojit s 32%. Do druhého kola tak šli oni dva, když byla odstraněna řada konkurentů, mezi které patřili Alexandr Lebeď a Michail Gorbačov (kterému bylo potvrzeno 0,5%).

Ve druhém kole zvítězil Jelcin s 53,8% a Zjuganov ztratil příležitost se 40,3 % hlasů.

Mnozí pozorovatelé, včetně pisatele těchto řádků, pochybovali o výsledcích a psali o tom. Analýza hlasů v různých krajích dokazovala podvody. Přibližně o 600 tisíc hlasů v Tatarstánu Jelcin prohrál, ale na počítači zvítězil. Ale žádná kontrola nebyla možná.

Po několika týdnech byly volební lístky zničeny.

Zrekonstruovat pravdu bylo nemožné tenkrát, tím méně dnes. Tedy co se stalo a proč? Podívejme se na okolnosti. Dimitrij Medveděv se 20. února sešel s vůdci stran, kterým byla v prosinci loňského roku potvrzena účast ve volbách. Chtěl s nimi projednat, za zavřenými dveřmi, jejich návrhy na reformu volebního systému. Je to gesto na usmířenou, pár dní před prezidentskými volbami a jeho odchodem ze scény, zatímco protesty v zemi pokračují. Inkriminovaná věta se neobjevila v oficiálním sdělení, ale byla okamžitě sdělena novinářům některými z účastníků jednání.

Medveděv měl říci i jiné věci. "Vy jste si toho všimli teprve teď? Předcházející volby byly ideální?". Jako by řekl: nedělejte jako by nic, i vy jste to věděli. A nepřehánějte to teď s vašimi protesty, sešli jsme se tady, abychom si popovídali bez dělání zbytečných skandálů.

Pak se obrátil na Borise Němcova, který byl tehdy členem vlády za Jelcina a patřil mezi organizátory zmanipulovaného vítězství.

Kreml, kde je stále ještě Medveděv, to dementoval. Ale svědků je příliš mnoho, aby mohli potvrdit rozměry tohoto skandálu. A snažit se o něm mluvit dříve, než se začne šířit sám. První začal hovořit právě Anatolij Čubajs, muž oligarchů, artefakt privatizace, který zůstal v sedle jako ministr a šedá eminence, jako hlídač operace jak za Putina, tak i za Medveděva. Nemohl mlčet, protože to byl on, kdo stál v čele volebního týmu Jelcina, a pokud je tu někdo, kdo zná všechno, je to právě on. Další dementi, s určitou skrytou hrozbou. "Vezme-li se vážně tvrzení, že v roce 1996 zvítězil Zjuganov a ne Jelcin, tedy by se automaticky měly uznat za nelegitimní dva prezidentské mandáty Putina a Medveděva".

Pozor, tedy kdo se dotkne drátu, zemře: tohle je poselství. A je to simultánní poselství i Putinovi, který bude jistým vítězem těchto nových voleb. (Nedělní volby předpoklad potvrdily.)

Otevřít diskusi o dějinách voleb v "demokratickém" Rusku znamená otevřít kapitolu privatizace, to je krádeže, která byla po těchto volbách provedena, když bylo darováno hrstce banditů ohromené bohatství země.

Zbývá pochopit význam a cíl Medveděvových sdělení. Byla to bota, nebo je něco v pozadí?

Dvě věci jsou překvapující: takováto informace s výbušným dopadem je zamlčena, všemi, všemi médii, přátelskými i nepřátelskými Kremlu.

Mlčení novin a televizí v roce 2012 není menší než to, které krylo v Rusku a v celém světě volební podvod, který byl proveden ke škodě ruského lidu. Teror, který pravda vyvolává, je tak velký, že zmrazuje všechny mocenské skupiny. Jako tehdy, shoda mezi oligarchy a Západem spočívala v tom, že je nutné zabránit, a to za každou cenu, zvolení komunisty za prezidenta "Nového Ruska". A to i za cenu zatlučení posledního hřebíčku do rakve ruské demokracie.

Ale je tu i druhá zvláštnost, a ta působí mnohem významněji a je třeba si jí povšimnout. Je jím mlčení Komunistické strany Ruské federace. Strany kandidáta, který jako tehdy, v případě, že dojde na druhé kolo, bude stát proti Vladimírovi Putinovi. (K druhému kolu voleb nedošlo, neboť Putin zvítězil již v prvním kole.) Jediná reakce z této strany byla svěřena jednomu z tajemníků ÚV, Sergeji Obuchovovi, který se pustil do Medvěděva, místo aby mu zatleskal.

Obuchov, který nebyl přítomen tomuto fatálnímu setkání, řekl: "Předlož dokumenty, my takové údaje nemáme". Je velmi podivné, že tehdejší vítězové odmítají přijmout své vítězství, i když je uznáno až příliš pozdě. Obuchov zapomněl, že tehdy Zjuganov velmi razantně protestoval, i když byl s velkou rychlostí každý protest přitlumen a zmizel z pořadu dne.  

V předvečer voleb nemusí být takováto zpráva prospěšná ani Zjuganovovi. Mohli by se ho ptát, jak mohl akceptovat takovou porážku, aniž by bojoval, když věděl, že zvítězil. A mohli by se ho ptát, proč byla jeho opozice v těchto letech tak "loajální, že nikdy nenechal pocítit svou reálnou sílu, kterou v zemi disponuje.

Ale bylo by to jako se ptát Al Gora, který zvítězil v prezidentských volbách roku 2000, kdy jeho soupeřem byl George W. Bush, proč přijal porážku nadekretovanou Nejvyšším soudem většinou hlasů.

Někdy se stane, že s nenadále přiloženou pistolí ke spánku jsme zkrátka těžce zastrašeni.

Giulietto Chiesa - Megachip