Od onoho dne roku 1997 Ora Bassi a její manžel Giustino Di Celmo velmi důstojně bojovali, aby dosáhli spravedlnosti, ale v Itálii se setkali jen s totální hluchotou. Příliš nepohodlné pro naše vlády snažit se dosáhnout spravedlnosti pro italského chlapce zavražděného při teroristickém atentátu. Znamenalo by to připustit existenci terorismu na straně těch "dobrých", nebo že Kuba by mohla mít pravdu. Příliš nepohodlné přiznat, že měla pravdu paní Ora, když obvinila mafie z Miami, které v posledních desetiletích provedly tisíce teroristických útoků a způsobily Kubě 3000 mrtvých, že jsou polostátním průmyslem financovaným vládou Spojených států, a že takzvaná kontrarevoluce je především velký byznys. A tak manželé Di Celmo vedli svůj boj, aby dosáhli spravedlnosti pro svého zavražděného syna, přestože byli mnohokrát napadáni a vysmíváni, k čemuž došlo dokonce i na stránkách deníku Liberazione (tiskový orgán strany Komunistické obrody - Rifondazione comunista pozn.překl.)

Existuje terorismus a terorismus. Existují teroristé, které je užitečné uchovávat na prvních stránkách a nechat poletovat zatuchlé přízraky, a teroristé, na které je třeba dobře zapomenout. Jsou příbuzní obětí, kterým se poskytuje možnost hovořit, a příbuzní obětí, kolem kterých se vytvoří síť mlčení. To je právě případ paní Ory Bassi, maminky Fabia, která zemřela právě v den, kdy by se její syn dožil čtyřiceti sedmi let. Nehledejte o tom zprávu v italském tisku, který se o pravdu a spravedlnost pro Fabia Di Celmo vůbec nezajímal.

Gennaro Carotenuto

Zdroj: www.gennarocarotenuto.it