Sýrie: CIA a MI6 zpravodajské operace a sabotáž

header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Sýrie: CIA a MI6 zpravodajské operace a sabotáž

Podrobnosti: Vytvořeno 5. 6. 2012

"Za účelem usnadnění akcí osvobozeneckých sil (sic), /.../ by mělo být vyvinuto zvláštní úsilí pro eliminaci klíčových jedinců (což by mělo být) provedeno v počátečních fázích revolty a intervence (...). Jakmile dojde k přijetí politického rozhodnutí postupovat s narušováním pořádku uvnitř Sýrie, CIA bude připravena a SIS (MI6) se pokusí připravit malé sabotáže a incidenty (sic) v Sýrii prostřednictvím kontaktů s některými jednici. (...) Incidenty by se neměly soustřeďovat na Damašek (...). Nadto: "nezbytná míra strachu (...) incidenty na hranicích a (inscenované) srážky", by měly "poskytnout záminku pro intervenci (...) CIA a SIS (MI6) by měly používat (...) jak psychologické zdroje, tak akce pro zvyšování napětí."

(Z jednoho uniklého dokumentu zpravodajských služeb USA a VB, Londýn-Washington 1957)

"Samotný koncept objektivní pravdy rozkládá svět. Lži se stávají dějinami."

(George Orwell alias Eric Arthur Blair, 1903-1950)

Pro kohokoli, kdo je nerozhodnut v hodnocení toho, co se reálně odehrává v Sýrii, zda prezident Assad - před deseti lety považovaný za "moderního Ataturka" - se stává posledním megalomanským despotou, a zda houf zemí vedených Spojenými státy musí přinést se zbraní v ruce "svobodu" syrskému lidu, když zničí všechno, domy, lidi, zemi, prostředky k obživě, je určen jeden poučný příběh z moderních dějin.

Je řinčení zbraní proti Sýrii v poslední době založeno na dokumentu vlád Spojených států a Spojeného království, odhaleném až v roce 2003 a od té doby vyškrtnutém (nebo dík chybě zapomenutém) i z vysílání BBC věnovaném této zemi? (1)

Na konci roku 2003, roku invaze do Iráku, Matthew Jones, profesor světových dějin na Londýnské Royal Holloway College, objevil "hrozivě nefalšované" dokumenty: v roce 1957, tehdejší britský premiér Harold Macmillan a tehdejší prezident Spojených států Dwight Eisenhower schválili "společný plán CIA a MI6, jehož cílem bylo inscenování incidentů na hranicích jako záminky pro invazi (do Sýrie) ze sousedních prozápadních zemí". (2)

Jádrem plánu bylo zavraždění osob, které mocensky stály za tehdejším prezidentem Shukri al-Quwatlim. Cílem byl: Abd al-Hamid Sarraj, šéf vojenské rozvědky; Afif al-Bizri, Náčelník generálního štábu syrské armády; a Khalid Bakdash, který vedl Syrskou komunistickou stranu.

"Dokument byl redigován ve Washingtonu v září roku 1957:

Za účelem usnadnění akcí osvobozeneckých sil (sic) omezit kapacitu režimu pro organizování přímých vojenských akcí (...); pro dosažení požadovaných cílů v nejmenším možném čase by mělo být vyvinuto mimořádné úsilí k odstranění klíčových osob.

Jejich odstranění by mělo být provedeno v počátečních fázích revolty a intervence a ve světle okolností působících v onom momentě."

Při pohledu na současná obvinění namířená na presidenta Assada za zásahy proti vpádům cizích sil zpoza hranic (tak jako plukovník Kaddafí před ním, vysmívaný západními vládami a médii, který ale měl, jak se ukázalo při konečném hodnocení, pravdu), zde nacházíme některé zajímavé věty:

"Jakmile bude jednou přijato politické rozhodnutí přikročit k nepokojům uvnitř Sýrie, CIA bude připravena a SIS (MI6) se pokusí připravit drobné sabotáže a incidenty (sic) v Sýrii, prostřednictvím kontaktů s některými jedinci.

Incidenty by se neměly koncentrovat na Damašek (...), bylo by potřeba dávat pozor, aby se nevyprovokovali klíčoví představitelé syrského režimu k přijetí dalších opatření na zvýšení osobní bezpečnosti.

Nadto: "nezbytná míra strachu (...) incidenty na hranicích a (inscenované) srážky", by měly "poskytnout záminku pro intervenci (...) Iráku a Jordánska", jež tehdy stále ještě byly pod britským mandátem.

Sýrie měla: "být ukázána jako sponzor komplotů, sabotáží a násilí proti sousedním vládám (...) CIA a SIS (Rozvědka Jejího veličenstva MI6) by měly používat (...) jak psychologické tak akční nástroje pro zvyšování napětí."

Narušování hranic z Iráku, Jordánska a Libanonu mělo vést k "sabotážím, nacionalistické konspiraci a používání síly různého druhu", které jak doporučoval dokument, měly být připsány Damašku.

Na konci prosince 2011 byl oznámen vznik opoziční Syrské národní rady za "osvobození země" a její představitelé se setkali s Hilary Clintonovou. Dnes jak se zdá tuto roli plní Syrská revoluční rada, podporovaná Spojenými státy.

Starý Eisenhowerův-Macmillanův plán měl za cíl financovat "Výbor svobodné Sýrie" a "vyzbrojit politické frakce a učinit je schopnými provádět polovojenské či jiné operace" v Sýrii.

CIA a MI6 tehdy plánovaly podněcování vnitřních nepokojů a nahrazení baasistické prokomunistické vlády za přátelskou a prozápadní. Vzhledem k tomu, že se očekávalo, že veřejnost bude nepřátelská, plánovaly západní tajné služby, že, "bude pravděpodobně potřeba nejprve použít represivních opatření a svévolné síly".

Dokument byl podepsán v Londýně a ve Washingtonu. Byl to, jak píše Macmillan ve svých denících "vynikající dokument".

Washington a Londýn začaly být znepokojeny stále pevnějším přátelstvím Sýrie se Sověty spíše než se západními státy a spojenectvím mezi (panarabskou) stranou Baas a komunistickou stranou, jež se výrazně projevovalo i v rámci syrské armády.

Nicméně politický rozměr znepokojení byl ještě vystupňován skutečností, že Sýrie v tomto předsaddámovském období kontrolovala hlavní ropovod vedoucí z bohatých nalezišť v západním Iráku.

Krátce řečeno: Sýrie byla v roce 1957 spojencem Moskvy (což zahrnovalo dohodu o vojenské a hospodářské pomoci) a rovněž uznala Čínu - situace byla stejná tehdy jako nyní - tehdejší Sovětský svaz varoval Západ před intervencí do Sýrie.

Sýrie je stále zemí se samostatnou pozicí a vazby věrnosti přetrvávají. Všeobecně zůstává kolébkou panarabského ideálu baasismu, na němž po pádu režimu Saddáma Husajna stojí samotná.

V roce 1957 tato nezávislost vedla Loy Hendersona, vysokého úředníka amerického ministerstva zahraničí ke slovům: "současný režim v Sýrii musí zmizet..."

Nakonec nebyl plán použit, protože bez ohledu na britský mandát sousední země tuto hru odmítly. Projekt ale otevřeně nese udivující podobnost se skutečností událostí posledního desetiletí v Sýrii a v celé oblasti.

V situaci blízké opakování roku 1957 prohlásil britský ministr zahraničí William Hague, že president Assad "se bude cítit povzbuzen" vetem Ruska a Číny v Organizaci spojených národů ve prospěch Sýrie.

Hillary Clintonová (která se tragicky "proslavila" rádoby vtipným prohlášením reagujícím na zlynčování a brutální zavraždění Muammara Kaddáfího - "Přišli jsme, viděli jsme, zemřel.") vyzývá "přátele demokratické Sýrie", aby se sjednotili a shromáždili proti Assadově vládě.

"Je třeba, abychom pracovali společně, abychom jim poslali jasný vzkaz: nemůžete zbraněmi zadržovat budoucnost," prohlásila tato žena, která byla nafilmována při údajném sledování protiprávní, ilegální vraždy někoho, kdo možná byl, možná nebyl Usámou Bin Ládinem a dalších lidí - ale jisté je, že lidé určitě byli a jsou vražděni - bezprávnými útočníky USA - mnoha zbraněmi.

Navýsost ironicky vyznívá projev Hillary Clintonové (5. února) v Mnichově historicky "Na místě zrodu nacistické strany."

Rusko-čínské veto proti akcím vůči Sýrii na půdě OSN bylo odsouzeno Spojenými státy americkými jako "nechutné", "hanebné", "trestuhodné" a jako "výsměch".

Zrak otevírající seznam vet použitých Spojenými státy lze nalézt v odkaze (3). Standard dvojího metru, nad nímž zůstává rozum stát, člověka (zas a znova) uvádí v úžas.

Závěr by snad mohl být následující: v roce 1957 byla prioritním cílem agendy irácká ropa a Sýrie klíčovým nástupním prostorem. Dnes je na řadě Irán a jak řekl lapidárním způsobem Michel Chossudovsky: cesta do Teheránu vede přes Damašek.