Pracující v závodě "Řecké ocelárny" překazili plány zaměstnavatele

Podrobnosti

Vytvořeno 1. 8. 2012

Twitter

a pokračují v zápase jinými formami boje

Aspropyrgos, ocelárny, pondělí 30. 7., 09:05

Řečtí oceláři vstupují hlavní branou závodu do práce po 9-ti měsíční stávce (po 272 dnech). Uskutečňují mítink, zvedají pěsti a drží karafiáty ve svých rukách. Provádějí rozhodnutí svého 20. Všeobecného shromáždění, které se konalo v sobotu. Toto shromáždění prohlásilo, že dělníci obnoví práci a budou pokračovat v boji jinými formami. Tedy opět překazili plány průmyslníka Manesise (vlastníka oceláren), který dal jasně najevo, že si přeje degradaci stávky a likvidaci odborové organizace. V tom byl plně podporován vládou, která do služeb průmyslníka dala státní potlačovací aparát.

Stávkující, spolu se všemi členy rady odborového svazu "Řeckých oceláren" v čele s předsedou odborů Giorgosem Sifoniosem vstoupili do brány koordinovaně a uspořádaně jako skuteční vítězové 9 měsíční stávky. Předtím zaměstnavatel předložil nehorázně urážlivé požadavky, s použitím sil pořádkové policie. Požadoval, aby dělníci vstupovali do továrny jeden po druhém, ukázali policii jejich průkazy totožnosti a museli čekat na svolení zaměstnavatele ke vstupu na území závodu. Rozhodnost ocelářů přinutila zaměstnavatele k ústupu. Síly pořádkové policie, stejně jako zbývající policejní síly byly stáhnuty a dělníci vstoupili do závodu sami a zamířili na svá pracoviště za potlesku a jásání přítomných: "Tato 9-měsíční stávka nebude zapomenuta", "Ocel je zakalena krví a potem, oceláři se nevzdají ","Boj, rozkol, svržení, oceláři razí cestu".

Návrh pozastavit stávku a pokračovat v zápase s použitím jiných forem boje byl navržen jednomyslně radou odborů. Byl předložen předsedou rady, Giorgosem Sifoniosem a přijat drtivou většinou shromáždění. Zpráva uvádí:

"Před 272 dny, kdy nás Manesis vydíral a nutil, abychom si vybrali buď 5hodinový pracovní den, nebo 180 propouštěných jsme uspořádali shromáždění a jednomyslně se rozhodli jít do stávky. Učinili jsme to, co by měl dělat každý poctivý pracující, který si váží sám sebe a své třídy. Nikdo z nás nemohl tehdy předvídat, že jsme se vydali na zápas, který se stal jedním z nejvýraznějších v dělnickém hnutí v naší zemi i na mezinárodní úrovni, který se stal pro ostatní boje měřítkem. (...) Závěrem, nikdy bychom to nezvládli, kdybychom nezkrotili náš strach, kdybychom nebojovali jednotně a rozhodně.

Naše aktivita byla bohatá. Uspořádali jsme 20 Všeobecných shromáždění odborů, kde jsme společně posuzovali situaci a rozhodovali naše další kroky. Vedle odborové rady jsme zformovali výbory pomáhající zvednout úroveň organizace, zabezpečení, propagandy a solidarity. Všichni členové našich rodin, se podíleli na tomto zápase, ženy i děti. Oslovili jsme dělnickou třídu, pracující lid, a požádali je o podporu našeho zápasu. Zahájili jsme bezprecedentní hnutí solidarity ve všech koutech Řecka a v mnoha zemích po celém světě. Uspořádali jsme více než 50 akcí, mítinků, koncertů, prezentací knih, aktivit pro děti a ženy před závodem. Oslavili jsme společně Vánoce, Silvestr, Karneval a Velikonoce. Prostřednictvím našeho zápasu jsme se stali "jednou rodinou", jakou by pracující měli být. Tisíce pracujících přišli k branám továrny "Řecké ocelárny", mladí lidé, penzisté, žáci, studenti, pracující z celého světa. Naše stávka se stala školou třídního vzdělání a uvědomění. Náš zápas překročil brány továrny "Řecké ocelárny" a dosáhl do celého světa. Oslovili jsme desítky továren v Attice a dalších městech. Po celém Řecku, stejně jako v desítkách měst v zahraničí se konaly stovky schůzek a solidárních akcí. Iniciovali jsme uspořádání série stávek solidarity v širší oblasti závodu, Thriasio, v Attice, ve Volosu (oblast dalších dvou závodů skupiny "Řecké ocelárny"), pro lepší organizaci odporu pracujících na pracovištích. Naše stávka inspirovala pracující, mládež a studenty k boji. Dostali jsme stovky dojemných dopisů od dětí, vyjadřujících solidaritu s námi. Byly o nás napsány básně a písně a je jisté, že mnohem více jich bude napsáno v budoucnu. Lidé budou číst o našem zápasu, budou o něm diskutovat a zpívat v následujících letech.

Jeho bohaté zkušenosti a závěry budou využity v dalších bojích. Z tohoto důvodu je jeho vklad obrovský. Existují lidé, kteří to myslí dobře a jiní, kteří jsou předpojatí, pokládající nám otázku: "Jaký je výsledek tohoto boje?", "Co oceláři získali, když jejich požadavky nebyly splněny?". Říkáme: "Odpověď je jednoduchá". Žádný minulý ani budoucí boj neměl nebo bude mít zaručené výsledky, je nemožný bezchybný výpočet šancí. V životě žádné takové boje nejsou. Takové existují pouze v myslích byrokratů, těch, kteří se blahobytně usadili, těch, kteří se bojí a těch, kteří přistoupili na kompromis.

Výsledek zápasu není posuzován pouze na základě materiálních zisků. Jsou boje jejichž výsledkem je mnohem víc než tyto zisky, protože otevírají cestu pro další kroky, pro příští zápasy dělnické třídy jako celku. Výrazně přispívají k obecnému uvědomění, k odražení zastrašování, stávají se měřítkem. Taková je stávka ocelářů a měli bychom ji tak hodnotit. Takto o ní všichni pracující přemýšlí, a to je důvod, proč nás už považují za vítěze.

Co jsme dosáhli naším bojem? Náš zápas dává do popředí sílu a hodnotu jednotného třídního boje, velikost a sílu dělnické solidarity. Ukázal výhody a dobré tradice hnutí pracujících a lidu naší země, stejně jako ocelové, disciplinované, avantgardní vlastnosti průmyslových dělníků. Zkrotil strach, drzost zaměstnavatelů, uštědřil úder proti fatalismu a nářkům. Způsobil těžkou ránu tzv. realismu, kompromisnímu postoji odborů vedených zaměstnavateli a vládou, tzv. sociálnímu dialogu. Prokázal názorně, kdo produkuje bohatství a kdo ho krade.

U bran továrny "Řeckých oceláren" byl názorně prokázán střet dvou protikladných tříd, dvou protikladných světů a civilizací. Na jedné straně Manesisova třída se svou vládou, svým státem a soudním systémem, svými prostředky propagandy a svými lidmi v odborech. Na druhé straně oceláři, jejich třída, solidarita a podpora třídního hnutí pracujících a jeho spojenců.

Žádný z našich odpůrců, ani Manesis, ani vláda, ani odbory vedené zaměstnavateli a vládou, neočekával, že bychom byli tak silní. Podcenili nás, mysleli si , že jsme byli podřadní, vyděšení, poslušní, a to bylo naprosto vyvráceno. Také se pokusili zdiskreditovat úsilí tisíců pracující na materiální podporu našeho zápasu s tím, že prý "dostáváme zaplaceno za stávku". Snažili se pojmenovat uplácením nabídky solidarity pracujících, shromážděných z hubených prostředků dělnické třídy, aby jsme my a naše rodiny mohli odolávat. Neuspěli, protože náš velký zápas nemůže být pomluven. Zvítězili jsme, takový je náš závěr! Zvítězili jsme, protože jsme měli pravdu a byli jednotní. Nepodařilo se jim rozdělit nás, bez ohledu na to, jak moc se snažili, díky tomu, že jsme pracovali na základě principu "jeden za všechny, všichni za jednoho". Protože jsme bojovali a zároveň zajišťovali náš zápas.

Bylo prokázáno, tím nejlepším způsobem, kdo vyrábí bohatství a v čích rukách je moc, bez nás "se všechna kola zastavují" ...

Dosáhli jsme něčeho, co se před 9 měsíci zdálo neuvěřitelné. Dělníci pokračovali v stávce po 9 měsíců, aby jejich kolegové nebyli propuštěni. Propuštění dělníci stávkovali po 9 měsíců, aby mohli být znovu v práci. To se nikdy předtím nestalo. Protivníku se nakonec nepodařilo nás porazit a byl nucen shodit masku "demokracie a dialogu, shodit beránčí kůži" a ukázat svou pravou tvář, tvář tyrana, nepřítele pracujících. Byli nuceni odložit všechny záminky a uchýlit se ke své poslední zbrani, k represivním mechanismům. Dnes tato zbraň přesáhla naše síly.

Všechen státní aparát, vláda, strany kapitálu, třídní soudní systém, hromadné sdělovací prostředky, desítky autobusů sil pořádkové policie, desítky policejních aut a stovky tajných policistů byly koordinovány s cílem chránit svého šéfa - Manesise, a zasadit ránu svým nepřátelům - stávkujícím dělníkům. Napadli nás, kteří je všechny ty roky krmili svým potem.

Manesis brzy vrátí na stůl požadavky na změnu pracovní doby a platů, jak jsou definovány naší kolektivní smlouvou. Dočasně je z důvodu stávky stáhl. Protivník to ví. Vědí, že boj stávkou nekončí. Přijímá opatření, aby nám mohl v následující době čelit.

Můžeme se vypořádat s novou situací, jako jsme se vypořádali se zbytkem ostrých obratů našeho zápasu. Jednotně, kolektivně a vedeni radou našeho odborového svazu. Protivník se tomu snaží zabránit, aby mohl v budoucnu volně jednat. S ohledem na novou situaci a potřebu pokračovat v zápasu organizovaně a koordinovaně rada odborového svazu navrhuje pozastavení této formy boje.

Vracíme se do práce z našeho vlastního rozhodnutí a z naší vůle, organizovaně a koordinovaně, s hlavami vztyčenými. Spoléháme na naše osvědčené odbory a pokračujeme jinými formami boje. Budeme i nadále bojovat za splnění našich požadavků. Za okamžité znovupřijetí 40 propuštěných kolegů, za přijetí zbytku našich kolegů v určeném pořadí. Do té doby nikdo jiný kromě našich propuštěných kolegů nesmí být najmut. Všichni společně - rada, výbor žen, výbor propuštěných spolupracovníků - pokračujeme v zápasu v záležitostech týkajících se půjček kolegů u bank, našich nezaplacených účtů, našich problémů s přístupem k lékům, zdravotní péče a dalších. Budeme ostražití a připraveni okamžitě reagovat a bojovat ve chvíli, kdy zaměstnavatel bude znovu požadovat změnu v pracovní době a platech. Využijeme všechny naše prostředky, k prošetření oznámené existence radioaktivních materiálů, které používají "Řecké ocelárny", jak se ukázalo nedávno v závodě Volos. Využijeme všech zákonných prostředků, k řešení těchto otázek.

Děkujeme z hloubi našich srdcí všem pracujícím v Řecku a na celém světě, kteří po 9 měsíců podporovali náš zápas morálně i materiálně. Chtěli bychom především poděkovat PAME (řecké třídně orientované odborové hnutí), která nám pomáhala po celý náš zápas, ve dne i v noci, a i v budoucnu nás bude podporovat. Prakticky podporovala veškerá naše rozhodnutí a iniciativy, šířila poselství hrdinných ocelářů v celém Řecku a po celém světě. To je důvod, proč ji soupeř pomlouvá a každý den s ní bojuje.

Ukázalo se, že jsme se stali předvojem boje. Ale nelétáme v oblacích, protože jsme pochopili, že malá část dělnické třídy, jako jsme my, nemůže bojovat s veškerým státním aparátem a drasticky změnit situaci, pokud celá dělnická třída nebude následovat cestu ocelářů, pokud se nezmění celkový poměr politických sil v hnutí dělnické třídy.

Drazí kolegové,

Již teď učinil náš zápas obrovský přínos. Naše děti s hlavami vztyčenými budou hrdí, že jejich otcové a matky splnili svou povinnost. Nevzdali se, nebrali v úvahu zastrašování a výhrůžky zaměstnavatele. Nesklonili hlavy a bojovali za lepší budoucnost pro své děti. Příští generace budou náš zápas obdivovat a mluvit o něm, bude je inspirovat jako vzor. Vracíme se k práci s hlavami vztyčenými a pokračujeme v zápase za splnění svých požadavků jinými formami boje.

Ať žije hrdinský zápas ocelářů!

Ať žije dělnická třída!

Ať žije solidarita pracujících!

Boj bude pokračovat až do vítězného konce! "

Ve svém prohlášení výkonného sekretariátu PAME zdůrazňuje, že: "semena, které oceláři zaseli budou kvést v budoucích bojích, které vzejdou z následujícího období, kdy se blíží nová bouře protidělnických opatření. Každý okamžik těchto devíti měsíců zápasu byl důležitým ponaučením pro dělnickou třídu, umožnil ji vyvodit užitečné závěry týkající se třídního boje.

Naučil nás hrdinství a sebeobětování! Ukázal povahu třídní solidarity! Odhalil obsah víceúrovňové konfrontace! Předvedl nezbytnost organizovaného boje! Odhalil neustálý zápas mezi kapitálem a námezdní prací. Boj ocelářů dočasně zastavil zavádění obecných plánů průmyslníků. Stávka začala v době, kdy v zásuvkách řady závodů ležely příkazy zavést střídavé zaměstnání s flexibilními směnami a jiná obecná opatření. Ukázalo se, že jen třídní boj, konfrontace se zaměstnavatelem, vládou a imperialistickými organizacemi může vést až k takovému zápasu. Boj ocelářů zpochybnil tzv. realismus odborů vedených zaměstnavatelem a vládou. Za těchto podmínek dotlačil zaměstnavatelem vedené federace a centra práce k výzvám ke stávkám a přerušením práce. Jsme hrdí na oceláře a na ty, kteří je podporovali. Pěst, kterou měli zdviženou po dobu devíti měsíců, představuje sílu nadcházejících zápasů. Všeobecné shromáždění odborů ocelářů má za to, že nastal čas uzavřít tuto velkou stávku.

Ti, kteří předstírali, že jsou bojovníci, a kteří se usilovali uhasit radikálního ducha vědomí pracujících, snažili se celou dobu nalézt na stávce vady, snažili se izolovat a pomlouvat odbory ocelářů. Nyní se snaží prezentovat jako proroci Krista, jako kritici. Nicméně, zápas není tikajícími hodinami, které vám řeknou, co se v příští vteřině stane.

Boj ocelářů ukázal, že když se dělnická třída rozhodne povstat, kola vykořisťování se přestanou otáčet. Když pec zůstane chladná, promění se každý Manesis v "nulu". Zápas ukázal, nevyčerpatelné a skryté síly pracujících, které se odhalí, když ve svou sílu věří a rozhodnou se začít střet. Život sám zařadil tento zápas mezi výrazné a těžké třídní bitvy Je kamínkem do nepřetržitého boje pracujících proti svým vykořisťovatelům" uzavírá PAME prohlášení.

Zdroj: inter.kke.gr

Překlad KSM

• < Předchozí
• Další >