Odhalení je součástí akcí usilujících o ukončení věznění, která dokládá protiústavní postup Washingtonu, jehož cílem bylo dosáhnout odsouzení.

Gerardo byl odsouzen k nejtvrdšímu trestu - dvojásobnému doživotí plus 15 rokům vězení. Spolu s ním byli v roce 1998 zatčeni za sledování násilných skupin organizujících a provádějících z Miami akce proti Kubě René González, Ramón Labaňino, Antonio Guerrero a Fernando González.

Podle Garbuse byla miamská komunita cílem propagandistického arzenálu tištěných, rozhlasových a televizních médií placených vládou, aby zasahlovala do procesu a přesvědčila porotu.

Šlo dennodenně, rok za rokem o velké částky, které se proměnily ve více než tisícovku šířených článků a informací, o nepochopitelnou a bezprecedentní manipulaci, uvádí zdroj.

Podle obhajoby tohoto bojovníka proti terorismu se reportéři publikující v médiích jako jsou El Nuevo Herald, The Miami Herald, Diario las Américas, Radio/TV Martí a WAQI (Radio Mambí) ad. chovali jako "placení tajní agenti".

Podle advokáta zveřejnil El Nuevo Herald za 194 dnů 806 článků s negativním dopadem na proces, zatímco The Miami Herald jich ve stejné době veřejnosti prezentoval 305.

Celkově obě periodika otiskla 1111 článků, v průměru více než pět denně.

Garbusovo prohlášení také odhaluje výběr žurnalistů, kteří dostávali finančí prostředky na vytváření nepřátelského ovzduší, které by vedlo k odsouzení Gerarda a jeho druhů , a motivaci těchto lidí, ochotných peníze přijmout.

Na seznamu najatých žurnalistů figurují např. Pablo Alfonso, Humberto Cortina, Julio Estorino, Carlos Alberto Montaner, Olance Nogueras, Enrique Encinosa, Ariel Remos, Luis Aguilar, Wilfredo Cancio, Helen Ferre, Caridad Roque, Enrique Patterson či Alberto Muller.

Řada z nich se během svého života účastnila násilných akcí a podvratných činností proti Kubě, někdy na základě vazeb na CIA.

Cortina je veterán poraženého útoku na pláži Girón z dubna 1961, Muller byl pověřen organizováním ozbrojených band a Estorino, Montaner a Encinosa byli členy násilných skupin, uvádí dokument.

Částky, které žurnalisté za své služby americké vlády obdrželi, dosahují od cca 3000 až po několi desítek tisíc dolarů.

Navzdory množství předložených údajů trvá americká vláda na zatajování důkazů o svém chování, aby prozatím zabránila, že se veřejnost dozví přesně o všech placených reportérech a částkách, které obdrželi.

To, co víme, je však více než dostačující, vysvětluje obhajoba v souvislosti se svým záměrem žádat odvolání Gerardova nespravedlivého rozsudku. (PL)