Od 11. 1. 2013 probíhá metodická intervence západního imperialismu do další části Afriky. Tentokrát opět za pomoci podvedené RB OSN. Dobytí Súdánu bylo realizováno jeho rozdělením na malou jižní část bohatou na ropu a chudší zbytek země. O ovládnutí ropných regionů Nigerie rozhodl Mezinárodní soud. (1). Ovládnutí Libye a Pobřeží slonoviny proběhla přímou vojenskou intervencí na základě rezolucí Rady Bezpečnosti OSN. Přes různé metody, cíl je jediný - rekolonizace Afriky, dobytí jejích přírodních zdrojů a trhů a zastavení její spolupráce s ČLR.

Při intervenci do Mali se snaží imperialistické společenství vyhnout všem chybám v postupech zdůvodňování zásahů, zaměřených na ovládnutí světového veřejného mínění, kterých se dopustilo při přepadeních ostatních zemí Asie a Afriky. Informační válkou, doprovázející válečná tažení imperialismu se jim podařilo vytvořit představu, že imperialismus povstal k obraně suverenity a teritoriální celistvosti Mali. Není tomu tak, Existuje celá řada faktorů, potvrzujících, že se současná intervence neliší od předcházejících.

Teroristická uskupení na severu Mali se nezrodila v posledních dvou létech. Byla vytvářena s vědomím a za podpory tajných služeb imperialistických velmocí v průběhu desetiletí.

Situace se stala výbušnou až v průběhu intervence proti Libyi a zejména po jejím ukončení a svržení Muammara Kaddáfího. Zbraně se na sever Mali nedostaly náhodou. Existují početná svědectví o tom, že se transfer zbraní realizoval za pomoci Francie.

Analýza vývoje události v roce 2012 napovídá, že celý proces byl dokonale připravenou akcí, zaměřenou na souhlas veřejného mínění s "nevyhnutelností vojenské intervence".

K tomu byla nejdříve pečlivě připravena a pak realizována loupež libyjských zbraní a jejich předání kmenům Tuaregů s cílem, pak je vyprovokovat k zahájení vojenských akcí. Nicméně Tuaregové brzy pochopili, že byli zneužití a započali se postupně distancovat od dříve vyhlášené nezávislosti.

Národní hnutí za osvobození Azavadu (NHOA ) deklarovalo, "že prohlášení o nezávislosti Azavadu bylo pouze pokusem o vyvolání zájmu mezinárodního společenství o osud obyvatelstva na severu země" a vyjádřilo svou připravenost k jednání. Poté zaútočily na NHOA síly Al - Kájda z její organizace "AKIM" (Al - Kájda zemí islámského Maghrebu) a "HJDZA" (Hnutí za jednotu a džihad v Západní Africe) to je - reální organizátoři provokací. Kromě toho i islamistická organizace Ansar Dine (Obránci víry) oznámila svou připravenost k jednání.

Na schůzce v Ouagadougou v Burkině Fasso se Ansar Dine vzdala "násilí, extremismu a terorismu" a zavázala se bojovat proti příhraničnímu násilí.(2) Tento závazek označila obě islamistická uskupení AKIM i HJDZA za zradu a začala proti němu bojovat. V listopadu 2012 se rozvinuly boje proti NHOA jak ze strany AKIM tak HJDZA. Koncem listopadu vstoupila do bojů na jihozápadě od Timbuktu proti silám HJDZA i Ansar Dine. Tento podrobný popis uvádím proto, aby bylo možné pochopit složitost organizace strategie západních tajných služeb, jejímž cílem byla destabilizace Mali a vytvoření záminek pro ozbrojený zásah.

Západní média se nyní snaží vnutit veřejnému mínění představu, že teroristická uskupení se koncentrují na severu Mali, aby se připojila k ozbrojeným formacím (3), což je sice pravda, připojila se k nim dokonce i neblaze proslulá nigerijská "Boko Haram", ale vyhýbají se odkrytí podstaty vyvolání bojů, využité jako záminky pro vojenskou intervenci.

Podle vysokého komisaře OSN pro uprchlíky opustilo prostor bojů přes půl milionů běženců. Humanitární katastrofa zasáhla nejen Mali, ale i sousední státy. A zejména toho bylo třeba dosáhnout. K posílení efektu byly zničeny mešity v Timbuktu a v dalších historických centrech Sahary. Vše proběhlo s jediným cílem: šokovat světové společenství a dosáhnout podpory pro vojenskou intervenci.

Zejména v tomto kontextu je potřeba hodnotit státní převrat v Mali v březnu 2012. Tehdy, několik dnů před prezidentskými volbami, byl svržen prezident Amadou Toumani Touré, známý pod zkratkou ATT. Nesmyslnost převratu spočívala v tom, že ATT nebyl kandidátem na další volební období - byl však protivníkem vojenské intervence Západu.

Po převratu se rychle začala propagovat idea vojenské intervence. Představitelé nové vlády požádali o vojenskou intervenci OSN a podali žalobu k Mezinárodnímu trestnímu tribunálu. Při tom ve vedení Mali pořád probíhaly spory o koncepci vojenského zásahu. Střetávaly se návrhy pomoci Západu nebo čistě vojenské mise afrických států. Zejména tyto spory se staly příčinou neúspěchu loňského dubnového pokusu o další převrat i dalšího převratu v loňském prosinci, kdy armáda svrhla premiéra Šejka Modibo Diarra. Nebylo náhodou, že RB OSN rozhodně odsoudila "pokračující intervenci armády a bezpečnosti do činnosti přechodné malijské vlády a zdůraznila svou připravenost k zavedení sankcí proti těm, kdo narušují ústavní pořádek".

RB OSN se nepostavila proti islamistickým teroristům z Al-Kájdy, ale proti armádě a bezpečnosti Mali.

Nakonec 20. 12. 2012 RB OSN přijala Rezoluci 2085, kterou schválila vojenský zásah v Mali. Rezoluce umožnila vyslání vojenské mise AFISMA (African-led International Support Mission to Mali, Afrikou vedená mezinárodní podpůrná mise do Mali), která bude složena z 5 000 příslušníků malijské armády a 3 000 příslušníků států OSN.

Koncepce operace byla rozpracována vládou Mali a partnery a schválena Africkým svazem a ECOWAS (Economic Community of West African States, Ekonomické společenství Západoafrických států).

Kdo patří mezi partnery Mali? USA, Francie, Německo, Kanada, Alžír, Mauretánie a Niger.

Počátek ledna byl poznamenán zdánlivě "nelogickým" postupem Al-Kájdy, jejíž síly zahájily pochod na jih a 7. ledna obsadily město Kona. Kona leží přesně na pomezí mezi severní a jižní částí Mali. Jde o počátek nástupu proti regionu, ve kterém žije největší část obyvatelstva Mali. Pokud by měla mít tato operace pro vedení Al-Kájdy smysl, musela by být uskutečněna do přijetí Rezoluce 2085, na příklad po celé řadě jednání v Bamaku nebo v jiný okamžik vhodný pro AKIM. Nicméně útočná operace začala ihned po přijetí Rezoluce OSN umožňující vojenský zásah. To potvrzuje, že jde o předem připravenou provokaci, která měla urychlit vyvolání okamžitého vyslání vojsk. Již ve večerních hodinách 10. 1. vyhlásil Dionkunda Traore, vykonávající funkcí prezidenta Mali, mobilizaci a výjimečný stav a již 11. 1. se francouzská vojska vysadila v Mali. Západní média se snaží tento postup kamuflovat poukazováním na vojska Senegalu a Nigeru, jejichž jednotky byly rovněž vysazeny, ale je naprosto zřejmé, kdo hraje vedoucí úlohu, nehledě na to, že to bylo jasné již v den přijetí Rezoluce 2085, kdy ministr zahraničí Mali poděkoval všem členům RB a zvláště představiteli Francie.

Při tom prohlášení o rozhodnutí vlád ECOWAS o bezprostředním zahájení operace vojenské mise bylo zveřejněno až po oznámení, že francouzská vojenská mise již zahájila operaci v Mali. Francouzi tak započali vojenskou intervenci v okamžiku, kdy vojska afrických států nebyla v Mali fyzicky přítomna.

Vynikající informační operace

"Mezinárodní vojenský zásah v Mali" má pouze jeden kaz - chybí srozumitelné vysvětlení činnosti součásti Al-Kájdy - AKIM v zemích islámského Maghrebu. Média prosazují tvrzení o pokusech Al-Kájdy dislokovat své síly na severu Mali a vytvořit tam svou permanentní základnu. Je však dávno známo, že Al-Kájda tam byla usídlena celé poslední desetiletí a celý světový protiteroristický světový komplex ponechal tato teroristická uskupení bez povšimnutí (v době, kdy všechny vojenské satelity světa jsou schopny zaregistrovat na zemi předmět o rozměrech menších než je pistole). Skutečnost, že AKIM zahájila své operace až nyní, potvrzuje, že se jedná o plánovanou provokaci, která měla být využita k okamžitému vojenskému zásahu v Mali.

Počátek roku 2013 je tak poznamenán novou speciální operací k rekolonizaci Afriky. Jejími hlavními aktéry jsou USA a Francie snažící se hrubou vojenskou sílou zabránit ekonomické expanzi ČLR. (Mali, jako většina afrických zemí patří k surovinově bohatým a její politická a vojenská moc je zanedbatelná.)

Je ale potřeba přiznat, že imperialismus se tentokrát vyvaroval chyb, kterých se dopustil v informační válce při intervencích do Libye a na Pobřeží Slonoviny zdůvodňováním, že jde o preventivní zásahy, které mají zabránit humanitárním katastrofám a prosadit svobodu a lidská práva. Dnes se těžko někdo postaví proti tvrzení, že vojenská operace vojsk OSN je nevyhnutelná.

Země byla postavena před složitou volbu: islamisté nebo imperialismus? Mezinárodní zásah Mali zaplatí svou suverenitou a kolosálními přírodními zdroji. Podle slov "socialisty" F. Hollanda zůstanou vojska v Mali tak dlouho, jak to bude potřeba.

Ne náhodou hovořil svržený prezident Amadou Toumani Touré, že: "Paříž je nebezpečnější než Timbuktu".

Afrika vždy byla a zůstává i nadále polygonem pro prověřování nejrůznějších vojenskopolitických scénářů. Proto by nejen státy Afriky, ale i Rusko mělo věnovat pozornost (až doposud) úspěšné realizaci scénáře vojenské intervence do země, ve které byla před tím uměle paralyzována politická moc, s cílem jejího "osvobození od islamistů". Vzhledem k úsilí Západu diskreditovat současné ruské vedení a k podpoře výstavby teroristických islamistických uskupení na Severním Kavkaze a v Povolží je potřeba tomuto postupu věnovat mimořádnou pozornost.

(1) http://www.icj-cij.org/docket/files/94/7453.pdf.

(2) viz.: Zpráva GT OSN o situaci v Mali. Dokument OSN S/2012/894.

(3) Záznam z jednání RB OSN 5. 12. 2012. Dokument OSN S/PV.6879, str. 2.

Autor: Alexandr Mězjajev

Zdroj: fondsk.ru

Přeložil: K.K.