Sýrie a Mezinárodní trestní tribunál (MTT) - nová etapa vojensko-diplomatické provokace

Podrobnosti

Vytvořeno 21. 1. 2013

Twitter

Situace kolem Sýrie se rozvíjí velmi nepříznivým způsobem.

Odpovědí na iniciativy prezidenta Asada jsou teroristické útoky na univerzitu ve městě Aleppo. Odpovědí na pokusy ruské diplomacie o nalezení cesty k vyřešení krize je příprava nové diplomatické provokace proti Rusku.

14. 1. 2013 poslalo Švýcarsko Radě bezpečnosti OSN dopis, ve kterém žádá, aby RB OSN předala situaci v Sýrii k řešení MTT. Žádost je podepsána představiteli 54 států světa, včetně pěti členů RB OSN: Británie, Francie, Austrálie, Koreje a Lucemburska. Ostatní členové RB OSN petici nepodepsali - jde však o diplomatický trik, protože již dávno před tím sami usilovali o totéž.

Nyní je potřeba si všimnout skutečnosti, že od počátku roku již nejsou členy RB OSN Brazílie, Jižní Afrika a Indie, které většinou proti takovému záměru vystupovaly. Nyní je proti pouze Rusko a ČLR (stálí členové). To znamená, že do RB OSN přišel dokument, který má zahájit novou fázi diplomatické provokace proti nim.

Jaké jsou právní argumenty, kterými je podpořen pokus předání situace v Sýrii MTT?

Hlavním problémem petice je fakt, že Sýrie není členem statutu MTT a proto jedinou cestou jak dostat Asada před soud je rezoluce RB OSN. Nicméně takové právo RB OSN nevyplývá z Charty OSN. Proto RB OSN může předávat MTT pouze obvinění těch států, které jsou členy statutu MTT. Jiný výklad Charty OSN je v rozporu se základními principy mezinárodního práva, především principu rovnosti suverenity jednotlivých států.

Jakmile by došlo k mezinárodnímu souhlasu s možností použití článku 13b "Statutu MTT" i proti těm státům, které Status nepodepsaly a RB by tak mohla předat MTT všechny státy světa, které chce obvinit, znamenalo by to začátek likvidace všech zásad mezinárodního práva, protože by nutilo, proti jejich vůli, ty státy, které nepodepsaly status MTT, vzdát se suverenity a podřídit se.

Tohoto násilného skutku narušení mezinárodního práva se již RB OSN dopustila dvakrát - proti Súdánu a Libyi. Při tom lze pouze stěží připustit, že by šlo o nedopatření nebo omyl.

Poslední akci nelze označit jinak, než jako záměrný pokus o narušení v současnosti platného mezinárodního práva. Jde o cílevědomou politiku imperialistických velmocí, které se snaží vytvořit nové, paralelní mezinárodní právo.

Rusko, objektivně řečeno se přidalo k narušování mezinárodního práva tím, že podpořilo v RB OSN předání k MTT jak Súdánu, tak i Libye. Při tom postoj Ruska je v těchto případech při nejmenším podivný, protože Rusko není samotné signatářem "Statutu MTT" a jako takové souhlasilo předat MTT jiné státy, které rovněž nejsou členy.

Naštěstí "chyby" lze vždy napravit. Nyní se tedy Rusko rozhodlo postavit se vytváření paralelního mezinárodního práva, postavilo se tak nejen na stranu syrského lidu, ale i k obraně platné Charty OSN a stávajícího mezinárodního práva, jedné z největších vymožeností soudobé civilizace.

Diplomatické provokace jsou doprovázeny novými přípravami na válku

10. 1. 2013 britský ministr zahraničí William Hague uvedl, že EU musí zahájit dodávky zbraní syrské opozici (mezinárodním teroristům). Ministr tvrdil, že dodávky zbraní nenarušují vnitřní zákony členských států ani mezinárodní právo. Není však tomu tak.

Do dnešního dne trvá v zemích Evropy zákaz dodávek zbraní do Sýrie. To, k čemu vyzývá Hague je zjevným narušením vnitřního zákonodárství států EU. Je ale potřeba zdůraznit, že Evropská komise již sama přispěla se svou troškou do mlýna a navrhla, aby rozhodnutí o embargu nebylo přezkoumáno podle původního záměru až za rok, ale již letos v březnu, aby zákaz mohl být zrušen.

Změny mezinárodního práva jsou složitější. Zákazy změn jsou přesně stanoveny celou řadou rezolucí OSN - na příklad Rezolucí číslo 2670 (z roku 1970), ve které se uvádí: "Každý stát je zavázán zdržovat se organizace, provokace, pomoci, nebo účasti v akcích občanských nepokojů či teroristických aktech v jiném státě, pokud je při tom využíváno použití síly."

Mezinárodní soud OSN v kauze Nikaragua proti USA v roce 1986 vynesl verdikt, přímo se týkající dodávek zbraní jiným státem povstaleckým skupinám. Soud zdůraznil, že současné mezinárodní právo neobsahuje normy, které by povolovaly ozbrojenou intervenci jednoho státu dodávkami zbraní opozici druhého státu. Na základě tohoto rozhodnutí začaly vznikat teorie druhu "koncepce humanitární intervence" nebo "koncepce odpovědnosti za obranu - R2P". Nicméně podobné spekulace se nemohou opírat ani o Chartu OSN ani o žádné mezinárodní právo - je to i postoj většiny států světa. Deklarace skupiny 77, odsouhlasená v roce 2000 130 státy světa, uvádí přímo: "Odmítáme tak zvané právo na humanitární intervenci, která nemá právní základ v Chartě OSN ani v principech mezinárodního práva."

V souvislosti s tím započala mezinárodně-právní "elita" západního imperialismu aktivně vyhledávat možnosti vyhnutí se dosud platnému právu.

Na příklad navrhuje přehodnotit násilnou teroristickou válku proti Sýrii na "boj syrského lidu za sebeurčení". Jde však o slabý argument, poněvadž by v případě boje za sebeurčení (tak jak je to chápáno mezinárodním právem) muselo jít nikoli o syrský národ, ale o národ arabský, který právo na sebeurčení využil již v boji proti koloniální nadvládě.

Pokud se jedná o syrský národ, nemůže vést boj za sebeurčení, protože žije ve vlastním státě.

"Elita" dále navrhuje, aby EU zvýšila syrské opozici statut z úrovně "legitimního představitele syrského národa" na úroveň "zákonné vlády".

Nezákonnost a amorálnost podobných "cvičení" je naprosto evidentní. Není to však poprvé, kdy se imperialismus pokouší zneužít mezinárodní právo k odůvodnění těch nejhnusnějších operací.

Nyní stojí před Sýrii jediný úkol - pokračovat v boji proti vnější teroristické agresi. Rusko by mělo udržet svůj postoj proti provokaci v RB OSN. Mezinárodní právo je na straně Ruska a Rusko má všechny zákonné možnosti, aby dokázalo, že připravovaný projekt rezoluce je v RB OSN neprůchodný.

Autor: Alexandr Mezjajev, fondsk.ru

Překlad: Karel Kluz

• < Předchozí
• Další >