Strohá úsporná opatření prosazována Montim pod nátlakem EU přivedla Itálii do stavu hluboké recese. V loňském roce se celková ekonomická produkce snížila o 2,3%, bylo zaregistrováno o 20% méně nových vozidel, desítky tisíc podniků zkrachovalo. Oficiální počet nezaměstnaných dosáhl 11%, nejvyšší za posledních 8 let. U mládeže činí počet nezaměstnaných 37%. Pokud se však započítají nezaměstnaní, kteří opustili trh práce, je úroveň nezaměstnanosti mnohem vyšší, nejsou to pouze oficiálně uváděné 3 miliony osob, ale zhruba pět. Podle oficiálních statistik má zaměstnání pouze 57% občanů. (Německo - 70%)

Do těchto parlamentních voleb vstupuje přes tucet politických stran a aliancí. Strádání a obavy lidu z budoucnosti nejsou vyjádřeny ve volební kampani. Všechny strany souhlasí se základní linii, že nepopulární úsporná opatření Montiho vlády musí být i nadále prosazována a intensifikována.

Pier Luigi Bersani

Nejpravděpodobnějším vítězem voleb bude asi "Demokratická strana - DS" levého středu, jejímž předsedou je Bersani, které průzkumy přisuzují 40% hlasů. DS je následovnice IKS, ve které Bersani zahájil svou politickou kariéru. V průběhu minulého roku se DS projevila jako nejspolehlivější opora vlády premiéra Montiho. Bersani opakovaně prohlašuje, že bude po volbách pokračovat v Montiho úsporných opatřeních.

Počátkem ledna v interview pro Washington Post prohlásil, že nebude měnit Montiho reformy a přidá k nim další. Na otázku, zda se zahraniční investoři mají obávat návratu italské levice k moci, odpověděl, že se nemají čeho obávat.

Na dotazy, zda bude akceptovat rigorózní rozpočet a dluhová pravidla podle EU, Bersani naprosto otevřeně odpověděl pozitivně: "My jsme dovedli Itálii do Eurozóny. Vztahy s Evropou poškodil Berlusconi. Jsme nejvíce proevropskou stranou v naší zemi. Nejsme stranou socialistickou, ale demokratickou."

Již jako prezident oblasti Emilia Romagna i jako ministr dopravy a obchodu v několika levostředových vládách Bersani opakovaně potvrdil svou věrnost vládnoucí třídě.

Nichi Vendola

Nejvýznamnějším partnerem Bersaniho DS je koalice stran "Levice - Ekologie - Svoboda - SEL" (Sinistra - Ecologia - Libertá), v jejímž čele stojí Nichi Vendola, prezident oblasti Puglia. Vendola patřil mezi zakladatele Strany komunistické obrody (Rifondazione comunista), pak se však intenzivně věnoval politice životního prostředí, až se stal vůdcem SEL. Ve spojenectví s Bersanim akceptuje Vendola rovněž bez výjimek úsporná opatření EU.

Silvio Berlusconi

Na pravici je nejvýznamnější politickou sílou strana "Lid svobody" (Il Popolo Della Libertá), vedena Berlusconim, která vede volební kampaň ve spojenectví s rasistickou "Ligou severu" a dvěma stranami extrémní pravice "Pravice" (La Destra) a "Bratři Itálie" (Fratelli d´Italia). Berlusconi ukončil svou podporu Montiho kabinetu loni v listopadu a vyvolal tak předčasné volby. 76tiletý miliardář, proti kterému je vedeno v současnosti několik procesů na základě obvinění z ekonomických a sexuálních trestných činů, se snaží tato obvinění ignorovat a svůj postup předkládá jako reakci na rostoucí nespokojenost svých voličů; ti pocházejí zejména ze střední třídy a byli nejvíce poškození úspornými opatřeními premiéra Montiho.

Po demisi nabídl Berlusconi Montimu, že ho postaví do čela své volební aliance. Monti odmítl. Berlusconi se od té doby posunuje stále více doprava, vede populistickou pravicovou kampaň, zahrnující i útoky proti EU a německé vládě. Přislíbil i podporu ve volbách do funkce prezidenta oblasti Lazio Francescovi Storacemu, kandidátu neofašistické "Pravice".

Berlusconi spolupracoval po mnoho let s xenofobní "Ligou severu", která požaduje větší autonomii pro severní oblasti Itálie. Nyní dochází na základě pořekadla "ruka ruku myje" k obnově spolupráce. "Liga severu" podpoří Berlusconiho v parlamentních volbách a on ji na oplátku podpoří v regionálních volbách na severu země.

Berlusconiho volebnímu spojenectví s preferencemi 25% však dávají politologové pouze velmi malou naději na úspěch.

Zatím jsme hovořili o volbách do poslanecké sněmovny. Jiná situace je ve volbách do italského Senátu, ve kterém nejsou křesla rozdělena na základě výsledků všeobecného hlasování, ale podle jednotlivých regionů. Pokud se Berlusconimu podaří získat většinu v severních a jižních oblastech, může znatelně ovlivňovat anebo zcela blokovat politiku budoucí vlády.

Mario Monti

Po počátečním váhání se Monti rozhodl vytvořit vlastní volební spojenectví zvané "Montiho agenda pro Itálii" (Agenda Monti per Italia). Monti - profesor ekonomie a bývalý poradce Goldman Sachs i evropský komisář, je podporován "Unií křesťanských a centristických demokratů" (Unione Democratici Cristiani e di Centro - UDC), Vatikánem, výkonným ředitelem Ferrari, který je exprezidentem "Asociace podnikatelů" Lukou Montezemolou (Luca Montezemolo) a bývalým lídrem neofašistické strany "Národní aliance" (Alleanza Nazionale) Gianfrankem Finim (Gianfranco Fini). Účast Montiho ve volbách je diktována hlavně taktickými motivy. Zatím jí průzkumy agentur přisuzují 15% hlasů. Monti potřebuje získat alespoň tuto část voličských hlasů, aby v případě úspěchu Bersaniho DS mohli spolu vytvořit stabilní vládu a nemuseli se spoléhat na nejistou podporu různých protestních uskupení.

Nelze vyloučit, že v případě vítězství se Bersani vzdá funkce premiéra ve prospěch Montiho, čímž by došlo k opakování situace z doby, kdy se stal premiérem Prodi.

Beppe Grillo

Montiho aliance má zhruba stejné preference jako protestní hnutí "Pět hvězd" (Cinque Stelle) vedené komikem Beppem Grillem (Beppe Grillo). Před šesti měsíci činily jeho preference 20%, ale od té doby trvale klesají v důsledku toho, že nemá, kromě občasných invektiv proti zkorumpovaným politikům a slibům o transparentnosti, žádný jiný program, zdá se, že se nyní posunuje doprava. Sám Grillo je obviňován svými přívrženci, že se chová autoritativně a zpupně.

Antonio Ingroia a "Strana komunistické obrody" (Rifondazione comunista)

Pod vedením Antonia Ingroia vznikla nová "levicová" aliance s názvem "Občanská revoluce" (Revoluzione Civile). Antonio Ingroia si získal reputaci v boji proti organizovanému zločinu v roce 1992, kdy nastoupil jako soudce v Palermu a úspěšně nahradil dva soudce Falconeho (Falcone) a Borsellina, zavražděné mafií. Nato úspěšně bojoval s organizovaným zločinem v Guatemale, kam byl vyslán OSN.

Ingroiová aliance je podporována stranou "Itálie hodnot" (Italia dei Valori) vedenou bývalým bojovníkem s organizovaným zločinem,

exprokurátorem Antoniem di Pietrem (Antonio di Pietro), stranou "Zelení" a "Stranou komunistické obrody", vedenou Paolem Ferrerou (Paolo Ferrero). Podle Ferrera jsou základními cíli nové aliance "obrana a obroda demokracie a boj proti neoliberální politice". Strana "Itálie hodnot" podporuje svobodu trhu. V Evropě je spojencem německé Liberálně demokratické strany. V minulosti byla spojencem Bersaniho DS a podporovala vládu Romana Prodiho.

Je důležité zaznamenat, že "Strana komunistické obrody" se připojila k alianci, jejímž cílem je včas potlačit jakékoli sociální hnutí v dělnické třídě. Organizace, která vznikla jako následnice Italské komunistické strany, byla v 90. letech 20. století vychvalována nejrůznějšími evropskými tak zvaně levicovými skupinami jako vzorová levicová strana. Ve skutečnosti sehrávala sice významnou úlohu v buržoazní politice, ale pouze proto, že se podílela na vytváření potřebné parlamentní většiny ve vládách levého středu, které zasadily těžké rány dělnické třídě.

S pádem druhé vlády Romana Prodiho v roce 2008, ve které měli komunisté ministerské křeslo, dostala "Strana komunistické obrody" tvrdý zásah. Nyní se orientuje na alianci zastávající v sociálních otázkách pravicové postoje a podporuje kampaň "zákon a pořádek" proti mafii a korupci.

Tím, že zdůrazňuje uvedenou tématiku, odvádí pozornost od urgentních třídních problémů a zakrývá skutečnost, že všechny strany, které vstupují do volební kampaně, podporují úsporná opatření, zaměřena proti dělnické třídě. Pod hesly boje proti korupci, kriminalitě a terorismu získává státní aparát větší represivní kompetence, které využívá proti pracujícím k potlačení jakýchkoliv protestů proti úsporným opatřením.

V současnosti mají všechny politické strany a hnutí, kromě Berlusconiho strany "Lid svobody", ve svých volebních programech na čelních místech boj s korupcí, vybudování právního státu a prosazování demokracie.

Bersani si povolal do svého volebního štábu Pietra Grassa, velmi populárního palermského prokurátora a úspěšného bojovníka s mafií, a pokud zvítězí ve volbách, chce ho jmenovat ministrem spravedlnosti.

S podobným cílem si povolal Monti bývalého milánského soudce a experta na boj s islámským terorismem Stefana Dambruosa.

Po roce technokratické vlády, která neměla žádnou demokratickou legitimitu, nelze předvídat ani náznak návratu k demokratické formě vlády. Pracující, nezaměstnání, mladí lidé a důchodci nemají možnost ve volbách obhajovat svá práva a sociální vymoženosti.

Mimo jiné italský volební zákon je extrémně komplikovaný, málo transparentní a vysoce nedemokratický. Zákon vstoupil v platnost v roce 2005 v době, kdy byla u moci vláda premiéra Berlusconiho, který jeho vypracování podřídil svým osobním potřebám a přes opakované sliby nebyl nikdy modifikován.

Ze 630ti křesel v poslanecké sněmovně (Camera dei Deputati) je 55% automaticky poskytováno koalici, která získá v celonárodních volbách nejvíce hlasů. Zbývající křesla jsou rozdělována na základě národní kvóty hlasování, podle které koalice stran musí získat alespoň 10% hlasů, samostatné strany pak musí získat alespoň 4% hlasů. Jednotlivé strany sdružené v koalicích musí získat nejméně 2% hlasů.

Křesla v Senátě jsou rozdělována na základě výsledků v regionálních volbách. Nejsilnější aliance v každé oblasti získá 55% křesel, kterými oblast pro Senát disponuje. Ve volbách do Senátu se normy pro minimální počet požadovaných hlasů liší od norem pro poslaneckou sněmovnu. Podobně je to i s volebním právem. Volič pro poslaneckou sněmovnu musí mít 18 let a pro Senát 25 let.

Naprosto chybějící jakákoli progresivní sociální alternativa a nedemokratický volební zákon zaručují, že výsledek voleb nebude odrážet zájmy a sociální požadavky naprosté většiny lidu. Důsledkem bude rostoucí sociální napětí a násilné třídní konflikty.

Přeložil: K.Kluz, 22.1. 2013