Chudoba a pokrok - porovnání USA a Venezuely

Podrobnosti

Vytvořeno 5. 2. 2013

Twitter

Eric Draitser, nezávislý žurnalista, zakladatel stránek stopimperialism.com. ve své stati "Chudoba a pokrok - porovnání USA a Venezuely" uveřejněné na stránkách "Information Clearing House", analyzuje otázku co znamená "Třetí svět" v roce 2013. Vychází při tom z tradiční definice, podle které se termín "Třetí svět" vztahuje na země, usilující o vlastní hospodářský rozvoj a byly většinou vytlačeny na periferii globalizované ekonomiky. Od počátku světové ekonomické krize se jejich sociálně ekonomická situace dále zhoršuje. Krize se však rozšířila i do vyspělých zemí, jako jsou na příklad USA, kde stejně jako v celém světě roste závratnou rychlostí extrémní chudoba, hlad a nezaměstnanost, přestože jejich média vytrubují zvěsti o zázračném uzdravení americké ekonomiky. Ptejme se, kdo se vlastně uzdravuje - chudina nebo Wall Street? Jednou z odpovědí může být porovnání řešení otázek chudoby ve Spojených státech a ve Venezuele. Získáme tak mnohem jasnější představu o reálném stavu Venezuely, očištěnou od manipulací, kterých se dopouštějí média (političtí představitelé) při líčení situace v zemi od roku 1999, kdy byl Hugo Chávez zvolen prezidentem, do současnosti. 

Charakteristika chudoby

Před přijetím definitivního pohledu na chudobu v USA a Venezuele je potřeba se podívat na ostrý rozdíl ve způsobech hodnocení chudoby v obou zemích. 

V USA jsou mezi chudé řazeny domácnosti, jejichž příjem je pod oficiální "hranicí chudoby", určovanou federálním Statistickým úřadem, což již evidentně ignoruje skutečnost, že mezi těmi, které jsou těsně nad nebo pod touto hranicí, je pouze velmi malý rozdíl a obě skupiny žijí v trvalé chudobě. Navíc, za současných náhlých změn zaměstnanosti, kupní síly, snižování mezd a platů a rostoucí inflace se jeví stanovování hranice chudoby ještě problematičtější. 

Kritéria venezuelské vlády se od amerických diametrálně liší. Patří k nim především dostupnost vzdělání, přístup k pitné vodě, dostupnost odpovídajícího bytu nebo domu, a další faktory. Podstata hodnocení tedy nespočívá v jednoduchém uvádění výše příjmu, ale kvality života. 

Tento způsob hodnocení chudoby venezuelskou vládou, poskytuje mnohem komplexnější obraz sociálně-ekonomické situace v zemi. 

Je rovněž potřeba zdůraznit, že na rozdíl od Spojených států je statistika chudoby ve Venezuele jedním ze základních principů vytváření vládní politiky. Lze říci, že zatímco v USA je označení "hranice chudoby" "špinavý" výraz (soudíc podle diskusí v loňské prezidentské kampani, kdy nebyla zmíněna ani jednou), učinil ji Chávez a jeho přívrženci ohniskem své politiky.

Co ukazují čísla?

Již po prvním pohledu na údaje statistického úřadu vystupují do popředí otřesná fakta. V roce 2012 byla hranice chudoby pro čtyřčlennou rodinu stanovena $23,050 (celkový hrubý příjem, nikoli čistý příjem po zdanění, což by ještě více zdůrazňovalo bezvýchodnost, které musí čelit tyto rodiny). Každý, alespoň s minimální představou o současné životní úrovni v USA si představí, že stanovení hranice chudoby lze považovat za krutý žert. Stanovena úroveň příjmu označuje zoufalou chudobu, nedostatek základních potřeb pro lidský život. V podstatě tak neoznačuje vrstvu chudiny, ale vrstvu balancující mezi životem a smrtí, mezi jejíž hlavní problémy náleží podvýživa, vážné nemoci způsobené přežíváním v těchto podmínkách a nesčetné množství jiných otázek, bránících uspokojování základních životních potřeb. Je rovněž potřeba připomenout, že od roku 2007 poklesly průměrné příjmy všech rodin (nikoli pouze chudiny) o 8,1%. Chudoba se tedy dále šíří a zvyšuje. 

Příjmy rodin nemohou být jediným indikátorem chudoby a zařazení do sociálně ekonomického systému. Existuje celá řada dalších faktorů, jako je již zmiňována podvýživa, negativně ovlivňující vývoj dětí z chudých rodin. Poslední údaje z USDA (2011 - databáze výživy) ukazují, že nejméně 18 milionů amerických rodin nežije v podmínkách potravinové bezpečnosti. To je však pouze špička ledovce, poněvadž existují miliony rodin, které nejsou zařazeny do této kategorie, ale které si nemohou dovolit kvalitní stravování a roste počet rodin, jejichž "potravinová bezpečnost" je zajišťována pouze z vládních programů jakým je na příklad "Doplňkový potravinový asistenční program" (Supplemental Nutrition Assistance Program - SNAP), dříve označovaný jako "známky na potraviny". Mezi občany, pro které jsou kvalitní potraviny nedostupné, náleží zejména předměstská barevná chudina. Chudoba je otázkou třídní příslušnosti. Spojené státy jsou domovem zvyšujícího se počtu deklasovaných lidí, nezaměstnaných bílých i barevných - těch je však více. Chudoba se v USA stala všude přítomnou realitou, která je schována za kamufláží kolektivního sebeklamu o "uzdravení ekonomiky".

Venezuelský model

Na rozdíl od Spojených států učinila Venezuela obrovský pokrok ve vykořeňování chudoby, při tom v zemi, která patřila po desetiletí k nejchudším a nejvíce vykořisťovaným na celé Západní polokouli. Při vlastnictví nesmírných přírodních zdrojů žilo vždy původní obyvatelstvo, drobní zemědělci a nájemní dělníci v extremní chudobě, následku koloniálních a postkoloniálních vlád. Nástupem Cháveze se situace začala měnit. Ihned po svém zvolení započal prezident prosazovat socialistický model, jehož hlavním článkem se stal boj s chudobou. Realizace programu pokračuje již čtrnáctý rok. 

Jak již bylo zmíněno výše, kritéria pro hodnocení chudoby jsou odlišná.

Patří k nim především dostupnost vzdělání, přístup k pitné vodě, dostupnost odpovídajícího bytu nebo domu pro domácnosti, které mají více než 3 členy, žijící zatím v jedné místnosti a další faktory. Jestliže sledujeme čísla statistik jsme ohromeni. 

V posledních deseti letech se počet obyvatelstva žijícího v extrémní chudobě snížil z 11,36% na 6.97%. Ve stejné době se značně, díky kvalitnější zdravotní péči a zdravotním programům, zvýšila průměrná délka života. 

Zvlášť významné jsou statistické údaje o změnách v životě původního obyvatelstva, vystaveného od počátků kolonizace až do Bolívarské revoluce nesmírnému útlaku. Za posledních deset let se počet této skupiny zvýšil a nyní představuje asi 3% obyvatelstva. Dokazuje to nejen kvalitu zdravotních programů a souvisejících služeb, ale především usnadnění jejich dosažitelnosti. 

Jedním z nejvýznamnějších principů boje progresivní vlády s chudobou je výstavba bytů a dostupnost jejich získání. Prezident Chávez ohlásil zahájení této součásti programu boje s chudobou v roce 2011. Do září 2012 bylo postaveno více než 250 000 bytů, které byly předány chudým rodinám. Program bude dále rozšiřován a bydlení se stane ještě dostupnějším. 

Je potřeba zdůraznit, že revoluční venezuelská vláda realizuje tento program v době prohlubující se globální krize, kdy většina tak zvaně vyspělých zemí světa zvyšuje, pod tlakem Světové banky, MFF a EU, tak zvaná "úsporná opatření".

Bolívarská revoluce si postavila cíl vymýtit chudobu v zemi, ve které byla donedávna považována za součást tradice a zdánlivě neměnnou realitu. 

Celá post koloniální éra venezuelských dějin byla poznamenána dominancí a útiskem ze strany Spojených států, prostřednictvím nadnárodních monopolů, zatímco dělnická třída a chudé vrstvy žily v zoufalých podmínkách. Chávezův závazek změnit toto neblahé dědictví, je více, než učinil v posledním období kdokoliv jiný a ovládnul tak srdce i vědomí Venezuelanů. 

Naopak vyspělé severoamerické a evropské kapitalistické státy usilují o udržení své hegemonie a přežití svých ekonomik přijímáním "úsporných opatření", ničím jiným, než přesunováním tíhy deprese z bohatých představitelů finančního kapitálu, kteří ji vyvolali, na pracující a chudinu. 

Drakonická omezování nezbytných sociálních služeb, na kterých závisí přežití milionů chudých Američanů tento stav nejlépe ilustrují. 

Na rozdíl od Venezuely západní imperialistické mocnosti usilují o likvidaci sítí sociálních jistot a zatahují své národy do stále větší chudoby a zoufalství. Je potřeba nastoupit jinou cestu. Krize vyspělého, postindustriálního ekonomického systému, který je závislý na své expanzi, na dělení společnosti na bohaté a chudé, vytváří na jedné straně extrémní bohatství a na druhé extrémní chudobu nižších tříd. 

Z těchto hledisek nesou Republikáni a Demokraté, prezident Obama i mluvčí Kongresu Boehner stejnou vinu za utrpení amerických chudých, kteří mohou hledět na Venezuelu a Bolívarskou revoluci, jako na model opravdu pokrokové vize budoucnosti. 

Přeložil: Karel Kluz

• < Předchozí
• Další >