Finance: Masters of universe nebo banda zlodějů

Podrobnosti

Vytvořeno 31. 5. 2013

Twitter

Finance: Masters of universe nebo banda zlodějů

Pád Tokijské burzy (-7,32%), o němž informovala i česká média , byl největší a nejdramatičtější od katastrofy ve Fukušimě před dvěma roky. Potvrzuje, že dva biliony jenů vytvořených centrální japonskou bankou za péče ministerského předsedy Abeho neposloužily ničemu jinému, než aby zastabilizovaly první katastrofu. Vzhledem k tomu, že nový japonský premiér oznámil zdvojnásobení masy peněz od této chvíle do konce roku 2014, tak Pánbůh s ním i s námi a zlé pryč.

Už i proto, že neustal absurdní tanec FEDu, který pokračuje v "tisknutí" (to znamená ve vytváření na počítači) 85 miliard dolarů měsíčně. Quosque tandem, Ben Bernanke, abutere patientia nostra? Čili, jak dlouho budeš, Bene Bernanke, zneužívat naší trpělivosti?
Neví to ani on sám.

Bernanke a Abe tvrdí, že chtějí stimulovat ekonomiku (čti finance) tisknutím peněz v čekání na Godota, který ale nikdy nepřijde. Ze dvou důvodů: protože stimulace financí už nevede k růstu ekonomik, a protože limity růstu se dostaly dnes na scénu a už neodejdou.

Všechno jenom povídačky, přirozeně. Pád v Tokiu a všech evropských burz (pokud to stojí za to málo jakožto signál) má příčinu v čínských údajích: čínský růst se zpomaluje. A to vyvolává zpomalení všech trhů. Tedy to shrňme: americký a japonský monetární stimul nefunguje; evropská politika úspor nefunguje. Mainstreamová media informují, že Spojené státy se nacházejí ve stádiu růstu, ale to je jenom senzační bluff. Je to jako když se řekne, že nějaký člověk užívající heroin, padlý do bezvědomí, nemající svou dávku, je zdravý.

Kdežto tady v Evropě i nezodpovědné osoby v Bruselu a Frankfurtu - včetně Maria Draghiho - začínají chápat, že jsou nad propastí. List The Economist jim věnuje neuctivou obálku, když je zobrazuje všechny společně v "nepohodlné pozici" kráčející k propasti.

Všechno by mělo být jasné: kráčí se ke kolapsu světových financí. Signály o pobláznění systému neustávají. Jak je možné nechápat, že je to systém, který toho má už dost? V roce 2001 vymysleli po rudém nepříteli islámského nepřítele, ale tentokrát není pochyb, že je to virus působící uvnitř systému, který ho vede k agonii. Zdálo by se logické pokusit se změnit něco, vymyslet lék, který není morfiem. Například musí být změněna pravidla světa financí. Vskutku, jak nás informoval v nedávných dnech vlivný a nepodepsaný úvodník v New York Times, Commodity Futures Trading Commission se pokusila zavést alespoň reformu regulující deriváty. Jenže nikdy se tak nestalo!

Pět nejdůležitějších bank západního světa (pokud chcete jejich seznam, máte ho mít: JP Morgan Chase, Goldman Sachs, Bank of America, Citigroup a Morgan Stanley) zvedlo červenou plácačku. Nebude se dělat nic. Páni světa diktují zákony také vládě ve Washingtonu. Nebo spíše oni jsou vládou ve Washingtonu. A rozhodují také za Evropu. Slavná evropská krize a stejně tak slavná krize eura se zrodily ze Spojených států, ve Spojených státech amerických. Jejich trhy rizikových úvěrů odjistily vše a vybuchlo to v roce 2008, nám přímo před nosem, aby importovali do Evropy jejich katastrofu, která se stala naší katastrofou.

Znovu jsem se podíval na film Curtise Hansona "Velká krize" (Too Bigs to Fail). V tomto případě to bylo devět bank, ale ty výše zmíněné tam byly mezi těmi devíti všechny, a absolutní vlastnící z tehdejší doby byli stejní jako jsou dnes. A byla to vláda Spojených států, která je zachránila (emisí 700 miliard USD, což schválil Kongres) a pomocí tajné a nikým neschválené emise 16 bilionů USD, vytvořené z ničeho, aby se zachránily všechny největší banky Západu, které se mezitím simultánně zhroutily.

Něco se změnilo? Vůbec nic! Vraťme se do Evropy. Nyní čtu (rovněž v New York Times), že společnost Apple prováděla ve Spojených státech daňové úniky v částce 44 mld. USD. Americký skandál? Jistě. Ale také evropský. Neboť pan Timothy Cook (nástupce guru Steva Jobse, který nás připravil o hodně více slz, než by si zasloužil) odjel do Dublinu a získal od irské vlády povolení, že může platit pouze 2% daň ze svých zisků. Což je hodně pod už tak nízké místní zdanění 12,5 %, což je méně než polovina francouzského a německého a méně než třetina italského.

Pan Cook (když se na něho dobře podíváte, má tvář zabijáka, horšího než Jamie Dimon, generální ředitel JPMorgan Chase, se dokázal vyhnout daním v hodnotě 12 miliard euro také v Evropě. Když to tak čtu, přijde mi na mysl fiscal compact. A přemýšlím, kde byla BCE (Evropská centrální banka). A kde byl pan Mario Draghi? Před nedávnem jsme zjistili, že jsme měli o jeden off shore čili daňový ráj v Evropě více. Jmenoval se Kypr. Teď jsme se dostali ke třem, s Lucemburskem a Irskem. Ale jaká fiskální disciplína se může požadovat od Itálie, Řecka, Španělska a Portugalska, když se korporacím z USA dostává takové péče? Kdo měl dohlížet?

Jestli existuje nějaký příklad, proč je třeba převzít kontrolu nad BCE a vyrvat ji tomuto majordomovi, tak tady je jasně ukázán. Což se rovná tomu, jako když se řekne, že Evropa je obrácená jako ponožka. Otázka je stále stejná. Kolik času ještě ztratíme? Jak dlouho ještě dovolíme, aby drželi ruce v našich peněženkách? Pozor, protože jsme už jen jeden krok od nuceného přesunu našich úspor a dva kroky od divoké privatizace národního bohatství. Přijdou s virtuálními penězi, aby si koupili reálné bohatství (včetně zlata). Pak spálí všechen papír. My budeme chudí jak kostelní myš a budeme otroky. Oni budou vlastnit bohatství.

Autor: GIULIETTO CHIESA

Zdroj: http://www.ilfattoquotidiano.it/2013/05/25/finanza-masters-of-universe-ovvero-una-banda-di-ladri/605949/

Překlad: Komunistický svaz mládeže

• < Předchozí
• Další >