Rozhovor se Samirem Aminem: "Muslimští bratři byli poraženi"

Aydinlik: Existují různé komentáře o svržení Mursího vlády v Egyptě. Někteří je definují jako státní převrat, jiní jako revoluci. Jak tuto událost definujete vy?

Samir Amin: Tohle není ani revoluce, ani státní převrat. Toto je skutečné lidové hnutí, skutečné hnutí mas. Volby, po kterých se Mursí ujal moci, byly bezpochyby zfalšované, ale je zřejmé, že část obyvatelstva ho podporovala. Lid chtěl alternativu vůči Mubarakovu neoliberálnímu modelu, ale trpěl v důsledku nové diktatury více jak rok. Model, který Mursí vybudoval, byla diktatura, islámská verze Mubaraka. Neposlouchal žádné rady a vždy jednal podle svého přesvědčení.

Takovéto Mursího chování vyvolalo lidovou reakci hnutí "Tamarrud". Tato lidová iniciativa sebrala více jak 25 milionů podpisů, což je počet, který nelze podceňovat. To znamená, že většina obyvatelstva nechce Mursího. Tamarud je lidové hnutí nemající precedens. Proto je zřejmé, že armáda neprovedla státní převrat. Takový akt nelze nazývat, za těchto podmínek, státním převratem. Armáda pouze odstranila diktátora od politické moci. To byl požadavek lidu.

Západní media tvrdí, že Mursí je schopen rozpoutat v Egyptě občanskou válku. To není pravda. Pokud by to byla pravda, 20 milionů občanů by nevyšlo do ulic, aby proti němu protestovalo. I když byli financováni Západem (a od spojenců Západu), Muslimští bratři (dále jen MB) nedokázali přivést do ulic více jak milion lidí. Proto nelze hovořit o takovém nebezpečí (o občanské válce). Soupeři MB jsou ve výhodě. MB nereprezentují egyptský lid a nyní byli poraženi. Velitelé armády znali tuto skutečnost a proto Mursího uvěznili.

Aydinlik: Jaké jsou vztahy mezi armádou a Spojenými státy?

Samir Amin: Když hovoříme o armádě, je nutno vzít v úvahu skutečnost, že většina velitelů měla velmi blízko k režimu Sadata a Mubaraka a někteří se stali jejich komplici. Dík severoamerickým fondům a podpoře Západu se stali součástí kolaborantské buržoazie Egypta. Nehledě na to je třeba poznamenat, že je v armádě mnoho důstojníků, kteří se považují za nacionalisty a nasirovce a nikdy by neakceptovali přímou intervenci Spojených států. Myslím, že tito důstojníci stojí nejen proti Spojeným státům ale i proti Západu a jeho "přirozeným" spojencům v oblasti, jako je Izrael. Proto také oni solidarizovali s masami a vyvinuli tlak na armádu, aby takový zásah provedla. Vidíte, že se stále jedná o vítězství lidu a ne armády, i když to nelze označit za "definitivní vítězství". Když bylo řečeno toto, nelze zapomínat, že armáda je stále armádou a proto se musíme mít na pozoru před každým pokusem armády směřujícímu k nastolení autokratického režimu.

Aydinlik: Ale existuje tu takové nebezpečí?

Samir Amin: Ano, i když se mi nezdá, že je hodně pravděpodobné. Nežijeme ve čtyřicátých letech. Občané jsou dnes více uvědomělí a znalí. Také byl před dvěma lety určitý zmatek ve vztahu k MB. Nyní je možné vidět skutečnou tvář MB a bývalých utlačovatelů, jako jsou Mubarakovi neoliberálové a jejich buržoazní spojenci. Proto je možné říci, že tohle nové politické bilancování bylo provedeno samotným lidem.

Aydinlik: Kdo je za tímto pohybem?

Samir Amin: Lidové hnutí nesoucí název "Tamarrud". "Tamarrud" znamená v arabštině "vzpoura" nebo "odmítnutí". Snad v turčtině používáte stejné slovo?

Aydinlik: Ne, u nás se to řekne jinak...

Samir Amin: Jelikož je v tureckém slovníku mnoho arabských slov, myslel jsem si, že mezi ně patří i toto.

Tedy, hnutí "Tamarrud" sjednotilo mnoho politických a odborových hnutí do jedné fronty. Mezi avandgardu patří bezpochyby komunistické a socialistické síly. Dále je zde maloburžoazie a bezzemci, kteří bojujíc společně s dělníky a se sociálními demokraty za nastolení demokratického a socialistického pořádku. Je zde také inteligence, mnozí advokáti, lékaři, inženýři, učitelé, vědci atd. Připojila se i četná feministická hnutí. Celkově jsou zde dva modely: dělnický model a model maloburžoazní. Jeden přitahuje vykořisťované masy, druhý masy, které se cítí být utlačované. Jsou to lidé, kteří trpí.

Aydinlik: Tedy jsou tam zastoupení egyptští občané z různých sociálních vrstev?

Samir Amin: Ano, řekl bych, že se zde spojili egyptští občané různého sociálního a politického původu, aby se postavili proti režimu Mursího. Jistě, jsou zde i pravicoví oportunisté, kteří se rozhodli podpořit hnutí, když viděli, že Mursí může padnout. Mysleli, že nastala hodina, kdy mohou nastolit svá pravidla stoupencům Mursího.

Aydinlik: Kdo jsou vůdcové tohoto hnutí?

Samir Amin: Je tu mnoho vůdců. Jak si můžete představit, existují malá a velká hnutí. Jsou zde manifestanti přicházející z městských čtvrtí a ti mají vlastní skupiny. Některé z těchto manifestujících lze považovat za vůdce. Tedy nemůžeme hovořit o jednom vůdci, ale je tu osobnost sjednocující všechny: Hamdín Sabbahí. Získal v posledních prezidentských volbách pět milionů hlasů, a ti, kteří ho volili, jsou nejvzdělanější částí egyptského obyvatelstva. Pod slovem "vzdělaný" nemám na mysli formální vzdělání, ale to, že jsou zpolitizovanější a racionálnější. Jistě, že se jedná početně o menšinu, ale mají schopnost stát se avantgardní silou.

Těch pět milionů hlasujících pro Mursího naopak představuje nejfundamentalističtější část Egypta, která prodala svou svobodu za "volební prémie.

Aydinlik: Tedy jak byl zvolen Mursí? Demokraticky?

Samir Amin: Ne, volby byly bez pochyby zfalšované. Bylo to jasné: miliardy dolarů byly dány MB k dispozici od západních mocností. Proto MB připravili "volební prémie" pro chudé rodin,, krabice plné cukru, rýže a masa. Každá chudá rodina dostala jednu takovou krabici. Bylo rozděleno přibližně 30 milionů krabic.

MB spolu s policií obsadili všechny volební místnosti. Dokonce zabránili i dozorujícím úředníkům vstoupit do volebních místností. Všichni soudci vyjádřili pochybnosti o volbách, ale západní "demokratické" organizace "překvapivě" nezjistily nic. Zajímavé, ne? Západ neviděl jasnou skutečnost, kterou osobně dosvědčili všichni egyptští občané, kteří šli volit.

Tedy by bylo absolutní chybou říkat, že Mursí je legitimním prezidentem Egypta. Naopak, je všechno jiné než legitimní, je zcela nelegitimní!

Aydinlik: Mursího vláda žádala MMF o úvěr 6 miliard USD, ale obdržela 12 miliard USD od zemí z Perského zálivu a od Izraele. Jak vysvětlujete tuto skutečnost?

Samir Amin: Tedy, západní státy, MMF a Světová banka předložily Egyptu závazné podmínky před poskytnutím úvěru. To platí i pro státy Zálivu. Prakticky se tyto podmínky týkaly pokračování neoliberální politiky, tedy ekonomické politiky imperialismu, ale nyní zde je více osobností, které dokážou spojit neoliberální politiku s imperialismem, proto bych řekl, že dokazují, že se jedná o velmi nadějné období. Neoliberalismus byl aplikován v Egyptě posledních 30 let, včetně Mursího režimu a vždy došlo ke zvýšení chudoby. Pak pochopitelně rostl i rozdíl mezí společenskými třídami. Proto je optimálním řešením postupné osvobození se od neoliberalismu.

Politické síly jsou trpělivé a ví, že nemohou vyřešit všechny problémy způsobené neoliberalismem za jeden den. Toto není ani revoluce, tedy jediné řešení je postupné osvobození. Komunistické a socialistické síly mají programy předpokládající podobná řešení a jsou, přirozeně, nejpokrokovějšími silami, pokud jde o práva pracujících, o minimální odměnu za práci, o laicismus a antiimperialistický boj. Slušná vláda může aplikovat takovou politiku a když lid uvidí, že jiná ekonomická politika je možná, podpoří ji i občané. Je třeba vědět, že občané jsou trpěliví.

Další bod je tento: lid a většina důstojníků je unavená z hegemonie USA a Izraele v oblasti a chtějí vybudovat suverénní Egypt. V tomto rámci bude možné spojenectví Egypta se zeměmi, jako je Čína, Indie, Rusko, Brazílie a nové Turecko. Toto je jediná zahraniční politika, kterou suverénní Egypt může uskutečňovat.

Aydinlik: Poslední otázka se týká Turecka. Jak si vysvětlujte manifestace v červnu tohoto roku?

Samir Amin: Myslím, že vy, turečtí soudruzi víte, co se odehrává v Turecku mnohem lépe než já, ale jestli chcete znát můj názor, jsem tím potěšen.

Je jasné, že hnutí v Turecku bojuje proti fundamentalistickému a neoliberálnímu režimu Erdogana, který používá i represivní nástroje, aby potlačil opozici. Hnutí je složené z různých politických sil, jako jsou komunisté, kemalisté, sociální demokraté a levicoví muslimové.

Myslím, že se jedná o velmi pozitivní hnutí a že jedna ze sdílených pozic většiny manifestujících, je opozice vůči hegemonii USA v Turecku. Proto věřím, že Nové Turecko, když bude pokračovat se stejnou rozhodností, může vystoupit také z NATO. To by byl velmi silný úder imperialismu Spojených států.

Zdroj: http://albainformazione.wordpress.com

Překlad: Komunistický svaz mládeže