Projev prezidenta Obamy přednesený 24. 9. 2013 na 68. Valném shromáždění OSN naplněný nenávistí ke všem, kdo se postaví americké válce o upevnění světové hegemonie a doplněný otevřenou a hloupou lží o zjištěních inspektorů OSN, která údajně potvrzují, že vláda prezidenta Asada vraždí své občany chemickými zbraněmi, jistě uspokojil tu část světových, zejména amerických a arabských reakčních kruhů, které přispěly k jeho opětovnému zvolení do funkce světové velmoci č.1.

Prezident označil za příčiny krveprolití a válek vyvolaných jeho vlastními tajnými službami pod krytím revolučního hnutí údajné diktátory a i když je nejmenoval, měl na mysli Kaddáfího a Asada. Obama uvedl: "Pokojným hnutím (měl na mysli protesty opozice) se často dostane násilné odpovědi jednak ze strany těch, kdo se brání změně a jednak od extremistů, kteří se snaží zneužít hnutí ke svým cílům. Vynořují se sektářské konflikty a potenciální šíření zbraní hromadného ničení zastiňuje úsilí o pokojnou změnu. Tyto trendy se nejvíce projevují v Sýrii. V Sýrii se nenásilné protesty proti autoritativnímu režimu setkaly s represí a masakry. Pod takovým tlakem se mnoho lidí vrátilo ke své sektářské identitě - Alawité, Sunnité, křesťané, Kurdové a situace vyústila v občanskou válku."

Prezident neobjevil nic nového, vyjádřil svými slovy pouze to, co se již dlouhou dobu prohlašuje v buržoazních a pseudolevicových médiích při hodnocení tak zvaných barevných revolucí: "Lid má právo na revoluci, jakmile ho však chce využít, je vzpoura zneužita extrémisty, kteří ji využijí k násilnému prosazení svých zájmů a nastolení vlastní diktatury." Bohužel levicoví žurnalisté nevěnují pozornost dlouhodobě připravovaným pučům, organizovaným západními tajnými službami a jakoby "nevládními" organizacemi typu Human Rights Watch, Amnesty International a jinými.

Plán svržení Asadova režimu v Sýrii (nyní kromě Íránu posledního samostatného muslimského státu světa) byl připraven již v roce 2007 bývalým saudským velvyslancem v USA princem Bandarem bin Sultanem ve spolupráci s bývalým velvyslancem USA v Libanonu Jeffreyem Feltmanem. Princ je významným představitelem saudské královské rodiny. Do konce roku 2009 byl předsedou bezpečnostní rady Saudské Arábie a přítelem rodiny exprezidenta Bushe.

Jeffrey Feltman je členem americké izraelské lobby a Úřadu speciálních plánů Pentagonu, který připravil plán intervence do Iráku v roce 2003.

Jako asistent ministryně zahraničí USA sehrál Feltman hlavní úlohu v realizaci přípravy protestů, po kterých následovalo vysílání teroristických uskupení a nyní měla následovat válečná intervence imperialistických států, kterou se podařilo společným úsilím Ruska a ČLR zatím pozastavit.

V plánu bylo teritorium Sýrie rozděleno do tří oblastí: velká města, provinční sídla a vesnice. V souladu s plánem pak vzniklo pět operativních sítí:

• Mladí příslušníci nezaměstnané inteligence, vyvolávající masové protesty.
• Mnohokrát trestání násilníci a kriminální živly, vedení pohlaváry podsvětí, připravovaní na vyvolávání provokačních střetů s policií.
• Náboženské a etnické sekty.
• Podnikatelé, obchodníci a bankéři z Damašku, Aleppa a Homsu.
• Část důležitých syrských médií, včetně významných žurnalistů financovaných Západem.

Každá skupina měla plnit úkoly přesně stanovené plánem: Pučistické síly jsou složeny z občanů mladších 22ti let. Rozhodující úlohu v ovlivňování veřejného mínění měla sehrávat světová i domácí média.

Již v první fázi převratu organizované skupiny nezaměstnané inteligence, složené podle velikosti města nebo sídla z pěti set až pěti tisíc osob, začaly organizovat demonstrace. Krytá demonstracemi zasáhla druhá skupina, vyvolávající násilné incidenty, proti kterým musela zasáhnout policie a armáda. Demonstrace byly doprovázeny předem připravenou dezinformační kampaní.

Ve druhé fázi došlo k vystupňování chaosu, na kterém se nejzáslužněji podílela média. Na plánovaném vystupňování násilí se podílely zejména zločinné živly, které začaly zabíjet nejen pořádkové síly, ale i demonstranty, což bylo využito médií k obviňování z násilí, páchaného režimem.

Chaosu, který zavládl, využili vůdci sektářských skupin k vyvolání střetů ve všech oblastech religiózního a národnostního napětí.

Pak nastoupila poslední fáze, charakterizována vznikem "Svobodné syrské armády" (SAS) v Turecku a podobně jako v Libyi "Národní rady". V této fázi mělo dojít ke vzpourám v ozbrojených silách a komplexnímu rozpadu celého vládního systému.

Vše mělo proběhnout tak, jako by šlo o "lidovou revoluci" zaměřenou na svržení režimu a nastolení "demokracie".

Vedení tajných služeb USA a NATO si však brzy po zahájení puče uvědomilo, že využití pouze syrské, byť i dobře organizované opozice, nestačí. Muselo přistoupit k plánu "b", který byl rovněž připraven již v roce 2007. Již tehdy totiž vyšlo najevo, že USA plánují svržení syrské vlády za použití zahraničních teroristických skupin, financovaných reakčními arabskými státy, hlavně Saudskou Arábií a Katarem, které mělo mít dokonalou kamufláž, aby nedošlo k odkrytí amerických záměrů a puč se měl veřejnému mínění jevit jako revoluce utlačovaných Syřanů proti diktátorovi.

V roce 2007 uveřejnil proslulý americký žurnalista Seymour Hersch v New Yorkeru zprávu s názvem "Přesměrování" ("The Redirection" ), ve kterém odhalil utajovanou přípravu Bílého domu na svržení prezidenta Asada jako součásti přípravy intervence na Středním Východě, zaměřené na dobytí Íránu a ovládnutí Kaspického regionu a Střední Asie.

Hlavní úloha byla přisouzena al-Kájdě a jejím odnožím - teroristickým uskupením, jakými jsou syrská al-Nusra a libyjská LIFG (Libyjská Islámská bojující skupina). Seymour Hersch tehdy napsal, že saudská vláda se souhlasem Washingtonu zajistila fondy a logistické zabezpečení s cílem likvidace režimu vedeného prezidentem Asadem. Do financování zahrnula Saudská Arábie i svou frakci v Libanonu, která vytvářela teroristická uskupení a jejich vedení podřizovala Al-Kájdě. Tato uskupení pronikají od poloviny roku 2011 přes libanonské hranice do Sýrie, kde se spojují zejména s libyjskou LIFG. (militant groups are now crossing over the Lebanese-Syrian border ). Jak dokazuje Hersch jde o konspirativní akci vytvořenou na základě saudsko-americké spolupráce k prosazení nového uspořádání BSV a nikoli o prosazování "amerického způsobu demokracie" k ochraně lidských práv Syřanů.

Přestože tyto plány a způsoby jejich prosazování jsou veřejnosti známy prezident, Obama pokračoval: "Mezinárodní společenství brzy pochopilo co je v sázce, ale nepřizpůsobilo svou odpověď rozsahu výzvy. Pomoc nedrží krok s utrpením raněných a přesídlených. Mírový proces je neúspěšný. Amerika a ostatní spolupracovali na podpoře umírněné opozice, ale extrémistické skupiny dosud zneužívají krizi.

Asadovi tradiční spojenci ho stále podporují a podporu zdůvodňují citací zásad suverenity. A 21. 8. 2013 režim použil chemické zbraně v útoku, který zabil více než 1000 osob, včetně stovek dětí. Zákaz používání chemických zbraní odsouhlasilo 98% lidstva. Ten je posílen i vzpomínkami na vojáky, udušené v zákopech, Židy zavražděné v plynových komorách, desetitisíce Íránců. Drtivá většina důkazů potvrzuje, že Asad použil takové zbraně 21. srpna 2013. Inspektoři OSN dali jasně najevo, že rakety s plynem sarin zasáhly civilní obyvatelstvo. Tyto rakety byly odpáleny z teritoria, kontrolovaného režimem a zasáhly území obsazené opozicí. Je urážkou lidského rozumu a legitimity této instituce (OSN) říkat, že někdo jiný než režim realizoval tento útok."

Každý, kdo si prostuduje zprávu inspektorů OSN zjistí, že v ní není ani jedno slovo, které by obviňovalo Asadův režim z použití chemických zbraní k vraždění svých občanů. Ať je Asad jaký chce, není hlupák, aby si pozval inspektory OSN vedené světovým odborníkem Ake Sellstromem a pak zamořil jedovatým plynem předměstí Damašku. Do popředí vystupují otázky, zda šlo vůbec o sarin, protože v symptomech popsaných inspektory se nevyskytuje hlavní příznak otravy. Nervově paralytický sarin způsobuje ochrnutí nervové soustavy a lidská bytost přestane ovládat vyměšovací orgány. Divil jsem se rovněž, že inspektoři přiletěli do Damašku na pozvání Asada již 18. srpna, ale na nepříliš vzdálené místo se dostali až 26. srpna. Guta je oblast obsazená opozici a ta je do prostoru odmítla vpustit a jejich vstup povolila údajně až po zásahu Američanů. Opozice rovněž odmítla, aby byla mise inspektorů doprovázena představiteli vlády, takže hlavním průvodcem inspektorů byl nějaký neznámý příslušník opozice, jehož jméno není ani uvedeno ve zprávě. Proč je opozice do zamořeného prostoru odmítla vpustit, není jasné. Vždyť vyšetřování inspektorů, provedené ihned po údajném zásahu by potvrdilo, že se zločinu dopustil Asad a ne oni sami. Inspektoři by rovněž mohli zahlédnout ty stovky mrtvol, otrávených sarinem, o kterých hovoří nejen oni, ale i "Lékaři bez hranic". Anebo to bylo naprosto jinak? Žádné mrtvoly, pouze naaranžované videozáznamy osob, předstírajících smrt? Kdo žil v muslimské zemi ví, že takový masakr by vyvolal masový odpor proti Asadovi. Navíc žádné pohřby. Kde jsou hroby? Muslim musí být do 24 hodin pohřbený.

Otázek je více než odpovědí.

Karel Kluz