Zpráva inspektorů OSN o použití sarinu v Gutě

Podrobnosti

Vytvořeno 14. 10. 2013

Twitter

Skutečně ohromující vyšetřování OSN. Mělo by se říci lajdácké, dvojsmyslné, provedené s cílem získání času a umožnění agresorům proti Sýrii (po diplomatické porážce Obamy) udržet pochybnostmi a polopravdami v napětí veřejné mínění, poněvadž se vždycky může naskytnout možnost objevit v průběhu likvidace syrských chemických zbraní nějaký nečekaný zádrhel, který by umožnil realizovat dlouho naplánovaný úder.

Věnujme se však "Zprávě inspektorů OSN".

Z jakých pramenů zpráva vychází? Seznam je dlouhý:

"svědci" (kdo jsou a kdo je vyhledal?); "snímky" (odkud jsou a kdo je pořizoval?); videozáznamy (jaké a kdo je realizoval?); audia (jaká, kdo je zaznamenal?); nemocniční záznamy (kdo je vypracoval?).

Zpráva neodhaluje zdroje informací, ujišťuje, že všechno je uloženo v nějakém archivu OSN. Poněvadž k těmto faktům nemá a nebude mít nikdy nikdo přístup, nelze s nimi polemizovat. Nezbývá nic jiného, než věřit vyprávění inspektorů OSN.

"26. srpna mise inspektorů OSN navštívila prostor Moadamiyah v západní Gutě na 2 hodiny. 28. 8. navštívila prostor Zamalka a Ein Tarna ve východní Gutě, kde strávila 5 hodin a 30 minut. Přes časová omezení a opakované hrozby včetně útoku (neznámého - což dává možnost obvinit Asada) ostřelovače na konvoj mise 26.8., inspektoři posbírali značné množství informací a nezbytné množství vzorků." (bod 18, str.3).

"Značné množství informací" za 7 hodin 30 minut. Co to znamená? Vyslechli 9 zdravotních sester, 7 lékařů a 28 očitých svědků (str. 16)? Příliš mnoho za tak krátkou dobu. Není ujasněno, zda šlo tlumočení z arabštiny anebo všichni vyslýcháni hovořili anglicky. Lze jen doufat, že to není pravda, jinak by bylo nutné pochybovat o hodnotě takových svědectví.

V bodě 6 na str. 2 se uvádí, že mise navštívila 26.8. Moadamiah a 28. - 29.8. Ein Tarma a Zamalka. V průběhu inspekce na místě, mise OSN vedla následovné činnosti:

• vyslechla osoby, které zásah přežily a další svědky;
• zadokumentovala nalezenou munici, případně její komponenty;
• odebrala vzorky z prostoru zasaženého sarinem pro další expertizy;
• vyhodnotila symptomy otravy těch, kdo přežili útok;
• provedla sběr vlasů, moče a krve k dalším analýzám.

Jaký počet měla celá mise inspektorů, není ve zprávě uvedeno. Museli sebou skutečně hodit, pokud přijeli z Damašku pouze v šesti vozidlech, a měli na celou akci pouze 7,5 hodiny.

Zpráva neobsahuje velmi důležité informace: Jak to, že komise přiletěla do Damašku již 18. srpna na pozvání prezidenta Asada a k prozkoumání zamořeného prostoru vyjela až 26. srpna. Ze syrského zdroje v Praze jsem se dověděl, že předměstí Guta je zcela okupováno povstalci, kteří odmítli inspektory OSN na své území vpustit a souhlasili až na příkaz svých řídících orgánů, zřejmě z tajných služeb NATO a reakčních arabských států. Povstalci nevpustili do prostoru vládní doprovod, ale sami rozhodli, kdo bude inspektory doprovázet, kam mají jít hledat vzorky, jaké vzorky sbírat a které svědky vyslechnout. Proč je opozice do zamořeného prostoru odmítla vpustit, není jasné. Vždyť vyšetřování inspektorů provedené ihned po údajném zásahu by potvrdilo, že se zločinu dopustil Asad a ne oni sami. Inspektoři by rovněž mohli zahlédnout ty stovky mrtvol, otrávených sarinem, o kterých hovoří nejen oni, ale i "Lékaři bez hranic". Anebo to bylo naprosto jinak? Žádné mrtvoly, pouze naaranžované videozáznamy osob, předstírajících smrt? Kdo žil v muslimské zemi ví, že tak rozsáhlý masakr by vyvolal masový odpor proti Asadovi. Navíc žádné pohřby. Kde jsou hroby? Muslim musí být do 24 hodin pohřbený. Otázek je více než odpovědí.

V příloze 3 na str.10 se pouze dovíme, že inspektory doprovázel jeden z lídrů opozice (bezejmenný), který si současně vzal na starost i ochranu inspektorů. Kontaktní místo v prostoru opozice bylo využíváno nejen k zajišťování bezpečnosti inspektorů, ale i k usnadnění pohybu inspektorů a ulehčení přístupu k případům a svědkům, s kterými chtěli inspektoři hovořit. Takovým způsobem si prý mise uvolnila ruce k vlastním aktivitám.

Jaká je věrohodnost výsledků takové inspekce? Proč Selleström ve zprávě neuvedl, kdo mu povolil vyjet na inspekci do míst, která nejsou pod kontrolou dosud samostatné syrské vlády? Jak mohl riskovat životy inspektorů? Anebo má OSN důvěru ke slibům teroristů, kteří zavraždili v Sýrii desetitisíce občanů?

Zabývejme se však sarinem, jehož stopy, alespoň podle zprávy inspektorů objevily některé laboratoře jak ve vzorcích krve a moče, tak i ve vzorcích posbíraných v terénu a v různých předmětech v oblasti Guty. Podívejme se však předem na jednu věc, týkající se sarinu: plyn zabíjí již ve velmi malém množství, jedna mikroskopická kapička na kůži a konec. To znamená, že osoby, které přežily, musely být zasaženy opravdu minimálním množstvím otravné bojové látky. Některé studie, které nenesou pečeť vojenského tajemství, potvrzují, že přítomnost sarinu v lidském těle je možné zjistit pouze tehdy, jestliže je test proveden bezprostředně po zásahu.

Nevíme, zda laboratoře, které používá OSN, mají nějakou zvláštní diagnostickou techniku, kterou znají pouze ony.

Protože výsledky analýz uvedené v příloze 2 na straně 8 jsou tajné a budou zřejmě uložené v nějakém trezoru OSN, nemá cenu se tázat, proč inspektoři neodebrali vzorky sarinu z oděvů obětí a ze vzorků předmětů v zamořeném prostoru, a věřit inspektorům, že odvedli dobrou práci.

Ještě podezřelejší jsou tvrzení inspektorů, uvedená ve zprávě, že identifikovali sarin podle symptomů zasažených osob, které přežily. Zpráva neuvádí, zda tyto symptomy zjistili u plynem zasažených osob sami inspektoři v průběhu anamnézy, anebo šlo pouze o vzpomínky obětí. Ale jaké symptomy? Ty jsou uvedeny na str. 13, přílohy 3:

• potíže s dýcháním;
• rozostřené vidění;
• svědění očí;
• mióza - zmenšená zornice;
• ztráta vědomí;
• zvracení;

Bohužel chybí hlavní symptom, který si můžeme přečíst v každé příručce civilní obrany. Po zasažení sarinem ztrácí člověk kontrolu nad vyměšováním a dochází k defekaci a pomočení. Bez tohoto hlavního symptomu, který nebyl zjištěn ani u jedné ze všech 36 vyšetřovaných obětí, nelze tvrdit, že jde o sarin. Mohl to být jakýkoli jedovatý plyn.

Není tedy náhoda, že tento symptom není zaznamenán ani na jednom z početných videozáznamů a snímků vyprodukovaných "rebely", kteří tvrdošíjně trvají na tom, že snímali oběti sarinu. Rovněž mióza - zmenšení zornice, což je typický příznak otravy sarinem byla zjištěna pouze u 14% vyšetřovaných obětí.

Dalším problémem je otázka raket. Nestačily pouze dělostřelecké projektily nebo miny z minometů naplněné plynem, ale bylo potřeba rakety. Protože ty musí být rozhodně odpalovány buď z raketometů, které prý opoziční síly nevlastní anebo z letounů. Rakety mají s nápisy v azbuce (snaživě vyfotografované na 19 stránce zprávy). Nikdo není schopen odhadnout, kolik min nebo raketometných střel zbylo po rozpuštěné Varšavské smlouvě s nápisy v azbuce. (Mnoho bývalých členských států bezmyšlenkovitě vyprodalo munici tomu, kdo ji měl čím zaplatit.) Tedy to jsou rakety prezidenta Asada, jejichž nalezení umožnili inspektorům OSN samotní "rebelové". Věc s raketami by tím mohla být uzavřena, ovšem pokud bychom nebyli zvědaví, co nám ještě připravili inspektoři OSN.

Celých pět stránek (18-23) věnovali zkoumání kráterů vyhloubených dopadem těchto raketometných střel údajně naplněných sarinem, ze kterých chtěli zjistit směr, ze kterého střely dopadly. Pět stránek úvah, snažících se nafouknout žádnými fakty nepodložené úvahy. Svou zoufalou snahu nalézt důkazy pro to, že střely byly odpáleny z území, kde jsou dislokovány jednotky syrské armády, se jim podařilo nakonec stejně zesměšnit poznámkou ve zprávě na straně 22: "V průběhu doby strávené v těchto místech se dostavila některá další individua a donesla nám další munici." Z kontextu si lze vydedukovat, že mohlo eventuálně jít o pokus znevážit důkazy. Škoda, že se těchto cenných spolupracovníků inspektoři nezeptali, jak se jim podařilo přinést rakety naplněné sarinem a zůstat při tom naživu. Proč se inspektoři nezeptali rebelů, kteří natočili videozáznamy o lidech otrávených plynem, jak dokázali ti lidé, kteří přenášeli v rukou oběti sarinu bez plynových masek zůstat naživu.

Další perla ve zprávě (str. 4, bod 22) se snaží zdůraznit záměr útočníků, dosáhnout co největšího masakru využitím nezvyklého času pro útok: "Ráno 21. 8. došlo mezi 02 00 a 05 00 ke snížení teploty; to znamená, že se vzduch nepohyboval zdola nahoru, ale spíše naopak. V případě chemického útoku tyto meteorologické podmínky maximalizují účinky plynu, který je těžší než vzduch, zůstává nízko u země a proniká do spodních struktur budov a staveb, kde se v té době nacházelo v úkrytu mnoho osob."

Je to pravda, pokud jde o snížení teploty, což je každodenní fenomén. Jaká je však účinnost otravného plynu v noci, kdy lidé jsou zčásti chránění ve svých domech? A pokud jde o záměr zavraždit sarinem lidi schované ve sklepech domů nebo v jiných budovách podzemí? Sarin je plyn bez zápachu a bezprostředně paralyzující nervovou soustavu člověka - jak by se mohli obyvatelé Guty dovědět o útoku a pak kolik času by mohli mít k tomu, aby utekli do podzemí? Pokud již inspektoři tolik bazírují na meteorologických podmínkách, proč nezjistili, v jakém směru foukal té noci vítr, který ho mohl v rozporu s předpoklady klidně přenést do centra Damašku, pevnosti bídáka Asada.

Je potřeba odpovědět i na argumenty, kolující v hlavních světových médiích, která vinu za prázdnotu a nedokonalost zprávy inspektorů OSN připisují Asadovi, jehož režim bránil až do konce vstupu inspektorů OSN do zamořené oblasti, aby jeho pochopové mohli uklidit důkazy.

Není to pravda. Inspektory pozval do Sýrie Asad, aby vyšetřili údajné útoky teroristů plynem sarin. V Damašku se nacházeli již od 18. srpna. Jakmile se objevila zpráva o obrovském masakru v Gutě, neopatrně potvrzena "Lékaři bez hranic", která hovořila o 355 mrtvých a 3600 zasažených, syrská vláda neváhala ani sekundu a žádala inspektory, aby vyšetřili situaci v Gutě. Další vývoj situace a důvody, proč vyjeli do prostoru s takovým zpožděním, jsou popsány výše.

Lze se domnívat, že v Gutě mohl být určitý počet osob usmrcen. Nezahynuly však po masovém útoku raket, které nesly sarin, ale zřejmě po zásahu plynem z "dílen", ve kterých si pomocníci teroristů připravovali vlastní bojové mechanismy, které plnili plynem. Tato pravda byla potvrzena - nikoli oficiálními zprávami inspektorů OSN, ale v mnoha interview žurnalistů s občany v zasažených oblastech.

Přestože zpráva, kterou zpracoval vedoucí mise profesor Ake Selleström generálnímu tajemníkovi OSN, ve které popisuje výsledky práce své mise, neobsahuje ani jedno konkrétní obvinění syrské vlády a vzhledem k nejasnostem při vyšetřování symptomů zasažených osob je možné pochybovat, zda šlo vůbec o sarin, neváhal prezident Obama, odvolávaje se na tuto zprávu uvést ve svém projevu na 68. Zasedání VS OSN: "Asadovi tradiční spojenci ho stále podporují a podporu zdůvodňují citacemi zásad suverenity. A 21. 8. 2013 režim použil chemické zbraně v útoku, který zabil více než 1000 osob, včetně stovek dětí. Zákaz používání chemických zbraní odsouhlasilo 98% lidstva. Ten je posílen i vzpomínkami na vojáky, udušené v zákopech, Židy zavražděné v plynových komorách, desetitisíce Íránců. Drtivá většina důkazů potvrzuje, že Asad použil takové zbraně 21. srpna 2013. Inspektoři OSN dali jasně najevo, že rakety s plynem sarin zasáhly civilní obyvatelstvo. Tyto rakety byly odpáleny z teritoria, kontrolovaného režimem a zasáhly území obsazené opozicí. Je urážkou lidského rozumu a legitimity této instituce (OSN) říkat, že někdo jiný, než režim realizoval tento útok."

Je evidentní, že pokud prezident supervelmoci vystoupí bez důkazů na vrcholném světovém summitu s takovým prohlášením, pak je potřeba zdůraznit význam diplomatického zásahu Ruska, kterému se podařilo odvrátit masakr syrských občanů v Damašku a velkých městech.

Americké křídlaté rakety a bomby by rovněž zničily všechny důkazy a zabily svědky.

Nyní se americký scénář stává poněkud transparentnějším. Před rokem vytýčil Barack Obama červenou linii s tím, že pokud ji Asad překročí použitím chemických zbraní, bude následovat trest. Teroristé dostali od svých amerických pánů příkaz: "inscenujte útok chemickými zbraněmi a my provedeme vzdušnou intervenci". Úder měl poškodit Asada a vzniklý chaos umožnit uskupením teroristů ovládnout situaci a svrhnout legitimní vládu. Nepodařilo se. Rusko ani mnoho vlád světa v chemickou inscenaci neuvěřily.

Putin reagoval na šalamounské výsledky práce inspektorů OSN naprosto správně. Pochopil, že nemá cenu bojovat pravdivými argumenty proti přesile a sdělil, že přesvědčí Asada, aby se jeho země připojila k "Organizaci OSN pro zákaz chemických zbraní", poskytl je ke kontrole inspektorů a pak ke zničení. Tím vlastně vyrazil trumfy z rukou těm, kdo by se dále pokoušeli o podobné provokace.

Ve hře jsou však i jiní hráči - Írán a Izrael. Prezident Íránu Hassan Rouhani využil příležitosti a prohlásil, že se Írán nebude pokoušet vyrobit jaderné zbraně, rád by se setkal s Obamou a popřál Izraeli k židovskému svátku.

Netanyahu odpověděl, že prezident je vlkem v rouše beránčím. Potvrdil tím jen to, že Izrael pokračuje ve své permanentní válce proti Sýrii a Íránu. Izraelské letectvo bombardovalo letos Sýrii třikrát: v lednu, květnu a červenci. Kdyby Sýrie postupovala stejně, byla by již dávno roztrhána na kusy.

Jak bude pokračovat dílčí etapa permanentní války proti Sýrii, po tom, co byl odložen na pozdější dobu letecko-raketový útok armád USA, Izraele, Francie a Turecka? To období potrvá zřejmě pouze po dobu, než se zapomene na protestní hlasování britské Dolní sněmovny, na odpor papeže Františka a jiné drobnější akce nesouhlasu Evropy.

Válka však pokračuje i nyní. Letecký most zásobující teroristická uskupení funguje bez problémů. I po přijetí Rezoluce 2118 běží na plný plyn předcházející taktika, jejímž cílem je ochromit syrskou společnost, její ekonomiku a její možnosti vést válku proti teroristům. Válka má způsobit sociálně - ekonomický kolaps a buď donutit prezidenta Asada k útěku, nebo vyvolat puč anebo ho zavraždit, jako Kaddáfího.

Statistické údaje potvrzují ekonomický kolaps Sýrie. V průběhu dvouletých bojů proti agresi světového imperialismu, realizované teroristickými uskupeními se nezaměstnanost zvýšila pětinásobně. Hodnota syrské libry se snížila na jednu šestinu původní hodnoty. Škody na infrastruktuře způsobené teroristy, izraelským bombardováním a atentáty teroristů převyšují 15 miliard USD. Současný HDP představuje pouze třetinu předválečného. Byly zničeny stovky továren, zlikvidováno zemědělství, zařízení pro těžbu ropy, valutové rezervy se snížily z 18 na 4 miliardy USD. Země trpí nedostatkem léků. Embargo ignorují pouze Rusko, ČLR a Írán.

Za těchto podmínek je přežití syrské legitimní vlády značně nejisté. Jestliže bereme v úvahu, že teroristé, řízení svými instruktory z NATO, Mossadu, Saudské Arábie a Kataru využívají každého nestřeženého okamžiku k atentátům v centrech Damašku i ostatních měst a sídel, musíme považovat za zázrak, že Asad přežívá. Je evidentní, že jeho pohyb, spojení a velení je trvale pod kontrolou amerických satelitů. Zatím vede hrdinný boj díky nejen podpoře sekty Alawitů, ale hlavně díky rozsáhlé lidové podpoře. Pokud však bude válka pokračovat, i tato podpora oslábne.

Proti Asadovi působí i očekávaná dlouhodobá jednání o chemických zbraních. Jejich předání k likvidaci bude trvat dlouhou dobu. Při tom Rusko ani ČLR nejsou schopné prosadit prostřednictvím OSN příměří.

Proč se vlastně Spojené státy rozhodly přejít od dlouhodobého konfliktu, vedeného rukama svých najatých žoldnéřů, k provokaci s chemickými zbraněmi a k hrozbě okamžitým útokem nejmodernějšími, vysoce přesnými zbraněmi proti Sýrii? Touha po potrestání Asada? Také. Ale kdo rozhodl o akceleraci eskalace? Proč? Je bez diskusí, že Washington, Rijád a Katar mají najednou spěch. Čeho se obávají? Nelze to s určitostí odhadnout, ale může to být zrychlení světové finanční krize, které napovídá, že je potřeba "spálit co nejdříve účetní knihy"? V každém případě ten, kdo vyvíjí největší tlak na Obamu, je izraelská lobby, ovládající americký finanční kapitál. Izrael potřebuje ovládnout Sýrii a společně se všemi imperialistickými velmocemi se vrhnout na Írán a postupovat do Střední Asie.

K.K.

• < Předchozí
• Další >