To, co spojuje komunisty celého světa, je silnější než to, co je rozděluje

Podrobnosti

Vytvořeno 26. 11. 2013

Twitter

Mezi přítomnými jsou strany, které jsou u moci a které si kladou za cíl budování socialismu, ale drtivá většina přijela se zemí kde, stejně jako v Portugalsku, se vede ostrý třídní boj, který od komunistů vyžaduje mnohé, dále jsou zde účastníci ze zemí, kde je antikomunismus státní politikou a kde krvavé diktatury tlačí revolucionáře do nebezpečných situací a do podmínek ilegality, z oblastí, kde imperialismus rozsévá válku, smrt a ničení. A přijeli, ačkoliv si jejich přítomnost ve svých domovských zemích velmi si vyžadují významné úkoly.

Nacházíme se zde, na tomto 15. setkání sjednoceni stejnými ideály osvobození, stejného přesvědčení, že alternativou ke kapitalistickému barbarství je socialismus a že každodenní boj za obranu zájmů pracujících a národů a za pokrokovou a revoluční přeměnu společnosti vyžaduje posílení komunistických stran a jejich mezinárodní spolupráce, stran, jejichž základním východiskem je třídní solidarita a proletářský internacionalismus

V čase imperialistické globalizace, když při ústupu socialismu jako světového systému roztahuje kapitalistický systém svá chapadla na celý svět a zvýrazňuje svoji vykořisťovatelskou, utlačovatelskou, kořistnickou a agresivní podstatu, když velkokapitál a velké imperialistické mocnosti, nehledě na vzájemné soupeření a rozpory, úzce koordinují svou třídní ofenzívu proti pracujícím a národům celého světa, se ukazuje ještě nezbytnější spolupráce komunistických a dělnických stran a jejich spolupráce s dalšími revolučními a antiimperialistickými silami za vybudování široké a bojovné antiimperialistické fronty.

Proces Mezinárodních setkání komunistických a dělnických stran, který není a nesmí být strukturou, ani nesmí uposlechnout jakýkoli iluzorní pokus o homogenizaci, je bez pochyby nejdůležitějším nástrojem schopným usnadnit tuto mezinárodní spolupráci. Proces, který je žádoucí a jak se předpokládá, se může na tomto setkání zlepšit, který ale je nutno bránit a chránit, když se bude upevňovat to, co praktická zkušenost již prokázala jako užitečné, a když se budeme snažit vyřešit problémy vznikající při jeho vývoji a z nezbytnosti ho stále lépe přizpůsobovat požadavkům boje.

Každá z našich stran prošla svou zvláštní historickou cestou, bojem v hodně odlišných ekonomických a sociálních podmínkách, definuje programy odpovídající vlastním specifickým podmínkám boje a klade si odlišné bezprostřední úkoly. Před složitými výzvami, které před komunisty stojí, je projevení se odlišných názorů a rozdílů prakticky nevyhnutelné. Jistě neignorujeme odlišnost existujících pozic v našem hnutí v přístupech k historii a k revoluční teorii a praxi. Ale PCP je hluboce přesvědčena, že to, co spojuje, je mnohem silnější než to, co nás v těchto otázkách v tomto okamžiku může rozdělovat. A že se vzájemným respektem a vzájemným úsilím o vzájemné pochopení můžeme postupovat dále kolektivní prací, otevřenou a bratrskou diskusí, akční spoluprací směřující k masám. A z tohoto vychází základní impuls k přiblížení pozic a k posílení jednoty mezinárodního komunistického a revolučního hnutí.

V Portugalsku prožíváme nejnásilnější ofenzívu proti životním podmínkám a proti právům pracujících a lidu od doby fašismu. Ofenziva, ve které národní velkokapitál spojený s nadnárodním kapitálem a jemu zároveň podřízený, při intervenci MMF a EU a "memoranda shody" (které správně nazýváme Agresivním paktem) podepsaného socialistickou stranou a vládními stranami se zahraniční trojkou, zhoršuje vykořisťování, ochuzuje Portugalce, ničí ekonomiku země, likvidují národní suverenitu, útočí na demokratický režim a ústavu, která ho posvěcuje.

Je to ofenzíva, která je v základní linii obsažena v reakci kapitalistického systému na krizi, ve které se zmítá s brutální intenzifikací vykořisťování pracujících a národů s akcentováním tendence kořistnického rentiérství, se kterým se finanční kapitál pokouší kompenzovat pád míry zisku. Ale že ve srovnání s jinými kapitalistickými zeměmi vykazuje zvláštnosti vycházející ze skutečnosti, že naše země poznala revoluci, která zničila státně monopolní kapitalismus a uskutečnila hluboké změny v sociální a ekonomické struktuře, které uvedly Portugalsko na cestu k socialismu. I když byly velké výdobytky zničeny v průběhu 37 let kontrarevolučního procesu, tato "nedokončená" revoluce stále žije ve vztazích, zkušenostech a hodnotách, které se vládnoucí třída pokouší jakožto ústavu republiky za každou cenu zničit, které se ale PCP snaží bránit a nasměrovat do budoucnosti Portugalska, a zařadila je do svého programu.

Vyspělá demokracie, kterou PCP předkládá portugalskému lidu, což je aktuální fáze revoluce v Portugalsku, se řadí do historické kontinuity demokratické a národní revoluce, má antimonopolistickou a antiimperialistickou třídní podstatu a je nedílnou a neoddělitelnou součástí boje za socialismus a komunismus v Portugalsku. Mnohé z jejích základních úkolů jsou již úkoly socialistické společnosti.

A s touto perspektivou PCP rozvíjí každodenní boj za obranu zájmů pracujících a lidu, za přerušení více jak 37 let trvající pravicové politiky a procesu evropské kapitalistické integrace, za demisi vlády a za uskutečnění předčasných politických voleb, což je nezbytná podmínka zastavení současného kursu loupeže a národní katastrofy a otevření cesty k vlastenecké a levicové politice a k vlastenecké a levicové vládě.

Situace, ve které se nacházíme, je složitá a velmi nebezpečná z hlediska práv pracujících, demokratického režimu a národní nezávislosti. Ale národní vláda je stále více diskreditována a isolována. Proti protilidové a protinárodní ofenzívě se rozvíjí široká fronta odporu a boje, která se v těchto dnech projevuje ve velmi diverzifikovaných bojích v továrnách a na ulicích a která se projevila v generálních stávkách a dalších masových akcích velkých rozměrů, jako byla manifestace z 19. října na mostech Lisabonu a Porta, které vedla dělnická třída a v níž třídní odborové hnutí CGTP-IN sehrávalo zásadní úlohu, na nichž se ovšem podílely v rostoucí míře i další třídy a protimonopolistické sektory, které byly zcela jistě zasaženy velkokapitálem. A projevila se v nedávných regionálních volbách, ve kterých PCP a její spojenci z Jednotné demokratické koalice zaznamenali dobrý výsledek a vládní strany utrpěly vážnou porážku. Praxe potvrzuje, že jako v jiných momentech bojů portugalského lidu za svou emancipaci, je cesta k vítězství právě v zesílení a rozšíření masového lidového boje.

Současně je zásadní posílení strany zvýšením počtu jejích členů, její zakotvení v podnicích a tam, kde pracující působí, a upevnění jejího spojení s masami. Neexistuje alternativa bez PCP. A čím má strana hlouběji zapuštěné kořeny v masách a čím je více angažovaná při plnění třídních a národních úkolů, neoddělitelných od procesu portugalské revoluce, tím větší bude její příspěvek mezinárodnímu boji.

Strana, která zdůrazňuje a s přesvědčením brání svou třídní podstatu, svůj marxisticko-leninský teoretický základ, koncepci světa, která je nutně tvořivá - v rozporu s dogmatismem, stejně jako s oportunistickou revizí jeho základních principů a konceptů - brání svou vnitřní demokracii, která se zakládá na tvořivém rozvoji demokratického centralismu, svou linii orientovanou na masy, svůj projekt socialistické společnosti, svoje vlastenectví a internacionalismus, strana která s oprávněnou hrdostí bere do svých rukou bohaté revoluční dědictví soudruha Alvara Cuhnala, jehož sté výročí narození vzpomínáme v tomto roce.

Strana, i když je výsledkem vývoje portugalského dělnického hnutí, je hrdá na to, že se zrodila pod vlivem, který měla na svět mimořádná historická událost - Velká říjnová socialistická revoluce, kdy ruský proletariát pod vedením Leninovy bolševické strany dobyl moc a vrhl se s heroismem a tvořivostí do budování socialistické společnosti. V pozdravu 96. výročí těch "deseti dnů, které otřásly světem" vyjadřujeme přesvědčení, že cesta, po které jsme až dosud šli, s mimořádnými vítězstvími a uskutečněním velkých plánů, nehledě na dramatické porážky, potvrzuje nezbytnost a převahu nového ekonomicko-sociálního systému a také to, že věc, za kterou bojujeme, je správná a neporazitelná.

Přijetím pořadatelství tohoto našeho 15. Mezinárodního setkání komunistických a dělnických stran v Lisabonu chceme přispět k posílení mezinárodního komunistického a revolučního hnutí. S velkou jistotou se domníváme, že to, co slouží naší jednotě, je respektování principu rovnosti, vzájemného respektování, nevměšování do vnitřních záležitostí a vzájemná solidarita. Činíme tak a budeme tak i nadále činit a je to naším přínosem k úspěchu setkání a k upevnění, rozvoji a zlepšení procesu Mezinárodních setkání komunistických a dělnických stran.

Vaše přítomnost zde se šťastně shoduje s chvílí poznamenanou vzpomínkami na sté výročí Alvara Cunhala, a všichni jste zváni na vzpomínkové shromáždění 10. listopadu, vidíme Vás zde jako gesto solidarity s naší stranou a s naším bojem.

Soudruzi,

Kapitalismus se zmítá v rozporech, které jsou v rámci tohoto systému neřešitelné a které vyžadují jeho revoluční překonání. Krize z nadvýroby a superakumulace kapitálu, jež vybuchla s pádem Lehman Brother, pokračuje, aniž by bylo možno dohlédnout jejího konce. Bezprecedentní centralizace a koncentrace kapitálu a moci je doprovázena brutálním prohloubením vykořisťování, útokem na mzdy a příjmy z práce, růstem chudoby, nezaměstnanosti, prekariátu, likvidací existujících sociálních funkcí státu. Velký kapitál a velké imperialistické mocnosti počínaje USA, které se ještě nezřekly pokusu o nastolení své hegemonie nad světem, rozsévají každý den smrt, ničení a teror ve všech čtyřech světových směrech.

Ale imperialismus nemá ruce zcela volné. I když nerovnoměrně a nepravidelně, přesto pokračuje ze všech stran odpor a boj pracujících a národů, který se projevuje někdy ve velkých lidových bojích, jako v Portugalsku a v jiných evropských zemích, v procesech nebývalého projevu samostatnosti a sociálního pokroku, jako v Latinské Americe, ve znamenitých projevech boje proti imperialistickým agresím. A protože se sociální základna podpory kapitalismu stále více zužuje, rozšiřuje se ve vědomí národů odmítnutí kapitalismu a nutnosti alternativy, socialismu.

Situace, v níž žijeme na světové úrovni, je výjimečně složitá, zahrnuje v sobě rizika dramatického civilizačního úpadku a dokonce katastrofy pro lidstvo. Ale současně je situací, jež v sobě obsahuje velký potenciál pro pokrokový a revoluční vývoj.

Je to situace, která staví před komunisty velkou odpovědnost, jak před dělnickou třídu a národy svých zemí, v nichž je nevyhnutelné a nenahraditelné zakotvení komunistů, tak na mezinárodní úrovni s nezbytným posílením jejich přátelství, spolupráce a solidarity. To, co pracující a národy od nás očekávají a mají právo od komunistů očekávat, je poselství jednoty, organizovaného boje a důvěry v revoluci.

Takové poselství jim za nás nikdo nedá. Můžete si být soudruzi jisti, že to, co závisí na nás, na PCP, učiníme podle svých maximálních možností, abychom této odpovědnosti dostáli.

Překlad: Komunistický svaz mládeže

• < Předchozí
• Další >