Lstivá smlouva k dalšímu úbytku národních práv

Podrobnosti

Vytvořeno 26. 3. 2014

Twitter

Rozbor Komunistické strany Irska o nových smlouvách mezi EU a USA v zájmu velkokapitálu.

Jsme zcela obeznámeni se lstivými daněmi a s tím, jaký dopad na nás mají. Existují ale také lstivé dohody, které jsou potenciálně ničivější a dalekosáhlejší, než jakékoli ustanovení daňové legislativy.

Transatlantické obchodní a investiční partnerství (The Transatlantic Trade and Investment Partnership; TTIP), právě vyjednávané mezi Spojenými státy a Evropskou unií, je jednou z nich. Bude-li schválená, fakticky vytvoří jediný trh mezi dvěma ekonomickými zónami, což vyústí v další úbytek občanských práv a prosperity.

Čtenáři Socialist Voice si možná vzpomenou na Enda Kennyho (předseda irské vlády; pozn. překl.) s jeho plamenným doporučováním této smlouvy, když sobě a své koaliční vládě blahopřál, že zajistili "dohodu o mandátu k zahájení vyjednávání..." a popsali TTIP coby "jeden z hlavních úspěchů našeho předsednictví [EU počátkem roku 2013] a úspěchu se skutečně historickým potenciálem."

Tato smlouva má skutečně historický význam, ale nakolik si jsou Irové a lidé v ostatních státech EU vědomi, jaké následky budou mít tato vyjednávání a jak škodlivě nás téměř s jistotou zasáhnou?

Tím, co můžeme čekat, není vzájemně prospěšná dohoda k odstranění zbytečných překážek k výměně zboží a služeb mezi členskými státy EU a Spojenými státy. Vypracování této smlouvy bude něčím, co dohromady ještě víc poškodí pracující a poškodí demokracii.

Ať už předseda vlády důsledky smlouvy chápe či ne (a nikdo neví, nakolik ho jeho opatrovníci uvědomili), je fakt, že tato smlouva odstraní regulační obchodní rozdíly mezi Spojenými státy a státy EU. V praxi to zaviní, že členské země EU budou z velké části svázané "podnikání nakloněnými" obchodními pravidly, jejichž vyhlášení bude dozorované nevolenými a většinou se nikomu nezodpovídajícími právnickými osobami.

Tyto dohody vždy obsahují množství přísných ustanovení svobodného trhu, jež společnostem zaručují právo, například, vyhnout se kontrole kapitálu; právo na stejné zacházení jako se státem provozovanými agenturami, což otevírá cestu k neomezené privatizaci; a právo vyhýbat se výkonovým ukazatelům, jako jsou závazky vývoje a výzkumu, jež by umožnily dlouhodobou místní udržitelnost.

George Monbiot, když nedávno psal o této smlouvě v londýnském Guardianu, podotkl: "...pozoruhodná schopnost, jež by umožnila velkopodnikání žalovat živé duše vlád, které se snaží bránit své občany. Dovolila by tajnůstkářskému týmu firemních právníků přemoci vůli Parlamentu a zničit naši právní ochranu..."

Dohodový mechanizmus, na který Monbiot odkazuje, je obvykle poskytnut vložením článku do bilaterálních obchodních smluv, jež zavazují obě strany k této určité metodě řešení sporů. Spíše než uchylování se k domácím právním systémům zúčastněných zemí musí proto signatáři přijmout "třetí stranu" nebo vnější arbitráž. Orgán nejčastěji používaný k tomuto procesu - a některými společnostmi značně protěžovaný - je Mezinárodní centrum pro urovnání investičních sporů (International Centre for Settlement of Investment Disputes), instituce založená Světovou bankou v roce 1966.

Těmto tribunálům předsedají mezinárodní právníci, z nichž mnozí přišli z firemního právního zázemí. Ve světle jejich kariérních zkušeností a ambicí lze opodstatněně tvrdit, že jejich nestrannost je přinejmenším diskutabilní. Nedávná zpráva "Nadnárodního institutu" uvádí, že pouhých 15 arbitrů, téměř všichni z Evropy, USA a Kanady, rozhodlo 55 % všech známých investičně smluvních sporů." Zpráva pokračuje podotknutím, že, znepokojivě, některé bohaté právnické firmy se zvláštními arbitrážními odděleními aktivně podchycují případy v těchto procedurách proti vládám v krizi.

Podívejme se blíže na dva případy, jež obsahovaly postup "urovnání sporu investor-stát", abychom vykreslili účinek, jaký může klidně mít tento typ legislativy na Irsko.

Nejprve pohled na to, jak koncem 90. Let Světová banka donutila privatizovat vodní systém v jednom z největších měst tím, že prodala práva na dodávku americké nadnárodní společnosti Bechtel. Když se obyvatelé města po ostrém nárůstu cen vody bouřili, vláda se pokusila privatizaci odvrátit. Bechtel podal s pomocí silného právního týmu žalobu s využitím ustanovení bilaterální obchodní smlouvy a požadoval kompenzaci 50 milionů dolarů, i když původně investoval pouhý milion. Jen obrovský globální tlak donutil nadnárodní společnost, aby se stáhla, což bylo velice unikátní vítězství pro obyčejné lidi.

Kdyby se kdokoli ptal, co má tento případ společného s Irskem, vezměte v potaz předem oznámený plán zavést v roce 2014 poplatky za vodu. Potom pomyslete na zřetelnou možnost, že nově založená Uisce Éireann, (Irish Water, nebo, chcete-li, Irská voda), by byla zprivatizována, jakmile by vláda vybudovala infrastrukturu na měření odběru vody. V tom okamžiku bychom ztratili kontrolu nad naším největším přírodním zdrojem: vodou.

Druhý případ ke zvážení se stal v Kanadě, kde firma Lone Pine Resources Inc. žaluje québeckou vládu o 250 milionů $ coby výsledek moratoria na hydraulické štěpení, zavedeného oblastním parlamentem v roce 2012. Těžařská společnost tvrdí, že podle ustanovení obchodní smlouvy mezi Spojenými státy a Kanadou je moratorium québecké vlády "svévolným, náladovým a nezákonným porušením jejího drahocenného práva těžit ropu a plyn".

Tento případ je jasnou zprávou pro Irsko, severní i jižní, kde jsou ze štěpení vážné obavy. Australská energetická firma Tamboran už vyhlásila záměr zahájit proces získávání břidlicového plynu ve společnosti Co. Fermanagh počátkem příštího roku (2014).

Tyto dva případy nejsou ani náhodou ojedinělé. Studie za studií detailně zaznamenávají, jak nadnárodní společnosti s hlubokými kapsami využívají postup "urovnání sporu investor-stát" k zastrašování národních vlád. Irové už jsou ve vážné nevýhodě, díky tomu, že musí dodržovat neoliberální program Evropské unie. I přes předběžnou smlouvu "Endahype" je prostě nerozum způsobovat stále větší hendikep naší schopnosti udržet hrabivost ziskuchtivých nadnárodních korporací v nějakých mezích.

Samozřejmě že asi nemáme v této věci možnost volby, zapuštěni v Evropské unii a vázáni rozhodnutími jejích skutečných zprostředkovatelů moci ve správních radách a na burzách.

Nicméně je důležité lidi uvědomit o rozhodnutích a možnostech, jež jsou nám brány z rukou, a kým.

Za těchto podmínek je rozčarováním, že naše národní přenosové i tištěné sdělovací prostředky nevloží do vyšetřování této otázky tolik prostředků, kolik vkládají do odhadování, jak Gerry Adams trávil svou letní dovolenou.

[TMK]

• < Předchozí
• Další >