Komunistická strana Ruské federace o vývoji na Ukrajině

Podrobnosti

Vytvořeno 1. 11. 2014

Twitter

Na letošním říjnovém plenárním zasedání ÚV KS RF o práci komunistů v řadách dělnické třídy věnoval předseda soudruh Zjuganov pozornost i vývoji situaci na Ukrajině.  

Ukrajinské zkušenosti

Pokud zájmy velkých sociálních skupin stojí proti sobě, dostavuje se nevyhnutelně ostrý ideologický boj. K tomu došlo i na Ukrajině.

Po rozbití SSSR vznikla na Ukrajině permanentní ekonomická a morálně-politická krize. Růst sociální nerovnosti a nespravedlnosti se stal katalyzátorem rozvoje událostí, jak v roce 2004, tak i v současnosti.  

Když se k moci dostala skupina prezidenta Janukoviče, začala okamžitě konvertovat svou politickou moc v tučné finanční zisky. Podnikatelům všech velikostí začali předepisovat velké daně a vyvlastňovali jejich majetek. Nespokojenost zbídačelého lidu se spojila s protesty představitelů malého i středního byznysu. První "Majdan" v listopadu a prosinci 2013 byl charakteristický svým anti-oligarchickým postojem. Poněvadž však protest postrádal třídní charakter, byl zneužit pro boj dvou klanů velké buržoazie.  

V roce 2014 zvítězilo uskupení, které sjednotilo prozápadní síly, ultrapravici a nacionalistická hnutí. Drobná buržoazie a lumpenproletariát tvoří politicky nerovnovážnou vrstvu společnosti. Za určitých podmínek se tyto vrstvy mohou stát masovou oporou fašismu, jak se to stalo ve 30. letech v Německu.

Aktivní úlohu sehrála i na Ukrajině maloburžoazie, která byla ožebračena oligarchy. Nacistický Majdan podpořily všechny deklasované vrstvy - výsledek zbídačování ukrajinského obyvatelstva. 

Při hledání východisek z vládního útlaku se mnozí Ukrajinci nechali oklamat a připojili se k nacionalistům. Banderovským ideologům se podařilo zmanipulovat velkou část obyvatelstva. Bodem zlomu se stalo rozhodnutí Janukoviče ustoupit od podpisu asociační dohody s EU.

Jeho krok měl pouze ekonomické příčiny. Společenské vědomí bylo v té době však již plně ovlivněno "nevládními" organizacemi a médií a podporovalo vstup do EU. Na ovládnutí veřejného mínění se podílely mnohé prozápadní "společenské organizace" a masmédia. Samotné vládní kruhy prosazovaly proamerický kurs. Lid nebyl pravdivě informován o skutečných důsledcích vstupu do EU a následného "podřadného" členství Ukrajiny v EU.  

Nejistotu a nespokojenost s Janukovičovým postupem řešil americký a evropský imperialismus rozpoutáním krvavých protestů v Kyjevě. Jako výbušná směs, která rozervala Ukrajinu, posloužila zákonitá nespokojenost lidu s trvalým zhoršováním jeho životní úrovně, nespokojenost představitelů drobných a středních podnikatelů s loupežnictvím Janukovičova klanu, ale hlavně aktivní intervence Západu a intriky proamerických politiků, usilujících podle instrukcí USA a EU o vyvolání konfliktu Ukrajiny s Ruskem.

Na vzniku napjaté situace se podílel i postup ruského vládního uskupení, které upřednostňovalo a dosud upřednostňuje rozvoj svých vztahů se Západem na úkor rozvoje vztahů s národy SSSR. Ukrajina se tak ocitla na periferii zahraniční politiky Ruské federace. Ukrajina představovala pro ruskou vládu pouze teritorium, na kterém je situováno plynové a ropné potrubí. Vládnoucí kruhy neusilovaly o rozvoj komplexních vztahů a prosazování rozsáhlé spolupráce v ekonomice, vědě, kultuře a vzdělávání. Neusilovaly ani o podporu těch politických a společenských sil, které se snažily o upevňování historického přátelství Rusů s Ukrajinci.

Počátkem února 2014 již v Kyjevě naplno běžela technologie pseudolidové "revoluce". 

Uchopení moci prostřednictvím rozpoutávání uličních bouří, podpořených vnější intervencí si světový imperialismus vyzkoušel v Jugoslávií, Gruzií a mnoha zemích Blízkého a Středního Východu. Stejný mechanismus byl použit při svržení režimu na Ukrajině již v roce 2004.

V důsledku únorového státního převratu si ukrajinská oligarchie upevnila své pozice. Zpřísnění sociálně ekonomické politiky vůči obyvatelstvu je nyní garantováno. Tento postup nejenže odporuje zájmům pracujících, ale potvrzuje i názor V. I. Lenina: že, pouze jednotný postup ruského a ukrajinského proletariátu garantuje svobodu Ukrajině a že bez této jednoty o takové svobodě vůbec nelze hovořit.

Nyní drží Západ ukrajinskou elitu pevně ve svých rukou s cílem navždy udržet její protiruskou orientaci. Toto směrování není zaměřeno pouze proti Rusku, ale i proti ukrajinskému lidu. V podstatě byla rozvinuta protiukrajinská akce, krytá nacionalistickou demagogií.

Zatahování do západních struktur neponechává Ukrajině šance na nezávislost.

Integrace do NATO a pak do EU znamená pro Ukrajinu ztrátu ekonomické, politické a vojenské nezávislosti.

Ukrajinský převrat umožnil velkému kapitálu rozhodným způsobem ovládnout státní aparát, nastolit otevřenou diktaturu zaměřenou proti všem pracujícím. K potlačení aktivity lidových mas na Krymu, v Lugansku, Doněcku, Charkově, Oděse, Dněpropetrovsku a dalších městech jihovýchodní Ukrajiny uzurpovali oligarchové pro sebe křesla gubernátorů. Na otevřenou scénu vyšli lidé, kteří se dosud skrývali ve stínu nájemných politiků z nacionálních stran a hnutí.

Na Ukrajině tak vznikla otevřena diktatura zlodějské oligarchie. Oligarchové se zmocnili nejen funkcí gubernátorů, ale ke své obraně vytvořili soukromé žoldnéřské armády a tajné služby. Ukrajina prochází nejhorším obdobím, podobným diktaturám Latinské Ameriky, ve kterých se operetní diktátoři opírali o eskadry smrti. Po uchopení moci následovníci Bandery rozpoutali kampaň likvidace svých politických oponentů, která započala rozbíjením památníků Lenina a hrdinské Rudé armády - osvoboditelky od hitlerovců.  

Nejvyšší Rada (parlament) zrušila zákon, dovolující používání ruštiny jako druhého státního jazyka. Komunistická strana byly vystavena pogromům, které proběhly v jejích sekretariátech a v řadě oblasti Ukrajiny byla komunistická strana zakázána. Fyzické násilí bylo použito nejen proti komunistům, ale i proti členům Strany regionů.  

Bakchanálie ničení vedly k narůstání hnutí odporu na Krymu a na Jihovýchodě Ukrajiny. V těchto oblastech byla lidová vystoupení zaměřena jak proti uzurpátorům moci v Kyjevě, tak i proti diktatuře oligarchického doněckého klanu. Referenda v Doněcké i Luganské oblasti vyjádřila otevřené odmítnutí roztržky staletých svazků s ruským národem. Odpovědí kyjevských pučistů bylo bombardování a dělostřelecké ostřelování obytných čtvrtí měst a osídlených oblastí. Lid povstal se zbraní v ruce proti nájezdníkům. Začala etapa občanské války.

Podstatu těchto událostí nelze pochopit bez analýzy rozložení třídních sil na Ukrajině.

Ukrajinská ekonomika, stejně jako v ostatních republikách bývalého SSSR prošla destruktivní privatizací a deindustrializací. Počet příslušníků dělnické třídy se ostře zmenšil, snížila se úroveň její organizovanosti, což ovlivnilo rovnováhu třídních sil. Průmyslový proletariát Ukrajiny však nebyl zcela zlikvidován. Jeho největší část se zachovala v ekonomicky rozvinutých jihovýchodních oblastech.

Nebyla to tedy náhoda, že zejména tam se junta setkala s největším odporem. Dělnická třída Novorusi velmi dobře chápe, že rozbití historických svazků s Ruskem, na které je zaměřen odbyt výroby jejich závodů, přinese s sebou nezaměstnanost a bídu. Třídní vědomí milionů lidí se stalo základem pro odpor vůči kyjevským uzurpátorům moci. 

KS RF je solidární s účastníky lidového odporu na Ukrajině, kteří hrdinně vystoupili proti banderovcům. Ruští komunisté od počátku navrhovali ruské vládě, aby uznala Doněckou a Luganskou lidovou republiku a aktivně pomáhali obyvatelstvu Novorusi. KS RF odeslala na Ukrajinu stovky tun humanitární pomoci. KS RF dělá všechno proto, aby upoutala pozornost evropských politiků na nebezpečí vzniku velké války. Vedení strany se obrátilo na politické vedení Německa, Francie a Itálie, zemí, které nejvíce utrpěly hrůzami minulé světové války.  

Třídní složení současné vlády na Ukrajině je evidentní. Zejména názorně ho potvrzuje pronásledování Komunistické strany Ukrajiny. Ozývají se výzvy k jejímu zákazu, protože KS Ukrajiny je prý hrozbou národní bezpečnosti. Při tom vymyšlená obvinění KSU z narušování Ústavy vznášejí zejména ti, kdo se uchopili moci prostřednictvím převratu.

My komunisté tvrdíme: neexistují žádné důvody pro zákaz KSU. Strana nebyla financována cizími vládami. Ve volbách volilo KSU tři miliony voličů.

Vedení KSU se účastní činnosti mezinárodních parlamentních organizací a komunisté byli i členy ukrajinské vlády. KSU je jediná politická síla tvrdě oponující oligarchické moci. V tom to vězí. Krutě ji potlačit chtějí ti, kdo se snaží zlikvidovat lidi s jiným názorem a zbavit občany svobody volby.

Nelze zapomínat, že upevnění moci fašismu v Evropě započalo represemi komunistů. Vyjadřujeme nejen solidaritu s KSU, ale požadujeme ukončit pronásledování našich soudruhů!

Požadujeme na imperialistických kruzích Západu, aby ukončily zasahování do vnitřních záležitostí Ukrajiny.

Jejich třídní zájem je zcela pochopitelný. Kolosální dluh USA ve výši 17 bilionů USD činí Washington stále agresivnějším. Usiluje o ovládnutí ukrajinského trhu, uloupení jejího uhlí, železné rudy, ložisek břidlicového plynu a zařazení země do smečky sil NATO.

Velmi nebezpečný je pokus rozpoutat novou válku. Války potvrzují prohnilost a zločinnost imperialismu, ale to neznamená, že komunisté budou pouze odhalovat jeho zločinnost a nechají ho vyvolat požár velkých a malých válek. Naopak, musíme důrazně posílit mezinárodní boj s nacistickou ideologií a ve spolupráci s ostatními progresivními silami světa rozvinout rozsáhlou protiválečnou kampaň zaměřenou proti NATO. Ale co je hlavní, jsme povinní upevňovat proletářský základ boje za jiný svět, za socialismus.

Jsme přesvědčeni, že pouze masová aktivita pracujících umožní zdravým silám ukrajinské společnosti zahnat následníky Bandery zpět do toho podzemí, odkud vyšli na povrch. Pouze v sestavě sovětského socialistického státu Ukrajina poprvé ve svých dějinách dosáhla lidovlády a rozkvětu. I dnes je jedinou spolehlivou obranou před současnou diktaturou celková změna sociálně-ekonomického systému.  

Rozhodující poučení z událostí na Ukrajině: proletariát jakékoli země, aby se nestal kanonenfutrem v boji buržoazních uskupení, nestal se obětí nejrůznějších barevných revolucí, politických speciálních projektů a manipulací, musí pochopit své třídní zájmy.

Musí aktivně upevňovat a podporovat svou stranu - komunistickou. 

Překlad: Kluz

• < Předchozí
• Další >