Komu to slouží?

Podrobnosti

Vytvořeno 12. 1. 2015

Twitter

Dvanáct mrtvých v teroristickém útoku na redakci humoristického týdeníku Charlie Hebdo v Paříži.

12 mrtvých a mnoho raněných. Tři maskování teroristé ve středu ráno 7. 1. 2015 vyzbrojeni granátometem, útočnými puškami a chránění neprůstřelnými vestami, zaútočili na redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo. Karikaturisté Charb, Cabu, Tignous, Wolinski a další jsou mezi zavražděnými.

Masové protesty v Paříži, Toulouse, Štrasburku a dalších velkých francouzských městech, stejně jako v mnoha městech Evropy - Londýně, Berlíně a Římě byly odpovědí na atentát.

Ve středu oznámila francouzská policie, že identifikovala tři podezřelé: bratry Saida a Cherifa Kouachi, oba mají francouzské občanství, věk kolem 30ti let a Hamyda Mourada, kterému je 18 let a sám se přihlásil na policejní stanici asi 140 km od Paříže, kde je nyní zadržován.

Identifikace údajných teroristů přináší více otázek než odpovědí. Zvláště Cherif Kouachi je velmi známý americkým i francouzským rozvědným i policejním agenturám. V roce 2005 the New York Times uvedly, že tento člověk byl zatčen ve Francii na základě obvinění ze záměru vycestovat do Iráku a připojit se k silám odporu proti americké okupaci.

V roce 2008 byl francouzským soudem pro terorismus odsouzen na tři roky do vězení za údajné vysílání francouzských muslimů do Iráku. Tehdy sdělil Kouachi agentuře Associated Press, že to dělal pod vlivem fotografií mučení muslimů v iráckém vězení Abu Ghraib.

Kouachi byl po 18ti měsících věznění podmínečně propuštěn a pak zůstal pod přísným dohledem francouzské tajné služby.

Kdyby vše postupovalo normálně, musela by francouzská vláda vysvětlit, jak toto individuum (pokud je tvrzení francouzské policie, že se jedná o teroristu a střelce pravdivé) mohlo získat granátomet a automatickou pušku a organizovat na tak vysoké profesionální úrovni smrtelný útok v centru Paříže, aniž by tomu francouzská policie předem zabránila a zadržela ho. Dnes, kdy jsou již teroristé po smrti, nikdo se již na podobné problémy nebude dotazovat.

Redakce, na kterou teroristé zaútočili, byla francouzským bezpečnostním silám již dlouho známá jako možný cíl pro teroristický útok. Po útoku na redakci, ke kterému došlo již v roce 2011, kdy týdeník uveřejnil karikaturu proroka Mohameda, měla být redakce pod stálou policejní ochranou. Rovněž karikaturista Charb byl pod policejní ochranou, poněvadž byl údajně uveden teroristy na seznamu smrti Al Kájdy.

Přes tato údajná bezpečnostní opatření získal terorista přístup do budovy redakce naprosto jednoduše tak, že donutil namířenou zbraní redaktorku týdeníku, aby ho provedla dovnitř.

Teroristický akt, ke kterému došlo v Paříži, byl proveden zhruba podle stejného vzoru jako všechny atentáty ve světě od 11. 9. 2001. A stejně jako předcházející atentáty i tento byl proveden osobami, které byly trvale sledovány policií nebo bezpečnostními agenturami. Vlády jednotlivých států, kde došlo k atentátům, pak většinou uvedly, že tyto služby selhaly. Je při tom zajímavé, že k těmto teroristům není zařazován Breivik, který zavraždil více lidí, než kdokoli jiný na světě.

Dlouhodobá zkušenost ukazuje na to, že politické síly, které stojí v pozadí podobných provokací, jsou velmi komplexní a nebezpečnější, než by se na první pohled zdálo. V tomto případě politické cíle byly zřejmé ještě před tím, než policie zveřejnila jména teroristů. Atentát posílí ty nejreakčnější síly v Evropě a ve světě.

To potvrdila i okamžitá reakce v The New York Times, které uvedly, že masakr v Paříži posílí antimuslimské tažení v Evropě a zejména ultrapravicové strany jako je Francouzská národní fronta.

Pařížský masakr zapadá "zcela náhodou" do kontextu rostoucího pravicového, xenofobního, antiimigrantského a antimuslimského pohybu napříč Evropou, počínaje masovými protesty v Německu pod praporem "Pegidy" (Vlasteneckých Evropanů proti islamizaci Západu) až k růstu pravicových stran jako je UKIP ve Velké Británii.

Marine Le Penová, vůdkyně neofašistické Národní fronty využila atentát k dalšímu upevnění legitimity své stranické šovinistické politiky. Le Penová uvedla: "Jsem nucena říci, že strach musí být překonán a že tento útok nás naopak povede k tomu, jak bychom měli mluvit o islámském nacionalismu."

Jinými slovy: masakr jí uvolnili ruce pro rozpoutání protiimigrantské a protimuslimské hysterie.

Ať již stojí v pozadí atentátu kdokoliv, masakr nahrává nejreakčnějším silám ve Francii, v Evropě a ve světě, stejně tak uvolňuje ruce vládám (včetně české) k rozšiřování intervence v zahraničí a posilování protilidové diktatury doma.

Jak již ukázal atentát 11. září 2001, tyto teroristické akce vyvolávají strach a dezorientaci veřejnosti a umožňují buržoazním vládám zavádět a uzákoňovat restriktivní, protilidová opatření, která by nikdy nezískala podporu občanů a neprošla by poslaneckými sněmovnami.

Zatím nepopulární prezident François Hollande vystoupil ihned před veřejností. Oznámil rozsáhlou policejní operaci a vyzval občany k národní jednotě. Hollande, který podobně jako jeho předchůdce Sarkozy vede brutální politiku proti muslimům v mezinárodním měřítku a patří k nejméně populárním prezidentům Francie po II. světové válce, využil atentát k pokusu o získání důvěry Francouzů.

Zřejmě to není tak složité. Nezapomínejme, že Francie, podobně jako Španělsko, Portugalsko, Itálie, Velká Británie, Belgie, Holandsko, Německo a USA patří k národům s nejkrvavější historií, které mají na svých účtech statisíce, ne-li miliony povražděných muslimů.

Vše ukazuje na to, že středeční atentát byl dokonale připraven a proveden naprosto nelítostně.

Karikaturistka časopisu Corinna Reyová sdělila deníku L'Humanité: "Šla jsem vyzvednout dcerku ze školky, a když jsme se vrátily před budovu redakce, byly jsme brutálně ohrožovány ozbrojenými, maskovanými muži. Chtěli, abych šla dovnitř a nahoru po schodech. Namačkala jsem vstupní kód. Zastřelili Wolinského, Cabua... Trvalo to pět minut. Schovala jsem se pod stůl. Hovořili dokonalou francouzštinou, říkali, že patří k Al Kájdě."

Důležité a podivné je především to, že teroristé znali přesné rozložení místností redakce a zaměstnance.

Věděli, že porady redakce se konají každou středu v 10 hodin. Během týdne není v redakci mnoho zaměstnanců.

Svědkové uvedli, že zabijáci postupovali s naprostým klidem a metodicky. Při zahájení střelby křičeli "Allah Akbar". Přesně dokázali určit ty žurnalisty, které chtěli zavraždit a jasně řekli, že nebudou zabíjet ženy. Při opouštění budovy se dostali do střetu s policisty. Celkem při masakru zahynulo deset členů redakce časopisu a dva policisté.

Při útěku napadli teroristé několik policejních vozidel. Na okamžik se zastavili, aby popravili raněného policistu. Pak využili k úniku zmatku v dopravě. Své vozidlo zanechali u Porte de Pantin. Donutili pak řidiče jiného vozidla vystoupit a tímto vozidlem unikli na severní předměstí Paříže.

Televizní kanály přirovnaly masakr k atentátu 11. září v New Yorku se spekulacemi, že za atentátem stojí "Islámský stát v Sýrii a Iráku".

Do policejní akce k pronásledování atentátníků byly zapojeny tisíce policistů a příslušníků bezpečnostních agentur.

Alain Chouet, bývalý ředitel Francouzského generálního ředitelství vnější bezpečnosti (France's General Directorate of Exterior Security, DGSE) uvedl pro tisk: "Jsou to profesionálové. Působili jako dokonale vycvičení zločinci." Na otázku, zda nyní islámští teroristé nespolupracují s francouzským organizovaným zločinem, uvedl Chouet, že zatím to není naprosto jasné, protože se mu zdá, že pokud by šlo o akci organizovanou "Islámským státem", vybrali by si teroristé mnohem symboličtější cíl, představující politickou moc ve Francii.

Nyní po smrti teroristů již ani nebude objasněno, kdo stojí za celou teroristickou akcí. Prostě muslimové a padla klec.

Bylo by snadné říci, že atentát provedli fanatičtí francouzští muslimové, nenávidící francouzskou společnost za to, do jaké bídy uvrhla miliony imigrantů z muslimských zemí i za to, jak krutou válku vedla francouzská armáda proti Libyi a jakou politiku vede proti zemím Blízkého a Středního Východu. Po analýzách ostatních atentátů však předpokládám, že šlo o naverbované atentátníky - sebevrahy a že v pozadí atentátu stojí síly, které chtějí polarizovat společnost, využít k tomu národnostní, etnické a religiózní rozpory. Dále odvést pozornost pracujících od jejich snahy o řešení sociálních problémů a usnadnit cestu k válkám a nastolení represí ve Francii a potažmo i v EU.

Hlavní nebezpečí vyplývající z atentátu bude tedy následovat nyní: Jaký názor na atentát dokáží buržoazní vlády v EU a ve světě prosadit do vědomí lidových mas. Bude to pouze vyhrocení nenávisti proti muslimům? Atentát 11. září 2001 (jehož mandanti nikdy nebyli a zřejmě nebudou ani v budoucnosti odhaleni) a jeho důsledky využil světový imperialismus jako dokonalou záminku k rozpoutání zločinné války proti Afghánistánu a pokračoval válkami proti Iráku, Libyi, Sýrii a nyní prostřednictvím ukrajinských fašistů proti Rusku. Atentát usnadnil vytvoření a financování obrovského růstu policie a tajných služeb, ale hlavně vybudování nepředstavitelného sledovacího a odposlechového systému milionů (údajně podezřelých) občanů světa, nejen v USA, ale i ve většině imperialistických států, kombinovaného s nasazením žoldnéřů ze soukromých vojenských agentur do všech imperialistických válek, s nejkrutějším mučením a vražděním bezpilotními letouny v zemích, které jsou na mušce amerického imperialismu.

Světová progresivní veřejnost a zejména mezinárodní komunistické a dělnické hnutí by měly učinit všechno proto, aby masakr v redakci Charlie Hebdo nebyl využit ke stupňování války v Sýrii a Iráku a zvyšování restriktivních opatření proti pracujícím v EU.

Buržoazie podniká všechno proto, aby se komplexně připravila na budoucí možný nástup lidových mas, který by ohrozil její nadvládu nad společností. Zákonodárné a represivní nástroje se podstatně zdokonalují. Boj s "vnějším nepřítelem" je spojován s bojem proti "vnitřnímu nepříteli", války vedené v zahraničí slouží jako záminka k nástupu na demokratická práva ve vlastní zemi. Po 11. září 2001 došlo k posílení těchto procesů prosazením údajné války se "světovým terorismem" a nyní s "globálním extremismem".

• < Předchozí
• Další >