"Čínská nemoc" se jmenuje kapitalismus

Podrobnosti

Vytvořeno 5. 9. 2015

Twitter

Burzovní krize v Číně a v nastupujících ekonomikách vyvolává velké znepokojení v Evropě a v USA. Nejedná se o čistě finanční krizi. Za pádem burz stojí největší pokles indexu průmyslové výroby za posledního šest a půl roku, pokles exportu o 7,3 procenta v prvním půlroce roku 2015 ve srovnání s předcházejícím rokem a drastické zpomalení růstu HDP v Číně, která je druhou největší ekonomikou světa a v posledních letech byla i její lokomotivou.

Shrneme-li to, co se rýsuje, není to možná pouze krize v Číně, Brazílii a dalších nastupujících ekonomikách. Rýsuje se zpomalení, pokud ne přímo krize globalizace a nebezpečí, že se potvrdí druhý a ještě více zničující poločas krize započaté v letech 2007/2008, kdy praskla bublina půjček mající epicentrum v USA. Dopady krize se rozšířily vedle USA do celého nejrozvinutějšího centra světové ekonomiky, do Evropy a Japonska. S odstupem osmi let se ještě nepotvrdilo úplné oživení v této části světové ekonomiky. Nehledě na opakovaný Quantitative easing, což znamená emisi mohutných dávek likvidity ze strany centrálních bank, je v lepším případě růst HDP pod potenciální úrovní a v horším případě (v Itálii a ve větší části eurozóny) je růst nulový a HDP zůstává pod úrovní roku 2007.

Pokud světová ekonomika málo rostla v tomto období, kdy si především nadnárodní korporace mohly zajistit vyšší míru zisku, tak to bylo především díky Číně. Světová ekonomika rostla v letech 2001 až 2007 v průměru ročně o 3,2%, ale rozvinuté ekonomiky jen 2,3% a nastupující ekonomiky 6% a Čína 10,8%. Po explozi krize půjček byl příspěvek Číny a nastupujících ekonomik k růstu světové ekonomiky ještě větší. Mezi roky 2008 a 2013 byl roční průměrný růst 1,8%, ale u vyspělých ekonomik se snížil na 0,5%, zatímco u nastupujících ekonomik to bylo 5,1% a u Číny 9%.

Světový růst za posledních 15 let stál na dvou základech. Finanční spekulaci stojící na snadno dosažitelných penězích a na abnormální expanzi stavebnictví a na stále silnější integraci zemí z periferie světové ekonomiky. Ve vyspělých zemích se po deseti letech projevovala nadakumulace kapitálu ve formě nadbytku výrobních prostředků doprovázená tendencí k poklesu míry zisku, jejíž důsledky se projevily ve finanční formě a byly mystifikovány krizí půjček. Přebytek investic ve vyspělých zemích byl vyřešen stále masívnějším vývozem kapitálu do nastupujících ekonomik a především do Číny.

Důvod je jednoduchý. V zemích na periférii je míra zisku vyšší díky nižším mzdovým nákladům a méně rozvinutým podmínkám pro akumulaci kapitálu. Dále, státy na periférii sloužily jako nezbytné vyústění pro nadprodukci zboží, jako důsledek nadprodukce kapitálu a živily neomerkantilistické tendence, představované Německem. Například pro Volkswagen není již po řadu let prvním trhem Německo, ale právě Čína.

V důsledku toho se odlišoval vývoj fixních investic mezi centrem a periferií světové ekonomiky. Mezi roky 2001 a 2007 rostly hrubé fixní investice v rozvojových zemích průměrně 8,6% ročně proti 2,3% v rozvinutých ekonomikách. Ještě větší rozdíl byl následně zaznamenán s propuknutím krize. Mezi roky 2008 a 2012 zaznamenaly rozvinuté země roční pokles hrubých fixních investic o 1,9%, zatímco v rozvojových zemích došlo k jejich zvýšení o 7,3%. Podíl světových fixních investic směřujících do nastupujících ekonomik se pohyboval mezi 22% a 40% mezi léty 2000 a 2012. Významná část těchto investic přicházela ze zahraničí ze západních a japonských nadnárodních korporací.

Nakolik měla Čína pro zahraniční nadnárodní korporace a pro udržování vysoké míry zisku ústřední postavení dokazují údaje pocházející z čínského statistického úřadu (Tisková zpráva z 29. srpna 2014). Mezi lednem a červencem 2014 státní čínské průmyslové podniky dosáhly míry zisku 6,3%, družstevní 2,3%, zatímco joint stock enterprises (tj. akciové společnosti) dosáhly růstu 10,6%; z toho soukromé podniky 13% a zahraniční podniky 16%. V těchto letech se čínská ekonomika silně integrovala do světové ekonomiky a především do ekonomik vyspělých zemí a tak se stala součástí řetězu světové hodnoty, to znamená, zařadila se do mezinárodní dělby práce. Tímto způsobem se čínská ekonomika modifikovala ve své struktuře, když se stále více opírá o soukromé podniky. Stejně jako odlišný růst zisku, ukazující na odlišnou rychlost akumulace v soukromém a veřejném sektoru představuje základ tendence na omezování ekonomického prostoru pro státní a družstevní podniky. Opět mezi lednem a červnem 2014 realizovaly soukromé a zahraniční podniky 1900 miliard jüanů zisku, akciové společnosti 2214 miliard, zatímco státní a družstevní podniky jen 900 miliard.

Pravděpodobně jsme svědky projevu nevyhnutelných důsledků přeakumulace kapitálu projevující se i v Číně po letech mohutných fixních investic podporovaných velkými zisky. To nepřekvapuje od chvíle, kdy je Čína součástí světového trhu a je integrována do mezinárodní dělby práce a především od chvíle, kdy v Číně dosáhla průmyslová výroba v soukromém vlastnictví a ve vlastnictví zahraničních firem významné důležitosti v ekonomice země obecně. Je ještě třeba počkat, abychom mohli definovat vážnost toho, co se odehrává a pochopit, jak rychle se Čína dokáže zotavit. Jestliže bylo dříve přehnané, vidět Čínu jako nového lídra světové ekonomiky zbaveného křehkosti a rozporů, není dnes třeba upadat do opačné krajnosti a považovat Čínu za vyčerpanou. Zůstává skutečností, že integrace do světové ekonomiky s kapitalistickými ekonomikami vystavuje jakoukoliv zemi určitým způsobem protiúderům a nerovnováze, které jsou typické a imanentní samotné povaze kapitalistické ekonomiky. To platí i pro Čínu, která vzhledem k rozměrům vykazuje značnou vnitřní křehkost a nerovnováhu mezi městy a venkovem a na demografické úrovni.

V každém případě pouhé zpomalení Číny dostává do obtíží světovou kapitalistickou výrobu a její centrum, pro které Čína, a v menší míře nastupující ekonomiky představovaly důležitý přetlakový ventil nejen pro vývoz kapitálu a zboží, ale i pro možnost získávat spotřební zboží za nízkou cenu a tak udržovat stabilní anebo snižovat mzdy námezdně pracujících ve vyspělých zemích. V případě, že bude zpomalení reálné ekonomiky v Číně a dalších nastupujících ekonomikách potvrzeno, nebo, což je pravděpodobnější, pokud se situace zhorší v eurozóně, která je evidentně v potížích, a ekonomika USA poroste jen dík tištění peněz, mohla by světová ekonomika a ekonomiky vyspělých zemí postupovat vstříc nové recesi. Není náhodou, že se zhroucení burzy v Šanghaji okamžitě odrazilo na všech burzách vyspělého světa. Skutečným problémem není Čína, ale kapitalistický výrobní způsob, který se už nedokáže rozvíjet.

Konečně se ukázalo, že na Západě projevují s přihlédnutím k jejich ekonomickým úspěchům v souvislosti s potížemi v Číně mimořádnou ochotu poskytovat rady. I Číně je doporučován Quantitative easing čili emise mohutných dávek likvidity, které vláda již začíná používat, je ale především doporučováno postupovat kupředu s "reformami". Strukturální reformy jako v Evropě a v Řecku, také v Číně nabývají charakter magické formule schopné vyřešit všechny problémy. Tedy, jak doporučuje Napoletano, ředitel ekonomického deníku Sole 24 ore, čínská vláda se musí definitivně osvobodit od programátorských tendencí a pokračovat masivně v privatizacích a v liberalizaci. Problém je ale přesně opačný. Čína má pochopitelný cíl rozvíjet výrobní síly a dostat se ze zaostalosti, a proto se otevřela světovému trhu a zahraničním a soukromým investicím.

Takové "otevření", vedle zjevných výhod, ukazuje z dlouhodobého hlediska druhou stranu mince, představující nerovnoměrný rozvoj, který riskuje, že se vymkne kontrole. Téměř souběžný průběh dvou událostí je náhoda, je nicméně příznačný pro takový typ rozvoje. Katastrofa v Tiancinu a zhroucení čínských burz. Čína nepotřebuje více kapitalismu ale spíše více socialismu.

Autor je ekonomem, členem národního vedení Strany italských komunistů, autorem četných článků, jako např. Bilderberský klub, Muži kteří vládnou světu a Nový výtah z "Kapitálu" Karla Marxe.

Autor: Domenico Moro

Překlad: Komunistický svaz mládeže

• < Předchozí
• Další >