Členství v EU: výzva pro opravdovou levici

Podrobnosti

Vytvořeno 2. 3. 2016

Twitter

Objevuje se ve zprávách, že někteří Skotové mají v úmyslu hlasovat ANO v britském referendu, řešícím členství Británie v Evropské unii. Jejich rozhodnutí je zjevně založeno na celkem vratké zásadě, že jestli významné množství Angličanů chce odejít, oni budou hlasovat pro zůstání.

K něčemu podobnému může dojít v Severním Irsku následkem županských prohlášení vyšších členů Demokratické unionistické strany (největší unionistická strana v Sev. Irsku; pozn. překl.), kteří raději kritizují předsedu (irské) vlády, než aby se poprali s Torii, kteří způsobili úspornost.

Ačkoli se dá pochopit výsledný vztek, bylo by krátkozraké nepředhodit během Cameronova referenda o setrvání lépe posouzený verdikt o skutečné povaze a účelu Evropské unie. Bylo by také neodpustitelným omylem dovolit ultrapravici, aby ovládla argument, jaký nemohou ignorovat socialisté. Navíc EU je v křečích řady krizí, jež dobře mohou rozhodnout o mnohém z toho, co bude s Evropou v nadcházejících desetiletích.

Evropská unie je od svého založení strukturou, vyvinutou k ulehčení kapitalismu a k propagaci imperialistických cílů. Když byla původně v 50. Létech minulého století vytvořena coby Společný trh, jejím prvotním účelem bylo dosáhnout ekonomické spolupráce mezi západoevropskými státy, nepřátelskými vůči Sovětskému svazu. Navzdory tomu, že ve své počáteční fázi přijala sociálně demokratický program, měla jasný, i když nevyslovený, cíl - omezovat socialismus.

Mnozí na levici uznávali tuto instituci pro to, čím byla, a obraceli pozornost (bylo zklamáním, s jak malým dopadem) ke hrozbě, jakou znamenala přítomnost NATO, spojeného s politickým blokem, zásadně oddaným zachování ekonomiky volného trhu.

Dva hlavní faktory, které vysvětlují nedostatečný vliv levice. Obávajíc se vlivu SSSR, spolu s vlivem komunistických stran poválečné západní Evropy, vládnoucí elita činila dělnické třídě strategické ústupky. To, spolu s rostoucí životní úrovní dosaženou ultra-vykořisťováním Třetího světa, znamenalo, že evropští vládci po mnoho let dokázali zvládat nespokojenost.

Z důvodů, dobře známým těm, kteří čtou Socialist Voice, vládnoucí elita EU v posledních čtyřech desetiletích ustupovala od poválečného sociálně demokratického uspořádání. Později, podle neoliberálního programu, zesílily útoky na životní úroveň pracujících. Jak se změnily okolnosti, značně rozšířená tolerance, ne-li dokonce schválení, jež druhdy pro EU existovaly mezi evropskou dělnickou třídou, začaly být významně zpochybňovány.

Příčiny růstu rozčarování není tak těžké najít. Kapitalistické volné trhy s sebou nesou nevyhnutelnost krizí, takových, jakou vyvolalo zhroucení Lehman Brothers v roce 2008. Posílením rozpočtové a měnové svěrací kazajky, vycházejícím především ze smluv z Maastrichtu a Lisabonu, EU zinscenovala éru úspornosti coby reakci na finanční krach a následnou recesi.

Výsledek pro komunity dělnické třídy v mnoha částech Evropy sahal od bolestného ke kalamitnímu. Strmě vzrostla nezaměstnanost v Irsku, Španělsku, Portugalsku, na Kypru a v Řecku, a tvrdě vybojovaná síť sociálního zabezpečení byla ořezaná až na kost. Nejbolestnější je sílící zjištění, že tato situace není dočasnou odchylkou, ale je novým standardem.

Není překvapením, že prosazení neoliberální politiky zavinilo zlou krev, a nově, i když často nesouvisle a roztříštěně, v mnoha zemích (včetně Irska) vyústilo v protestní hnutí. Nespokojenost se ani neomezila na takzvané periférní země. Radikální hnutí proti TTIP ¹⁾ vyrostlo v posledních létech v plné síle v Německu a nedávno vyvolalo jednu z největších demonstrací, jaké kdy země viděla.

Na pozadí této nespokojenosti s ekonomickým řízením EU konzervativci (a nejen ultrapravice) vyvolávají po celém kontinentu hysterii proti vlnám uprchlíků, kteří jsou na útěku před válkou na Středním východě.

Někteří komentátoři, naklonění zavedenému uspořádání, jsou tak znepokojení, že docházejí až k naznačování, že tyto potíže mohou vést k rozpadu Evropské unie. Profesor Mark Mazower, píšící pro Financial Times, uvedl: "Unie čelí hluboké krizi institucionální legitimnosti."²⁾ Sepsal hlavní sféry nespokojenosti jako vysoká míra nezaměstnanosti mládeže, sekulární stagnace a nesouhlas s uprchlíky, vedoucí možná ke zhroucení Schengenské dohody. Ale profesor sem nezahrnul odchod Británie z EU, ačkoli to určitě udělat měl.

Navzdory problémům, na něž hlavy vlád EU a jejich byrokraté narážejí, je jen málo pochybností, že současná evropská vládnoucí třída bude snažit zachovat veličinu, která jim tak dobře a tak dlouho slouží. Navíc jsou momentálně náznaky, že se o to budou snažit tím, že se posunou více doprava. Se stále častějším použitím autoritářských metod, ať už finančních, rozpočtových nebo ozbrojených sil, budou doufat, že souběžně vymanévrují populistickou pravici a kroutící se sociální demokraty. Už existují zřetelné náznaky, že přední vlády v EU používají stále reakcionářštější a antidemokratičtější praktiky.

Ve světle tohoto musíme konstatovat, že EU neprochází dočasnou fází otřesů, jež mohou být, a budou, napraveny, když "bude přijata lepší a dokonalejší politika, budou-li dosazeni správní lidé." EU není jako nefunkční rodina, kterou lze zlepšit aplikací terapie a opatřením dobrých rad. EU dělá to, pro co byla vytvořena, a bude v tom pokračovat, dokud nebude nahrazena něčím jiným.

Blížící se referendum, jež slíbil David Cameron, klade před opravdovou levici výzvu, jíž se nelze vyhnout. S rostoucím zájmem o debatu je důležité využít příležitost dát lidem po celém Irsku vědět, jaké jsou povaha a účel EU, a současně jim nabídnout realistickou socialistickou alternativu. Je proto rozhodující, aby se debata nezvrhla na druhotné problémy nebo nebyla překroucena pravicí, xenofobními výkřiky (ani tím, že by někdo měl EU podpořit, protože by to mohlo naštvat Demokratickou unionistickou stranu [největší unionistická strana v Sev. Irsku; pozn. překl.]).

100 let po povstání z roku 1916 by bylo příhodné a důležité Irům připomenout, že kontrola měnové a rozpočtové politiky a rostoucí vojenské závazky jsou neslučitelné s existencí "svrchovaného, nezávislého státu", schopného hájit blaho svých občanů.

Také by asi bylo vhodné přepracovat staré pořekadlo z revolucionářského období, a podotknout, že potíže EU by mohly - a měly - být příležitostí pro dělnickou třídu v Irsku i za hranicemi. Jako první krok se energicky musíme zapojit do debaty, kritizující EU zleva, jež zdůrazňuje její základní funkci a obává se budoucího vývoje. Jako vždy, jakákoli kritika také vyžaduje nástin realistické alternativy, již nabízí socialismus.

Tommy McKearney, KS Irska, únor 2016

1. Lee Williams, "What is TTIP? And six reasons why the answer should scare you," Independent (London), 6 October 2015.

2. Mark Mazower, "Lessons from the past are key to Europe's survival," Financial Times, 23 January 2016.

• < Předchozí
• Další >