Členství v EU vylučuje socialismus

Podrobnosti

Vytvořeno 3. 3. 2016

Twitter

Jakmile se usadil prach na premiérově tolik opěvovaném "převyjednání" podmínek, za nichž, jak doufá, zůstane Británie členem Evropské unie, sdělovací prostředky rychle přešly na telenovelu o tom, na čí straně skončí přední Toryové.

Experty lze stěží obvinit z toho, že se nezaměřili na podrobnosti předpokládaných ústupků, jež David Cameron v Bruselu urval. "Záchranná brzda" na pracovní příplatky pro migranty, kteří pracují a platí daně v Británii, není jen demonstrací ohavnosti Ohavné strany, ale i části války Toryů se všemi dělníky, bez ohledu na to, zda se narodili v Británii či v cizině: institut pro rozpočtové studie říká, že 26 milionů rodin si každoročně pohorší v průměru o 1 600 liber, jak jsou přesouváni z daňových dobropisů na všeobecný. 

Co se týče oslavovaného dodatku ke smlouvě, uvádějícího, že závazek k "ještě sevřenější unii" se nevztahuje na Británii, určitě to neznamená, že Británie "nemůže být nikdy nucena do politické integrace".

Ustanovení ve Smlouvě o stabilitě a růstu, bránící vládám v půjčování si na investice pro ekonomickou budoucnost svých zemí, dodává v Maastrichtské a Lisabonské smlouvě zákaz státní pomoci průmyslu a požadavek privatizace veřejných monopolů - taková pravidla mají politické následky.

Členství v EU prudce omezuje možnosti, jež jsou k dispozici voličům v jednotlivých zemích. Socialismus a dokonce i keynesiánská sociální demokracie přestaly být pro voliče dosažitelnými možnostmi, buď proto, že páky ekonomické kontroly byly předány nikomu se nezodpovídajícím institucím jako je Evropská komise a Evropská centrální banka, nebo proto, že socialistická opatření sama o sobě, jako opětovné znárodnění průmyslu nebo přímé zasahování do ekonomiky, jsou nezákonná.

Podpora levice pro Evropskou unii dostala v posledních létech pořádnou ránu. Surové a nelítostné ožebračení Řecka v rukou Evropskou unií ovládanou "trojkou" odhalilo fanatismus bloku pro volný trh a jeho opovrhování demokracií.

Takto nadšeně, i když tajnůstkářsky, usiluje také o obchodní smlouvu TTIP se Spojenými státy, za zády národních vlád a tváří v tvář masivnímu nesouhlasu veřejnosti.

Když ji zpochybnil ředitel Války s bídou (War on Want) John Hilary, komisařka EU pro obchod Cecilia Malmstroemová dokonce předstírala starost. "Nevezmu si mandát od evropského lidu", pošklebovala se.

Ale mnozí na levici členství i nadále obhajují. Někteří tvrdí, že raději než odejít bychom měli vést kampaň za lepší EU - demokratičtější unii, jež chrání práva pracujících víc než firemní zisky. To je postoj poslankyně Zelených Caroline Lucasové a zjevně i předáka Labour Party Jeremyho Corbyna.

Musíme zpochybňovat, jak toho chtějí dosáhnout. Nedemokratické struktury EU a právní závazky k neoliberalismu jsou zahrnuty v sérii závazných smluv, jež nelze změnit bez souhlasu každého jednotlivého členského státu. Tím je prakticky nemožné blok reformovat.

Další poukazují na jednotlivá ustanovení zákoníku EU, jež chrání mateřská práva nebo placené volno, a tvrdí, že pokud odejdeme, Konzervativci se budou snažit je rozpárat.

Samozřejmě že budou. Ale nejsou to jen Konzervativci, kdo jde po právech zaměstnanců. Samotná EU požadovala ukončit vyjednávání kolektivních smluv, zavedení "pružných" pracovních smluv a deregulaci veškerého průmyslu.

Zůstat znamená, že nebude zaručena ochrana našich práv, zvlášť jakmile si smlouvy jako TTIP nadále podřídí vlády nadnárodním společnostem. Dělnické hnutí musí obnovit důvěru v boj za lepší budoucnost, a ne věřit, že je nedemokratická instituce ochrání před vládními údery.

Přesto další tvrdí, že protože hlasy vyzývající k odchodu patří politické pravici, my musíme hlasovat pro to, abychom zůstali, abychom se tak vyhnuli spojování s nimi.

Ale nejtěžší kalibry v kampani Zůstat - předseda vlády, Sir Stuart Rose, Goldman Sachs, vláda USA - nejsou právě přátelé dělnického hnutí. Britské vládnoucí zřízení je víceméně jednotné v odhodlání zůstat v EU. Status quo jim naprosto vyhovuje. Ale stoupenci radikální politické změny by 23. června měli hlasovat pro odchod.

Redakční sloupek deníku The Morning Star, 22. 2. 2016

• < Předchozí
• Další >