Změny ve strategii Washingtonu

Podrobnosti

Vytvořeno 11. 11. 2016

Geopolitické neúspěchy ve 21. století nedovolily americkému a transatlantickému imperialismu řešit globální krizi a udržovat při tom růst jeho vlastní ekonomiky. Hlavní rozpory se i nadále vyostřují a ovlivňují všechny oblasti života lidské civilizace. Podívejme se na hlavní problémy, které budou určovat tendence americké geopolitiky v budoucnosti. Hlavním problémem imperialismu v současnosti je rozpor mezi růstem výroby a spotřeby a možnostmi ekologických systémů planety nezbytnými pro další rozvoj.

 

Došlo k vyhrocení problému zabezpečování obyvatelstva elektrickou energií, ke značnému vyčerpání světových zásob uranu pro jadernou energetiku a paralelně s tím i ke zpoždění vývoje alternativních obnovitelných zdrojů. Západnímu imperialismu se rovněž nepovedlo omezit využívání ropy a plynu.

Po několika pokusech o získání nadvlády nad světovými energetickými zdroji se před Západem postavila otázka: jak si zajistit v prostoru, který kontroluje bezproblémové získávání surovin pro vlastní potřebu. Kdo by se měl stát hlavním subjektem, kterému budou trvale loupeny energetické suroviny?

Oslabování amerického vlivu na svět je do značné míry způsobeno rozporem mezi objemem dolarové bubliny a rozsahem reálného sektoru americké ekonomiky. Ovládat tento nerovnovážný stav za situace, kdy americká vláda a nadnárodní elity nemohou zasahovat a kontrolovat trhy rozvojových zemí se postupně stávalo složitějším a nyní v souvislosti s rozvojem vlivu Čínská lidová republika (ČLR) a částečně i Ruska, téměř nemožným.

Americký a světový imperialismus považuje za nejnebezpečnější tendenci ztrátu světového vůdcovství.

Zatím k tomu došlo v ekonomické oblasti.

Na první místo v objemu HDP ve světě se dostala ČLR. Intenzivní růst jejího hospodářství a rychlé tempo rozvoje ozbrojených sil a vojensko-průmyslového komplexu Ruska, vyvolalo ztrátu americké převahy i ve vojenské oblasti.

Pro západní imperialismus je zvláště nebezpečné sbližování ČLR a RF ve vojensko-strategické oblasti.

Druhou důležitou tendenci je oslabení Západu, jako celku - omezování vlivu "staré" světové elity na světové procesy. Jde o důsledek ztráty intelektuální převahy nad ostatním světem. Došlo rovněž k diskreditaci jejího teoretického základu liberalismu.

Ve světových procesech hrají stále významnější úlohu východní, jižní a jihovýchodní státy (BRICS).

Mimořádně nebezpečnou tendencí je rostoucí vlna negativních změn v západním společenství, zejména v duchovní sféře, které se projevují v rozšiřování antihumánních hodnot a v asociální migrační politice.

Na tom je založeno i šíření protiamerických nálad v lidových masách a v části nacionálních elit EU (jak ve starých, tak i nových členských zemích).

Po likvidaci SSSR se světový imperialismus, představovaný hlavně vojensko-průmyslovým komplexem snažil a snaží vnutit obyvatelstvu bývalého socialistického bloku myšlenku, že jejich nově nabyta "svoboda" je ohrožována Ruskem. Zárukou bezpečnosti se prý může proto stát pouze přítomnost amerických vojsk.

V souvislosti s neúspěchy USA v zahraniční politice a zjevnou neschopností zajistit si ovládání světových zdrojů surovin je tento fakt zvláště aktuální.

Ve společnosti zesiluje vliv politických stran a hnutí, vystupujících proti americké nadvládě v Evropě. Zařazení čínského jüanu do koše světových rezervních valut se stalo reálnou hrozbou s důsledkem oslabování USD jako hlavní rezervní měny a omezení sféry jeho využívání a z toho plynoucích zisků. Stále více zemí realizuje mezinárodní platby v národních měnách. Dochází tak k markantnímu omezování dotování americké ekonomiky ostatním světem.

Nejen úspěchy komunistické ČLR v rozvoji vlastní ekonomiky a hlavně v nepředstavitelném zvyšování životní úrovně lidu, ale i její spojenectví s Ruskem a se státy v rámci BRICS vyvolaly situaci, za které došlo k omezení amerického vlivu na Středním Východě. Politické i ekonomické nástroje geopolitického soupeření na svět byly oslabeny. Výsledky působení sankcí, zavedených proti Rusku to nakonec demonstrují.

Možnosti ideologického vlivu byly do značné míry oslabeny a to i přes dominanci USA ve světovém mediálním prostoru.

V očích světové veřejnosti začíná být americký boj za demokracii, svobody a lidská práva stále více odhalován jako ideologická kamufláž otevřené válečné agrese.

Došlo i k podstatnému omezení amerických válečných možnosti v geopolitickém soupeření a to jak v oblasti použití tradičních ozbrojených sil, tak i v oblasti vedení hybridních válek.

Neúspěchy amerických ozbrojených sil a sil NATO v Afghánistánu, Iráku a Sýrii i ostatních válečných ohniscích v Africe daly původ vzniku nového vietnamského syndromu - současná americká administrativa se vyhýbá vyvolávání nových otevřených válečných konfliktů.

Možnosti vedení hybridních válek jsou do značné míry oslabeny tím, že potenciál amerických pátých kolon a s nimi spojených vrstev obyvatelstva (tak zvaných občanských armád) byl podkopán. Tyto síly byly částečně likvidovány vlastními tajnými službami, demoralizovány a nejsou nyní schopny aktivní činnosti.

Blokáda Eurasie

V současnosti je možné přijmout závěr, že USA dočasně ztratily možnost realizovat útočnou geopolitiku a byly donuceny zaujímat obranné postavení.

Vzniklá situace určuje objektivně možný cíl USA v nejbližší budoucnosti: zakopat se na dosažené linii a vytvářet předpoklady aktivního postupu a to zvláště:

1. Posilování vojensko-politické kontroly a tlaku na hlavní spojence USA v Evropě a v oblasti Tichého oceánu až na úroveň, která bude alespoň zajišťovat realizaci společné dohodnuté činnosti v mezinárodní oblasti a to bez ohledu na materiální ztráty.

2. Dosažení takové ekonomické integrace států Severní Ameriky, EU, Japonska, Austrálie a dalších, včetně socialistického Vietnamu, která bude podstatně omezovat ekonomický vliv Ruska a ČLR. Paralelně s tím se USA budou snažit ovládnout trhy svých spojenců, což jim umožní řešit vlastní problémy na jejich úkor.

3. Kde to bude možné pokusit se obnovit nadvládu nad ztracenými regiony.

4. Upevnit své geopolitické úspěchy ve státech východní Evropy dislokací základen sil NATO a vlastních vojsk, které by mohly být v případě vzniku výhodné situace nasazeny proti Rusku a Bělorusku.

5. Na základě zkušenosti z války v Sýrii vytvořit poddajné loutkové vlády na Blízkém a Středním východě (BSV), Balkáně a na Ukrajině.

Americká zahraniční politika, která přešla již čistě na prosazování svých zájmů válečnými metodami je orientována na čtyři základní směry:

• Euroatlantický;
• Tichooceánský;
• Jihoamerický;
• Východoevropský;
• Blízko a Středovýchodní;

Z charakteru a intenzity amerických diplomatických, ekonomických a vojenských aktivit lze usuzovat, že hlavními směry jsou Euroatlantický a Tichooceánský. Zejména v těchto regionech jsou možnosti vytváření velkých globálních svazků, které mohou zabránit Rusku a ČLR prosazovat svou ekonomickou i zahraniční politiku.

V podstatě jde o vytváření ekonomických organizací po vzoru NATO. Bloků schopných vést komplexní ekonomickou válku. Tento přístup plně odpovídá imperialistickým prioritám vedení geopolitických střetů metodami hybridních válek.

Kromě toho vytváření takových tvrdě centralizovaných svazů dovolí USA řešit značnou část jejich problémů nárůstem vlastního exportu těmto nový spojencům, kteří ho, vzhledem ke smlouvám umožňujícím trestní sankce, nemohou odmítnout.

Ve Střední a Jižní Americe tvoří základ amerického tlaku odstraňování progresivních politických vůdců a vlád, které se snaží orientovat na spolupráci s Ruskem a ČLR. Jejich úspěchem je odstranění prezidentů Paraguaje, Argentiny a Brazílie. Podobnou cestou chtějí nyní odstranit prezidenta Madura ve Venezuele. Pak by měla následovat Bolivie, Nikaragua a nakonec Kuba.

Ve východní Evropě probíhá proces vytváření mohutných uskupení vojsk NATO. Cílem je zabránit restauraci ruského vlivu v regionu a v případě úspěchu zahájit první etapu hybridní války proti Rusku.

Na směru Střední Východ - vycházeje z reálné dislokace sil v oblasti a charakteru bojových aktivit, se USA soustředí na vytváření kompaktní Kurdské enklávy a loutkové vlády v Sýrii a na zabránění rozvíjení spolupráce Turecka s Ruskem. Nelze vyloučit pokusy o zavraždění Erdogana a opakování puče.

Ke zvyšování napětí budou Spojené státy využívat své tajnými službami řízené nevládní organizace působící v zemích, které chtějí ovládnout, k prosazování ovládnutí religiózních, vědeckých, kulturních i diplomatických sfér. Vzhledem k technologické nadvládě v kybernetice se budou snažit obsáhnout všechny uvedené oblasti.

Jak na BSV, tak i v Latinské Americe k tomu připojí sociálně ekonomický nátlak.

Jak CIA, tak i Agentura národní bezpečnosti budou realizovat speciální operace nejen proti geopolitickým protivníkům Spojených států, ale i v zemích těch svých spojenců, jejichž vlády vždy nepodporují prosazování amerických zájmů. (Americký velvyslanec proti Zemanovi v Praze)

Lze předpokládat, že USA nasadí své ozbrojené síly pouze v těch případech, kdy se jim nepodaří zvítězit pomoci hybridních válek, vedených cizíma rukama.

Vzhledem ke stávající situaci by k tomu mohlo dojít pouze na směru BSV a Latinské Ameriky.

Ovládnutí spojenců

Hlavní formou dosažení tohoto cíle bude pravděpodobně geopolitická ekonomická operace, podporována vojenskými a teroristickými hrozbami.

První operace již započaly prosazením Transpacifické (TTP) smlouvy a snahou o uzavření Transatlantické smlouvy mezi USA a EU.

Jejich hlavním cílem je vytvoření globálních ekonomických bloků, které se paralelně budou měnit i ve vojensko-politické.

K uskutečnění jejich právního a organizačního závěrečného zformování může dojít za 5 - 8 let. Mnoho bude záviset na dynamice rozvoje situace v Evropě a na BSV.

V podstatě mají tyto operace obranný charakter, protože jsou zaměřeny na upevnění vlivu Spojených států v Evropě a v Tichooceánské oblasti.

Především mají sloužit jako bariéry proti pronikání vlivu Ruska a ČLR.

Geopolitická operace v Latinské Americe bude sloužit k odstranění samostatných vlád ve Venezuele, Nikaragui, Ekvádoru a Kubě. V Brazílii a Argentině je nastolování loutkových vlád v plném proudu. Tato operace bude trvat 3 - 8 let. Tato operace je rovněž globální a má útočný charakter. Jejím cílem je obnovení platnosti Monroovy doktríny.

Východoevropská geopolitická operace je zaměřena na upevnění úspěchu předcházející etapy, ve které byl zlikvidován socialismus a vytvoření podmínek pro vyvinutí dalšího tlaku na Rusko ze západní Evropy.

Lze předpokládat, rozvinování plnohodnotných uskupení sil NATO u hranic Ruska, ke které je potřeba zařadit i budování potřebné infrastruktury a systému materiálně technického zabezpečení, stejně jako formování morálně - psychologických podmínek pro vtahování národů východní Evropy do nepřátelství vůči Rusku.

Operace bude trvat 4 - 5 let.

Geopolitická operace proti BSV má udržet až dosud převažující vliv USA a imperialistických evropských velmocí.

Operace probíhá ve dvou hlavních směrech: syrském a tureckém.

Na syrském směru: Spojené státy chtějí udržet svou kontrolu nad islamistickými sílami jako je Islámský stát a s ním spojené organizace, které si vytvořily ke svržení režimu prezidenta Asada, představující hlavní nástroj prosazování jejich geopolitiky v regionu.

Na tureckém směru: se zřejmě pokusí o svržení prezidenta Erdogana a jeho nahrazení takovou politickou mocí, která bude bez odmluv prosazovat americké zájmy. Poněvadž je tato operace spojena s vývojem v Sýrii, může se protáhnout na 2 - 3 roky.

Jaké jsou šance na úspěch nové americké geopolitiky, pokud bereme v úvahu, že její ideologická základna, dána intelektuální rozkolísaností elit, které stavějí vlastní zájmy nad celospolečenské, je stejně jako dříve slabá. To bude mít značný vliv na účinnost americké geopolitiky.

Spojené státy mají nyní omezené síly a prostředky (jejich větší část byla vyplýtvaná za posledních 15 let neúspěšných aktivit), které musí rozdělit na několik důležitých směrů.

USA nemají možnost vytvářet absolutní převahu jako dříve. Mohou působit pouze sílami, které jsou srovnatelné se sílami nepřítele.

Lze předpokládat, že cíle geopolitické operace je možné splnit pouze ve Východní Evropě. To je také důvod, proč "Atlantická rada" navrhuje přeměnit Polsko v pevnost pro válku proti Rusku.

Nástupiště po celém obvodu Ruských hranic

V souladu se změnami strategie USA zvyšuje NATO koncentraci svých sil u ruských hranic, aniž by se obtěžovalo tyto kroky nějak rozumně zdůvodnit.

V pobaltských republikách rozvinuje trvalé základny, ve kterých umísťuje, respektive skladuje zbraňové systémy pro velké vojskové svazky - divize a brigády. Základny chrání v době míru pouze omezený počet vojsk.

Hlavní kontingenty mohou být v krátké době (1 týden) dopraveny z USA a plně vyzbrojena vojska mohou zahájit ofenzívu proti Rusku.

Proto není potřeba podceňovat současný nízký stav živé síly na základnách NATO nejen v Pobaltí, ale i v Polsku, Rumunsku a Bulharsku.

Pro NATO jsou mimořádně důležité jednotky ukrajinských speciálních sil. Vzhledem ke znalosti ruštiny jsou nenahraditelné pro teroristické zásahy na ruském teritoriu.

V Evropě se zvyšuje počet amerických taktických jaderných zbraní

Realizace programu přezbrojení letounů F-16 a Tornádo, která bude ukončena v roce 2018, umožní využívat tyto letouny jako nosiče jaderných pum B61-12.

Letouny zemí, které byly až dosud považovány za nejaderné - Belgie, Holandsko, Turecko, Německo a Itálie, mají nyní provádět jaderné útoky. Při tom některé z nich nakupují v USA letouny F 35, které jsou přímo konstruovány jako jaderné nosiče.

Ruské vojensko-politické vedení musí přijímat extrémní opatření. Na přezbrojování ruské armády, letectva a námořnictva jsou vydávány největší finanční prostředky za posledních 25 let. Vláda věnuje velké úsilí obnově průmyslového potenciálu Ruska a vojensko-průmyslového komplexu.

Masmédia i oficiální informační zdroje věnují velkou pozornost patriotické rétorice, což by mělo blahodárně ovlivnit morálně psychologický stav společnosti a přípravu občanů k obraně vlasti.

Komu překáží Rusko?

Nebezpečí války Ruska s NATO vystoupilo do popředí poprvé od rozbití SSSR. Poprvé se i na nejvyšší úrovní vedení Ruska začalo hovořit o reálnosti vzniku světového konfliktu a o nutnosti zabránit katastrofě. Pravděpodobnost válečného konfliktu s jednotlivými státy NATO a lokálních válek posuzují ruská expertní centra, která však dosud docházela vždy k závěru, že Rusko je jaderná velmoc a jaderný potenciál mu zaručuje bezpečnost proti možné agresi NATO. Proto experti až dosud vždy odmítali i možnost vzniku lokálního konfliktu.

Situace se však změnila. Rusko vypovědělo absolutní poslušnost "západním partnerům". Anexe Krymu, podpora Rusů v Donbase a nakonec jeho zásah do syrského konfliktu omezily americký vliv ve Východní Evropě a na Blízkém a Středním Východě. Značně se tak zvýšil globální vliv Ruska. V realizaci své periferní strategie Washington nyní prohrává.

Pohotovost ruské armády - hlavní otázka současnosti

Za této situace roste pravděpodobnost nestandardních, i když často chybně vykalkulovaných protiruských válečných aktivit NATO a jeho spojenců v Evropě i ve světě.

Rusko by mělo očekávat pokračování hlavního útoku především proti své ekonomice a  politicko-informační oblasti. Vojska NATO jsou velmi citlivá na ztráty živé síly v možné válce. Občané EU nejsou připravení na tvrdou vojenskou konfrontaci.

Západní armády jsou v současnosti z vojenského hlediska slabé v morální i ideologické oblasti.

Zkušenost ze 30. let dvacátého století však vyzývá k opatrnosti. Za několik let se změnilo fašistické Německo z bezbranného státu v krutého agresora.

Technologie informačních válek se od doby Goebbelse posunuly značně kupředu. Proto kalkulovat s mírovými náladami obyvatelstva ve státech NATO by se nemuselo vyplatit.

Rusko se nyní sice může spoléhat na svůj hlavní trumf - jaderný arsenál, jako klíčový odrazující faktor, který však bude fungovat pouze za určitých podmínek:

1. Za trvalého a spolehlivého fungování systému velení jaderným silám. Jeho narušení by agresor mohl považovat za signál, že se jaderné hrozby nemusí obávat.

2. Včasné rozhodnosti nejvyššího vojensko-politického vedení, přesněji prezidenta, vydat příkaz k použití jaderných zbraní, což je za stávající situace velmi složité.

3. Systémy jaderných zbraní budou trvale udržovány v systému bojové stability. Tyto síly mohou být totiž snadno zničeny, obsazeny, nebo neutralizovány mnoha různými způsoby.

Jaderné komplexy na pevnině mohou zničit diverzní skupiny. Strategické letectvo může být zničeno a zablokováno na letištích.

Jaderné ponorky mohou být zlikvidovány na základnách.

Pokud posuzujeme jaderné odrazování z tohoto pohledu, pak Rusko musí zabránit tomu, aby jaderné zbraně a prostředky jejich přepravy byly ohroženy. Je potřeba počítat s tím, že se velení NATO bude snažit zaútočit zejména na tyto uvedené slabiny.

Postupná agrese

Aby se protivník odhodlal k přímému útoku, musí být přesvědčen, že s ohledem na všechny existující faktory se mu podaří zaručeně zvítězit. Při ekonomické a vojensko-strategické převaze NATO a především USA v konvenčních silách nad Ruskem, spočívá vytvoření podmínek pro vtržení do Ruska v následujících akcích:

1. Morálně-psychologická příprava obyvatelstva států NATO k vedení rozsáhlé vojenské kampaně. (Stačí si všimnout stovek hodin programů České televize oslavující zločiny imperialistických válek, Na stejnou úroveň jsou kladeny imperialistické agresivní války s obrannými a spravedlivými válkami SSSR, ČLR a Vietnamu. Českému občanovi je vnucován názor, že nyní, po porážce socialismu, stojí na správné straně.)

2. Potlačování vůle ruských elit i lidu k vedení obranné války. Dezorganizace řízení ruského státu.

3. Snaha o neutralizaci velení ruského jaderného potenciálu v kombinací s komplexní dezorganizací vojenského vedení.

Z analýzy západních médií, vyjadřujících se k ruské otázce, vyplývá, že první z uvedených problémů již aktivně řeší. Přijímají se opatření k potlačování vůle ruských elit k odporu. Patří k ním i embargo a další sankce, včetně seznamů osob, kterým se zakazuje vstup na teritorium USA a EU.

Západní imperialismus přijímá sankce proti Rusku bez ohledu na to, že působí ztráty i vlastní ekonomice.

Tento postup svědčí o rozhodnosti dotáhnout dílo do logického konce za každou cenu.

Rovněž uvnitř Ruska vede Západ aktivní činnost.

Intelektuální elity prozápadní orientace se snaží Putinovi dokázat nutnost návratu k liberálnímu kurzu ekonomické strategie 90. let. Druhá část, především představitelé podnikatelů a političtí funkcionáři střední a vysoké úrovně ve federálních a regionálních orgánech uměle vyvolávají problémy, jejichž důsledkem je snižování životní úrovně obyvatelstva.

Tito lidé téměř otevřeně sabotují prezidentovy dekrety.

Došlo k pohřbení jediné možné cesty k obrození průmyslu - radikální zvýšení úlohy státu v ekonomice.

Navíc liberálové iniciovali novou vlnu privatizace podniků strategického významu. Dokonce i takové giganty vojensko-průmyslového komplexu jako je Uralvagon budou částečně privatizovány. Privatizace se účastní zahraniční kapitál. Není potřeba pochybovat o tom, že dojde k dalšímu negativnímu ovlivnění vývoje a produkce zbraní a bojové techniky.

Plánována privatizace dopravní infrastruktury (letiště a železnice) umožní protivníkovi získat dokonalou kontrolu vojenské přepravy. Kromě toho se připravují nákladné akce, umožňující získat potenciálnímu protivníkovi plnou a pravdivou informaci o stavu ruské společnosti. Což je řešením i druhého úkolu - potlačení vůle elit a lidu k odporu, dezorganizace vedení státu běží na plné obrátky.

Jde o první etapu přípravy na vojenskou agresi do Ruska. Tato etapa bude zakončena v okamžiku, kdy ruská vláda začne násilně potlačovat masové demonstrace, čímž dojde k diskreditaci federálních vládních institucí, nasazených proti demonstrantům.

Ve druhé etapě, kdy budou proti sobě stát síly obrany současného režimu a síly odporu, bude úkol rozbití státního vedení a potlačení vůle vlastních elit rozhodnuta s konečnou platností.

Dezorganizace systému velení jaderným silám a systému protivzdušné obrany vytvoří podmínky pro bezprostřední vojenskou agresi.

V OSN a další mezinárodních organizacích budou vyvolána hysterická obviňování Ruska, že ztratilo kontrolu nad vlastními jadernými sílami a vzniká možnost získání některých jaderných zbraní teroristy.

USA a NATO se v té době mohou rozhodnout použít k zásahu proti Rusku speciální skupiny svých armád, křídlaté rakety s plochou dráhou letu dalekého dosahu, taktické a strategické letectvo k fyzické neutralizaci ruských jaderných sil, především velitelských stanovišť a spojovacích systémů.

Mohla by tak být realizována první etapa přímé agrese. Speciálně připravené jednotky mohou představovat ruské kontrarevolucionáře a vyvolat, podobně jako v roce 1991, absolutní chaos v systému správy a zásobování velkých měst, včetně Moskvy. Zde se již USA a NATO, podobně jako při pádu SSSR, nebude ohlížet na rezoluce a mandáty RB OSN.

Ruští agenti vlivu - "Pátá kolona" vytvoří příznivé podmínky pro postup a akce nepřátelských sil.

Po neutralizaci jaderného potenciálu, půjde protivníkovi zejména o upevnění dobytých pozic. Na ruské teritorium vstoupí síly rychlé reakce NATO.

Je pravděpodobné, že v souvislosti s podobným scénářem jsou v příhraniční oblastech Ruska připravovány základny, ze kterých budou vrženy na ruské teritorium síly rychle reakce s úkoly provedení speciálních operací. Nesmíme se nechat splést současnými omezenými počty.

Na co si připravují Ukrajinu

Přítomnost okupačních vojsk na ruském území vyvolá hromadný hněv obyvatelstva. Většina se chopí zbraní. Započnou izolované akce útvarů a svazků Ruské armády a vojsk ministerstva vnitra proti okupantům.

Jejich odpor však bude špatně koordinován. Síly rychlé reakce NATO mohou odpor s malými vlastními ztrátami neutralizovat.

Vše bude připraveno k tomu, aby mohla začít druhá fáze války: masová agrese proti Rusku.

Scénář postupu byl již ověřen v Iráku. Ofenzíva bude zahájena vzdušnou operací jejímž cílem bude s konečnou platností zničit ruské letectvo a protivzdušnou obranu. V té době jak letectvo tak i PVO budou dezorganizovány a bude snadné je dorazit. Možná, že taková operace vůbec nebude potřeba.

Ze stejných důvodů nebude velení NATO očekávat ani systematický odpor ruských pozemních sil. K dosažení momentu překvapení může velení NATO kalkulovat i s tím, že vzhledem k rozkladu ruského velení postačí nasazení sil, které má již nyní trvale k dispozici, mobilizace by zabránila využití momentu překvapení.

V tomto kontextu je potřeba hodnotit jinak i bláznivé žvástání ukrajinských politiků o navrácení Krymu vojenskou cestou, protože ukrajinská armáda by se měla stát nejvýznamnější složkou velením NATO připravované agrese. Přirozeně po reorganizaci a záměně stávajícího velitelského sboru za nový, loajální stávající vládě a Západu. Tento proces probíhá velmi rychle.

Pro velení NATO jsou nejdůležitější síly ukrajinských speciálních vojsk. Ty budou rozhodující pro provádění speciálních operací na ruském území.

Zbývající část ukrajinských ozbrojených sil se stane hlavní složkou předvoje pozemních sil NATO, která bude nasazena na nejnebezpečnějších směrech útoku, kvůli omezení ztrát evropských a amerických sil.

Ukrajinské síly se mohou stát i základem trestních jednotek, které budou vykonávat dozor nad dobytým územím.

Je přirozené, že ruský lid zahájí partyzánský boj. Bez koordinované podpory své vlády však dlouho nevydrží. Vojska NATO se zaměří na vyhlazování Rusů.

Jedná se o scénář hypotetický, ale zcela reálný. Za stávající situace, se vzhledem k dokonalé zpravodajské činnosti nemůže opakovat rok 1941. Nelze však vyloučit, že se Západ za určité situace o něco podobného pokusí.

Zvyšování tlaku na Rusko

19.7.2016 "Atlanticka rada" (Americké ideologicko-politické centrum ve Washingtonu, produkující podklady pro zdůvodňování záměrů imperialistické militaristické politiky, ztělesněné v NATO) vydala strategickou studii,s názvem "Vyzbrojit se k odrazování" (Arming for Deterrence). Studie vyzývá k posílení vyzbrojování NATO tak, aby se mohlo stát skutečnou hrozbou Rusku.

Důraz je kladen na Polsko, které by se mělo přeměnit na pevnost v budoucí válce proti Rusku. Studie je vlastně doslovem k červencovému, varšavskému "Summitu NATO".

Autory studie jsou britský generál Sir Richard Shirreff, bývalý zástupce velitele Nejvyššího velitelství spojených ozbrojených sil v Evropě (SACEUR) a polský bankéř Maciej Olex-Szczytowski. Jejím obsahem je popis Ruska, jako hlavní geopolitické a vojenské hrozby NATO.

Podle studie má Rusko takovou vojenskou moc, že je schopno bleskově zaútočit prostřednictvím své "Baltické flotily" na Pobaltské státy a Polsko, useknout komunikace a spojovací trasy mezi nimi a ostatními státy NATO v Evropě.

Struktury velení sil NATO údajně nejsou na podobnou válku připraveny a nemají ani dostatečnou výzbroj.

V současnosti se sice zdá, že Rusko nechce podobnou operaci zahájit, ale to se vzhledem k vnitřní krizi a nátlaku americké zahraniční politiky, může snadno změnit.

Autoři tvrdí, že nebezpečí pochází z Ruska, jejich argumenty ale naznačují, že ve skutečnosti jsou to oni, kdo vyzývá k agresivní válce proti Rusku, jehož obranné kapacity by prý mohly být sílami NATO, ve kterých by sehrávaly důležitou úlohu armády Polska a Pobaltských států, snadno zlikvidovány.

Téměř polovina studie je věnována konkrétním návrhům na rychle vyzbrojení Polska, které již nyní kromě Ukrajiny, sehrává hlavní úlohu ve válečných přípravách proti Rusku.

Již předcházející vláda zvýšila v roce 2014 výdaje na zbrojení na 2% HDP. Současná ultrapravicová vláda strany PiS (Právo a spravedlnost) tyto výdaje zvýšila na 3% což představuje asi 14.2 miliard USD.

Studie podporuje tento trend, volá však po tom, aby byl prosazován mnohem rychleji a rezolutněji a žádá, aby ho podpořil i polský soukromý vojensko-průmyslový komplex. Kromě konkrétních opatření týkajících se modernizace polské armády, zahrnujících nákup nových bojových letounů i moderních vojenských technologií, autoři navrhují polské vládě celou řadu kroků, které nejsou ničím jiným než demonstrací aktivní přípravy na válku. Patří mezi ně zejména:

• deklarace polské vlády, že v případě ruského útoku přispěchá na pomoc Pobaltským státům a Rumunsku;
• publikování seznamu potenciálních cílů pro své ozbrojené síly, zvláště v oblasti Kaliningradu;
• polská vláda by si měla vyhradit právo zaútočit konvenčními zbraněmi na Kaliningrad a další oblasti, pokud by Moskva hrozila rozpoutáním nukleární války;
• zajistit si pro své letouny F-16 nukleární zbraně;
• Polsko by mělo rovněž prohlásit, že pokud bude napadeno, zaútočí svými střelami s plochou dráhou letu na cíle v hloubce ruského teritoria;
• deklarace o rozpoutání kybernetického útoku proti Rusku, zejména moskevskému metru, petrohradským rozvodům elektřiny a televizním vysílačům;
• prohlášení polské vlády, že v případě ruského útoku vyšle speciální síly na ruské území, aby asistovaly sílám NATO při destrukci ruského systému protivzdušné a protiraketové obrany;
• příslib, že Polsko bude demonstrovat svou schopnost mobilizovat své ozbrojené síly a rychle vyslat svou armádu do Pobaltských států a do Rumunska.

Autoři rovněž vyzývají polskou vládu, aby odsouhlasilo společný plán obrany, zpracovaný velením NATO a sjednotilo své ozbrojené síly s armádami Pobaltských a dalších států Aliance.

Poněvadž jde o otázku národní suverenity autoři uvádějí: "Nechejme stranou politické otázky, Polsko má dobrou pozici vzhledem k rozsahu svých ozbrojených sil a může se stát vedoucím národem v tak zvané "Baltské divizi", zařazené do aliančního "Mnohonárodního sboru Severovýchod".

Samotné Polsko může zvýšit stav své armády ze současných 100 tisíc na 150 tisíc mužů. S tímto cílem může vláda i omezit emigraci vojenské služby schopných mladých mužů

Paralelně s tím mohou být rozšířeny i polovojenské jednotky kontrolované státem, Jde při tom o politiku vlády PiS, kterou tato považuje za zásadní princip svého úsilí výstavby ozbrojených sil v posledních měsících.

Autoři studie předpokládají, že by se počet příslušníků v těchto silách mohl zvýšit ze stávajících 35 až na 90 tisíc a vláda by mohla k dalšímu zvyšování počtu povolat zhruba 400 tisíc mužů, kteří jsou aktivní v různých polovojenských organizacích.

Při tom se studie nezmiňuje o tom, že tyto polovojenské organizace mají nacionalistický a fašizující charakter.

Nikdo si nevšímá faktu, že si za svůj vzor vzaly tak zvané "Lesní bratrstvo", které bylo ve 2. světové válce organizací fašistických záškodníků v Pobaltských státech, kolaborujících s německými okupanty. Po válce vedlo "bratrstvo", za pomoci západních špionážních centrál, diverzní válku proti SSSR až do poloviny padesátých let.

Autoři si jsou dobře vědomi faktu, že ne všechny členské státy NATO budou souhlasit s jejich návrhy. Aniž by uváděli konkrétní jména, opakovaně zdůrazňují nedostatečnou spolupráci v Alianci. V minulosti to byla německá vláda, která odmítala permanentní přítomnost sil NATO v zemích hraničících s Ruskem. Francie a Itálie rovněž kritizují agresivní postoje k Rusku a požadují snižování sankcí.

Dokument vyzývá Polsko, aby se postavilo proti společné armádě EU. Má to znamenat jediné: v EU by mělo Polsko zaujmout agresivnější pozici, než Berlín,který volá po evropské armádě, která by měla vzniknout po Brexitu.

Autoři trvají na tom, že společná evropská armáda by a zejména po odchodu Británie z EU oslabila NATO.

Je známo, že oba autoři prosazují zájmy vojensko-průmyslových komplexů a ozbrojených sil.

Shirreff nedávno vydal knihu: "2017: Válka s Ruskem", ve které předpovídá brzkou válku proti druhé největší světové nukleární mocnosti. Nedávno založil poradenskou firmu "Strategie Worldwide Ltd" (Celosvětová strategie s.r.o.), ve které zaměstnal celou řadu bývalých důstojníků a generálů z armád Velké Britanie a NATO. Mezi nimi i generálmajora Roba Weighilla, bývalého zástupce náčelníka štábu Jižního křídla NATO v Neapoli, který se na webových stránkách firmy chvástá, jak připravoval v roce 2011 agresi NATO do Libye.

Olex-Szczytowski představuje těsné spojení mezi finančním kapitálem a militarismem v Polsku. V létech 1983 - 86 byl členem polské exilové vlády v Londýně, která uznávala jako základ své existence polskou ústavu fašisty general Józefa Piłsudského. V roce 1990 organizoval masovou privatizaci - výprodej polských bank západnímu finančnímu kapitálu. V roce 2000 stal v čele "Agentury" vyvlastňující vlastnictví polské armády a v létech 2012-14 byl ekonomickým poradcem ministra zahraničí Radka Sikorského.

Závěr

Rozbití SSSR a Varšavské smlouvy , které vedlo k narušení rovnováhy sil, způsobilo rozklad systému mezinárodní bezpečnosti, norem mezinárodních vztahů, devalvaci role OSN a její Rady bezpečnosti (RB). USA a NATO si přisvojily právo rozhodovat o osudu jiných národů a států, beztrestně realizovat agresivní akce, zaměňovat principy Charty OSN vlastním zákonodárstvím.

Analýza mezinárodních procesů po 11. září 2001 nás přesvědčuje, že imperialismem organizovaný, financovaný a řízený terorismus urychluje realizaci cílů světového panství: oloupení národních států a předání lupu světové oligarchii. Terorismus nepůsobí jako samostatný subjekt světové politiky, ale jako prostředek nastolení nového světového řádu, s jediným centrem globální vlády.

Hlavním promotorem mezinárodního teroru jsou speciálně k tomu zřízené imperialistické centrály. A právě ty organizují teror ve formě barevných revolucí, nebo hybridních válek (po období válek, které vedla vlastní americká armáda ve Vietnamu, Afghánistánu, Iráku a jinde a kde měla i ztráty, i když nevelké) proti jiným, na suroviny bohatým či výhodně strategicky situovaným zemím. Organizovaný terorismus kryje své aktivity prosazováním demokracie, svobody a lidských práv, jeho údery jsou zaměřeny proti Rusku a socialistickým systémům v ČLR, KLDR, na Kubě, ve Vietnamu a Laosu, progresivním režimům ve Venezuele, v Nikaragui, Ekvádoru, Bolívii, Brazílii, tradičnímu kulturně-historickému způsobu života suverénních národů, národně-státnímu zřízení lidské civilizace s vlastní národní identitou, které se vymyká západní dravčí ideologií.

V současných podmínkách je v používání teroru státními i nevládními strukturami pokládán důraz na dosahování politických cílů cestou hybridních válek cizíma rukama (proxy wars) jejichž obsahem je podpora pátých kolon, zastrašování, psychologický nátlak na občany, potlačování vůle k samostatnému vládnutí (EU), vytváření podmínek pro manipulování lidovými masami. Mezinárodní terorismus se stal nástrojem válek nového netradičního typu a ve spojení s masmédii vytvořil podsystém řízení globálních procesů. Zvláště symbióza masmédií vedených informačních válek a teroru vytváří podmínky k dosažení drastických obratů ve světové politice.

K.K.

• < Předchozí
• Další >