Zkazka o dvou systémech

Podrobnosti

Vytvořeno 13. 11. 2016

Twitter

Spíše ve skutečném než v ideologickém smyslu, výhody a morální převahu skutečně socialistické společnosti v dobách krize zakoušejí členové této společnosti, a svědkem je každý, kdo je ochotný se dívat.

Večer 4. října bouře Matthew, hurikán 4. kategorie (z pětibodové stupnice), vtrhla do nejvýchodnějšího cípu kubánské provincie Guantánamo. Když o několik hodin později toto území opustil, to, co v jeho brázdě zůstalo, bylo opravdu jako Hirošima. Ani fotografie zkázy nemohou sdělit následující krutou realitu a lidské hoře, jež za sebou Matthew zanechal. Až širší pohled, přicházející z prvních záběrů televizních reportérů, pořízených z vrtulníku Revolučních ozbrojených sil, lépe ukázal otřesnou, dech beroucí zkázu.

Následkem prudké bouře nikdo na Kubě nezahynul. Na Haiti, kde způsobila pohromu předtím, než dorazila na Kubu, umíráček dosud neumlkl. Bezpečně se dá říci, že tam bylo přes pět set mrtvých, tisíce zraněných a statisíce lidí zůstalo bez domova a ve strádání, zoufale vystavených nebezpečí cholery a dalších infekčních nemocí.

Je pozoruhodné, že první pomoc a přátelské tváře, na než tisíce z těchto nešťastných soudruhů už narazily nebo narazí, nepatří jejich vlastní vládě, Organizaci spojených národů nebo nějaké agentuře z některého členského státu EU, vzdálených od děsivého utrpení (a zodpovědných za ně), v jakém Haiti v uplynulých staletích zanechaly. Dostalo se jim pomoci, ošetřování a léčení od kubánských zdravotnických odborníků, z nichž mnozí ani nevěděli, jak se daří jejich vlastním rodinám, přátelům a komunitám.

Tato nádherná - a, což je smutné, a nezbytná - odvážná a životy zachraňující solidarita, punc kubánské revoluce od jejího triumfu v roce 1959, je skutečně něco nádherného k vidění.

Samozřejmě o tom nechceme číst u Denise O'Briena ani v jiném cáru kapitalistických zpráv. Solidarita bez zisku není nic, co by měli sklon propagovat.

Způsobem, jaký je hrubě zločinný a urážlivý, protože zákony na ochranu zisků lodí plných obilí, plujících z irských přístavů, když miliony našich prarodičů leží vyhladovělých podél irských silnic, O'Brien v posledních desetiletích vybral na Haiti miliardy dolarů, téměř výhradně na pomoc manželům Clintonovým.

Ubohé Haiti...

O'Brienovy "celoživotní příspěvky" (ve skutečnosti skulina, jak se vyhnout předpisům o transparentnosti jednorázových peněžitých darů) k úsilí o navýšení fondů pro Clintonovou už přesáhly 25 milionů $ ... Tak si představte, jen na základě tohoto jednoho čísla, kolik musel dohromady nakrást.

Vlastně necelý jeden z každé stovky dolarů, darovaných (spíše než slíbených a potom zapřených) na pomoc Haiti po zemětřesení skutečně dorazil k obětem v nouzi. Zbývajících devadesát devět bylo vydáno (ukradeno?) na nájem, vozidla, platy, služby, zábavu, komunikaci, konzultace, bezpečnost, personál, vyhodnocování, studie a další podobné finesy, k zajištění, aby ušlechtilí sluhové mnohadolarového a zásadně podvodného kšeftu (podnikání?) s pomocí při katastrofách a chudobě měli "důstojné" pracovní podmínky.

Bohatá, blahobytná, převážně bílá, dobře financovaná a poněkud pomíjivá oligarchie vyrostla, aby doplnila okupační síly, převlečené za mírotvůrce ...

Ve Spojených státech, kde prevence katastrof a pomoc jsou velkým bojem "každý sám za sebe", bylo také ztraceno mnoho životů, a mnoho dalších bylo, stejně jako při hurikánu Katrina, ponecháno svému osudu.

Na Kubě, od okamžiku, kdy je oblastní tropická fronta zaznamenaná do meteorologických map a je stanovena rozumná hypotéza o její dráze, jsou meteorologické služby v pohotovosti. Stejně jako v každé jiné složce společnosti tady, i jejich všechny zprávy prostupuje socialistický étos. Když se z fronty stává tropická bouře, poskytují velmi podrobné a praktické informace. Všechny příslušné úřady jsou upozorněny na potenciální hrozbu.

Je-li pravděpodobné, že její dráha protne národní území a bouře nabude síly hurikánu, jsou uplatněna opatření zabraňující škodám všude, kde jsou vyžadovaná, a jsou zahájeny přípravy na evakuaci a stav nouze.

Vše, co mohou evakuovaní potřebovat, včetně lékařské péče při běžných onemocněních, jídla, informací a komunikace, je poskytováno těm, kteří nezůstanou s rodinou nebo přáteli.

Jakmile je stanoveno, že výkyv počasí zasáhne Kubu, operace začíná. Evakuace jsou rozsáhlé - v případě hurikánu Matthew téměř 400 000 lidí - metodicky a s rozvahou vedené akce. Žádný strach, že po opuštění toho mála, co zůstane volně na místě, dojde k rabování nebo ke smrti po pádu, jak se děje kdekoli jinde.

Prezident republiky, vládní ministři zodpovědní za příslušné resorty a všechny ostatní zákonem stanovené úřední a správní orgány jsou přítomny v oblasti, aby dohlížely na všechny operace. Samotná jejich přítomnost nabízí obyvatelstvu morální podporu, pocit bezpečí a solidaritu. Ještě deset dní po bouři, když o tom píšu, jsou mnohé z nich stále v oblasti. Jejich dohled na obnovu dodává této traumatické fázi vážnost a klid.

Před aktivováním plánů na evakuaci, obnovu a reakci se veškerý potřebný personál, vybavení, zdroje a služby přesouvají do co nejmenší bezpečné vzdálenosti od zasažené zóny, k okamžitému nasazení, jakmile nebezpečí poleví.

Kuba je chudá, zločinně blokovaná země Třetího světa, s vážnými ekonomickými problémy, často cynicky kritizovaná za "ubohý" stav lidských práv. Nicméně přináší neuvěřitelné a inspirující úsilí a oběti k zajištění, aby její nejzranitelnější občané měli zajištěnu většinu nejzákladnějších práv: na život, obydlí, útěchu, stravu, péči a materiální podporu tváří v tvář jevům, jež zvítězí nad schopností a slabou vůlí jejich bohatého, mocného, kritického, cynického a lačného souseda na severu.

Každý, jehož dům byl zničený hurikánem, dostane od státu nejméně polovinu nákladů na opravu a může snadno dosáhnout na půjčku s nízkým úrokem k uhrazení druhé poloviny. Ostatní, kteří potřebují větší nebo jinou formu podpory, ji dostanou.

Mnoho našich bratrů a sester na Haiti se dovědělo o hurikánu Matthew poprvé v okamžiku, kdy silný vítr a déšť věštily smrtelný útok. Přípravy a prevence se skládaly ze skličující snahy posbírat a snažit se chránit sebemenší trošku ubohého majetku, jejž mohli mít.

Přístřeší a evakuace neexistovaly, a obnova sestává ze zoufalého a osudově rezignujícího čekání v marné naději, že se někdo nebo vůbec kdokoli objeví.

Mrtví jsou spalováni (nebo ne), jídlo je vzácné, zkažené nebo neexistuje a nemoci kvetou na troskách bouře a zločinného koloniálního zprznění a odhození.

Asi nejdiskutovanější - a nepochybně nejsmutnější a nejdojemnější - rozdíly mezi zkušenostmi Kubánců a místních obětí hurikánu nejsou materiální. Nejdou vyluštit z tváří těch, s nimiž byly rozhovory ve sdělovacích prostředcích o jejich zkušenostech a podmínkách.

Kubánské oběti, samozřejmě smutné a traumatizované nad ztrátami, se zdají nejen být zdravé a v pořádku, ale také odhodlané, důstojné, silné, vděčné, vlastenecké, odolné a vzdorovité v poznání, že je revoluce neopustí a že ani jeden život nebude ztracený.

Kontrastující beznaděj, zoufalství, slabost, šok, zmatení, strach, hlad, žízeň a tragická pustota a živoucí smrt v očích, hlasech i srdcích jejich haitských protějšků by měla vyvolat soucit, rozhořčení a hněv u každé poctivé, slušné lidské bytosti.

Ve světě hojnosti by nikdo neměl být odsouzený soudobými kapitalistickými korzáry k utrpení.

Nejsem liknavý ke kritice mnoha nedostatků, selhání a rozčarování každodenního života na Kubě. Ale jsou okamžiky a události, jež vloží takové triviality do kontextu a připomenou těm z nás, kteří je po léta skandují:

Lepší svět je možný.
Hasta Deciembre y la victoria siempre!

Seán Joseph Clancy, Socialist Voice (měsíčník KS Irska)

Překlad Vladimír Sedláček

• < Předchozí
• Další >