Rozhovor se synem spolubojovníka S. Allendeho

Podrobnosti

Vytvořeno 30. 9. 2005

Twitter

Juan Pablo Letelier Morel, syn Orlanda Leteliera v exkluzívním rozhovoru pro Juventud Rebelde. “Naši právníci zkoumají možnost odvolání proti jednomu z teroristů zadržených v Panamě, který byl zapleten do atentátu na mého otce”, říká Letelier, který je současně předsedou výboru pro lidská práva Meziparlamentní unie (MPU).

Hovořit s Juanem Pablem Letelierem Morelem, synem Orlanda Leteliera, zavražděného spolubojovníka Salvadora Allendeho, bylo prostě možností, jak uspokojit zájem generace Kubánců, kteří o tomto zločinu slyšeli ještě jako děti, kteří sledovali stopy bolesti této rodiny a kteří nutnost prosadit jednou provždy spravedlnost v ČChle cítí, jako cosi, co se dotýká jich samotných.

Bomba

Kde jste byl 21. září 1975, když zavraždili Vašeho otce?

Bylo mi patnáct a končilo mi vyučování. Studoval jsem 12. třídu gymnázia ve Spojených státech, byl začátek školního roku. Po přestávce jsem slyšel, jak mne rozhlasem volají do kanceláře ředitele. Nejdříve jsem myslel, že jsem se dopustil nějakého prohřešku, ale když jsem tam přišel, řekl mi: “Telefonovala Vaše teta, že Vás vyzvedne, protože Váš otec měl nehodu”.

Po chvíli jsem na parkovišti u školy zahlédl tetu. Ve voze už seděli dva moji sourozenci.Usadil jsem se na zadní sedadlo a jen jsem zavřel dveřae, jeden se mne zeptal: “Víš, co se stalo?” “Ne, nic mi neřekli”. “Tátovi dali do auta bombu”...

Převrat

Leteliér prošel funkcí ministra zahraničí, poté ministra vnitra a později ministra obrany. Byl mimořádně úzce spjat s vládou Lidové jednoty. Co se s ním stalo bezprostředně po převratu?

Pamatuji si, že jsem slyšel jeho hlas toho rána, dlouho před šestou hodinou. Mimochodem, té noci spal otec poprvé v bytě, kam jsme se teprve nedávno přestěhovali. Tam jsme se dozvěděli, že je spolu s téměř všemi ministry a vedoucími činiteli stran Lidové jednoty zadržován v Dawsonu, v Pacifiku, poté ve Válečné akademii čilských leteckých sil, která byla velmi známým táborem, kde byli lidé drženi a mučeni. Odtud byl převezen do koncentračního tábora Ritoque, to bylo poslední místo předtím, než ho rok po převratu, 7. září 1974, díky intervencím tendejšího caracaského guvernéra a otcova velkého přítele,vypověděli ze země. Byla to doba velkého napětí, které lze těžko vyjádřit slovy. Odrůstali jsme z dětských střevíců a již jsme se naučili nemluvit, umět rozlišovat, komu důvěřovat, protože ve hře jsou vždy velmi delikátní záležitosti.

Ve spárech Kondora

Ve vynikající knize Roky vlka: Operace Kondor, tvrdí argentinská novinářka Stella Calloni, že “Letelierova přítomnost ve Washingtonu znásobila jeho působení proti Pinochetově diktatuře. Ne náhodou byl vybrán za cíl Kondorů”. Co je na tom pravdy?

V roce 1974 jsme odcestovali do Venezuely a hned nato do Spojených států, protože se předpokládalo, že právě odtud bude možné lépe pomáhat čilskému odporu. (Otec) znal velmi dobře fungování amerického Kongresu a znal demokratické kongresmany, kteří se stavěli velmi kriticky k vojenskému převratu v Čile a byli ochotni podpořit proces obnovy demokracie v mé zemi. Za půl druhého roku, co jsme tam byli, dokázal rozvinout aktivity a udržet styky, které pomohly odhalit povahu Pinochetovy diktatury.

Lze tvrdit, že Letelierovo zavraždění ukázalo poprvé na existenci plánu Kondor, na vytvoření politiky státního terorismu, která připravila o život přes 400 tisíc Latinoameričanů?

Časem se zjistilo, že DINA (Národní ředitelství tajných služeb, založené Pinochetem v roce 1974), připravila Operaci Kondor a řidila koordinační činnosti a nábor teroristických skupin. Dnes je známo, že tyto skupiny byly v roce 1974 zapojeny do zavraždění bývalého vrchního velitele čilské armády, generála Carlose Pratse a jeho paní, v roce 1975 v Itálii do atentátu na Bernarda Leightona a jeho manželku, kde byly rovněž zapojeny různé složky, podle všeho se ho zúčastnil i jeden z Kubánců, člen Brigády 2506, Virgilio Paz. A, samozřejmě, šlo o atentát na mého otce v roce 1976.

Rovněž byly odhaleny důkazy, jak fungovala operace Kondor a jak byla již od roku 1975 velmi aktivně zapojena do zatýkání a mizení mnoha lidí a do výměny vězňů mezi Uruguayí a Argentinou a dalšími zeměmi. V případech, které zahájil atentát na mého otce, se podařilo poprvé vysledovat nit, odhalit vztah DINA s Kubánci žijícími ve Spojených státech a že tyto skupiny Kubánců nepůsobí pouze v USA.

Vše ukazuje na zodpovědnost Spojených států za praxi této politiky státního terorismu v dobách vojenských diktatur v Latinské Americe.

Bezpochyby. Avšak já bych rozlišoval dlouhodobé zasahování Spojených států na kontinentu a Operaci Kondor. Myslím, že ta má vcelku původní rysy. Spojené státy o ní prostřednictvím CIA věděly, avšak neřídily ji.

Přesto, existují četné důkazy, že při všech těch zločinech v Čile hráli vedoucí roli např. agent CIA a DINY Michael Townley. Kromě toho, George Bush, otec současného amerického presidenta a tehdejší ředitel CIA, zvláště nadšeně chránil teroristy. Když zabili Leteliera, vyjádřil se dokonce, že v této vraždě se jednalo o “vyrovnávání účtů mezi levičáky”.

Tato operace souvisela s vlastním procesem v diktaturách. A ve Spojených státech nepochybně existovaly organizace, které zcela vědomě podporovaly operaci Kondor. V USA to byl rozporný politický okamžik, kdy v Carterově administrativě dochází k určitému obratu oproti politice republikánů v době Nixonovy, Fordovy a Reaganovy administrativy, které se pokud jde o čilský případ uchylovaly k velmi aktivním intervenčním praktikám. Ve zprávě vypracované samotným americkým Senátem bylo prokázáno, jak intervenovaly a jaké miliony dolarů vynaložily na svržení presidenta Allendeho. Nebo jak zosnovaly ekonomickou intervenci a dokonce jak byli koupeni četní vojáci, aby uskutečnili převrat v roce 1973.

Po odtajnění dokumentů bylo prokázáno, že si byly plně vědomy přípravy Operace Kondor a že jejich postoj k ní se změnil od roku 1976-77 právě pro to, co se stalo v případě zavraždění mého otce. Toto monstrum, jež se zrodilo, zosnovalo poprvé nejen zločin mimo “přirozené” území Jižní Ameriky, nýbrž stálo v čele významné teroristické akce v hlavním městě Spojených států, při níž zemřela i americká občanka. Myslím že právě to je nejvíce přivedlo k rozhodnutí nějak reagovat.

Mafie v akci.

Velmi markantní je vazba mezi protikubánskou mafií a Pinochetem a její role v teroristických zločinech, k nimž došlo v těch letech.

DINA v Chile byla založena se skupinou Kubánců žijících na Miami, kteří zjevně patřili k různým skupinám, avšak v praxi smýšleli stejně a při akcích se angažovali stále titíž: bratři Novovi, Virgilio Paz, José Dionisio Suárez...

Říká se, že právě posledně zmíněný dálkově odpálil bombu...

Není to dokázáno. Existuje další teorie, že to byl Virgilio Paz. Townley obvinil Josého Dionisia Suáreze, avšak nikdy se neprokázalo, který z nich byl autorem, což ovšem z praktického hlediska vyjde nastejno. Jejich zapojení a zodpovědnost jsou dokázané.

Jeden z bratrů Novových, Guillermo Novo Sampoll, je uvězněn v Panamě. Právníci rodiny Leteliérových se rozhodli zahájit proti němu řízení?

V Čile existuje právní institut promlčení, který znemožňuje zahájit právní akce z Čile. Ve Spojených státech neexistuje u určitých druhů zločinu takové promlčení. Naši právníci ve Spojených státech zvažují, jaké možné právní kroky by se daly podniknout proti zmíněné osobě, bez ohledu na případ za nějž je zadržena, to jest plán na teroristický atentát proti hlavě státu. Uvažujeme o podání odvolání ve Spojených státech.

Kondor stále v akci

Jestliže se stále plánují atentáty jako ten, který byl připravován v Panamě, pak “Kondor” evidentně dosud “létá”. Lze podle vašeho názoru říci, že bylo tomuto teroristickému plánu odzvoněno?

Chápu podstatu vašeho tvrzení. Kde je mafie, zločinecká banda nebo bratrstvo toho druhu, má člověk plné právo si myslet, že je stále živé. I když zmizí některé ze struktur, o něž se opíralo, zůstávají skutečně sítě, zůstává komplicita. “Člověk byl i v 90. letech svědkem akcí, které dovolují sledovat, že někteří aktéři operace Kondor zůstali činní, propojení. V Čile jsme viděli a zažili pár procesů v tomto smyslu: člověk zodpovědný za vraždu bojovníků za demokracii v Čile byl vyvezen ze země a ukryt v Paraguayi. Jiný případ, inženýr chemik Eugenio Berríos, který pracoval pro DINU a byl zapleten do zavraždění mezinárodního činitele (španělského diplomata Carmela Sorii, který zemřel v Towleyho soukromém domě, kde experimentovali s plynem sarinem). Když byl zahájen proces, tento muž zmizel z Čile, přešel do Argentiny a později byl v Uruguayi jednoho dne nalezen mrtev (1996). Není pochyb, že tato síť stále funguje, nikoli se stejnou silou, avšak tyto skutečnosti dokazují, že Plán existuje a bude pokračovat, dokud se nepodaří rozbít, identifikovat a postavit před zákon všechny zločince.

Víme, že jste se setkal s Fidelem, zejména když Vás Meziparlamentní unie vyslala, abyste prověřil záležitost s českým zákonodárcem a jeho společníkem, zadrženými na Kubě. Hovořili jste o případu Letelier?

Hovořili jsme široce o tomto tématu i mnoha jiných.

Znali jste se z dřívějška?

Ne. Začátkem roku jsem cestoval na Kubu poprvé. Poznali jsme se právě v této souvislosti. A byla to jedinečná osobní zkušenost, nejen proto, že jsem před sebou měl kousek historie – že ji mají, je pro Kubánce štěstím, on není jen kouskem historie Kuby, vy v něm máte kousek historie lidstva. Bylo ctí, moci s ním rozprávět o nejrozmanitějších tématech, a především mi připadla práce na velmi delikátní záležitosti, jež Kubu silně poznamenala a souvisí s agresívní iniciativou, kterou vůči ní vyvíjejí Spojené státy.

Tato zkušenost z práce, jež vyplynula ze zadržení obou Čechů zde začátkedm roku, mi umožnila nejen proniknout daleko hlouběji do složitosti amerických agresí, ale také být svědkem velkorysosti kubánské vlády a pochopení mých kolegů z MPU pro řešení případu českých občanů. Vedle dialogu v této záležitosti, v němž jsem spatřoval obrovský závazek, se stalo, že Češi přiznali, že přijeli za peníze Freedom Housu a porušili kubánský zákon. To bylo cosi, co připustili dobrovolně, protože se mi dostalo možnosti s nimi hovořit od počátku o samotě. Uznali, že k zadržení nedošlo proto, že by mluvili s disidenty nebo pseudodisidenty, či žurnalisty nebo jakýmikoli lidmi, v tom problém nespočíval. Porušením zákona bylo přijet na Kubu za peníze Američanů, od instituce jako je Freedom House, která je součástí daleko širšího soukolí a která si pro ně poslala do Prahy. Tuto zřejmou neznalost připustili a od té chvíle exitovala obrovská ochota nalézt řešení problému a nedovolit, aby tato provokace – tak to kvalifikuji, provokace – vedla k přerušení dalších iniciativ mezi Kubou a MPU.

V tomto kontextu jsem také hovořil s Fidelem o situaci, kterou zažil v Panamě, když se zjistilo, co se připravuje. Vedli jsme velmi obohacující rozhovory. Nebudu skrývat, co je za tím, alespoň z mé strany – obdiv a mimořádná úcta k tomu, co znamená Fidel nejen pro Kubu, ale i pro země třetího světa a zejména pro Latinskou Ameriku. Nebudu skrývat svůj názor, že je to mimořádný člověk.

(Juventud Rebelde, 8.4.2001, Rosa Miriam Elizalde a Marina Menéndez)

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >