Německé volby a pozice levice

Podrobnosti

Vytvořeno 22. 9. 2005

Twitter

Pro širší levici v Evropě bylo jistě pozitivní sledovat zamlklé tváře nejen představitelů CDU/CSU, ale i SPD, kteří se dostali po patových volbách do složité situace. Určitým vítězem voleb se tak stala nově vzniklá strana Die Linke.PDS, kterou podpořili i komunisté, byť kriticky...

Společné Prohlášení DKP a KPD a Komunistické platformy

Podporujeme volební iniciativu Levého svazu z PDS a WASG jako současně jedinou reálnou možnost postavit proti vládě kapitalismu parlamentní překážku.

Doporučujeme cíle Levého svazu. Podporujeme zejména nutnost důsledné mírové politiky a ukončení odbourávání sociálních vymožeností.

Požadujeme dodržení demokratických základních práv a obracíme se proti každé formě neonacizmu a nepřátelství k cizincům.

Očekáváme důsledný soubor opatření prosazení sociální povinnosti přerozdělovat přiměřeně dle ústavy národní bohatství shora dolů.

Representujeme názor, že parlamentní Leví musí být podporováni prostřednictvím široce položených mimoparlamentních akcí.

Jsme připraveni v tomto duchu spolupracovat se všemi levicovými silami.

Za Zemské předsednictvo DKP Brigitte Miiller ­ Předsedkyně

Za Zemské předsednictvo KPD - Michael Beres ­ zástupce předsedy

Za KPF PDS - Konrad Hannemann a Helmut Pannhausen ­ Mluvčí Zemské koordinační rady

Berlín, 6. července 2005

Vysvětlení zkratek: DKP - Německá komunistická strana

KPD - Komunistická strana Německa

KPF - Komunistická platforma PDS

PDS - Strana sociálně demokratická

WASG - Volební alternativa práce a sociální spravedlnost

Volit Levicovou stranu? Co tedy jinak?

My, komunisté organizovaní v Brandenburské DKP, vyzýváme v souladu s KPD a Komunistickou platformou organizovaných soudružek a soudruhů k tomu, při nastávajících volbách do Spolkového směnu dát listině levicové strany/PDS nejen první nýbrž také druhý hlas.

Přitom víme přesně, že sama existence levicové opozice nepředstavuje garanci pro změnu v zájmu většiny obyvatelstva. Naproti tomu existuje poprvé v historii Spolkové republiky Německo jedinečná šance pro postižené odbouráváním sociálních vymožeností, odpůrce války a antifašisty účinně nechat zaznít svůj hlas také ve Spolkovém sněmu

Aby mohla levicová opozice v Parlamentu účinně jednat, je důležitým předpokladem mobilizace mimoparlamentní opozice. To znamená především dát možnost všem těm obětem současné politiky, povzbudit růžově - olivově zelené až po černou a žlutou, dát jim možnost a podporovat je v organizování se a bojování za prosazení jejich zájmů. Takto se tvořící nebo již existující hnutí a iniciativy mají šanci, že jejich zájmy budou zastoupeny levicovými členy parlamentu.

Tato mimoparlamentní opozice nevzniká sama od sebe. K tomu je potřeba spolupráce rozmanitějších skupin a iniciativ, které se staví proti odbouráváni sociálních vymožeností, nebezpečí války a přicházejícímu fašismu. V požadavku tohoto širokého hnutí vidíme náš hlavní úkol. Chceme přitom přinášet naše antikapitalistické přesvědčení.

Nemáme samozřejmě v úmyslu se stát vlečným lanem Levicové strany /PDS a s ní spojenou WASG. Jsme si vědomi jejich omezených možností. Z dlouhých zkušeností víme, že v jejich silách není usilovat o kvalitativní změny společnosti. Proto jsme si jisti, že pro změnu společenských vztahů je nezbytná jednoznačná komunistická politika.

Přesto se nachází v požadavcích Levicové strany/PDS a WASG mnohé, co se ve společném boji vyplatí, i když tím ještě není změna kapitalistického pořádku stanovena na denním pořádku. Proto nachází listina Levicové strany/PDS v dnešních podmínkách naší podporu, aby jí miliony lidí, kteří jsou postiženi odbouráváním sociálních vymožeností a staví se proti válečnému nebezpečí a fašizmu, dali parlamentní hlas a působili tak pro politický obrat ve Spolkové republice Německo.

Německé volby a my

Ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, jsou výsledky voleb v Německu svým způsobem zajímavé i pro budoucí směřování politiky naší komunistické strany. Jde mi konkrétně o Levicovou stranu, jejíž součástí je německá PDS, která je vlastně pokračovatelkou honeckerovké SED, dřívější dlouholeté vládní strany v NDR. Je ovšem otázkou do jaké míry je skutečnou pokračovatelkou, neboť PDS se, jak je známo, zřekla své minulosti a ačkoliv stále deklaruje radikální levicové postoje, má daleko blíže k politice sociáldemokratické, než opravdové komunistické. Nakonec podobný postup byl celkem charakteristický pro většinu komunistických stran ve východní Evropě a často skončil volebním debaklem a likvidací strany.

Na tomto místě se sluší připomenout, že naše komunistická strana se až do dnešních dnů přes všechny překážky přidržela svého původního komunistického směřování a ačkoliv jí pravicoví analytici předvídali začátkem devadesátých let jen krátkou budoucnost, stal se pravdou přesný opak, což snad celkem výmluvně svědčí o správnosti tohoto postoje i do budoucna. Německá PDS šla jinou cestou. Místo důsledné obhajoby komunistického programu slevila k frázím a pseudolevicovému přístupu ve snaze překonat to i u nás známé „s komunisty ne“. Výsledky tohoto postupu byly logické. Strana se neprosadila v původních spolkových zemích a ztrácela podporu i na území bývalé NDR.

Letošní volební výsledek PDS je v porovnání s rokem 2002, kdy strana získala jen něco málo přes čtyři procenta hlasů, velmi slušný. Je čtvrtou nejsilnější stranou. Jaké je ale asi překvapení v řadách PDS, když nyní, i v okamžiku, kdy došlo k opuštění podstatné části komunistického programu, slyší od představitelů ostatních stran stále stejné „s komunisty ne“. A pozice PDS přece jen není tak silná, aby se s tím vyrovnala, přičemž hlavním důvodem její slabosti je právě opuštění komunistických myšlenek.

Jaké poučení ale plyne z německých voleb pro naši komunistickou stranu? Především si je třeba uvědomit, že chce-li nás někdo tlačit k odmítnutí kompletní minulosti, pomluvení toho, co bylo dosaženo před rokem 1989 a finálně i k odstranění komunistického charakteru naší politiky, má patrně jen jediný záměr, totiž vlastní, prospěchářský, který staví nad zájmy všech obyvatel naší vlasti. Všichni jsme viděli konce stran, které se vzdaly svých programů, odmítly šmahem celou minulost budovaní socialismu jako špatnou a přesunuli se opatrně k sociální demokracii. Ať už tyto strany a jejich představitelé mluvili o demokratickém socialismu, nebo čemkoliv jiném, vedly je buď osobní ambice, nebo neznalost, hloupost a v každém případě zrada komunistických myšlenek, od které si slibovali možnost zapojení se do stávajících politických struktur. Tito lidé věřili, že zde budou uvítáni. Zmýlili se. Jejich strany skončili na smetišti dějin a jejich jména již nikdo nezná. Skutečná komunistická strana ale existuje dál a existovat bude, zachová-li si svůj charakter.

Pamatujme na to právě nyní, kdy se rozhoduje o dalším směrování KSČM. Existují dvě cesty a my po zkušenostech, které vidíme kolem sebe, víme, že jedna z nich vede k sebezničení, ze kterého snad budou mít osobní prospěch někteří jedinci, ale nikdo jiný, a druhá, pro kterou jsou charakteristické jasné komunistické postoje, nezaplétání se současnou vládnoucí garniturou a nekompromisní kritika nešvarů, vede přes mnoho překážek k vybudování socialistické společnosti. Skuteční komunisté vědí, že se vlastně nejedná o žádný mezník, který by bylo třeba překročit. Skutečnou správnou cestou je ta, která vede k socialismu. Ta druhá cesta pro nás neexistuje a nikdy neexistovala, ačkoliv se nám ji někteří snažili vylíčit v růžových barvách. Všichni ti, kteří tvrdili, že s komunisty budou mluvit v okamžiku, kdy se vzdají podstatných částí svého programu. Tehdy je prý budou pokládat za demokratickou stranu hodnou současného systému. S takovou stranou by tedy mluvili? Příklad PDS ukazuje těm v našich řadách, pro které snad vypadá možnost této cesty svůdně, že nikoliv.

Jsem, jak pevně věřím v souladu se všemi členy naší strany, pro KSČM pevnou, jednotnou a především komunistickou.

Kateřina Bayerová

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >