Výsledky špatného kurzu

Podrobnosti

Vytvořeno 29. 4. 2019

Twitter

17. 4. 2019 předseda vlády Medveděv informoval Státní Dumu o výsledcích činnosti kabinetu za předcházející období. Před tím vystoupil s projevem ve Státní Dumě předseda komunistů Gennadij Zjuganov, který uvedl: Aby tato zpráva byla pravdivá, je potřeba provést objektivní hodnocení ekonomické situace a reálné postavení občanů. Je evidentní, proč vláda takovou informaci odmítá předložit. Znamenalo by to, že přiznává krachující kurz vlády a strany "Jednotné Rusko".

Místo toho vláda předloží dlouhodobou rozpočtovou prognózu do roku 2036, ve které slibuje velké úspěchy, ale až za 17 let. "Obnoveným" údajům "Ruského statistického úřadu" (Rosstat), který zpětně přepočítal ekonomické ukazatele tak, aby vypadaly nadějně, odmítají důvěřovat ekonomičtí odborníci. Ovšem za lživými ciframi a sliby o překrásné budoucnosti nelze ukrýt to hlavní: to, že společnost stále citlivěji chápe zhoubnost současné sociálně ekonomické politiky.

Politika v zájmu protivníka

Na počátku nynějšího desetiletí po svém návratu do funkce presidenta, prohlásil V. V. Putin, že v důsledku "reforem", které začaly po rozbití SSSR, došlo v Rusku k hromadné deindustrializaci a k totálnímu rozpadu ekonomiky. V roce 2012 vydal Putin poprvé tak zvané "Májové dekrety", ve kterých byly stanoveny cíle, jako "technologická modernizace" a boj s masovým zbídačováním obyvatelstva. Ještě přesněji byly stanoveny strategické cíle v nových "Májových dekretech" v roce 2018. Zněly jako: "Vstup Ruska mezi pět nejvyspělejších velmocí světa", "technologický průlom", "růst nesurovinového exportu o 9 -10% ročně", "dvojnásobné snížení bídy", "překonání demografické krize". Vláda však vede zemi do slepé uličky. Cíle, které stanoví dekrety, jsou realizovány velmi pomalu nebo vůbec ne. V posledních létech, paralelně s rozbíječskou vnitřní politikou, podkopávající perspektivy Ruska, působí negativně západní sankce. Je to odpověď na nezávislou zahraniční politiku, kterou realizuje Rusko od roku 2014, kdy se zřeklo spolupráce s USA a NATO.

Nejedná se však o zcela novou politiku proti Rusku. Západ prováděl podobnou politiku i v letech takzvaného "přátelství". Toto přátelství škrtilo Rusko v objetí těch, kdo nikdy nebyli a nebudou spojenci Ruska. Tito "přátelé" cílevědomě zbavovali Rusko ekonomické a finanční suverenity. To se jim dařilo. Nyní využívají toho, že po dvacet let podkopávali základy samostatného ekonomického rozvoje Ruska. V tomto období ruská vláda nelítostně likvidovala vysoce technologický průmysl, který byl vybudován za socialismu. Nyní protivník sundal masku. Prostřednictvím sankcí usiluje především o likvidaci surovinového a bankovního sektoru. Současně posiluje dislokaci svých vojsk v blízkosti ruských hranic, v zóně ruských geopolitických a strategických zájmů. Počítá s tím, že nutnost zvyšování ruských vojenských výdajů se stanou pro ruskou ekonomiku a státní rozpočet neúnosnou zátěží.

Válka proti naší zemi by byla zničující. To nakonec bylo vždy cílem USA a jejich spojenců. Pokračování zničujícího sociálně ekonomického kurzu bude v této válce nahrávat těm, kdo nás chce rozdupat. Ale ani tato očividná skutečnost není schopna donutit současnou vládu, aby se vzdala politiky, která přímo ohrožuje národní bezpečnost. Ruský prezident označuje cíle, kterých lze dosáhnout pouze změnou kurzu. Nicméně i on odmítá odebrat ekonomický volant z rukou liberálů - likvidátorů, schopných vést stát pouze jedním směrem - ke katastrofě.

Program, o který je potřeba se opřít

Aktivně jsme podpořili myšlenku technologického průlomu, avantgardního rozvoje a překonávání masové bídy. Společně s našimi spojenci jsme zformovali konstruktivní program ekonomického růstu a navrhli vlastní rozvojový rozpočet. Náš program, se kterým jsme šli do prezidentských a regionálních voleb, získal podporu milionů občanů. Tento program vychází z toho nejlepšího ze sovětských a světových zkušeností. Vychází i ze zkušenosti úspěšně fungujících lidových podniků. Sází na jasný, plně zdůvodněný plán přechodu od zničujícího oligarchického kurzu ke směru nezávislého rozvoje v zájmu většiny. Věrnost těmto přístupům jsme potvrdili na letošním březnovém plénu ÚV KPRF. Zejména náš program a nikoli bezvýchodné plány, které trvale prosazuje vláda a strana "Jednotné Rusko", odpovídá rozsáhlým strategickým cílům, které vyhlásil prezident Putin. Jsme přesvědčeni, že bez realizace našeho programu je dosažení těchto cílů nerealizovatelné. Odpovědná vláda s tím nemůže nesouhlasit. Ale i nyní, kdy Rusko stojí před celou řadou dějinných výzev a hrozeb, nám odmítají naslouchat ti, na kom závisí sociální a ekonomická politika.

Podle velikosti HDP je nyní Rusko na jedenáctém místě na světě. Aby se mohlo zařadit mezi prvních pět států světa, musel by roční přírůstek činit 3,5%. Podle údajů "Světové banky" roste ruský HDP ročně pouze o 1,4%. Podle prognóz "Ministerstva ekonomického rozvoje" se zvýší příští rok ekonomika pouze o 2%. Pouze v roce 2024 má její růst přesáhnout 3%. Samotná vláda tvrdí, že neví, jak dosáhnout takového tempa růstu, které by Rusko zařadilo do vedoucí pětky. Je zjevné, že pokud nedojde k podstatným změnám, nevstoupí Rusko do první pětky, ale spadne na patnácté místo. Nezůstane pouze za USA, ČLR, Japonskem, a hlavními státy EU, ale propadne se za Jižní Koreu, Španělsko, Austrálii a Mexiko.

Surovinová závislost ruské ekonomiky nebude překonána, ale bude se i nadále zvyšovat. Vlastníci ropných a plynových podniků však nepracují pro stát. Více než polovina jejich příjmů jde do zahraničí, hlavně do daňových rájů. V současnosti jsou ve ztrátách stovky podniků, které úspěšně pracovaly v době SSSR. Mnohé stavby byly zastaveny. Objem výroby civilních letounů činí pouze 44%, objem strojů pro obrábění dřeva činí pouze 19%, exkavátorů 8%, soustruhů 4,5%, traktorů 3,5%. Výrobní možnosti podniků jsou využívány pouze na 20 - 60%. I nyní jsou možnosti zdvojnásobit výrobu. To je jeden z rozhodujících bodů programu rozvoje, který předkládá KPRF.

Program renesance národního průmyslu nelze realizovat bez státního plánování ekonomiky. Proto trváme na nutnosti obnovení státního plánování, které převezme tuto nejvýznamnější funkci. Zejména díky mobilizačnímu modelu, založeném na plánované ekonomice, se Sovětskému svazu podařilo dosáhnout v nejkratším období převedení civilní ekonomiku na vojenskou a zvítězit nad německým nacismem. Po válce pak mohl SSSR urychleně obnovit svou ekonomiku, dosáhnout kolosálního růstu v civilním sektoru výroby i vojenské parity s hlavními protivníky - USA a NATO.

Nyní jedinečná vědecká škola, zabývající se otázkami strategického plánování existuje pouze na Moskevské státní univerzitě. V praxi byla na regionální úrovni zkušenost se státním plánováním ověřena v Irkutské oblasti, pod vedením gubernátora - komunisty Jurije Levčenka. Výsledek je více než přesvědčující: pod jeho vedením došlo za 4 roky k dvojnásobnému snížení regionálního státního dluhu. Konsolidovaný rozpočet se v regionu zvýšil o 18%. Došlo k růstu investic do základního kapitálu, rozsahu výstavby a zvýšení mezd a platů. Ekonomika Irkutské oblasti se v roce 2018 ve srovnání s rokem 2017 zvýšila o 6,2%. Jde o čtyřnásobně rychlejší tempo růstu, než průměrný růst v Rusku. Je to právě takové tempo, které by v celostátním měřítku umožnilo Rusku, aby se dostalo mezi pětici nejvyspělejších ekonomik světa.

Je to jasný důkaz výhod plánované ekonomiky. Tuto zkušenost je potřeba rozšířit na celou zemi. Vláda se o to však nesnaží. Právě proto dosahuje v celém Rusku opačné výsledky.

Celkový státní dluh ruských regionů a municipalit dosáhl počátkem rok 2019 2,2 bilionů rublů. Podle ministerstva financí dosáhne v roce 2022 asi 3 biliony. Podle údajů ministerstva spravedlnosti asi 160 různých kompetencí, které federální vláda převedla na regiony, není podloženo potřebným financováním. Za těmito čísly se skrývá rovněž zhoršující se kvalita života našich občanů, která do značné míry závisí na stavu oblastních, krajských a republikových rozpočtů, na jejich schopnosti reálně financovat ekonomické a sociální programy. V našem programu je uvedeno: k upevnění vlastní zdrojové báze regionů a úspěšné realizace národních projektů, musí dojít na jejich územích nutně k obratu od mimořádné centralizace zdrojů ve federálním rozpočtu ke zvýšení vlastních příjmů subjektů Ruské federace. Trváme na tom, aby v regionech, ve kterých dochází k výstavbě nových podniků a vzniku nových pracovních míst, došlo ke zvýšení jejich financování. Přišla doba donutit podniky, aby platily daně v místě jejich dislokace. To pak zajistí přítok doplňujících prostředků do regionálních rozpočtů a dovolí likvidovat závislost ruské ekonomiky na daňových rájích, kam oligarchie přesunuje gigantické finanční prostředky. Natočili jsme přes 30 filmů, ve kterých jsme přesvědčivě ukázali zkušenosti lidových podniků, které se mohou stát tažnou silou ekonomiky avantgardního rozvoje a obnovy ruských regionů. Státní televizní stanice je odmítají vysílat. Snaží se ukrýt před lidem pravdu o lidech, kteří ukázali, jakých úspěchů je možné dosáhnout, když se odmítnou principy kriminálního kapitalismu a řízení podniků oligarchií.

Vrátit Rusku finanční zdroje

Zásadní růst ekonomiky je nemožný, jestliže je úvěrová politika nepřátelská zájmům podniků. Ale ruská vláda provádí právě takovou politiku. Koncem roku 2018 Centrální banka znovu zvýšila úroky z úvěrů. To učinilo úvěry ještě nedostupnějšími, což negativně ovlivňuje střední a malé podnikání. Plnění našeho programu umožní nastolit státní kontrolu Centrální banky a klíčových úroků pro podniky. To podnikům otevře cestu k fakticky nedostupným bankovním úvěrům v současnosti, které představují 30 bilionů rublů. Bez tohoto kroku nelze počítat s inovačním průlomem v ekonomice a udržení Ruska jako životaschopného státu.

Pro urychlení ekonomického růstu je potřeba zkrotit apetit bank. K tomu je potřeba rozpracovat novou strategii úvěrování domácí ekonomiky, založené na myšlence soudobé industrializace země. Již dávno bylo potřeba odmítnout neoliberální monetaristické teorie, které Rusku vnutil MMF a jiné nadnárodní struktury a přejít k suverénní peněžně úvěrové politice, odpovídající ruským národním zájmům. Vláda tvrdí, že jejím největším úspěchem je dosažený přebytek státního rozpočtu. Je však si třeba uvědomit, že ho bylo dosaženo uměle - nikoli dosažením skutečného růstu příjmů, ale snížením výdajů, bez reálného uspokojení potřeb lidu. Takový přístup k formování rozpočtu vede ekonomiku do stále depresivnější situace.

Paralelně s odnímáním finančních prostředků z ekonomiky platí takzvané "rozpočtové pravidlo", podle kterého příjmy z každého barelu ropy, převyšující 40 USD, nejdou do státního rozpočtu, ale do takzvaného "Fondu národního blahobytu". Nedávno vláda potvrdila, má v úmyslu objem tohoto fondu každoročně zvyšovat. Vláda tak naléhavě prosazuje zákeřnou myšlenku zvyšování podílu prostředků, které budou soustředěny do "fondu" nadace, která nepřinesou žádné výhody pro zemi. To plně potvrzuje slova náměstka ministra financí Kolyčeva, že Fond národního blahobytu bude investován mimo ruskou ekonomiku. Odpovídající normativní základnu připravilo ministerstvo financí již koncem minulého roku. Tehdy Kolyčev uvedl: "Nesmí to být projekty vnitřní infrastruktury, ale něco mimo Rusko." Rozpočtová politika vlády a její finanční politika jako celek, se zcela rozcházejí s úkoly "inovačního průlomu" a urychlení ekonomického růstu, naopak přímo napomáhají jeho zpomalování.

Náš program předkládá následující opatření: Zrušení "rozpočtového pravidla" a využití prostředků z rozpočtu k rozvoji vnitřní ekonomiky. Tyto finanční prostředky nesmí být vynakládány na úspory, které jsou vkládány do zahraničních společností a napomáhají tak rozvoji jiných států a nikoli Ruska.

Současně s tím trváme na tom, aby byl přijat zákon o státním monopolu na výrobu a prodej alkoholu. Získané prostředky budou vloženy do státního rozpočtu.

Finančnímu krvácení státu napomáhá i vývoz kapitálu do zahraničních bank a daňových rájů. V letech 1994 až 2018 byl z Ruska vyveden bilion USD. Jestliže bude tento trend pokračovat, bude jen v roce 2019, ztracena třetina ročního státního rozpočtu.

Vláda musí zavést tvrdou kontrolu pohybu kapitálu a ukončit jeho neomezený vývoz z Ruska.

Podmínky inovačního průlomu

Dokonce i oficiální statistika byla nucena konstatovat, že reálná situace ruského průmyslu je v přímém rozporu s oficiálně vyhlášeným cílem urychlení růstu vysoce technologické produkce. Na příklad počet vyrobených letounů, včetně kosmických raket, se v roce 2018 snížil o 13,5%. Vládní kosmický program zahrnuje celkem pře 90 podniků. Nedostává se jim však dostatek finančních prostředků, aby mohly tento program realizovat. Vláda jim často brání v normální práci. Jako příklad lze uvést "Státní kosmické Chruničevovo centrum", které má miliardové dluhy, hrozící, že dojde k paralyzování jeho činnosti. Dle údajů odborníků, činí závislost našeho průmyslu na zahraničních technologiích devadesát procent. Počet inovací ve srovnání se sovětským obdobím se snížil 5 - 7x.

Pouze 10% podniků realizuje technologické inovace. V Jižní Koreji připadá na 10 tisíc pracovníků 478 robotů. Dokonce i v ČLR je to na stejný počet dělníků 10 robotů. V Rusku však pouze 2 ks robotů. Součástí komunistického programu rozvoje je státní program povzbuzování těch podniků, které zavádějí nové technologie a rozšíření systému daňových pobídek, které jim budou poskytnuty.

Vycházíme při tom z unikátních zkušeností ČLR, které mají ohromující výsledky, jasné celému světu. Opíráme se o brilantní myšlenky nedávno zesnulého našeho vynikajícího současníka Ž. I. Alferova, laureáta Nobelovy ceny. Alferovem vytvořený vědecký komplex, obsahující všeobecnou vzdělávací přípravu, akademickou univerzitu, výzkumnou činnost a produkci v oblasti vysokých technologii - jsou předobrazem technologické revoluce, ke které musí směřovat Rusko, aby se obrodilo jako samostatný a nezávislý stát.

Inovační průlom je nemyslitelný bez kádrového základu. Nedostatek práce a důstojných platů vyhání každoročně do zahraničí desítky tisíc vysoce vzdělaných odborníků. Od rozpadu SSSR toto číslo převýšilo 1,5 milionu. K tomu, aby se alespoň část vrátila zpět, je potřeba vytvořit místa v oblasti vysoce technologické produkce, zajistit jim dobré platy, byty a kulturní zázemí. Současně je potřeba doplňovat inovační vědu novými kádry. Náš program rovněž obsahuje požadavek na zvýšení podílu ve státním rozpočtu na vědu do 2 % HDP a podíl výdajů na vzdělávání na 7% HDP. Celý svět již dávno přiznal, že ani jedna země, která má nižší výdaje na tyto oblasti, nemohla úspěšně řešit problémy technologické modernizace a zásadní zrychlení růstu ekonomiky.

To co vidíme v rozpočtu sestaveném vládními liberály na příští tři roky, představuje výdaje pouze 0,4 % na vědu a 3,6% na vzdělávání.

Kurz směřující ke zbídačování

Ještě donedávna vláda slibovala inflaci v hranicích 2,5 % ročně. Pak zvýšila svou prognózu na cirka 4 %. Počátkem roku 2019 oficiální inflace převýšila 5 %, ve srovnání s ukazateli za minulý rok. Podle hodnocení ekonomických odborníků je inflace při nejmenším dvojnásobná. Jednou z hlavních příčin je zvýšení daně z přidané hodnoty na 20 %. Ke snížení inflace je potřeba snížit daň z přidané hodnoty na 10 %. Chybějící příjmy státního rozpočtu budou přitom snadno nahrazeny zrušením již víckrát zmiňovaného "rozpočtového pravidla", na kterém trváme. Paralelně s růstem inflace probíhá zbídačování obyvatelstva. Minimální mzda je desetkrát nižší než v Německu a 8 krát nižší než ve Francii. Rozdíly v důchodech jsou ještě markantnější: od Švýcarska, kde jsou 15 krát vyšší, přes Německo a Japonsko, kde jsou 12 krát vyšší, USA, kde jsou 9 krát vyšší, až po Česko, Polsko a Estonsko, kde jdou 2 - 2,5 krát vyšší. Ruská vláda zvýšením věku pro odchod do důchodu v květnu 2019 zbavila miliony lidí nároku i na takovou mizernou penzi. Nedávno Státní statistický úřad přiznal, že průměrná ruská rodina potřebuje k dosažení životního minima alespoň 58,5 tisíc rublů měsíčně. Mladá rodina pak 69 tisíc. Rodina se třemi a více dětmi nejméně 82 tisíc na měsíc. Při tom více než u poloviny mladých pracujících nečiní měsíční příjem více než 25 tisíc a u každého třetího pouze 15 tisíc. Průměrný příjem na osobu v Rusku činí pouze 32,6 tisíc měsíčně. Nestačí to ani k přežití, i když pracují oba partneři.

Podle oficiálních údajů je v Rusku 20 milionů žebráků - každý sedmý občan Ruska. Příjmy se již několik let snižují. Podle údajů za první čtvrtletí 2019 se snížily ve srovnání s rokem 2013 o 12 %. Zbídačování přivedlo mnohé lidi do dluhové pasti. Úvěry jsou pro mnohé občany posledním východiskem k přežití. Každý šestý Rus je dlužníkem, který dává více než polovinu svých příjmů bankám.

Přál bych si, aby se každý funkcionář v zemi nad tím zamyslel. Položil jsem si otázku, kam až současný sociálně ekonomický vládní kurz obyvatelstvo dovede? Jak dlouho to bude trpět?

Asi 80 % rodin má problémy koupit si základní zboží. 64 % občanů dotázaných v průzkumu veřejného mínění uvedlo, že šetří na potravinách a kupuje zboží nejnižší kvality. 10 % občanů nemá dost peněz na nákup nejlevnějších potravin a již vůbec ne na nákup léků. 35 % občanů si nemůže dovolit koupit pro každého člena rodiny ani dva páry obuvi ročně. Více než polovina občanů považuje své příjmy za nedostatečné a 40 % je nespokojeno s celkovými podmínkami života. V úrovni sociální nerovnosti překonává Rusko všechny státy "velké dvacítky". 1 % boháčů vlastní 80 % všeho ruského bohatství.

Na dubnové konferenci Vysoké školy ekonomické byla prezentována studie, ve které se uvádí: tři procenta nejbohatších Rusů vlastní 89 % všech finančních aktiv a stejné procento všechny osobní úspory ruského obyvatelstva. 30% nejchudších si neodkládá na krizi ani kopějku. Nehledě na masové zbídačování a nebezpečné rozevírání sociálních nůžek, vláda odmítá zvyšování daní pro bohaté. Zbídačenému lidu naopak zvyšuje tarifní platby a daně. V posledních 15 letech se zvýšily tarify za bydlení minimálně 5 krát. V roce 2018 zaplatili občané státu na daních a jiných platbách 4 biliony rublů, o půl bilionu více než v roce 2017.

Náš program zaručuje změnu daňového systému a přechod na progresivní zdanění fyzických osob.

Dovolí zásadně zvýšit daně na příjmy bohatých, snížit je pro střední třídu a zrušit pro chudinu.

Program zaručuje přijetí federálního zákona o zvýšení životního minima a zvýšení minimální mzdy na 25 tisíc rublů. Návrhy zákonů jsme již dávno předložili ve Státní Dumě. Strana "Jednotné Rusko" je však blokuje.

Zastavit politiku vymírání!

Za roky od rozbití SSSR se počet Rusů snížil o 9 milionů osob. Jen v roce 2018 se snížil počet obyvatel o 218 tisíc. Úmrtnost není nahrazována ani imigranty. Dosáhli jsme takové úmrtnosti, jaká nebyla za posledních deset let. Hlavními příčinami je nízká porodnost a zanedbatelné snížení úmrtnosti. Největší úmrtnost je v základních ruských oblastech jako Orlovská, Pskovská, Tverská, Ivanovská, Tulská a Novgorodská. Vláda ve své prognóze garantuje, že se demografická situace bude i nadále zhoršovat. Počet žen v reprodukčním věku se snižuje a nyní činí asi 35 milionů. V nejbližších sedmnácti letech se počet žen mladších než 55 let a mužů pod 60 let sníží o 2,7 milionů. Nejvíce obyvatelstva ubude v nejbližších pěti letech. Jednou z hlavních příčin demografické katastrofy je barbarská "optimalizace" zdravotnictví. Za posledních pět let přišlo zdravotnictví o každou desátou nemocnici a třetinu nemocničních lůžek. Jde o otevřenou sociální genocidu! Zákonitě roste počet pacientů s těžkými nemocemi, hlavně onkologickými.

Žádný normální člověk nemůže zůstat lhostejným při pohledu na údaje Institutu hygieny a ochrany zdraví děti a mládeže: Pouze 4 % děti zahajuje školní docházku jako zcela zdravé. Polovina děti má nějakou chronickou nemoc. Ve 2 - 3 třídě již zdravé děti vůbec nejsou. Šest děti z deseti trpí nemocemi žaludku a páteře.

Druhou nejdůležitější příčinou demografické krize je zbídačování lidu, absolutní sociální nejistota rodin s dětmi, se stala nejvýraznějším znakem soudobého Ruska, ve kterém se stále více mladých lidí obává zakládat rodiny. Nedávno vydána zpráva Akademie národního hospodářství a státní služby uvedla, že 26 % rodin se dvěma dětmi a polovina rodin se třemi dětmi žijí za hranicí chudoby. Čtvrtina chudých rodin s dětmi nedostává zákonem stanovené sociální dávky. Každé čtvrté dítě v Rusku žije v chudobě!

My úzce spolupracujeme s organizacemi, které pomáhají dětem a mladým rodinám. Je to především "Ruský dětský fond" v jehož čele stojí známý ruský spisovatel Albert Lichanov. Fond existuje již třicet let a za tuto dobu již pomohl mnoha rodinám s organizováním léčení vážně nemocných dětí. Nyní se tomuto fondu přihodilo neštěstí. 350 milionů rublů, které byly na účtu v bance "Naftová aliance" zmizelo, když banku zbavili licence. Napsal jsem dopisy prezidentu Putinovi a předsedovi vlády, ve kterých jsem prosil o pomoc při řešení této složité situace. Odpověď jsem dosud nedostal. Komunistická frakce ve Státní Dumě rozpracovala celou řadu návrhů zákonů na ochranu mateřství a dětí, na organizování ozdravných pobytů dětí, které jsou v těžké životní situaci, projekt zákona o školním stravování děti, zaručující každodenní zabezpečení žáků mlékem a ovocnými džusy. Opatření k zajištění plnění těchto návrhů jsou uvedena v našem programu.

Dosáhnout klidné změny kurzu

Realizace našeho programu je možná pouze za podmínek přijetí nejvýznamnějšího opatření - změny sociálně ekonomického kurzu vlády. Jde o znárodnění surovinové základny Ruska a vyvedení ruské ekonomiky mimo kontrolu ruské oligarchie. Toto opatření je v návrhu zákona nazvaném "O základech znárodnění v Ruské Federaci".

O nevyhnutelnosti znárodnění jsme přímo jednali s vedením vlády v průběhu informace vlády o její činnosti ve Státní Dumě. Vláda nevyslovila žádné námitky. Souhlas s naším programem však odmítla vyslovit. Společnost stále více chápe nutnost zrušení stávajícího kurzu. Nespokojení jsou dělníci, lékaři, učitelé, vědci a studenti. Nespokojení jsou i střední podnikatelé, jejichž podniky jsou škrceny daněmi a nedosažitelnými úvěry s vysokými úrokovými sazbami. Stejně tak i regionální vlády, které chápou bezvýchodnost stávajícího dobrodružného kurzu. Občané se již nechtějí nadále smiřovat se zbídačováním a popíráním svých zákonných práv, s trvalými liberálními lžemi o sovětské epoše, která se na ně valí ze všech masmédií a sociálních sítí, na pozadí sociálně-ekonomického kolapsu dravčího kapitalismu.

68 % dotázaných občanů si myslí, že v Rusku probíhá ekonomická krize. Pouze 8 % si myslí, že krize zeslábne. 51 % má názor, že premiér pracuje špatně. 49 % odsuzuje činnost vlády jako celku. Více než polovina hovoří o nutnosti demise vlády. Země nemá budoucnost, pokud její vedení neprosadí inovační průlom, nepovede samostatnou ekonomiku a nestane se konkurenceschopnou. Jakou budoucnost může mít země, jejíž obyvatelstvo živoří a vymírá a pokud vláda úporně odmítá dialog s lidem?

Trvalými podmínkami dosažení strategických cílů v rozvoji Ruska je soudržnost společnosti a občanský souhlas. Jak je jich však možné dosáhnout, pokud sociální rozkoly a majetková nerovnost rychle rostou? A ti, kdo jsou za to odpovědní, nejenže nechtějí měnit tento stav, ale otevřeně škrtí své politické oponenty.

Za tohoto politicko-ekonomického stavu zůstává maximálně rok na to, aby došlo ke korekci vládního kurzu. Je třeba zabránit sociální explozi, přerůstání sociálně-ekonomické krize do politického kolapsu.

Na počátku druhého desetiletí 21.století se v boji o další osud Ruska střetávají dvě ideologie. Nacionálně patriotické renesance a rozvoje, kterou prosazuje KPRF a její přívrženci a ideologie liberálního revanše, která chce konečné zúčtování s ruskou suverenitou - chce dosáhnout ekonomické a politické umrtvení Ruska. Je stále zjevnější, že nyní většina společnosti je na straně KPRF. V minulém roce KPRF zdvojnásobila i ztrojnásobila své výsledky v regionálních volbách. Získala funkci gubernátora v Chakasii.

Nositelé ideologie liberálního revanše, podporující stávající kurz vlády velmi dobře chápou, že my jsme hlavní silou, která brání realizaci jejich likvidačních plánů. V tom spočívá i základní příčina zvyšujícího se útoku proti KPRF. To je i hlavní motiv, proč chce vláda umlčet celou společnost, odmítá návrh komunistického referenda o stanovení věku pro odchod do důchodu. Proto Ústřední volební komise odmítla vydat mandát poslance Státní Dumy prezidentskému kandidátu Pavlu Grudininovi, který v loňských prezidentských volbách získal 9 milionů hlasů voličů. Proto jsou policií a soudy pronásledování komunisté jako Bessonov a další. To je i příčinou toho, že oligarcha Děripaska podal žalobu na předsedu strany Zjuganova, za to, že ho obvinil z předání ruského aluminiového odvětví pod kontrolu zahraničního kapitálu.

Žádný tlak, žádné provokace nedonutí komunisty, aby se vzdali své tvůrčí politiky. Nejdůležitějším úkolem komunistů je, aby změny proběhly klidně a demokraticky. Pokud nedojde k zásadnímu obratu v politice ruské vlády, vláda zkrachuje. Nesmíme dopustit, aby při tom došlo k anarchistické bouři, která umožní příchod k moci těm, kdo chtějí s konečnou platností zlikvidovat Rusko. Usilujeme o dosažení vlády představující jednotu lidu a národně patriotických sil. Usilujeme o vytvoření

Národně-patriotické fronty, která se bude opírat o program rozvoje. Ta prosadí vznik vlády národní důvěry. Dosažení takových výsledků, které bude možné obhájit před společností.

Pravda - 16. 4. 2019

Překlad KK

• < Předchozí
• Další >