(Ne-)zaměstnanost mládeže ve světě

Podrobnosti

Vytvořeno 13. 9. 2019

Twitter

Na základě údajů ILO z roku 2018 a celosvětově:

75 milionů mladých lidí je bez práce

problém nezaměstnanosti mládeže je zvlášť akutní v arabských státech (30,6 %), v osmadvacítce EU (18,4 %), v Latinské Americe a Karibiku (17 %) i jinde. Jako příklad uvádíme, že v Jižní Africe dosahuje nezaměstnanost mládeže 50 %.

158 milionů mladých pracujících žije pod hranicí chudoby

Subsaharská Afrika je oblastí s nejvyšším procentem chudých mladých dělníků na světě, s téměř 70 procenty (80 milionů), ale tento problém je zvlášť akutní v jižní Asii. V tak vysoce rozvinuté zemi EU, jako je Dánsko, počet dětí v rodinách, jejichž příjem je pod hranicí chudoby, dramaticky vzrostl v roce 2016. V roce 2016 tam bylo 48 300 chudých jednoročních dětí, což znamená, že byly chudé nejméně rok. Za pouhý jeden rok to je nárůst o 10 500 dětí, což odpovídá relativnímu nárůstu o téměř 28 %.

25 % mladých ve věku 15-29 let není v zaměstnání ani ve vzdělávacím či školícím procesu

Tahle situace snižuje jejich znalosti i schopnosti a zachycuje je do nezaměstnanosti, nedostatečné zaměstnanosti a zklamání. Co víc, mladí jsou více vystaveni neoficiálním pracovním vztahům, čili nepřihlášené práci, zvlášť ve vznikajících nebo rozvojových zemích jako je Jižní Afrika, Brazílie a Turecko, kde 40 % mladých pracujících je nepřihlášených, a v Mexiku jich je 60 %. Navíc k nízkým mzdám a nepřihlášené práci jsou mladí lidé často nuceni pracovat v pružných pracovních vztazích, na částečný nebo časově omezený úvazek. Typickým příkladem jsou země EU jako Portugalsko, Řecko, Polsko nebo Finsko s více než 50 procenty mladých bez možnosti najít stálé zaměstnání na plný úvazek.

Vystaveni této situaci se mladí lidé uchylují k migraci, hledání lepších vzdělávacích a pracovních příležitostí mimo svou vlast. Podle údajů z předcházejících let bylo celosvětově nějakých 51 milionů migrantů ve věku 15-29, většina z nich z rozvinutých zemí. Mnozí z nich jsou mladí vědci, kteří hledají práci v oboru, jenž studovali, v bohatších zemích, kde jsou zahraniční pracovní síly žádané. Ale nejochotnější k migraci jsou mladí v chudých zemích. Největší počet mladých, kteří chtějí migrovat, mají subsaharská Afrika, Latinská Amerika a Karibik, 38 %, následovány východní Evropou s 37 procenty.

Výše uvedené problémy jsou zvlášť palčivé u mladých pracujících žen, které jsou trvale vystaveny vyšší míře nezaměstnanosti, práci na částečný úvazek a nedostatečnému vzdělání v poměru k mladým mužům; fakta, jež vysvětlují konkrétní problémy pracujících žen vzhledem k jejich věku.

Vše tu zmíněné tvoří drsnou realitu, v níž jsou mladí pracující vítáni, aby organizovali svůj boj na pracovištích, ve svých zemích i mezinárodně, v řadách Světové odborové federace, a požadovali život, jenž si zaslouží, ve společnosti s mírem, společenskou spravedlností, bezpečím, přístupem ke vzdělání a k právu na trvalé zaměstnání, s osmihodinovou pracovní dobou, osmi hodinami odpočinku a osmi hodinami k rozvoji vlastní osobnosti, s přístupem k umění, kultuře, sportu.

Z projevu Emila Olsena, koordinátora mládežnického výboru SOF, na zasedání Mezinárodní organizace práce (ILO) v Ženevě, 20. 6. 2019

(přeložil VS)

• < Předchozí
• Další >