Třídní solidarita, nikoli sociální partnerství

Podrobnosti

Vytvořeno 30. 4. 2020

Twitter

Odborové hnutí nesmí, až pomine pandemie, přistoupit na "sociální partnerství". Není to naše třída, ale třída vládnoucí, kdo musí učinit kompromis, když se selhání kapitalismu následkem pandemie covidu-19 odhalilo nade vší pochybnost.

Sociální partnerství není odpovědí na tuhle krizi. Sociální partnerství je prostě k tomu, aby naplnilo potřeby kapitálu kdykoli se to hodí, což umožňuje podlézavá složka odborového hnutí. Je to společenská (nebo, chcete-li, sociální; pozn. překl.) zrada, nikoli partnerství; jediné partnerství je mezi elitou a společnostmi, neustále nutícími dělnickou třídu k neustále klesajícím podílu na bohatství, jež produkujeme.

Až se dostaneme z téhle pandemie, nebude návratu k témuž starému. Musíme se vrátit k našim tradičním odborovým kořenům, tam, kde jsme byli založeni, k boji za práva pracujících a naše třídní zájmy.

Musíme budovat všelidový odpor. Neexistuje krize, již by kapitalismus nedokázal vyřešit, dokud za bude platit dělnická třída. Minulá krize nás stála 64 mld. eur na záchranný balíček bankám. Za tuhle platit nebudeme.

Banky byly vloženy do veřejného vlastnictví, aby dostaly kapitalistickou třídu z globálního finančního krachu v roce 2008, a irští občané byli nuceni zaplatit 42 procent evropského bankovního dluhu. Jakmile byly tyhle banky opět ziskové, irská vládnoucí třída je prodala zpět kapitalistům, své vlastní třídě, z jejíhož příkazu vládnou. To bylo rozsáhlé ukořistění majetku, zrada a okradení irské dělnické třídy, a musí být zvráceno. Tyhle zisky by měly být reinvestovány pro společné dobro.

Během zdravotní pandemie jsou teď soukromé nemocnice pod státní kontrolou, s uznáním, že soukromé zdravotnictví a dvoustupňový zdravotnický systém tomuto účelu nevyhovují. Jak ukázala pandemie, kapitalismus musel přistoupit na dohodu s dělnickou třídou a věnovat všechna soukromá lůžka do veřejného používání, což znamená nárůst počtu nemocničních lůžek o 40 %.

To ukazuje obludnost toho, co si uchovávají pro svou třídu. Kdyby se boháči nakažení virem během pandemie dostali přímo do exkluzivních zdravotnických služeb, vládnoucí třída by měla na krku revoltu.

Byl to ale vynucený kompromis, nebylo to gesto dobré vůle. Je to neobyčejně pokrytecké. Navzdory tomu, co říkají někteří na levici, soukromá zdravotní služba nebyla znárodněná: byla pronajatá, zapůjčená státu na neziskovém základě, na němž bude veškeré mzdy a výdaje soukromého zdravotního systému po dobu trvání pandemie hradit stát.

Jen bude-li existovat celoirská, všeobecně dostupná veřejná zdravotní služba, bude tu stále dostupná kapacita k obsloužení všech potřeb našeho lidu. Dvoustupňový zdravotnický systém se dvěma pravomocemi zaručuje, že bohatým se dostane náležité péče, když ji potřebují, zatímco my statní budeme přidaní na seznam čekatelů. Holé minimum veřejných lůžek je poskytnuto, aby udrželo společnost pod pokličkou.

Záchranný balíček je v téhle krizi opět pro kapitalistickou třídu, zahalený v plánu mzdových kompenzací a zákazu vystěhování. Tím, že dává pracujícím zasaženým pandemií část mzdy a odklad placení nájmu či hypotéky, zaručuje, že až po skončení krize lidé vyjdou z izolace nikoli s narostlým dluhem, ale se schopností vyjít a nastartovat spotřební ekonomiku a doplatit nájmy majitelům - nepochybně i s úroky.

Dává přestávku ekonomice v zájmu podnikání a majitelů, aby se mohli po krizi vrátit do normálu. Tohle je záchranný balíček podnikatelů a majitelů, zaplacený daňovými poplatníky. Kdyby stát poskytoval důstojné, všeobecně přístupné ubytovací služby coby právo všem občanům, nebyli bychom postaveni před krizi bydlení uprostřed pandemie. Majetek by vlastnil stát; samozřejmě by odepřel majetek vlastnící třídě zisky a bohatství.

Nejistá zaměstnanost se odhalila coby nejistá katastrofa, kterou je; jakýkoli druh ekonomické změny a toho všeho se začíná hroutit. To se děje každodenně a často probíhá bez povšimnutí; ale během pandemie to je všeobecně rozšířené, když většina těchto zaměstnání se položila ve stejnou dobu a odhalila tak neudržitelnost tohoto modelu v obrovském rozsahu.

Je mimo vší pochybnost, že "sociální partnerství" a všeobecná potřeba vložit na první místo celonárodní zájem prohlášena za jedinou cestu, jak se zotavit z téhle katastrofy. My potřebujeme třídní solidaritu proti kapitalistické třídě, jež vytvořila svět s úrovní nerovnosti nikdy předtím nepoznané.

Když se dělnická třída po téhle krizi zvedne, kapitalismus se nikde neschová. Nikdy nebylo tak zřejmé, že slouží jen jediné třídě na úkor té druhé; jak napsal Karel Marx: "Soustředění bohatství na jednom pólu je zároveň soustředěním bídy, agonie, dřiny, otroctví, ignorance, brutality, duševního úpadku na pólu opačném."

Soukromé bankovnictví, zdravotní služby, pronajímané ubytování a nejisté zaměstnání fungují jen v zájmu jedné třídy, to je vlastníků kapitálu, a zcela ponechává na holičkách dělnickou třídu. Tento systém funguje tak, jak byl vytvořený, aby fungoval.

Sociální partnerství bude vždy sloužit jen oné třídě. Socialismus převádí vlastnictví kapitálu na dělnickou třídu, kde změní společnost a bude sloužit všem, nikoli nepatrné elitě.

"Naší zemí není jen Kuba: naší zemí je lidstvo", řekl Fidel Castro. Viděli jsme to znovu, tentokrát během pandemie. Navzdory omezeným zdrojům Kuby a víc než šedesátileté ekonomické blokádě ze strany Spojených států nikdy neztratila lidskost a je vždy ochotná se o své skrovné zdroje rozdělit.

Jimmy Doran pro Socialist Voice, https://socialistvoice.ie/2020/04/class-solidarity-not-social-partnership/

Překlad VS

• < Předchozí
• Další >