Kubánská vakcína může zachránit miliony životů

Podrobnosti

Vytvořeno 2. 12. 2021

Twitter

Příběh, který ukazuje, že i malá země (počtem obyvatel srovnatelná s ČR) se může postavit diktátu imperialismu i farmaceutických monopolních korporací (populárně: Big Pharma) a dosáhnout soběstačnosti ve zdravotnictví. Taková je síla socialismu. I to je dědictví Fidela Castra, jehož 5. výročí úmrtí jsme si nedávno připomněli. Bylo to právě Fidelovo rozhodnutí učinit velké investice právě do vlastního zdravotnictví a biotechnologií

Přes obrovské nepřátelství svého velkého souseda, hrozbu intervence a podněcování barevného převratu, přes blokádu, která neuvěřitelně ztěžuje každodenní život, dokázala Kuba vyvinout zcela nezávisle hned dvě vakcíny a další léky na covid-19 a plánuje je vyvážet do zemí celého světa, které by jinak dotovaly zisky západních kapitalistických korporací. Je jisté, že takovým jednáním si nevyslouží pochvalu od Big Pharma a stejně jako vždy bude impérium užívat všech metod, aby Kubu za tuto nezávislost poškodilo.

Velká část tiskového zpravodajství o Kubě se minulý týden soustředila na protivládní protesty, které se nakonec neuskutečnily. Méně se už věnovala něčemu, co má potenciálně větší globální význam: jejímu vakcinačnímu tažení.

Po zoufalých dvanácti měsících, kdy příliš uspěchané znovuotevření způsobilo vzedmutí pandemie, vrchol počtu úmrtí a zemi opět ochromující odstavení, úspěšný očkovací program tuto pandemii v zemi otočil. Kuba je dnes jednou z mála zemí s nižšími příjmy, která nejen že očkovala většinu své populace, ale jako jediná to dokázala vakcínou, kterou sama vyvinula.

Sága naznačuje cestu vpřed pro rozvojový svět, který dál bojuje s pandemií tváří v tvář pokračujícímu vakcinačnímu apartheidu řízenému korporacemi, a obecněji poukazuje na to, co je možné, když je lékařská věda oddělena od soukromého zisku.

Bezpečnější sázka

Podle Univerzity Johna Hopkinse v době psaní tohoto článku Kuba plně očkovala 78 procent svých obyvatel, což ji řadí na devátou příčku na světě, nad bohaté země jako Dánsko, Čína a Austrálie (Spojené státy, kde je očkováno něco málo pod 60 procenty populace, jsou na padesátém šestém místě). Obrat od květnového zahájení vakcinační kampaně oživil štěstí země tváří v tvář dvěma šokům, způsobeným pandemií a zesilující blokádou USA.

Po maximu téměř deseti tisíc nakažených a téměř stovce úmrtí za den se nyní obě čísla propadla. Jelikož 100 procent země přijalo do konce minulého měsíce alespoň jednu dávku vakcíny, země 15. listopadu znovu otevřela hranice pro cestovní ruch, zhruba desetinu své ekonomiky, a znovu otevřela školy. Kuba se tak řadí mezi nízkopříjmové země, jež dohromady naočkovaly jen 2,8 procenta všech obyvatel. Za to vděčí do značné míry hromadění vakcín rozvinutým světem a jejich žárlivému střežení patentových monopolů, které chudším zemím znemožňuje vyvíjet generické verze vakcín, jež byly vyrobeny v první řadě prostřednictvím veřejného financování.

Klíčem k tomuto výsledku bylo rozhodnutí Kuby vyvinout vlastní vakcíny, z nichž dvě – Abdala, pojmenovaná podle básně, kterou napsal hrdina nezávislosti, a Soberana 2, španělsky „svrchovaná“ – nakonec v červenci a srpnu získaly oficiální regulační souhlas. Podle slov Vicenta Véreze Bencoma, mezinárodně uznávaného šéfa tamního Finlay Vaccine Institute, „vsadila na jistotu“ tím, že na výrobu vlastních vakcín čekala déle. Tím by se vyhnula závislosti na větších spojencích, jako je Rusko a Čína, a zároveň přidala nový komerční export v době pokračujících hospodářských těžkostí.

Tyto snahy už probíhají. Vietnam, kde bylo plně očkováno jen 39 procent obyvatel, podepsal dohodu o nákupu 5 milionů dávek vakcín, přičemž Kuba jich nedávno poslala více než 1 milion svému komunistickému spojenci, z nichž 150 tisíc bylo darováno. Venezuela (32 procent plně očkovaných) také souhlasila, že nakoupí třídávkovou vakcínu v hodnotě 12 milionů dolarů, a už ji začala aplikovat, zatímco Írán (51 procent) a Nigérie (1,6 procenta) se dohodly, že budou se zemí spolupracovat na vývoji vlastních domácích vakcín. Sýrie (4,2 procenta) nedávno jednala s kubánskými představiteli o vyhlídce, že učiní totéž.

Obě vakcíny jsou součástí souboru pěti vakcín na COVID, které Kuba vyvíjí. To zahrnuje i vakcínu podanou nosem, která postoupila do fáze II klinických studií, jednu z pouhých pěti vakcín na celém světě, které mají nosní aplikaci, podle jednoho z jejích špičkových vědců by mohla být obzvlášť užitečná, prokáže-li se, že je bezpečná a účinná, vzhledem k průniku viru do nosní dutiny. Zahrnuje také posilovací injekci speciálně vyvinutou tak, aby fungovala pro ty, kdo už byli očkováni jinými vakcínami a která byla nedávno vyzkoušena na italských turistech. Od září se Kubě daří získávat souhlas Světové zdravotnické organizace se svými vakcínami, což by otevřelo dveře k jejich plošnému přijetí.

Jiná vakcína

Podle Helen Yaffeové, vedoucí lektorky ekonomických a sociálních dějin na Glasgowské univerzitě, je kubánská vakcína vedle země původu jedinečná několika aspekty. Jádrem problému je rozhodnutí Kuby usilovat spíše o tradičnější proteinovou vakcínu než o experimentálnější technologii mRNA používanou pro vakcíny COVID, s níž jsme se seznámili a která byla ve vývoji desítky let, než nástup pandemie vedl k průlomu.

Kubánská vakcína proto může být uchovávána v lednici nebo dokonce při pokojové teplotě, na rozdíl od subpolárních teplot, v kterých musí být skladován vakcína Pfizer a teplotě mrazáku, kterou vyžaduje vakcína Moderna. „Na globálním jihu, kde obrovské množství obyvatel nemá přístup k elektřině, je to jen další technologická překážka,“ říká Yaffeová.

A přestože technologie mRNA, která se u dětí dosud nikdy nepoužívala, znamenala ve vyspělém světě prodlevu mezi očkováním dospělých a dětí – a znamená, že vakcíny pro děti do pěti let se stále vyvíjejí, Kuba od počátku usilovala o vytvoření vakcíny, kterou by děti brát mohly. Od tohoto měsíce jsou plně očkované více než čtyři pětiny všech dětí ve věku od dvou do osmnácti let.

Zatímco v Latinské Americe a Karibiku byly od září zhruba dvě třetiny všech dětí vyloučeny ze školy, Kuba nyní znovu otevřela učebny. Gloria La Riva, aktivistka a nezávislá reportérka, která je po celý rok na návštěvě Kuby a od poloviny října pobývá v Havaně, popsala scénu v Ciudad Escolar 26 de Julio tak, jak se rodiče a prarodiče vydali na znovuotevření školy.

„Pro rodiny je to velká věc,“ říká. „Každý cítí tu obrovskou pýchu.“

Síla neziskovosti

Je tu ještě jeden faktor, který kubánskou vakcínu odlišuje. „Kubánská vakcína je stoprocentně produktem veřejného biotechnologického sektoru,“ říká Yaffeová.

Zatímco ve Spojených státech a dalších rozvinutých zemích se záchranné léky vyvíjejí převážně díky veřejnému financování, než se jejich zisky a distribuce nemilosrdně zprivatizují za účelem obohacení firem, kubánský biotechnologický sektor je plně vlastněn a financován z veřejných zdrojů. To znamená, že Kuba odkomoditizovala životně důležitý lidský zdroj – přesně opačný politický směr, než jaký jsme viděli v posledních čtyřech desetiletích neoliberalismu.

Kuba nalévá miliardy dolarů do vytvoření domácího biotechnologického průmyslu už od 80. let, kdy ji k tomu donutila kombinace propuknutí horečky dengue a nových ekonomických sankcí tehdejšího prezidenta Ronalda Reagana. Navzdory drtivé blokádě ze strany Spojených států, které zodpovídají za třetinu světové farmaceutické produkce, se kubánskému biotechnologickému sektoru daří: vyrábí téměř 70 procent ze zhruba osmi set léků, které Kubánci spotřebují, a osm z jedenácti vakcín v národním imunizačním programu země, a ročně stamiliony vakcín vyváží. Příjmy jsou následně reinvestovány do odvětví.

„Všechny tyto vakcíny, které mají velmi velký dopad na vědu, jsou velmi drahé, pro zemi ekonomicky nedostupné,“ prohlásil nedávno Vérez Bencomo k rozhodnutí Kuby vyvinout vlastní vakcíny.

Toto odvětví je mezinárodně uznávané. Kuba získala deset zlatých medailí od Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) při OSN mimo jiné za vývoj první vakcíny proti meningitidě typu B na světě v roce 1989. V roce 2015 se Kuba stala první zemí, která eliminovala přenos HIV a syfilidy z matky na dítě, což byl důsledek retrovirálních léků, jež vyrobila, i robustního systému veřejné zdravotní péče.

Tímto způsobem dokázala Kuba udělat nemyslitelné, vyvinout vlastní vakcínu a překonat velkou část vyspělého světa při překonávání pandemie, navzdory své velikosti a úrovni bohatství a navzdory politice soustředěného ekonomického škrcení nepřátelskou vládou u jejích břehů. Zásadní význam mělo i mezinárodní úsilí o solidaritu. Když americká blokáda znamenala na ostrově nedostatek injekčních stříkaček, což ohrozilo jeho očkovací kampaň, vyslaly solidární skupiny jen ze Spojených států na Kubu 6 milionů injekčních stříkaček, přičemž mexická vláda jich poslala o osm set tisíc víc a dalších víc než sto tisíc navrch od Kubánců v Číně.

Zdroj naděje

Přesto panuje kolem kubánských vakcín určitá nejistota. Jejich využití ve Venezuele se setkalo s námitkami tamních odborů pediatrických lékařů a lékařských a vědeckých akademií, a to na stejném základě jako u jiných kritiků, kteří tvrdí, že výsledky testování vakcíny nebyly podrobeny odbornému hodnocení a zveřejněny v mezinárodních vědeckých časopisech. Panamerická zdravotnická organizace vyzvala Kubu, aby výsledky zveřejnila.

Vérez Bencomo viní mezinárodní společenství nepřátelské vůči Kubě. V zářijovém rozhovoru vznesl obvinění, že kubánští vědci jsou diskriminováni významnými časopisy, které podle něj v minulosti odmítaly podání Kubánců, zatímco později publikovaly podobný výzkum z jiných zemí, a působí jako „bariéra, která má tendenci přehlížet vědecké výsledky pocházející z chudých zemí“.

To jsou od celosvětově uznávaného vědce docela vážná obvinění. Vítěz kubánské Národní ceny za chemii a zlaté medaile WIPO z roku 2005 Vérez Bencomo vedl tým, který s kanadským vědcem pracoval na vývoji první polosyntetické vakcíny na světě, čímž vytvořil dostupnější injekci na ochranu proti Haemophilus influenzae typu B. Poté, co pomohl vyvinout levnou vakcínu proti meningitidě, mu bylo v roce 2005 zakázáno cestovat do Kalifornie, aby za ni převzal cenu, přičemž ministerstvo zahraničí George W. Bushe považovalo jeho návštěvu za „škodlivou pro … zájmy Spojených států“. V roce 2015 z něj tehdejší francouzský ministr sociálních věcí a zdravotnictví učinil rytíře Čestné legie, který ho za jeho práci pochválil a označil za „přítele Francie“. (Vérez Bencomo neodpověděl na žádost o rozhovor).

Kubánský odraz od pandemie sice naznačuje, že důvěra Kubánců a kubánské vlády ve vakcíny je na místě, ale může jim trvat ještě nějaký čas, než získají oficiální souhlas mezinárodní vědecké obce. Pokud by k tomu došlo, prokázalo by to silné vyvrácení korporativně řízeného vakcinačního modelu, který dosud dominoval a který tvrdí, že v souladu s řečnickými pointami firmy Big Pharma může pouze ziskově řízená konkurence produkovat takové zachraňující inovace, jaké svět zoufale potřebuje.

A co je možná ještě důležitější, pro rozvojový svět to může být způsob, jak se konečně vymanit ze tří děr v útvaru pandemie, z něhož se dnes, měsíce poté, co byly v bohatých zemích zavedeny vakcíny, nezdá rozvojový svět být o nic blíže úniku. Západní vlády se nadále stavěly proti výzvám globálního jihu, aby upustily od patentů na vakcíny a umožnily jim vyrábět nebo kupovat levnější generické verze, takže drtivá většina lidí na světě je stále zranitelná vůči viru – a paradoxně nás všechny ohrožují, pokud by nové kmeny odolné proti vakcínám zmutovaly v Petriho miskách o velikosti země, které tato nevyvážená politika vytvořila. V tomto smyslu bychom měli všichni doufat, že se kubánské vakcíny osvědčí tak úspěšně, jak si jsou jistí tamní vědci.

Zdroj: https://www.portside.org/2021-11-24/cubas-vaccine-could-end-saving-millions-lives

Portside 24. listopadu 2021

Autor: Branko Marcetic

datum zdroje: 22. listopadu 2021 (Jacobin)

Branko Marcetic je stálý člen redakce Jacobinu a autor knihy „Yesterday's Man: Case Against Joe Biden“ (Muž včerejška: Případ proti Joe Bidenovi). Žije v Chicagu ve státě Illinois.

Překlad VS

• < Předchozí
• Další >