Jak pandemie zesiluje odcizení

Podrobnosti

Vytvořeno 5. 12. 2021

Twitter

Se zvýšeným dohledem nad osobami pracujícími z domova, větší nejistotou zaměstnání a nedostatkem lidského kontaktu v restrukturalizovaných rolích se u pracujících pravděpodobně zvýší problémy s duševním zdravím, říká JOHN GREEN pro deník The Morning Star

Onehdy jsem si na Facebooku přečetl rychlou odpověď v reakci na prosocialistický komentář: „Proč, když je kapitalismus tak špatný, tolik lidí volá po tom, aby je pustili do USA, Velké Británie a dalších rozvinutých kapitalistických zemí?“

Komentář, který se nedá jen tak přejít. Tragickou ironií samozřejmě je, že většina z těchto tisíců rádoby imigrantů prchá z oblastí, které byly zpustošeny právě těmi „superkapitalistickými“ zeměmi, do nichž se pokoušejí uprchnout. Drtivá většina z nich paradoxně prchá ze zemí s kapitalistickými systémy, kde se však elity chovají bezohledněji a nejsou omezovány tradičními demokratickými či právními strukturami. Tyto budoucí přistěhovalce přitahují také vnímané obrazy předních kapitalistických zemí, jak jsou vidět na sociálních médiích, a také ryzí meritokratické příležitosti.

Pro socialisty žijící v jedné z vyspělých kapitalistických zemí není vždy snadné přesvědčivě argumentovat, proč je kapitalismus destruktivní silou. Uvědomujeme si, že kapitalismus, navzdory nepochybně mnoha příležitostem, které může nabídnout ambiciózním, talentovaným a tvrdě pracujícím, zůstává v podstatě nemorálním systémem. Obsahuje v sobě zárodky své vlastní a posléze zničené planety a přitom vyhubí samotnou podstatu toho, co nás dělá lidmi.

Marx a Engels byli jedni z prvních, kteří určili ničivé síly kapitalismu a uznali roli, kterou v tomto procesu hraje odcizení. Dnes jsme každodenně svědky eskalace této eroze našeho společného lidství.

Charles Eugene Bedaux byl francouzsko-americký milionář, který již na počátku 20. století zbohatl na vývoji a zavádění aspektu měření práce ve vědeckém řízení. Přátelil se s britskou královskou rodinou i s nacisty. Svůj systém založil na myšlenkách Jamese Taylora. Oba muži zavedli systémy měření lidské síly, aby pomohli maximalizovat vykořisťování a objektivizovat dělníky jako pouhé zoubky v kole průmyslu.

Charlie Chaplin to vtipně satirizoval ve své filmové komedii Moderní doba z roku 1936.

Nyní, téměř o sto let později, jsme svědky zákeřnějších a sofistikovanějších forem tohoto systému a současná pandemie covidu je instrumentalizována k jeho zdokonalení. Pracovníci Amazonu jsou označováni a každý jejich pohyb je sledován, aby se zajistilo, že ani vteřina jejich času není „promarněna“.

Ti, kteří používají doma nebo v kancelářích počítače, jsou stále častěji sledováni a natáčeni na video, takže je zaznamenán každý stisk klávesy, vyhledávání na internetu nebo přestávka na toaletu. V obchodech a bankách, kde jsme si dříve mohli popovídat s pokladními a obsluhou přepážek, jsme nyní konfrontováni s automatickými pokladnami a pokladnami.

Veřejné služby jsou outsourcovány (zajišťovány zvenčí), tj. privatizovány, a málokdy můžeme hovořit tváří v tvář s lidskou bytostí, která bude pozorně naslouchat tomu, co říkáme, ale budeme se muset vypořádat s telefonními centry a automatickými hlasovými zprávami.

Dřívější generace pracovaly často tvrdě a pořád dokola, ale mezi jednotlivými úkoly byl vždy čas na žertování a špičkování, stejně jako na přestávky na čaj nebo kávu, a právě to pomáhalo, aby byla práce úspěšná.

Vznikalo přátelství, byl vybudován smysl pro solidaritu a společenství. Práce se dnes stává čím dál tím větší dřinou, protože čas je tak pečlivě měřen a monitorován, že vzájemná činnost s kolegy a spolupracovníky je téměř nemožná. Pracující byli od sebe izolováni. Roztříštěnou pracovní sílu je koneckonců snazší kontrolovat.

Probíhající pandemie covidu vede k zakořenění některých nejhorších kapitalistických praktik.

Univerzity využívají pandemii k zavádění výuky přes internet (on-line pro ty, kteří už zapomínají - nebo nechtějí používat - češtinu; pozn. překl.), propouštějí zaměstnance a nutí studenty, aby se zříkali osobní výuky, čímž zvyšují pocit izolace.

Učitelům na našich školách, kteří jsou povinni dodržovat normativní, úzké osnovy, se říká, že jejich individuální tvůrčí vklad není žádoucí, z jejich práce se stala pouhá příprava, která má studentům umožnit skládat zkoušky.

Spoustu manuální práce dnes vykonávají roboti, ale některá zaměstnání stále zaměstnávají lidi - pošťáky, popeláře, uklízeče silnic atd., ale jejich tempo práce se zvýšilo, měření a monitorování je všudypřítomné.

Odstupy na pracovišti během pandemie se staly novým normálem v mnoha oblastech práce. Vzhledem k takové prostorové vzdálenosti lidé ztrácejí svou obvyklou organizaci pracoviště a práce a také možnost komunikovat s kolegy, již tradičnější pracoviště nabízí. Podmínky distancování se, rozestupů, na pracovišti jsou podobné práci na dálku, neboť zaměstnanci mohou pracovat mimo prostory organizace.

V psychologické literatuře existují různé přístupy ke konceptualizaci odcizení od práce; většina autorů to však považuje za negativní stav. Odloučení člověka od práce také vede k nižší produktivitě, nízké spokojenosti s prací a dalším negativním důsledkům.

Empirické studie potvrzují zničující důsledky pracovního odcizení pro zaměstnance; mění přístup k práci. Pracující se méně zapojují do vlastního pracovního života. Vidíme změny v chování, jako je zvýšená absence v práci, zdravotní důsledky, jako je vyhoření, snížení efektivity práce a také takové vedlejší účinky, jako je zvýšená konzumace alkoholu.

Výsledky výzkumu ukazují, že pracovní odcizení nemá dopad jen na samotnou práci, ale negativně ovlivňuje i rodinný život. Zvyšující se nesmyslnost práce má význam jak pro pracovní výsledky, tak pro užívání rodinného života. To podtrhuje potřebu vyzdvihnout a řešit odcizení práce a zdůrazňuje, že jeho účinky lze vidět v pracovním kontextu i mimo něj.

Hospodářské a sociální důsledky pandemie Covidu-19 představují další hrozbu pro psychickou pohodu v různých oblastech života. Pracovní podmínky během pandemie maří psychologické potřeby lidí na pracovišti, a tím zvyšují jejich odcizení.

Nedávné studie potvrdily tyto negativní účinky na duševní zdraví, jako jsou příznaky úzkosti a deprese a také stres a nedostatek sebevědomí.

Lidé pociťují nárůst negativních emocí (úzkost, deprese a rozhořčení) a citlivost vůči společenským rizikům, pokles spokojenosti se životem i nižší úroveň pozitivních emocí. Studie obecně dospěly k závěru, že převážně jsou nebezpečí v podobě infekce a psychologických následků vystaveni lidé v profesních skupinách s intenzivní interakcí mezi sebou, jako jsou zdravotničtí pracovníci, pracovníci ve službách, prodeji a vzdělávání atd. Tato pandemie má mnoho následků, které jsou spojeny nejen s fyzickým zdravím, ale také s celou řadou jevů psychologického charakteru.

Tyto studie ukazují, že pracovní odcizení se během současné pandemie zvýšilo a odstupy (nebo, chcete-li, rozestupy; pozn. překl.) na pracovišti zvýšily nejistotu a pružnost, přizpůsobivost práce. Zavádění informačních a komunikačních technologií a nejistota pracovních míst jsou významnými známkami pracovního odcizení mezi univerzitními profesory.

Vedle tohoto důsledku tato toryovská vláda také úmyslně podkopala morálku veřejných služeb, zejména ve zdravotnictví, jako předehru k dosažení svého ideologického cíle úplné privatizace. Lze očekávat, že řada změn na pracovišti způsobených pandemií bude zachována i po skončení pandemie. Zaměstnavatelé mohou ušetřit na výdajích na úřadech tím, že budou mít zaměstnance pracující z domova a sledování bude intenzivnější.

To je to, co kapitalismus dělá: využívá dokonce i pandemii veřejného zdraví k naplňování své role maximalizace zisku a intenzivnějšího vykořisťování, ať to stojí, co to stojí.

Odborové hnutí bude muset čelit tomuto novému zintenzivnění práce a důsledkům odcizení všech pracujících lidí, pokud chceme zabránit dalšímu a alarmujícímu zhoršení kvality naší práce a života.

Překlad VS

• < Předchozí
• Další >