Bluff nebo válka? Dilema Západu v krizi

Podrobnosti

Vytvořeno 12. 2. 2022

Twitter

Neutuchající bušení propagandy o větru války dujícím nad Ukrajinou a rýsujícím apokalyptické scénáře, nemůže skrýt skutečnosti, které vystupují ze situace v poli a z hodnocení poměru sil nutící nás k opatrnému hodnocení, abychom nesešli z cesty ve svých soudech a předpovědích. V podstatě ot ázka zní: co se děje a především co se může opravdu stát? Bude válka?

Pro odpověď na tyto otázky je třeba umět pozorně číst k současnosti vedoucí fakta, přes zdání a propagandistické kampaně. Problémy tohoto maléru jsou dva: předně vojenská strategie Spojených států a jejich spojenců a druhý se týká specificky osudu Ukrajiny.

Od doby, kdy se rozhodli opustit, nebo spíše omezit politiku vojenské intervence rozparcelování, považovanou za vyčerpávající a politicky neproduktivní, v Afganistanu stejně jako na Blízkém východě, USA se rozhodly zacílit ještě výše a vojensky se organizovat pro přímý odpor proti Putinovu Rusku a Siho Číně, to znamená nastolit pevnou hraniční linii mezi oblastí kontrolovanou západním imperialismem pod americkým vedením a země, které tuto pevnost ohrožují v ekonomickém, politickém a vojenském smyslu. Ale USA a jeho spojenci se nechtějí orientovat na novu Jaltu, ale spíše opevnit pozice, aby pak vymyslely, jak dosáhnout rozpadu bloku protivníka a dokázaly ho zasáhnout. Je to dvoukolejná strategie: barevné revoluce a vojenské odstrašování, který má skončit stav jejich nejistoty a krize.

Jeden ze základních bodů této strategie je ale především vojenského charakteru a spočívá v konsolidaci obklíčení Ruska a Číny, v pokusu o vojenské řešení tam a tehdy, kdy je to možné. V tomto smyslu je třeba interpretovat smlouvu o ponorkách mezi USA a Austrálii v Pacifiku, které by měly kontrolovat raketami s jadernými hlavicemi Čínu, a především dokončení vojenského obklíčení Ruska od Baltského k Černému moři, přes Polsko a Ukrajinu. Z tohoto hlediska se osud Ukrajiny stává zásadní. Pro utažení šroubu je třeba dosáhnout toho, aby se Ukrajina stal plnohodnotným členem NATO a EU, jako předsunutý hrot atlantického obklíčení.

Je to právě tento moment, kdy se tomu Rusko vzepřelo a dospělo k závěru, že rozhodnutí NATO pod americkým vedením nemohou být dále tolerovány. Putin odvážně a inteligentně otočil nastolenou otázku, když předložil na jednací stůl požadavek na globální dohodu o bezpečnosti, garantující ji jeho vlastní zemi. Takto nastoleno, problém otevřel krizi velkých rozměrů, protože mezi ruskými požadavky na bezpečnost, je také požadavek, aby Ukrajina spolu s Gruzií a Moldavskem nevstoupili do NATO.

Ruský protitlak je tedy enormní a k jeho posílení neslouží jen vyhlášení a projevy, ale rozmístění vojsk na hranici Ukrajiny na svém území (a nyní také na území Běloruska), což má sloužit k pochopení, že pokud dojde k rozhodnutí o vstupu Ukrajiny do NATO, Putin tomu předejde jako v případě Krymu a Donbasu. Bude to tedy válka dříve, než  NATO bude moci uplatnit právo na intervenci.

Z této války Ukrajina vyjde dezintegrovaná, to je jisté. Ale co udělá NATO a Evropa na pozadí tohoto scénáře? Jistě, že se nemohou ustát utržený úder, jako tomu bylo v případě Krymu, a budou muset nějakým způsobem zasáhnout, ale je hypotéza taková, že budou muset zasáhnout přímo proti Rusku nebo skrze prostředníka? Pravděpodobná je druhá varianta, ale i u té by byla cena vysoká. Proto je tolik pochybností a především evropské vlády, přestože se snaží udržet zjevnou atlantickou pevnost, hledají diplomatické řešení a doufají, že tak přinutí protivníka ustoupit. Protože jedna věc je jistá, jestli dojde k zahájení války v srdci Evropy, nebude to jako v Jugoslávii, budou muset počítat s Putinem a ne Miloševičem.

Potíže pro všechny Evropany budou velké. Ti na rozkaz Američanů zatahují kontinent do velmi nebezpečného dobrodružství.

Výsledek této události není jistý, ale je třeba vzít v úvahu, že pokud Američani a spolu s nimi EU ztratí tvář a nastoupí idea, že Evropa není jenom NATO, ale je třeba se dohodnout s Ruskem, které už nechce více čekat, tak to bude demonstrovat, že imperialismus už není schopen zvrátit poměr sil.

Tedy pokud jsou scénáře takové, je na nás komunistech vysvětlit italskému lidu a všem evropským národům, které se nacházejí pod vládou imperialistů, že ne z důvodu strachu, ale z důvodu svobodného rozhodnutí jsem proti válce. A chceme Evropu, která spolupracuje bez diskriminací.

Roberto Gabriele - jeden z představitelů komunistického a mírového hnutí, v 80. letech nejbližší spolupracovník bývalého italského generála a senátora Nina Pastiho, který se zasazoval za mír a odzbrojení.

Aginform http://www.aginform.org/nota090222.html
9. února 2022
Překlad KSM

• < Předchozí
• Další >