Mariupol a Doněck: Příběh dvou měst – A Tale of Two Cties

Podrobnosti

Vytvořeno 31. 3. 2022

Twitter

Greg Butterfield pro www.struggle-la-lucha.org

Omlouvám se za ponechání anglického titulku. Pro ty, kteří neznají: Příběh dvou měst (A Tale of Two Cities) je původně román Charlese Dickense o Paříži a Londýnu v době Velké francouzské revoluce. Autor následující stati napsal pozoruhodnou reminiscenci. (pozn. překl.)

V prosinci 2014 navštívil nově vzniklou Doněckou lidovou republiku mladý ruský komunista Andrej Sokolov. Odjel na schůzku s přítelem, který byl z Ukrajiny vyhnán do exilu poté, co v Kyjevě začátkem roku proběhl krajně pravicový puč podporovaný Spojenými státy.

Sokolov špatně odbočil a skončil na kontrolním stanovišti kontrolovaném ukrajinskými ozbrojenými silami. Byl zatčen a „zmizel“ na téměř dva roky v okupovaném městě Mariupol. Byl dlouho držen v holé cele v tajném vězení. Byl mu odepřen kontakt s okolním světem, dostával málo jídla, byl mučen a svědkem toho, jak ukrajinští ozbrojenci používali z papíru vystřižené podobizny vůdců Doněcké a Luganské lidové republiky jako terč.

Nakonec se příznivcům podařilo Sokolova s pomocí místních vystopovat. Když se o jeho případu začaly šířit zprávy a další zprávy ze strany díky Bezpečnostní službě Ukrajiny (SBU) a neonacistickému praporu Azov „zmizely“, byla Sokolovovi nabídnuta dohoda o přiznání viny, kterou přijal, a soud nařídil jeho propuštění s odslouženým časem.

Po propuštění byl ale unesen hrdlořezy v civilu a držen jako zajatec na jiném místě.

Ukrajinská vláda se nakonec cítila povinna povolit návštěvu Mariupolu vyšetřovatelům lidských práv z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Sokolovovi věznitelé debatovali, co s ním. V tu chvíli byl pravděpodobně blíž smrti, než kdy byl během svého utrpení.

Nakonec rozkaz přišel shora: Sokolovovu případu se věnovalo příliš mnoho pozornosti, než aby se ho zbavili natrvalo. Místo toho ho posadili do taxíku mířícího k ruským hranicím a dali mu jízdné na autobus do Moskvy. To bylo na podzim roku 2016 – téměř dva roky po jeho osudovém chybném odbočení.

Mariupol a Velká lež

Mariupol je v poslední době často ve zprávách. Je to hlavní ohnisko společné vojenské operace Donbaských lidových republik a Ruska s cílem demilitarizovat a denacifikovat Ukrajinu.

Americké i další západní sdělovací prostředky Mariupol většinou celých osm let, kdy byl pod fašistickou okupací, ignorovaly. Nemohly se méně zabývat dělníky a politickými aktivisty, jakým byl Sokolov, kteří museli žít pod palcem praporu Azov a ukrajinských bezpečnostních sil.

Nyní, když jsou azovští náckové rozprášeni Doněckou lidovou milicí a ruskými ozbrojenými silami, jsou noviny, televize a sociální média plné příběhů, které v Mariupolu vykřikují o „ruských válečných zločinech“.

Nejprve se objevila zpráva o tom, že Rusko zaútočilo na porodnici. Ale jak řekl první náměstek stálého zástupce Ruska při OSN Dmitrij Poljanskij na zasedání Rady bezpečnosti OSN, v nemocnici nebyli žádní pacienti; byla využívána jako základna praporu Azov. Místní obyvatelé to hlásili už několik dnů předtím.

Pak to bylo městské divadlo, na které Rusko údajně zaútočilo a zabilo mnoho civilistů ukrývajících se uvnitř. Fotografie vyhozeného divadla byly vylepeny na obrazovkách po celém světě. Později ale quislingující (Quisling - norský kolaborant s fašisty za II. svět. války; pozn. překl.) městská rada v Mariupolu v tichosti přiznala, že nikdo nezemřel. Podle zdrojů ruských a Doněcké lid. republiky byl výbuch divadla ve skutečnosti proveden Azovem. (Rozsáhlé vyšetřování kolem tvrzení o divadle zveřejnil [server] The Grayzone [https://thegrayzone.com/ ].)

Turecká mešita ve městě byla prý napadena ruskými vojáky. Ale nebyla. „Naše mešita zůstala nepoškozená,“ řekl Ismail Haciogl agentuře Andalou (https://www.aa.com.tr/en ) 12. března.
Nedávno se objevilo tvrzení, že byla napadena škola. Mnoho dětí v důsledku toho údajně zemřelo nebo bylo zraněno. Ale opět to byl případ Azova, který využil civilní zařízení k ukrytí svých polovojenských jednotek a skladů zbraní.

Bidenova vláda, NATO a korporátní média nevěří tvrzením, která pronášejí, a je jim úplně jedno, jestli budou později odhalena jako nepravdivá. Důsledkem je vršení lži za lží, přesvědčení, že to, co bude zapamatováno, je původní pobouření. Tolik lidí „ví“, že se to stalo, musí to být pravda.

Americký imperialismus je nejlepším studentem nacistické propagandistické strategie „Velké lži“ Josepha Goebbelse.

Mariupol patří Doněcké lidové republice

Mariupol není součástí Ukrajiny, jak tvrdí média. Je součástí Doněcké lidové republiky. Je to jediný významný námořní přístav v DLR.

Okupace Mariupolu Ukrajinou od poloviny roku 2014 způsobila obyvatelům Donbasu obrovské škody, protože jim znemožňuje přepravovat zboží přes Azovské moře. A co víc: na straně republiky to vřelo. Azovští nacisté, vyzbrojení a vycvičení NATO, podnikli ze své bašty mnoho útoků na civilisty ve svobodném Doněcku. A u hranic s Ruskem představovali stálou hrozbu.

Washington a Kyjev nahromadily v Mariupolu zbraně a vojáky pro plánovanou ukrajinskou invazi do Donbasu počátkem letošního roku – invazi přerušila jen obranná vojenská operace Doněcku, Lugansku a Ruska.

Nyní, blok po bloku, budovu po budově, je Mariupol konečně osvobozován, jak DLR a ruské jednotky postupují a ženou azovské krysy do zmenšující se zóny. 23. března doněcká vláda oznámila, že 70 % obytných budov bylo vyčištěno od okupantů.

První měsíc ozbrojeného konfliktu držel Azov obyvatele Mariupolu jako rukojmí. Opakovaně sabotoval humanitární koridory, které ruské a DPR jednotky poskytly civilistům, aby bezpečně opustili město, dokonce střílel lidi, kteří se snažili odejít. Teprve když začal útok na město a neonacisté začali ztrácet půdu pod nohama, mohli lidé začít ve velkém prchat.

Uprchlíci z Mariupolu jsou vítáni v oblastech DLR mimo frontové linie a v západním Rusku. Když opouštějí město, osvobozenecké armády jim poskytují vodu, jídlo a první pomoc. Mnozí novináři vyprávějí trýznivé příběhy o svém utrpení pod vládou Azova.

Pravidelní ukrajinští vojáci, kteří odloží zbraně, se také mohou volně evakuovat. Ale nejprve vojáci milice DLR zkontrolují všechny muže opouštějící město kvůli tetování, která by je označila jako fašistické bojovníky snažící se proplížit ven.

Mimochodem: Když DLR a ruské jednotky osvobodily mariupolské letiště, odhalily opuštěné tajné vězení provozované praporem Azov. Možná právě tady byl držen Andrej Sokolov.

Doněck pod palbou

Oproti tomu Doněck, hlavní město DLR, je místo, o kterém není moc slyšet. O jeho obyvatelích se v korporátních médiích hovoří jen jako o „separatistech“ a „Putinových prostřednících“. Pro Azov a další ukrajinské nacistické skupiny jsou to „švábi“ a „dobytek“ vhodný jen na porážku.

Obyvatelé Doněcku jsou ale dělníci mnoha národností. Horníci a kovodělníci. Učitelé a studenti. Aktivisté a političtí uprchlíci. Matky a otcové, prarodiče, děti. Všimněte si, že Joe Biden a Lindsay Graham se v tomto ohledu názorově nijak nerozcházejí: neměli byste vědět, že existují, ani se starat o to, když jsou zabíjeni.

Zatímco lidové milice postupovaly vpřed, aby osvobodily okupované části své oblasti, jako je Mariupol, stále zoufalejší ukrajinské jednotky zakopané na předměstí Doněcku se oháněly a záměrně se zaměřovaly na civilisty (stejně jako během osmileté války na Donbasu) stále smrtonosnějšími zbraněmi.

Nejsou to vymyšlené ani přehnané příběhy jako ty v Mariupolu a dalších oblastech Ukrajiny, o nichž prostřednictvím krokodýlích slz referovaly CNN a New York Times. Jsou to životy lidí z dělnické třídy, kteří byli téměř deset let vystaveni nekonečné válce a blokádě, ale zůstali silní a odolali útokům, jež na ně zorganizovaly Spojené státy.

14. března byla ukrajinskými silami vypálena raketa Točka-U na centrum Doněcku. V oblasti nejsou žádné vojenské objekty, jediným účelem bylo terorizovat obyvatelstvo.

Protivzdušná obrana DLR střelu sestřelila a zachránila tak nespočet životů. Bohužel jedna z kazetových bomb v užitečném nákladu rakety přežila a dopadla na zem na rušnou ulici. Zahynulo nejméně 20 lidí, včetně dítěte a seniorů v autobuse. Desítky lidí byly zraněny. Klastrová (kazetová) munice je podle mezinárodního práva zakázána. Jejich použití je válečný zločin.

Druhý den byla odpálena další raketa na Makejevku na předměstí Doněcku – oblast, do které už léta téměř denně buší ukrajinské dělostřelectvo. Tentokrát naštěstí nikdo nezemřel, ale šest lidí bylo zraněno, včetně dvou dětí.

Další útok přišel 18. března na nákupní zónu v Doněcku. Zahynuly čtyři ženy.

Od té doby vypálila ukrajinská armáda rakety Točka-U na čtvrti Proletarskij a Zeljonyj distrikt města Makejevka 21. března a na předměstí Karla Marksa v Jenakijevu 22. března.

Stálý zástupce Ruska při OSN vyzval náměstkyni generálního tajemníka Rosemary DiCarlovou, která zopakovala nepodložená tvrzení o chování Ruska, ale „nenašla jediné slovo, které by se vyjádřilo k dnešnímu úderu ukrajinské rakety Točka-U s kazetovou bombou na centrum Doněcku“.

V roce 2014 obyvatelé Doněcké a Luganské oblasti hlasovali pro nezávislost a své právo na život bez Ukrajiny ovládané fašisty a imperialismem USA-NATO. Osm let odolávali nevýslovným hrůzám – hrůzám, které trvají dodnes. Jejich boj je spravedlivý a zvítězí.

Překlad VS
Greg Butterfield pro www.struggle-la-lucha.org 25. března 2022

• < Předchozí
• Další >