Slavoj Žižek, apologet kapitalismu převlečený za "marxistického filozofa"

Podrobnosti

Vytvořeno 20. 7. 2022

Twitter

"To nejmenší, co Ukrajině dlužíme, je plná podpora, a k tomu potřebujeme silnější NATO [...] Dnes nelze být levičákem, pokud se jednoznačně nepostavíme za Ukrajinu." (The Guardian, 21. června 2022). (1)

Kdo je autorem výše uvedených slov? Je jím tajemník NATO Jens Stoltenberg? Nebo německý kancléř Olaf Scholz? Nebo snad španělský premiér Pedro Sanchez? Ani jeden z nich. Výrok patří celebritě současné levicové inteligence. Tomu tolik propagovanému "hegelovskému marxistovi", filozofovi Slavoji Žižkovi.

Žižkův názor na Ukrajinu by byl zcela bezvýznamný, kdyby se tomuto slovinskému mysliteli a kulturnímu teoretikovi nedostalo tolik publicity v západních médiích, která ho etablovala jako jednoho z "nejvýznamnějších žijících intelektuálů". Již více než dvě desetiletí má Žižek prominentní postavení nejen v buržoazním tisku, ale také v nejprestižnějších akademických institucích a „think tancích“ v Evropě a Spojených státech.

Skutečnost je taková, že Slavoj Žižek je ztělesněním pseudomarxistického šarlatánství, které se prostřednictvím velkohubých analýz, nesouvislého a často protichůdného filozofického blábolu a nabubřelých výrazů snaží " očistit" samotný vykořisťovatelský systém.

Není náhodou, že šarlatán, který nyní volá po "silnějším NATO" na obranu Ukrajiny, je tentýž člověk, který v roce 1999 otevřeně podporoval imperialistickou intervenci NATO a bombardování Jugoslávie. Ve svém článku nazvaném "NATO, levá ruka boží" Žižek psal mimo jiné:

"Dnes vidíme, že paradox bombardování Jugoslávie není v tom, na co si stěžovali západní pacifisté - že NATO spustilo právě ty etnické čistky, kterým mělo zabránit. Ne, skutečným problémem je ideologie viktimizace: je naprosto v pořádku pomáhat bezmocným Albáncům proti srbským zrůdám, ale v žádném případě jim nesmí být dovoleno tuto bezmocnost odložit, uchytit se jako suverénní a nezávislý politický subjekt [...] Ale není to jen NATO, které konflikt depolitizovalo. Stejně tak jeho odpůrci z řad pseudolevice. Pro ně bombardování Jugoslávie sehrálo poslední akt rozbití Titovy Jugoslávie. Odehrálo konec slibu, zhroucení utopie multietnického a autentického socialismu do zmatku etnické války. Dokonce i tak bystrý politický filozof, jakým je Alain Badiou, stále tvrdí, že všechny strany jsou stejně vinny. Na všech stranách byli vykonavatelé etnických čistek, říká, mezi Srby, Slovinci i Bosňáky. [...] Zdá se mi, že to představuje levicový stesk po ztracené Jugoslávii. Ironií je, že tato nostalgie považuje Srbsko Slobodana Miloševiče za nástupce tohoto vysněného státu - tedy přesně za tu sílu, která tak účinně zabila onu starou Jugoslávii" (2).

Slavoj, otevřený stoupenec strašlivého zločinu NATO v Jugoslávii, nebyl dostatečně potěšen barbarstvím rozpoutaným proti srbskému lidu. Chtěl ještě více bomb: "Takže právě jako levičák odpovídám na dilema "Bombardovat, nebo ne?" takto: ještě není DOST bomb, a navíc přišly PŘÍLIŠ POZDĚ" (3).

Čtyři roky po zločinu v Jugoslávii, v roce 2003, slovinský "filosof" v jednom rozhovoru zdůrazňoval: "Ke zděšení mnoha levičáků jsem i já projevil jisté pochopení pro bombardování bývalé Jugoslávie ze strany NATO. Je mi líto, ale toto bombardování zastavilo strašlivý konflikt" (4).

Když Slavoj Žižek neschvaluje imperialistické intervence NATO, pouští se do velkohubého blábolení o sociálních, politických a filozofických otázkách. Při vystoupení na akci pořádané stranou SYRIZA, tehdy vzmáhající se sociálnědemokratickou stranou v Řecku, v roce 2012 zašel slovinský intelektuál tak daleko, že hájil oportunismus! Řekl to takto: "Víte, existuje také principiální oportunismus, oportunismus principů. Když říkáte, že situace je ztracená, nemůžeme nic dělat, protože bychom zradili své zásady, vypadá to jako principiální postoj, ale ve skutečnosti je to extrémní forma oportunismu."

V roce 2012 Žižek otevřeně podpořil stranu SYRIZA účastí na společných politických akcích s Alexisem Tsiprasem, přičemž na adresu Komunistické strany Řecka neváhal s pomluvami, když řekl, že "je to strana lidí, kteří jsou stále naživu, protože zapomněli zemřít". Je to tentýž šarlatán, který po teroristických útocích v Paříži v roce 2015 navrhl, že protilátkou proti slepé uličce globálního kapitalismu je militarizace společnosti: "Demokraticky motivovaná hnutí budovaná zdola jsou zřejmě odsouzena k neúspěchu, takže možná bude nejlepší prolomit bludný kruh globálního kapitalismu prostřednictvím 'militarizace', což znamená pozastavit moc samoregulujících se ekonomik." (5).

O rok později, v roce 2016, tento výrazný myslitel podpořil reakčního miliardáře Donalda Trumpa v kandidatuře na prezidenta USA a označil ho za "centristického liberála". V poslední době se objevuje v politických panelech po boku dalších samozvaných " výstředních marxistů", jako je bývalý řecký ministr financí Yanis Varoufakis.

Ne, Slavoj Žižek není ani marxista, ani radikální filozof. Není to blázen, který vyjadřuje nesmysly jen proto, že chce upoutat pozornost. Naopak, je to velmi sečtělý apologeta kapitalistického barbarství a uvědomělý antikomunista. Jako takový hanobí socialismus 20. století, bezostyšně útočí na Lenina a otevřeně či skrytě propaguje vražednou imperialistickou alianci NATO. I když Žižek předstírá, že hájí komunismus, činí tak pouze slovně, jako abstraktní teoretickou otázku, a záměrně ji odděluje od jejího společenského a politického pole působnosti.

Co tedy Slavoj Žižek představuje? Odpověď nám poskytl on sám. "Stručně řečeno, to, co citliví liberálové chtějí, je revoluce bez kofeinu, revoluce, která není cítit revoluci," napsal jednou. Přesně takový je Žižek a další buržoazními médii hojně propagovaní "marxističtí intelektuálové" (jako A. Badiou, A. Negri, T. Eagleton atd.): Jsou to ideologičtí čekatelé "bezkofeinové revoluce" a nejlepší apologeti vykořisťovatelského kapitalistického systému.

(1) Překlad převzala „levicová“ média v ČR, tradičně pro-imperialistická a pro-NATO https://blisty.cz/art/108654-slavoj-zizek-kazdy-levicak-musi-bezpodminecne-podporit-ukrajinu.html
(2)  https://www.lacan.com/zizek-nato.htm, 29. června 1999
(3)  Slavoj Žižek, Proti dvojímu vydírání, New Left Review, 04/1999
(4)  Left Business Observer #105, srpen 2003
(5)  Slavoj Žižek: Žižek: In the Wake of Paris Attacks the Left Must Embrace Its Radical Western Roots, inthesetimes.com, 16. listopadu 2015

Autor: Nikos Mottas, šéfredaktor webu In Defense of Communism.  
Zdroj https://www.idcommunism.com/2022/07/slavoj-zizek-apologist-of-capitalism-disguised-as-marxist-philosopher.html
Překlad KSM

• < Předchozí
• Další >