Vládní krize v Itálii a nový scénář, který se otvírá

Podrobnosti

Vytvořeno 31. 7. 2022

Twitter

V souvislosti s vyostřením imperialistických provokací USA a NATO v Evropě a ekonomické krize, která dopadá převážně v Evropě, narůstají i krize vlád EU. Jednou z nich je italská vláda pod vedením ministerského předsedy Maria Draghiho, skládající se ze stran Liga, Demokratické strany (PD – výsledek otupění a přizpůsobení se levice), Hnutí 5 hvězd (M5S) a dalších. O perspektivě komunistů a sil ve prospěch míru a pracujících se zamýšlí redaknční článek Marca Pondrelliho v Marx 21. Tyto úvahy jsou poučné i pro českou politickou situaci, kde neoliberální kompradorská vláda zatahuje zemi hlouběji do slepé uličky ožebračování a války ve prospěch upadajícího světového impéria.

Jak jsme psali minulou neděli, legislativní proces skončil. Draghiho vláda skončila a 25. září se budou konat volby. Přiznejme si, že vládní krize se nezrodila v autonomní oblasti politiky, tato krize je důsledkem sociálního napětí, které drtí naši zemi, ale především toho, co nás čeká na podzim.

Je velmi pravděpodobné, že budeme směřovat k zastavení ruských dodávek, Evropská unie se zřejmě vydá cestou přídělového systému. O tomto přídělu se nebude rozhodovat na základě expozice jednotlivých zemí vůči ruským tokům, ale bude se týkat veškeré dovážené energie, což znamená, že plyn, který bude přicházet z Alžírska (prostředkem společnosti, v níž má i Gazprom svůj podíl), bude zahrnut do celkového počtu a Itálie se dočká snížení energie z tohoto zdroje. Nelze popřít, že sankce proti Rusku mají své účinky, bohužel v náš neprospěch.

Italská média se okamžitě postavila na stranu Draghiho, atlantisty a proevropského politika, aniž by ztrácela čas analýzou situace. Mnohé noviny obviňovaly populismus, že je viníkem rozvratu vlády. Stále nechápeme význam, který slovu populismus přisuzuje informační mainstream; pokud je synonymem pro demagogii, můžeme říci, že jediným populistou-demagogem je Mario Draghi, který vystoupil v parlamentu a aniž by mluvil o hluché a šedé komoře parlamentu, která se má proměnit v bivak manipulátorů, prohlásil, že to byli Italové, kdo ho požádali, aby se stal premiérem. Zastupitelská demokracie zjevně není v zájmu bývalého manažera Goldman Sachs. Tváří v tvář takovému institucionálnímu donucení se Demokratická strana stala nejpřesvědčenějším stoupencem operace "zachraňte vojáka Draghiho", která, jak napsal na Twitteru ukrajinský vicepremiér, může umožnit porazit Putina. Demokratická strana (PD, jako výsledek postupného přizpůsobování bývalé „levice“) se potvrzuje jako zástupce velkého mezinárodního finančního kapitálu, který se stále více vzdaluje lidem, které chce podle svých slov zastupovat. Ve stejném duchu je velká informace, v první řadě televizí TG1 vloženou Monikou Maggioni (kterou tolik "soudruhů" bránilo, když byla vyhozena, aby uvolnila místo pro Marcella Foa na post prezidenta státní RAI), a noviny skupiny GEDI, které hojně truchlí nad koncem vlády Nejlepších.

Mnohé průzkumy, před kterými je třeba mít se vždy na pozoru, považují vítězství středopravicové strany Bratři Itálie vedené Meloniovou za samozřejmost. Dosavadní prognóza není snadná vzhledem k volebnímu zákonu, který by mohl přinést nejasné výsledky. V každém případě Meloniová není druhou stranou mince ve vztahu k PD, je stejnou stranou mince! Liga a Forza Italia vládly s PD a Hnutím 5 hvězd (M5S) a Meloniová to interpretovala inteligentně, to je třeba uznat „opozici jejího veličenstva“, která šlapala vládě na paty ohledně 2 % na vojenské výdaje nebo kvůli podpoře Ukrajiny.

Začíná se rýsovat volební geografie: pokud se bude opakovat klasický vzorec pravého středu, PD se pravděpodobně spojí s Draghiho středem, který tvoří Renzi, Calenda, Toti a noví exulanti z Forza Italia. M5S prožívá nejtěžší chvíle své existence, v roce 2018 přišla do vlády a mluvila o znárodňování, o oddělení komerčních a investičních bank, dnes se může prezentovat jako zastánce občanských příjmů, ale zároveň jako strana, která neobstála ve vládní výzvě a opustila velké bitvy (z nichž mnohé si zaslouží podporu), které poznamenaly její genezi, aby se stala stranou kompatibility. Je však třeba říci, že pokud se tato vláda dostala do krize, bylo to v důsledku volby M5S, která nyní stojí před volbou: být kritickou částí levého středu (možná znovuzrozenou po hlasování parlamentní dohodou), nebo vybudovat alternativní perspektivu k té současné.

V tom všem jsou levicové a komunistické síly marginální a rozdělené. Po dosažení tohoto bodu se naše výzva k široké frontě stává povinností, které se již nelze vyhnout. Cílem není vládnout zemi, ale budovat opozici, získávat pozice, které nám umožní vybudovat opozici, jež může zítra změnit stávající stav věcí. V budoucím parlamentu by tato sestava mohla najít styčné body i s vyspělejšími částmi Hnutí 5 hvězd. Pro vytvoření přesvědčivé opozice existují dva body, kterých se nelze zříci: prvním je kritika Evropské unie, která se ukazuje jako klec, jež odsuzuje naši zemi k chudobě; druhým je vystoupení Itálie z NATO, a v této otázce není prostor pro dvojznačnost nebo rovnostářství: nebezpečí pro mír dnes přichází ze strany Spojených států, nikoli Ruska. Tyto postoje sdílí řada politických sil, dnes je třeba jít dál než jen k obraně vlastního dvorku a podívat se na celkový boj. Máme pocit, že další příležitost už mít nebudeme. Musíme se sjednotit na těchto dvou jednoduchých postojích, které se dají přeložit do slov mír a práce, historie nás nebude soudit podle několika bojovníků vymaněných z "nepřátelské" strany nebo několika dalších získaných hlasů, ale podle toho, jak se nám podaří změnit současný stav. Říkáme to už dlouho a nyní to říkáme s ještě větší silou: nastal čas.

Marco Pondrelli 24. července 2022

https://www.marx21.it/italia/quadro-politico/la-crisi-di-governo-e-il-nuovo-scenario-che-si-apre/

Překlad KSM

• < Předchozí
• Další >