Nový politický blok vládne v Itálii, postavit se mu nebude parádní hostina

Podrobnosti

Vytvořeno 2. 11. 2022

Twitter

Dodatek k nedávným analýzám výsledků italských voleb ( http://ksm.cz/4915 ). Roberto Gabriele shrnuje charakter nové vlády, se stranami, které mají kořeny v neofašismu a přísahající na atlantickou a proválečnou orientaci a kterou volila pouze menšina obyvatel. Dále rozvíjí úkoly fronty na obranu italské Ústavy (která má kořeny v porážce fašismu a lidovém vzedmutí a mimojiné má důležité mírové prvky) ve svržení této vlády. Varuje, že nepůjde o snadný úkol. Tyto rozbory nabízejí podobnosti i rozdíly ve srovnání se situací a úkoly v hnutí za svržení válečnické a ožebračující, protilidové vlády v České republice.

Je dobré si připomenout epizodu volby Ignzia La Russy předsedou senátu k pochopení nové situace, která se vytvořila s vytvořením vlády Meloniové, jež nemá charakter provizornosti, ale byla pozorně vyhodnocena na vnitřní i mezinárodní úrovni a akceptována jako platná hypotéza pro řízení této komplikované fáze situace v Evropě a ve světě.

S Demokratickou stranou (PD – základem této strany byla ta část Italské KS, která inklinovala silně k eurokomunismu a v posledních třiceti letech se proměnila v liberální stranu s levicovou fasádou. Pozn. překladatele) ve stavu krize, u které došlo ke ztrátě důvěryhodnosti a volební síly, nelze hovořit o garanci stability systému, ten kdo skutečně tahá za nitky moci, považoval za nevyhnutelné vybrat pravici v čele s Meloniovou, která byla ochotná vládnout v rámci parametrů, které normálně podmiňují italské governance: atlantismus plus EU.

Toto řešení politické krize je nyní předmětem politické žvanírny v italských médiích od chvíle, kdy režimní novináři, hlavně ze sektoru PD, neví, která bije, a ztratili kompas, což posiluje pravici, která bez otálení požaduje právo na vládnutí. To, co vystupuje z kontextu, je že “nesmiřitelná opozice” PD se stala žvatláním, které je ve skutečnosti dialogem s vítězi a především ukazuje, že pravice nemá vůbec v plánu být v defensivním postavení. Faktem zůstává, že síla demonstrovaná vládou nevychází zcela jistě z chabé kvality osobností, které jí tvoří, ale z otevřené i skryté podpory, jež dostala, pro zajištění pokojného přechodu, který dá střídání vlády charakter normální administrativy. Od Mattarelových úsměvů (prezident republiky) po předání zvonečku Draghiho Meloniové.

Ve skutečnosti na tomto přechodu není nic normálního a je třeba to vzít na vědomí, aby se zamezilo, že vyprodukuje své neblahé důsledky. Vyjmenujeme ty základní. Je tu především zásadní politicko-institucionální problém, který se týká povahy politické formace Bratři Itálie (FdI, Fratelli d´Italia). Tato formace má kořeny v italském neofašismu a skutečnost, že dnes vládne v Itálii, zavádí kulturu, která anuluje výchozí bod historického procesu, který položil základ k zrodu republiky a vzniku ústavy. I když křesťanskodemokratické režimy po desetiletí tuto skutečnost zatemňovaly, v naší zemi zůstalo pevné antifašistické a demokratické vědomí, které v minulosti postavilo hráz silám reakce a revanšismu. Nástup Meloniové do čela vlády to vše zpochybňuje a nastoluje první a nejdůležitější úvahu a především otázku: je toto legitimní? Lze považovat za normální politické střídání, když dochází k překroucení základů demokracie a ústavy? Zcela jistě ne. Proto první odpověď, kterou je třeba dát, je, že tato vláda musí být svržena ihned a nesmí se čekat na příští volby. Slizká logika PD, která se snaží nastolit “normální” dialektiku politickému boji, představuje ve skutečnosti kouřovou clonu, která má zabránit, aby se co nejrychleji přešlo k účtování

Odpor musí být organizován okamžitě, ale bez iluzí o křehkosti protivníka, kterého je třeba porazit, protože, jak bylo řečeno, mezinárodní vazby a vazby na sociální síly uvnitř země podporující novou vládu mají namířeno na udržení politické rovnováhy, která zajistí vládnoucí kruhy s pevnou liberální a atlantistickou orientací.

Nepůjde tedy o parádní hostinu, bojovat s tímto stavem věcí. Především nelze improvizovat odpověď v jejím obsahu a úrovni. Abychom byli konkrétnější, první linie střetu, která se stane určující, aby bylo jasno ihned, jaký vane vítr a jakým směrem se dát. Tato linie je v ustavení Ústavní politické fronty, která rozpohybuje situaci s rozhodným vědomím jednoty obsahu a cílů. Všechny síly, které vyjadřují upřímnou vůli bránit Ústavu (vzešlou z antifašistického vítězství s mnohými pokrokovými prvky) a antifašistický boj jako nezpochybnitelné vlastnictví italského lidu musí vyjít do ulic, na náměstí a do všech míst společnosti, kde je možné utvářet podmínky protest, který přivede k pádu vlády. Jednotnou frontu boje, ale i politické reprezentace, která nebude jen nástrojem pro volby, ale povede široké hnutí mas.

Každou hodinu, každý den posiluje představu, že ti co vládnou, mohou postupovat nerušeně a pokračovat ve svém zničujícím díle demolice ústavního rámce. V roce 1960 došlo už k takovému pokusu a víme, jak skončil. Také dnes je tedy třeba bránit základy, na kterých stojí republiky a zabránit, aby tvář Itálie byla radikálně proměněna.

V roce 1960 to byl Janov, který dal signál. Je pravda, že dějiny se neopakují, ale objektivní podmínky pro otevřenou a tvrdou odpověď přetrvávají. Nezapomínejme, že reálně Meloniová reprezentuje 15% Italů. Toto není demokracie, je to demokracie nehlasování a protiústavních zákonů.

Dále mějme na vědomí, že jsou zde dva problémy, se kterými je cíl boje za povahu vlády vnitřně propojen: válka a ústavní práva pošlapaná liberalismem, za nějž se stala bojovnicí Meloniová při svém nástupním proslovu. Respektování čl. 11 (odmítnutí války), důchody, minimální mzda, mzdové vyrovnání, boj proti politice dávat bohatým a brát chudým, to nejsou jen požadavky, ale definice obecného politického rámce, který musí být v základech této široké ústavní fronty, jež se buduje v boji.

Ale jak se politicky buduje taková fronta a z čeho začít? Jistě ne z koordinace opozicí, snažící se postavit na nohy PD, stranu války a liberalismu. Fronta se buduje na programu ústavní alternativy, s kterou je třeba umět pracovat počínaje vztahem ke Conteho Hnutí 5. hvězd. Tím není řečeno, že akceptujeme jejich vůdcovství, ale že je třeba chápat i tentokrát, že pro zahájení skutečného zvratu v situaci nelze nebrat na vědomí roli, kterou hraje Conte. Ale ústavní alternativa se nevyčerpává s Contem a proto je třeba otevřít politickou debatu na levici, která půjde do hloubky a to způsobem že odkazy na Ústavu, které se dnes dělají, se stanou politickou alternativou, skutečnou politickou alternativou schopnou nejen smést vládu Meloniové, ale otevřít budoucnost pro ty, kteří již dnes za ní bojují a těm 45%, kteří se nezúčastnili voleb, nebo zneplatnili volební lístek.

Aginform 27 října 2022
Překlad KSM

Poznámka překladatele: název se odkazuje na citaci Mao Ce Tunga "...revoluce - to není parádní hostina, to není literární dílo, to není kreslení nebo vyšívání; nemůže se provádět tak jemně, tak klidně a delikátně, tak způsobně a uctivě. Revoluce je násilný akt, je to nelítostná činnost jedné třídy, která svrhuje nadvládu druhé třídy." (Vybrané spisy 1, Praha 1953, str. 33). Tuto citaci si vybral i režisér Sergio Leone jako úvod ke svému slavnému westernu z mexické revoluce “Kapsy plné dynamitu”.

• < Předchozí
• Další >