Liberální demokracie, která je nám prodávána jako vzor, je koncipována pro reprodukci kapitalistického systému a když se navzdory tomu, díky opotřebování samotného systému a lidovým mobilizacím, dostane k vládě alternativa, která může představovat ohrožení oligarchických zájmů, je tu další „moc“, která zasahuje soudní, mediální, parlamentní a dokonce i vojenské údery na obranu toho, co považuje za přirozený řád věcí. Vše je vyzkoušeno, od zavraždění kandidáta, nespravedlivého uvěznění jiného nebo hrozby bank, pokud není možné zabránit levičákovi ve vládnutí a v levicové politice, jak slíbil pro kapitálovou demokracii, jsou tu pouze volby, do kterých rozhodujícím způsobem zasahují peníze a média, nikdy v moci většiny, ale vždy závislé na inzerentech a akcionářích. Jsou to procesy probíhající uprostřed obrovských ekonomických, vzdělávacích, kulturních a komunikačních nerovností, kde zástupci ekonomických elit organizovaných v politických stranách řeší své neshody ve velkém mediálním spektáklu, aby získali, nejprve financování, a potom hlasy.
Na Kubě, bez zásahu peněz nebo kterékoli strany, jsou to sousedé, spoluobčané, organizovaní v sousedských shromážděních, kteří nominují kandidáty, kteří pak jdou na hlasování až do osmi v každém obvodu a tajným hlasováním občanů volí delegáta do Městského shromáždění, což je nejvyšší orgán moci na každém území. Je to toto Městské shromáždění, složené z delegátů volených přímo lidmi, nikoliv elita strany, jež by sestavovala seznamy v závislosti na svých zájmech a financích, kteří volí kandidáta na poslance do Národního shromáždění, pro které musí lidé opět hlasovat přímo a tajně, aby vytvořili nejvyšší moc národa.
Je to systém, který lze stále zdokonalovat, ale je to systém země bez negramotnosti, s devíti povinnými stupni vzdělání, kde zdraví a vzdělání jsou všeobecnými zárukami a občané nemusí platit svým hlasem přízeň politikům za přístup k těmto službám, jak se to zde stávalo před rokem 1959 a stále děje v mnoha zemích. Kubánské provedení voleb je blíže demokratickému ideálu, který prosazují, ale neprovádějí ti, kdo Kubu napadají.
A kromě voleb má kubánská společnost mnoho dalších forem demokratické účasti a obrany práv pracujících, studentů a obyvatel komunit, které jsou nadřazeny právům kapitalismu. Účast, která sice ve své konkrétní praxi může trpět formalismem a úchylkami, které společnost sama a její představitelé kritizují, nemá nic společného s deformacemi způsobenými ekonomickými zájmy, které ve většině kapitalistických společností korumpují a ovládají politiku.
Iroel Sánchez 27. února 2023
Překlad VS
Zdroj: La Pupilia Insomne, translation Resumen Latinoamericano – US
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.