Říjen 2023 bude jedním z nejkrvavějších období v nedávných dějinách, v dlouhém boji palestinského lidu za ukončení izraelské okupace a za vytvoření nezávislého státu.
Současný krvavý nápor proti palestinskému lidu, i když byl vyvolán útoky palestinského odboje ze 7. října, nelze odstranit ze všeobecného násilí a dlouhodobé okupace, způsobených palestinskému lidu izraelskými osadnicko-koloniálními ozbrojenými silami.
Palestinský lid zažil okupaci a neutuchající násilí a represe bez ustání od roku 1948. Generace za generací nezažívají nic jiného než okupaci a násilí, jež zase vedlo k odporu palestinského lidu, který měl mnoho podob.
Dohody z Osla (1993), podepsané ve Washingtonu vůdcem Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásirem Arafatem a izraelským premiérem Jicchakem Rabinem, a Dohoda z Osla II (1997), podepsaná v egyptské Tabě, měly stanovit rámec a cestu k vytvoření nezávislého a suverénního palestinského státu na Západním břehu Jordánu a v Gaze; na oplátku by OOP uznala stát Izrael a vzdala se veškerého ozbrojeného odporu. Izrael by se zase stáhl ke svým hranicím z doby před rokem 1967, zastavil rozšiřování osad a souhlasil s vytvořením palestinského státu.
K tomu nikdy nedošlo. Palestinská samospráva, která vznikla po podpisu dohod z Osla, se během desetiletí ukázala jako zcela zkorumpovaná a neschopná prosazovat práva Palestinců. V posledních volbách, které se konaly v roce 2006, získalo Islámské hnutí odporu (Hamás) většinu hlasů v Gaze a podstatné hlasy na Západním břehu, což vedlo k tomu, že Palestinská samospráva pod tlakem Spojených států a Izraele prohlásila volby na Západním břehu za neplatné.
Palestinská samospráva je palestinským lidem opovrhována a je známo, že kdyby se volby konaly dnes, měla by jen malou podporu kromě své sítě štědré byrokracie, dotovaných organizací a policejních sil – policejní síly využívané spíše k utlačování palestinské opozice a odporu než k ochraně Palestinců před násilím a okupací páchanou sionistickou osadnicko-koloniální armádou a také tisíci ozbrojených osadníků.
Izraelské osady se stále rozšiřují na Západní břeh a každým rokem je osadníky konfiskována další a další palestinská půda. Izrael kontroluje většinu, ne-li všechny vodní zdroje; z těch, které nekontroluje, vylévá beton do studní, čímž brání Palestincům v jejich využívání. Tisíce dětí byly zavražděny jen proto, že házely kameny na izraelskou armádu, další proto, že prostě nic nedělaly. Zemědělci byli zavražděni na polích, když se snažili chránit své pomerančovníky a olivové háje.
Imperialistické země a bloky, jako jsou Spojené státy a Evropská unie, aktivně a bezpodmínečně podporují izraelské akce. Izrael je příjemcem 14,3 miliard dolarů každý rok ze Spojených států. Od roku 1946 do roku 2022 Spojené státy poskytly stovky miliard dolarů na bilaterální pomoc Izraeli – státu se současnou populací 9,3 milionů lidí, z nichž více než polovina jsou Palestinci, kteří trpí rozšířenou diskriminací, zákony apartheidu, restrikcemi a násilím.
Imperialismus uznává význam státu Izrael pro jeho strategické zájmy v oblasti, oblasti bohaté na přírodní zdroje, včetně ropy a plynu. Většina ostatních států v oblasti je produktem britské a francouzské koloniální expanze po porážce Osmanské říše.
Násilí a ozbrojené útoky sil palestinského odboje 7. října se neodehrály ve vzduchoprázdnu, navzdory pokusům izraelského vojenského tisku, jehož brífinky poslušně opakují RTE a Irish Times atd. a tvrdí, že to, co se nyní děje v Gaze, je vina samotných Palestinců. Ve skutečnosti jsou výsledkem promyšlené politiky jak izraelské vlády, tak jejích imperialistických podporovatelů – Spojených států a Evropské unie – po mnoho desetiletí.
Současný surový a brutální útok na obyvatele Gazy jde proti všem mezinárodním zákonům – zákonům, jež používá samotný imperialismus k ospravedlnění řady krvavých válek, do kterých se zapojil. Spojené státy si však začínají uvědomovat, že globální rovnováha sil se od nich vzdaluje. Nejnovější barbarský útok na palestinský lid by se mohl stát osudným pro jeho vliv a strategické zájmy v oblasti.
Pokud se jim nepodaří vtáhnout do Izraele, ztratí obrovský vliv na Blízkém východě i mimo něj. Biden a další vůdci imperialismu o sebe zakopávali, aby projevili solidaritu s Izraelem, ale zároveň aby bylo vidět, že dělají něco pro to, aby udrželi sionistický režim na uzdě. Blinken nedokázal udržet sionisty na uzdě, a tak přiletěl Biden, aby se pokusil uzavřít dohodu, což mělo za následek, že do Gazy bylo vpuštěno několik kamionů plných zásob.
Tato selhávající strategie na Blízkém východě je znásobena téměř zhroucením protiofenzivy na Ukrajině a téměř jistou porážkou imperialistické zástupné války NATO – dalšími náznaky rostoucí slabosti imperialismu, politicky i ekonomicky. Pokud její zástupné síly nejsou schopny plnit, co potom?
Dalším rysem, který se vyjasnil se současnými útoky na palestinský lid, je používání termínu „mezinárodní společenství“, jako by imperialistické země a bloky byly hlasem mezinárodního společenství a mluvily jejich jménem. Tím „mezinárodním společenstvím“ myslí Spojené státy a Kanadu, členské státy EU, Japonsko a Austrálii. Nezahrnuje většinu světových národů a národů. Názory obyvatel Latinské Ameriky, Afriky, Středního východu nebo Asie se nepočítají – hluboce rasistický pohled na svět.
Pohledem odrážejícím velké monopoly je pohled společnosti Wix, která v Irsku zaměstnává pět set lidí. Na konci října propustila jednoho irského pracovníka za to, že vyjádřil nesouhlas s tím, co se děje v Gaze, a za to, že označil Izrael za „teroristický stát“. Společnost chtěla místo toho „povzbudit“ své zaměstnance, aby si zřídili účty na sociálních sítích na podporu sionistické agrese a „izraelského vyprávění“ událostí, které se odehrávají v Gaze.
Vzkaz, který všem zaměstnancům rozeslal manažer po útoku odboje 7. října, povzbudil dělníky, aby v sociálních médiích „ukázali západnost“, neboť „na rozdíl od Gazanů vypadáme a žijeme jako Evropané nebo Američané“, což ukazuje hluboce rasistický pohled imperialismu na svět.
Rovnováha sil se však vychyluje proti nim; a role Číny se stane kritickou. Čínská mírová strategie na Blízkém východě, jejímž cílem je vytvořit sblížení mezi Saúdskou Arábií a Íránem, působí Spojeným státům a sionismu problémy, zatímco palestinský odboj sionisty skutečně otřásl a rozbil mnoho jejich iluzí, z nichž největší je neporazitelnost izraelských „Obranných sil“.
Irský stát byl nucen zaujmout pozice, které má, kvůli tlaku z ulic, z měst a obcí po celé zemi. Nemůže uniknout historickým vzpomínkám, jež mají Irové na svůj odpor a na to, jak chápou, jaké to je a co prožívá kolonizovaná a okupovaná země a lid. Proto musíme pokračovat v boji za to, aby byla v irské ústavě zakotvena neutralita, a požadovat přijetí zákona o okupovaných územích a dalších právních předpisů, které by postavily mimo zákon dovoz zboží z okupovaných území, aby Irský stát uznal palestinský stát.
Je příliš brzy na to, abychom viděli, co vzejde z tohoto současného boje mezi palestinským lidem a jeho okupanty. Útoky ze 7. října mohly být docela dobře zlomovým bodem. Palestinci splnili své závazky vyplývající z dohod z Osla, což izraelské a západní mocnosti nesplnily. Zkusili diplomacii a podřízenost, a to přineslo jen málo.
Z naší vlastní historie víme, že utlačovaný lid snese jen tolik represe, než dojde k bodu zlomu a odpor se ujme s novou vervou, s nejistými a nepředvídanými důsledky pro utlačovatele a jeho imperiální podporovatele.
Vítězství je jisté. Ať žije hrdinný palestinský lid a jeho historický odpor proti okupaci a útlaku!
Eugene McCartan 1. listopadu 2023
Překlad VS
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.