Zmatené zásahy: Haiti, OSN a Rezoluce 2699

Podrobnosti

Vytvořeno 17. 7. 2024

Twitter

BINOY KAMPMARK 31. října 2023

Země rozvrácená neustálými zahraničními intervencemi, její tyranské režimy opřené o zadní korouhev Spojených států (když nezasahovaly, aby ji upravily), poznamenaná děsivými přírodními katastrofami, vypráví smutný příběh o ochromeném haitském státě. Politická existence Haiti je látkou a nádivkou pornografického násilí, berličkou, na niž mohou moralisté vždy ukazovat jako na konec, zkázu a zoufalství, které potřebuje změnu. Každý hlavolam potřebuje svého dotěrného vysvoboditele, i když tento vysvoboditel nutně situaci zhorší.

V poslední době tato vyčpělá témata pronikají chodbami Organizace spojených národů k obnovenému zájmu. Vytuhlost je patrná na jídelním lístku: servírování neúspěšných státních jednohubek; zákeřné, vražedné, znásilňující, drancující gangy jako hlavní hudební partitura; kolaps občanských institucí jako zákusek. Je to druh jídelního lístku, který dráždí a zhoršuje jakoukoliv misi nebo charitu, a přesto vojensko-bezpečnostní intervence dál přitahují chabou představivost.

Od atentátu na prezidenta Jovenela Moïseho v červenci 2021 jsou stálým tématem zpravodajství z Haiti rozbujelé, volně působící gangy. Sophie Hillsová, zaměstnankyně Christian Science Monitor, tento popis nabídla v říjnu loňského roku: „Ozbrojené gangy znehybnily hlavní město Port-au-Prince, uzavřely již tak problémovou ekonomiku a vyvolaly mezi občany strach, jestli se vůbec mohou procházet po ulicích.“

23. října (2023) zvláštní vyslankyně OSN na Haiti María Isabel Salvadorová oznámila Radě bezpečnosti OSN, že situace se nadále „zhoršuje, protože rostoucí násilí gangů uvrhává životy obyvatel Haiti do zmatku a závažné zločiny prudce stoupají k novým rekordním výšinám.“ Mezi ně patřilo zabíjení a sexuální násilí, to druhé se vyznačovalo případy znásilnění a zmrzačení.

Aby se situace ještě více zkomplikovala, skupiny strážců pořádku, jako je hnutí „Bwa Kale“, zareagovaly tím, že se uchýlily k lynčování (395 údajných členů gangů prý zahynulo tímto hrůzným způsobem mezi 24. dubnem a zářím).

Moïseho oportunistický náhradník Ariel Henry zastával funkci úřadujícího premiéra a vytrvale volal po zahraniční intervenci, která by srovnala opotřebované plavidlo, jež kormidluje do temného zapomnění. Minulé prezidentské volby se naposledy konaly v roce 2016, ale Henry nepovažoval za vhodné uspořádat volby a dal přednost byrokratickému vzorci Rady pro přechod k vyšší moci (HTC), jejímž úkolem je nakonec tohoto cíle dosáhnout. Když bylo v únoru vydáno oznámení o zřízení orgánu, Henry vznešeně prohlašoval, že je to „začátek konce nefunkčnosti našich demokratických institucí“.

Tato chabá tvrzení se nepřetavila ve věrohodnou změnu v terénu. Pohrdání, s nímž bylo na HTC nahlíženo, naznačovala zpráva vyslance OSN, že jeho generální tajemník byl unesen členy gangu, kteří se vydávali za policisty.

V září Henry oslovil OSN s nadějí, že dodá haitské národní policii trochu odvahy, a vyzval Radu bezpečnosti, aby přijala opatření podle kapitoly VII Charty OSN s cílem „povolit vyslání mnohonárodní podpůrné mise na podporu bezpečnosti Haiti“.

Toto opatření lze číst jako zdržující opatření, které má udržet Henryho a jeho haitskou stranu Tèt Kale (PHTK) v zajetí. To je určitě názor Národní haitsko-americké sítě volených úředníků (NHAEON) a hnutí Family Action Network (FANM). Ve svém zářijovém dopise prezidentu Joeovi Bidenovi a ministru zahraničí Antonymu Blinkenovi organizace varovaly, že „jakákoli vojenská intervence podporující zkorumpovaný, represivní a nevolený haitský režim pravděpodobně zhorší současnou politickou krizi do katastrofální podoby“. Tento krok by „dále upevnil režim, prohloubil politickou krizi na Haiti a zároveň by vyvolal značné civilní oběti a migrační tlak“.

Ve své věčné moudrosti měla Rada bezpečnosti OSN pocit, že pro tuto misi bude zapotřebí zásahová jednotka složená z keňské policie, doplněná o pomoc dalších států. Rezoluce č. 2699 o zřízení mnohonárodní bezpečnostní podpůrné mise vedené Keňou získala 13 hlasů pro, Rusko a Čína se zdržely hlasování. To by znamenalo společné nasazení s haitským personálem, který roztál před loupeživými gangy. Dějiny se tak nadále rýmují (okupace USA v letech 1915-1934 a stabilizační mise OSN na Haiti (MINUSTAH) v letech 2004-2017).

Ozbrojené gangy vystupují na jednáních OSN coby démonická přítomnost, pravidelně spojená s tak neprůhlednými pojmy, jako je „multidimenzionální krize“. Je výmluvné, že klišé ovládané důvody této krize se nikdy nezaměřují na to, jak fenomén gangů zapustil kořeny, v neposlední řadě na ty, které formují státní instituce, jež nedokázaly ochránit obyvatelstvo. Není tedy divu, že ruský zástupce Vasilij Nebenzia měl pocit, že vyslání ozbrojených složek je „krajním opatřením“, které se zbytečně odvolává na ustanovení kapitoly VII Charty Organizace spojených národů.

Americký zástupce Jeffrey Delaurentis, který se takovými názory nenechal odradit, poznamenal, že mise bude vyžadovat „zahrnutí specializovaných odborných znalostí do operací proti gangům, komunitně orientované policejní práce a ochrany dětí a žen“. To, že Washington opatření schválil, lze přičíst podpoře politiky, která by mohla odradit – byť jen krátkodobě – od příchodu haitských žadatelů o azyl, kteří byli hromadně obraceni zpět.

Přestože se prezident Biden v přístupu k neklidnému karibskému státu hlásí k jinému přístupu než jeho předchůdce, snaží se omezit příliv haitských žádostí například s využitím Hlavy 42, Trumpovy politiky zavedené k deportaci osob, které představují riziko pandemie, a to navzdory tomu, že by mohly mít nějaké doklady o azylu. Během 12 měsíců byla Bidenova vláda zodpovědná za vyhoštění více než 20 000 Haiťanů – tedy tolika, kolik bylo dohromady v průběhu vlády tří různých prezidentů za dvě desetiletí.

Rezoluce 2699 trpí také další do očí bijící chybou. Dominantní příspěvek Keni k akci vyvolal u nás doma palčivé otázky. Opoziční politik Ekuru Aukot, sám právník, který pomáhal při přípravě revidované keňské ústavy z roku 2010, neviděl žádný právní základ pro to, aby vláda povolila haitské rozmístění. Podle jeho názoru bylo rozmístění neústavní neústavní, postrádalo jakoukoli právní páteř nebo smlouvu.

Tím, že Aukotovi vydal předběžné opatření, považoval tento bod Vrchní soud v Nairobi za hodný vyřešení. Soudce Enock Mwita byl „spokojen s tím, že žádost a petice vyvolávají podstatné otázky národního významu a veřejného zájmu a vyžadují naléhavé zvážení“. Soudce proto vydal soudní příkaz „zakazující odpůrcům vyslání policistů na Haiti nebo do jakékoli jiné země do 24. října 2023“.

Soudce Mwita 24. října (2023) prodloužil dobu trvání předběžného opatření do 9. listopadu, kdy je naplánováno veřejné zasedání, kde má být petice projednána. „Tento soud se této věci chopil dříve než všichni ostatní a nedávalo by smysl, aby zrušil nebo nechal předběžné příkazy propadnout.“ Hrozí, že celá operace bude zmařena ještě předtím, než vypluje.

Binoy Kampmark byl učitelem Commonwealthu (Britského společenství národů) na Selwynově koleji v Cambridge. Přednáší na univerzitě RMIT v australském Melbourne. Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

• < Předchozí
• Další >