Minulý rok v září a říjnu kontaktoval KSM přes svého zástupce několik ruských organizací, sdružujících mládež komunistického smýšlení. Došlo tak k vzájemnému seznámení a domluvě další spolupráce.
 
Struktura komunistického hnutí v Ruské federaci
Komunistické hnutí v RF je roztříštěno do mnoha stran a hnutí a většina z těchto organizací má svou mládežnickou část nebo organizaci.
Dosud největší stranou nesoucí název komunistická je KPRF (Komunistická strana ruské federace), která jediná figuruje i ve státní dumě (parlamentu). KPRF však po pohádkovém vzestupu a volebních úspěších začala propadat a klesat mezi malé strany parlamentu. Důvodem je zejména zpronevěra komunistické ideologii a přechod prakticky na úroveň sociáldemokratismu. Vinu na tom nese nejen organizace KPRF samé, ale hlavně nedávné spojení s jinými politickými subjekty jejichž politické pozice nejen že nejsou komunistické, ale dokonce i o jejich levicovosti lze pochybovat. KPRF se z důvodů finančních potíží a i snahy o politické zvýraznění spojila s mnoha organizacemi do tzv. Národně vlasteneckého svazu Ruska (NPSR). V této organizaci však stáli v čele i lidé jejichž pozice byly rize buržoazní (Tichonov, Semigin) a s KPRF je spojuje jen společný postoj proti Putinovi. Revoluční duch se zcela vytratil. V letošním roce vyvrcholilo napětí uvnitř strany a došlo k rozpadu na dvě frakce, přičemž každá z nich trvala na svém statutu nástupce původní KPRF. Konflikt se dostal k posouzení dokonce až k prezidentu RF Vladimíru Putinovi. Vznikla tak situace, kdy představitel buržoazního státu má soudit komunisty a rozhodnout, kdo z nich je větší komunista. Je jasné, že takováto fraška KPRF opět jen oslabila. Nyní již existují dvě strany: Zjuganovova část nese dále název KPRF a odštěpená část přijala název Všeruská komunistická strana budoucnost. Obě dvě frakce tvrdí, že byznysmenské kruhy, které se dostaly do KPRF přes NPSR zůstaly v té druhé organizaci. Pravdy se lze dopátrat jen těžko. Spíše se zdá, že Putinovy špionážní schopnosti dokázaly KPRF takřka zničit. Riziko propadu až na mimoparlamentní stranu je vysoké.
Co se mládeže KPRF týče, její název je svaz komunistické mládeže ruské federace (SKM-RF) a donedávna byla největší mládežnickou komunistickou organizací v Rusku. Po rozkolu v KPRF se však mládež začala doslova vytrácet, takže nyní je počet aktivních členů žalostný a celá organizace má snad třetinu, spíše však ještě méně členů, než v době maxima, kdy čítala asi 5000 osob v celém Rusku. SKM-RF se ideologicky příliš neliší od své mateřské strany – KPRF. Přestože by měl SKM-RF správně sloužit jako zdroj nových kádrů do politiky KPRF, je zde situace se vstupem mládeže do politiky vysloveně katastrofální. Kandidátky KPRF jsou zaplňovány až na výjimky lidmi důchodového věku a lidé pod 40 let se raritně objevují snad jen v komunální politice. ... tohle mi něco připomíná ... (nic jsem neřekl).
Další stranou, která funguje na území celého Ruska je „Ruská komunistická dělnická strana - Revoluční strana komunistů“ (RKRP-RPK) vedená Viktorem Ťulkinem. Ta má snahu nahradit odumírající KPRF a dostat se na parlamentní úroveň. Na druhou stranu je však na rozdíl od KPRF stále ještě „Komunistickou a revoluční“. Přesto její vliv v poslední době spíše slábne. Mládežnická organizace Ťulkinovy komunistické strany se nazývá Revoluční komunistický svaz mládeže bolševiků (RKSM-b). RKSM-b patří mezi velmi aktivní a opravdu revolučně komunistické komsomoly. Fungují po téměř celém území Ruska. Problémy v jejich práci spočívají spíše v personálních roztržkách. V poslední době se díky tomu mění předseda přibližně jednou do roka. Současným předsedou (říjen 2004) je Jevgenij Sičov.
Poslední celoruskou organizací je Trudovaja Rossija (Pracující rusko) s předsedou Viktorem Anpilovem. Počet členů dosud nepřekročil 10 tisíc, což je nutná hranice, chce-li organizace v Rusku získat statut strany. Proto má „Pracující rusko“ dosud statut hnutí. Jde rovněž o organizaci s revolučním nábojem, ale personální roztržky jí příliš neprospívají. V lednu 2004 dokonce předseda Anpilov zavolal policii na mladé členy své organizace po té, co se i přes jeho nesouhlas chtěli zúčastnit jedné ze schůzí a několik jich vlezlo do zasedačky oknem. Po té došlo k rozpadu mládežnické části tohoto hnutí a větší část mládeže od „Pracujícího ruska “ odešla. Původně byla mládežnickou organizací „Trudovoj rossii“ AKM – „Avandgard rudé mládeže“. Po výše zmíněném incidentu se vztahy uvnitř organizace vyhrotily natolik, že se AKM rozdělilo na část, která zůstala mládežnickým křídlem Pracujícího Ruska vedenou Marií Dončenko a na část, která odešla k nově vzniklé KPSS pod vedením Sergeje Udalcova. Obě frakce se prohlašují za samostatné. Z pohledu nestranného pozorovatele je však v rozdělení AKM značný chaos, protože obě části nosí stejné jméno, stejný znak, stejné veřejné prohlášení, frakce při TR zcela tvrdě odmítá jakékoliv spojování s frakcí při KPSS, frakce při KPSS se zase k ničemu nijak ostře nevyjadřuje. Navíc mimo Moskvu zůstala členská základna v některých městech nedotčeně jednotná a jen v některých městech mají členové jasno ke které frakci patří. Z vnějšího pohledu zde vládne „klasický ruský chaos“. Aby toho nebylo málo, tak noviny vydávané RKRP se jmenují rovněž „Pracující rusko“, takže na internetu někdy vůbec není přehledné, co vlastně čtete.
Zvláštní postavení mezi komunistickými stranami Ruska má KPSS – Komunistická strana sovětského svazu. Jde o nedávno vzniklou stranu, která přijala staronový název (neplést s KPSS, která vznikla krátce po roce 1991 a opět se rozpadla – jde o jinou organizaci). Předsedou „nové“ KPSS je bývalý předseda Krasnojarského kraje – Oleg Semjonovič Šenin. Tato organizace sdružuje komunistické strany v bývalých zemích SSSR, vyjma Armenie a Turkmenistanu (tam jsou komunistické strany zakázány). Ke KPSS má blízký vztah i komunistická strana Bulharska. Udalcovova část AKM tvoří mládežnické křídlo KPSS a má rovněž snahu o sjednocení komunistických mládežnických organizací pod jeden komsomol při KPSS.
AKM při KPSS je revoluční organizací, ale má v rámci komunistické ideologie poměrně liberální přístup a nevysiluje se bojem proti Trockistům, anarchistům atd. Při tom si však zachovávají obecně komunisticky revoluční náboj.
Nutno však podotknout, že i když je Udalcovova AKM jedna z největších komunistických organizací mládeže v Rusku, vyznačuje se jejich práce značnými organizačními nedostatky. V lednu 2005 plánuje Udalcovova AKM 6-tý sjezd AKM, ale ještě na přelomu listopadu a prosince 2004 neznal nikdo přesné datum a místo konání sjezdu. To bylo stanoveno na 29.leden 2005 asi 50 dní před jeho zahájením. Takovýto „pořádek“ však doprovází činnost prakticky všech ruských komsomolů.
Jednou z vlivnějších regionálních stran je „Regionální strana komunistů“, která funguje v Leningradské oblasti (Název Leningradská oblast je dodnes oficiální). Vznikla jako frakce Ruské strany komunistů. Větší část RSK dala vznik KPRF, menší část vytvořila regionální organizace. Zajímavé je, že RSK je jediná, která má překvapivě dobrý přehled o činnosti našeho českého KSM. Jsou dobře informováni o struktuře KSM i akcích, jako bylo hnutí proti válce v Iraku, proti NATO, SOS student a tak podobně.
Velmi kontroverzní organizací jsou Nacionalbolševici pod vedením Eduarda Limonova. Nacionalbolševiská strana je značně reakční organizací. Jejich nacionalistický postoj je v rozporu se základní myšlenkou komunismu – internacionalismem. Limonovci, jak si někdy Nacionalbolševici říkají, se již uvnitř nedělí na mládežnickou frakci, protože celá organizace je v podstatě tvořena mladými lidmi. Symbolika této organizace se podobá spíše symbolice fašistických organizací. Kupodivu i přes to řada komunistických organizací považuje nacibolševiky za levicovou organizaci a spolupracuje s ní.
Mezi menší mládežnické organizace patří VLKSM – Všeruský leninský komunistický svaz mládeže. Ten funguje hlavně v Moskvě a Petrohradě. Rovněž nese nacionalistické prvky i když ne tak silné jako Limonovci.
Trockistických organizací je v Rusku velmi mnoho. V některých oblastech jsou silní, či dokonce jedinou komunistickou organizací, jinde chybí zcela. Známá je například „Revoluční pracující strana“, nebo „Socialistický odpor“.
Mládežnické organizace v Ruské federaci se často formují spíše po známostech, než po ideologické linii. Z tohoto důvodu nevznikají nová hnutí a organizace v celém prostoru Ruska, ale vždy v nějakém městě a odsud se rozrůstají dále. To je i důvod, proč existují vedle sebe desítky ideologicky téměř stejných organizací. Nejnápadnější je to například na AKM a RKSM-b. Oba komsomoly jsou ideově i způsobem práce natolik podobné, že jejich rozdělená existence je nelogická. Jde však o to, že v době vzniku byla hrstka RKSM-b v Leningradské oblasti a hrstka AKM v Moskvě. I když jsou to dnes celoruské „velké“ komsomoly, jejich těžištěm stále zůstávají Petrohrad (RKSM-b), respektive Moskva (AKM). Několikrát již byla tendence ke spojení RKSM-b a AKM v jedinou organizaci, ale spojení vždy ztroskotalo na tom, že se RKSM-b pojí k Ťulkinově RKRP a AKM k Anpilovově TR. Právě vazba na mateřské komunistické strany formálně vadí jejich sjednocení. Nelze vyloučit, že dojde k určitému průlomu po rozkolu v AKM a po té co do hry vstoupila KPSS.
Nejsem si zcela jist, zda je čtenáři po dočtení až k tomuto místu jasné jak vypadá struktura komunistického hnutí v Rusku. Pokud jasno je, tak můžeme pokračovat dále a vše ještě trochu zamícháme.
Aby nebyly vztahy tak jednoduché, sdružují se komunistické mládežnické organizace do různých skupin. Nejznámějším sdružením je „Molodjožnyj levyj front“. Jde o společnou organizaci AKM, RKSM-b, SKM-RF a Socialistického odporu. Nejde o opravdu fungující celistvou organizaci, ale o velmi volnou koalici čtyř komsomolů, které pod jednou hlavičkou pořádají některé demonstrace, nebo shromáždění (například letní tábory). Nutno podotknout, že takto funguje Mládežnická levá fronta v Moskvě a na jihu Ruska (například Krasnodarský kraj). Naproti tomu sever s centrem v Petrohradě sdružuje levicovou mládež v rámci Kongresu socialistické mládeže, jiným družením je Federace socialistické mládeže. Zcela mimo tyto organizace stojí podobná síť sociálně demokratických organizací. Do toho všeho se zamíchávají neustále vznikající a zanikající nové mládežnické organizace s řádově desítkami členů. Ty se různě pojí do koalic mezi sebou a s různými komunistickými stranami. Podrobnější rozebírání není možné, protože mu většinou nerozumí ani samotní členové těchto organizací.
Jako perličku nakonec mohu ještě dodat, že do této změti stran, hnutí, komsomolů a koalic přibývají ještě organizace zakládané většinou nějakým potomkem bývalého vlivného politika bývalého sovětského svazu. Dnes to již není jen Stalinova komunistická strana, která má ovšem těžiště v Gruzii, ale i „Nová komunistická strana“ vedená vnukem L.I.Brežněva.
 
Antikapitalismus 2004 (25-26.9.2004) – tradiční demonstrace v Moskvě a okolí Moskvy
Každým rokem v září se koná v Moskvě demonstrace ANTIKAPITALISMUS. Na rozdíl od dřívějších případů proběhla letos demonstrace velmi poklidně a bylo zatčeno „pouze 11 demonstrantů“. Demonstrace byla rozdělena na dva dny. První den proběhly pochody městy v okolí Moskvy. Města Solněčnogorsk a Zelenograd na severozápad od Moskvy byly vcelku bez incidentů, takže se demonstrace podobala spíše turistické atrakci a jen tu a tam byla zpestřena skandováním revolučních hesel. Druhý den pokračoval protest v Moskvě. Nejdříve prošel dav komsomolců přes Rudé náměstí a několik se jich pokusilo pověsit na mauzoleum protirežimní transparenty a letáky. Milice (policie) však tyto aktéry zatkla a odvedla na stanici k výslechu. Zatčeni byli rovněž všichni, kteří akci fotografovali včetně jednoho nezávislého novináře. Po té prošel průvod centrem Moskvy se zakončením na Slovanském náměstí, kde se konal rockový koncert. Celou akci, které se zúčastnilo asi 400 komsomolců hlídalo nejméně 2x tolik policistů. Spolu s policií byly nasazeny i speciální zásahové jednotky, které se však z důvodu malé vytíženosti zabývaly spíše zatýkáním turistů či cizinců při namátkových kontrolách dokladů a žebraly na nich „drobné“ na pivo.
 
Závěr z cesty po Rusku pro KSM
Výsledek letošní cesty po Rusku je poměrně dobrý. Byly položeny základy možné spolupráci KSM se třemi velkými a několika malými komunistickými organizacemi mládeže. Byly navázány i kontakty se třemi komunistickými stranami Ruska. Byly získány nové zkušenosti pro rozvoj spolupráce mezi levicovými organizacemi. KSM má šanci stát se mostem mezi západoevropskými a východními organizacemi levicové mládeže. Došlo k zviditelnění KSM v Rusku. Zapojení KSM do levicového hnutí v zemích bývalého sovětského svazu může mít kladný vliv i na rozvoj tamějších levicových organizací.

-CMU-

{moscomment}
 

• < Předchozí
• Další >