Ve 21. století budou postupně většinu dělníků tvořit ženy

Podrobnosti

Vytvořeno 23. 1. 2006

Twitter

Každý už zaslechl frázi „feminizace chudoby“. Možná vás napadlo: „Co je na tom nového? Mezi chudinou byly vždycky ženy.“   Definice říká, že třídní společnost znamená rozdělení na majetné a nemajetné, na bohaté a chudé. Kromě toho bylo podřízení žen prvním projevem vývoje tříd. Ženy a děti byly prvotními formami vlastnictví; jejich práce byla první, která byla vykořisťována.  Nerovnost a bezmocnost, která byla ženám vnucena pod vlivem patriarchálního chápání ženské podřízenosti se expanzí globálního kapitálu prohloubila. Z 1,3 miliardy lidí, kteří dnes žijí v chudobě, tvoří ženy 70%. Ústřední skutečnost v životě žen je to, že kapitalismus se rovná útlaku s nesnesitelnými důsledky.

S tím, jak byly imperialismem rozbíjeny nebo ničeny lokální ekonomiky, byly stovky miliónů žen vehnány do továren a dílen pracovat za žebráckou hodinovou mzdu.

  Navíc mají všude ženy, i když vydělávají, odpovědnost za výchovu dětí a udržování domácnosti. Tato dvojitá role žen vymezuje trvalé utlačování žen.

  Chudoba, kterou zakoušejí ženy dnes, je odlišná od chudoby v dřívějších třídních společnostech, protože by se jí dalo úplně zabránit. Ženy jsou často chudé jenom proto, že jsou ženy. Protože vládnoucí třída zavádí politiku určenou k tomu, aby udržela ženy v chudobě.

  Nikde to není zřejmější než ve Spojených státech, které mají nejvyšší úroveň technologie a vědy na světě.

  Neexistuje žádný důvod k tomu, aby mezi takovým nahromaděním bohatství existovala chudoba, pokud nejde o vědomý záměr.

  Současně s tím, jak se ženy v rekordních počtech zařadily do pracovních sil, více žen zchudlo.

  Vytlačeny do špatně placených oborů jako písařky, pracovnice v maloobchodě a službách, dostávají mzdy, které stěží stačí na udržení střechy nad hlavou, jídlo na stůl a spotřebu energií.

  Pro rostoucí počet žen – osamělých matek, rozvedených, osaměle žijících nebo ovdovělých může jejich osobní situace nebo ztráta znamenat uvržení do ekonomické krize na celý život.

  U rodin ve Spojených státech, kde je hlavou rodiny žena, je 10krát vyšší pravděpodobnost než u těch, ve kterých žije vydělávající muž.

  Rozdíl mezi mzdami u žen a u mužů je zřejmým výrazem diskriminace žen. Když ženy – dělnice, vydělávají v průměru méně než 70% toho, co vydělávají dělníci – muži, bossové sklízejí mimořádné zisky.

  Kdyby dnes každá žena – dělnice dostávala mzdy a výhody srovnatelné s těmi, které dostávají dělníci – muži, kapitalisté by o obrovské zisky přišli. Větší část kapitalistické konjunktury lze přisoudit mimořádným ziskům, které jsou ukradeny z ženské práce.

  Před cca 8 lety byla v USA společnými machinacemi republikánů a demokratů na cáry roztrhána minimální sociální záchranná síť poskytovaná sociálním zabezpečením.

  Zhruba šest miliónů lidí, většinou žen a dětí, přišlo o dávky, které je udržovaly při životě.

  Bylo to záměrné rozšíření zásobárny dělníků, kteří by mohli být přinuceni pracovat za nejnižší mzdu, kteří by mohli být využiti jako beranidlo proti odborově organizovaným dělníkům veřejného sektoru.,

  Současně s tím, že jsou ženy, především Afroameričanky, ženy latinskoamerického původu, asijského, arabského a domorodého původu, nuceny ponechávat své děti samotné doma nebo platit za péči o ně vysoké podíly ze svého příjmu, vytváří se klima vedoucí k obviňování pracujících žen za všechna společenská zla.

  Všechno, počínaje špatnými výsledky amerických studentů u zkoušek až po výskyt těhotenství u nezletilých a užívání drog je přičítáno na vrub pracujícím matkám.

  Cílem je zabránit tomu, aby pracující ženy získaly podporu pro opatření, určená ke zlepšení jejich podmínek – jako je komplexní zdravotní péče, poskytování dostupné péče o děti a ochrana před sexuálním obtěžováním a domácím krutým zacházením.

  Buržoazie přivedla ženy ne jeviště třídního boje, ven z jejich individuálních domovů, do společenské výroby – kde se mohou organizovat.

  Nedávná úžasná vítězství odborů v oblasti hotelů, aerolinek a textilek byla z velké části vybojována ženami, z nichž bylo mnoho z řad barevných a přistěhovalců.

  Podobně Workfairness vyjadřuje zájmy těch, kdo byli postižení škrty v sociálním zabezpečení, kdo požadují členství v odborech, slušné mzdy a výhody patřící k práci, kterou vykonávají.

• < Předchozí
• Další >