Další rána imperialismu USA

Podrobnosti

Vytvořeno 25. 1. 2006

Twitter

V prosinci minulého roku vyhrál socialista Evo Morales v první kole jasně prezidentské volby v Bolívii, stal se tak teprve asi třetím představitelem původních obyvatel Jižní Ameriky, který tohoto významného postu dosáhl a prvním v Bolívii. Na rozdíl od dvou předchozích však nestudoval na školách evropského typu...

Kde jeho indiánští předchůdci zanechali indiánské zvyky, šaty i slovník.

Ještě před svou inaugurací, která se uskutečnila tento víkend, stihl obletět téměř celý svět a jednat s mnoha významnými státníky na všech kontinentech. Svým neformálním chováním, ale i oblečením se pak stal sympatickým mnoha prostým lidem na celém světě. O tom, že jeho vítězství neberou světoví politici na lehkou váhu, svědčí i fakt, že jeho oficiální inaugurace se zúčastnila více než stovka politiků a celebrit - mimo jiné španělský korunní princ Felipe či představitel EU pro zahraniční politiku Javier Solana. Mnohem zajímavější však bylo jeho jmenování před původními obyvateli Bolívie. To absolvoval v podobě symbolického obřadu v historickém komplexu Tíwanako, středisku významné andské městské kultury s počátky v 6. století n. l.

O tom, že to s ním Američané a nadnárodní monopoly nebudou mít lehké, svědčí jeho postoj k pěstování koky a k nerostnému bohatství jeho státu. Jedna z předchozích vlád uzavřela s USA dohodu o zlikvidování pěstování koky, nikdo si však patrně neuvědomil, že koka není jen kokain. Pěstitelé koky dokládají, že jejich plodina se v regionu pěstuje odnepaměti a že ji lze využít k výrobě léčiv, čajů a obecně nápojů.

Nový prezident neskrývá ani blízkost s názory kubánského vůdce Fidela Castra a venezuelského prezidenta Huga Cháveze. Dalším problémem Moralesových vztahů s mocným severoamerickým hegemonem je i jeho záměr „zvýšit státní kontrolu nad energetickým průmyslem“. Laicky řečeno, Bolívie má po Venezuele druhé největší zásoby zemního plynu v regionu, který USA i svět nutně potřebují. Morales soudí, že smlouvy s těžaři nejsou vždy výhodné a že zisky z prodeje plynu mají být v rámci země přerozděleny ve prospěch nemajetných.

Nezbývá než doufat, že svá slova přemění i v skutky a pozvedne svou zemi, která je nyní nejchudší v celé Latinské Americe.

Ludvík Šulda

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >